Třetí možnost - napsala Jitka Sova

"Do prdele, Ty čůráku jeden zasranej, kam jsi to schoval?" 
Hořečnatě prohledávám skříňě, klepou se po celém téle.
"Hajzl, hajzl jeden." 

Klepe se mi brada, třesou se ruce. Někde tady musí být, měla jsem ji tu pečlivě schovanou, celou láhev slivovice. Ani bych ji nemusela vypít celou, abych se zpila do bezvědomí, nejmíň polovinu bych si mohla nechat na příště.
Slyším, jak klaply dveře. 

Hajzl, co mi schoval flašku, přišel domů. Nenávidím ho, zabiju ho, čůráka, parchanta. Bezmocné a zoufale se rozbrečím. Koukám se po pokoji, po rozházeném oblečení, je mi strašně zle, já potřebuji aspoň trochu hladinku, jinak mám absťák jako prase.
Hajzl vchází do pokoje, unaveně si sedá na postel. 

"Ilonko," říká tiše, " buď tady podepíšeš souhlas s ústavní protialkoholní léčbou, nebo s rozvodem. Víš, já už dál takhle nemůžu."
Neříkám nic. Vím, že to tentokráte myslí vážně. Nevím, jak se rozhodnu. Dívám se do rozevřeného okna. Bydlíme v 6. patře. 

Je tady ješté třetí možnost.