Uvědomělé ráno - napsal Petr Polák

„Romane, vstávej, za hodinu máš ten rozhovor pro Radiožurnál,” ozve se z vedlejšího pokoje. Je půl páté ráno a většina Prahy spí. 

„No jo pořád, už jdu,” zadrmolí rozespale Roman a zamíří do kuchyně, kde už na něj čeká snídaně, kterou připravila jeho žena Maruška. 

Když ptyalin v Romanových ústech zahájí trávicí proces prvního sousta rohlíku s máslem, uvědomí si bývalá hvězda československých pódií absurditu svého bytí. Vždyť ještě 20 let zpátky by touto dobou zakončoval další koncertní afterparty a dnes se chystá na první rozhovor po dvou letech v naději, že si ho poslechnou alespoň babičky, které se chystají na ranní genocidu slimáků. 

Z této vidiny se mu chce blejt. 

„Nezapomeň vyzvednout kabáty z čistírny, až se budeš vracet,” křičí Maruška ve chvíli, kdy za sebou Roman zabouchává dveře bytu. 

„Neboj bábo, nezapomenu,” zašeptá si pod vousy Roman a vyráží vstříc ranní Praze.

Na ulici před domem Romana přepadne panika. 

Maruška mu neřekla, jak přesně se do rozhlasu dostat. To se v průběhu jejich manželství stalo vůbec poprvé. 

Roman je zmatený jak lesní včela. Dopadá na něj tíha okamžiku, rozhodnutí je na něm. Nádech, rozhlédnutí se kolem, výdech. Tímto způsobem třikrát zanalyzuje situaci. 

„Už to mám, pojedu tramvají!” zaraduje se Roman a jako na zavolanou zrovna jedna ve správném směru přijíždí. 

Před Romanem se otevřou dveře. Chvíli váhá, zda učinil správné rozhodnutí. 

Nakonec se ale nadechne a skočí do nich.

Zadání:

Napište příběh, který končí větou: A pak se nadechl a skočil.