Rozesmátá dívenka s odrostlejším kaštanovým mikádem a vysoká štíhlá zrzka s rovnátky bezstarostně pobíhají mezi sloupky dolního konce slavného náměstí.
Jiný střih: Rodina se právě vyrojila z komplexu Vatikánských muzeí, a ještě plná dojmů ze Sixtinské kaple diskutuje o tom, kam se půjde najíst. Vyhrává nejsympatičtější místo v okolí.
Anebo tento flashback:
Jiný střih: Rodina se právě vyrojila z komplexu Vatikánských muzeí, a ještě plná dojmů ze Sixtinské kaple diskutuje o tom, kam se půjde najíst. Vyhrává nejsympatičtější místo v okolí.
Dívenka s kaštanovými vlásky skicuje i v restauraci. Překvapený číšník, co jí nahlédl přes rameno, poznává obrysy Svatopetrské baziliky i sám sebe.
Anebo tento flashback:
Po ubytování v bytě RBαB v centru Říma se manžel pustí do výchovné práce. Zrzavé dívence už bude patnáct, a je tedy nejvyšší čas položit základy sexuální výchovy.
S úkolem se otec popere se svérázem jemu vlastním. Jeho výchovné působení se v podstatě omezí
na jedinou údernou větu: „Pamatuj si, dcero, nikdy ne bez gumy!“
Máme sraz s manželem v Pantheonu. Pokud něco nesnáším, je to čtení v mapách a navigování na cíl. Tentokrát poprvé mám pomocníka. Když kráčíme pod jedním deštníkem s malou dcerkou, vede nás spletitou kaskádou špinavých římských uliček bez nejmenších obtíží.
A od té doby, od té chvíle si všímám, jak vedle mě roste a sílí to křehké supertalentované stvoření a nabývá životní zkušenosti. Vztah matka dcera se pomalu proměňuje, pozvolna zjišťuji, že z ní vyrůstá zralá a samostatná bytost.
P. S. Když se dnes ohlédnu zpět za těmito prázdninami v Římě, nemyslím na tehdy dokonalou rodinu, která dnes, po mém rozchodu s manželem, hledá svůj „raison d´etre,“ nemyslím na anekdotický výstup manžela se starší dcerkou, nemyslím ani na památky a nadpozemské „spaghetti alla carbonara.“
Myslím na svoji holčičku, která dnes - stejně jako už tehdy - pro mě funguje jako nejlepší parťák. Výlet do Říma byl zlomovým momentem, kdy jsem mohla konstatovat: "Už na to nejsem sama."