 |
| Prodloužené trvale nízké ceny v HORNBACHU  |
Kousl učitele do ruky, když jsem jej káral. (Cimrmani: Ztráta třídní knihy)
Mamka zapne televizi a v tichosti zmizela.
Celý les vidí rozmazaně, jako když vidí zamlžené čelní sklo u automobilu.
Dalibor Velebil: Bylo podřezáno prase za použití nože za účelem získání jitrnice.
Učím mimo jiné i vymýšlení přitažlivých titulků. Jak to vypadat nemá, vidím často ve zprávách SEZNAMU. 
Proč se tohle špatně čte?
Často slýcháme: „Čoveče, to byla taková paráda / hrůza / sranda / divná věc, že to nedovedu popsat. Dobrý spisovatel to musí umět popsat. Navíc tak, aby čtenáři běhal mráz po zádech, jak vše jasně uvidí před očima.
Psaní člověka povznáší, dává životu smysl. Spisovatel tvoří z ničeho něco, pátrá po ušlechtilosti a dobru. Když se mu to povede, čtenář je ušlechtilejší, lepší.
Pište svůj příběh jako detektivku tak, aby ho čtenář hltal a neustále se ptal, co bude dál.
Čtenář musí vidět váš příběh jako film.
Psaním vytváříte sen, do kterého zvete své čtenáře. A nesmíte dovolit, aby vám kvůli autorským chybám ze snu vyskočili.
Životodárnou mízu beletrie tvoří barvité detaily, které vtahují čtenáře do děje. Vykreslují autentičnost situace a dodávají scénám důvěryhodnost.
Detail vytváří sen, bohatou hru v naší mysli. Nejednou nevidíme slova na stránce papíru, ale konkrétní obrazy – plačícího starce, usedlost v bouři…
V tragédii jsou události horší než zlé. Jde o neštěstí, které lidi potká, aniž by si ho zasloužili. Nechceme, aby se to stalo nám.
Komedie přestavuje laskavý posměch. Podle filmařů je humor otázkou vzdálenosti. Když natočíte zdálky člověka, jak uklouzne po banánové slupce, je to legrace. Ale jakmile divák vidí krev, jak si vyrazil zub o kámen, už to vůbec k smíchu není.
Každý spisovatel musí být vzdělaný a hodně číst, aby neobjevoval „spisovatelské kolo“. Porovnávat se s ostatními je nejlepším měřítkem vlastní tvorby.
Kdo se brání, neposlouchá.
Při dávání zpětné vazby vždycky mluvte jen za sebe. Je velký rozdíl, když řeknete: „To je blbost.“, nebo: „Já si myslím, že je to blbost.“
Za autora mluví jen slova na stránce papíru.
Čechovovo pravidlo zní: Když na jevišti visí flinta, musí se z ní vystřelit. Jinak tam nemá co dělat.
Literární pravda je pravdivější než pravda.
Psaní nesmí být nuda.
Lepší je napsat konkrétněji: „Kos zpívá na jabloni.“, než „Pták sedí na stromě.“
Slovesa dodávají příběhu energii, přídavná jména a příslovce text brzdí. Akce a přímá řeč žene příběh dopředu, popis dynamiku líčení zpomaluje.
Nepřepisujte dialogy do souvětí. Porovnejte si, jak rozdílnou energii mají tyto dvě věty shodného obsahu: „Zabiju tě!“ křičel. x Křičel, že ho zabije.
Zachovávejte úhel pohledu (Kousl učitele do ruky, když jsem jej káral.) a souslednost časů (Mířím hlavní z okna a zastřelil jsem ho.).
První výbornou zpětnou vazbu získáte tím, že si svůj text přečtete nahlas. Tam, kde čtení drhne, je něco špatně.
Psaní je řemeslo jako mnohé jiné. Má svá pravidla, která musíte znát.
Pravidla musíte znát, ale dají se porušovat, pokud to funguje.
Je lepší napsat vymyšlený příběh, kterému čtenář věří, než líčit pravdivé historiky ze života, kterým nikdo nerozumí.
To, že se vám příběh skutečně stal, vás nezbavuje povinnosti napsat o něm uvěřitelným a přehledným způsobem.
Nesmíte psát: „Ten je chytrej, blbej, mazanej…“ Musíte popsat akci, z níž vlastnosti postav vyplynou podle toho, jak postava jedná, mluví či myslí.
Už z toho, jak vaše postavy mluví, by měl čtenář poznat jejich vlastnosti.
Každá povídka se má podobat ledové kře. Devět desetin pluje pod hladinou a jen jedna nad hladinou. Autor musí o svých postavách vědět vše, přestože to do příběhu nenapíše.
Popis začíná představou toho, co chcete, aby čtenář prožíval. Pak to přenesete na papír a tím umožníte čtenáři, aby se příběhu zúčastnil i svými smysly.
Popis je kulisou pro příběh. A o každém popisu se dá říct, že nemusí pršet, stačí, když kape.
Psaní beletrie se podobá hudbě. Texty fungují muzikálně – mají rytmus, tempo, refrény, v nichž se některé motivy vracejí. Poznáte to, když povídku čtete nahlas. Okamžitě zjistíte, co drhne, kde text potřebuje vylepšit.
V mnoha případech, kdy čtenář odloží knihu, protože „ho začala nudit“ za to může spisovatel, který se nechal unést svými popisnými schopnostmi a pustil ze zřetele to nejdůležitější – totiž že příběh se musí pořád vyvíjet.
Pište, jak vám zobák narostl. Nesnažte se šroubovat věty do krkolomných konstrukcí jako: „Bylo podřezáno prase za použití nože za účelem získání jitrnice.“
Vyvarujte se používání sloves v pasivních tvarech: „Líbání s Maruškou bude mnou vždycky pamatováno jako počátek mých sexuálních zkušeností.“
Účelem sprostých slov v textu je šokovat. Když jejich užívání přeženete, stanou se samoúčelnými. Výjimkou je líčení prostředí, k němuž vulgarity patří.
Když opakujete brzy za sebou slova stejného slovního základu, i napínavý příběh ztrácí energii. Stačí najít vhodná synonyma.
Pozor na nahodilé rýmy. Aniž si toho všimnete, úplně vám rozbourají dramatickou situaci: „Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno vylétlo do vzduchu a já taky.“
Psaní je o obsahu. Ale když dobrému příběhu dáte špatnou formu, ztratíte ho.
Musíte znát cílovou skupinu, pro kterou píšete.
Rytmus psaného textu tvoří střídání dialogu, popisu, akce. Dlouhé věty prokládáte krátkými, používáte odstavce. Důležité jsou proměny nálad – veselá, smutná, šťastná, hnusná, strašidelná, trapná…
Uvědomte si, že jste zedníci, kteří staví svou povídku z literárních cihel. Přesně musíte vědět, s jakým materiálem zacházíte a jak ho poskládáte dohromady.
Když je vaší postavě v příběhu hezky, čtenář se nudí.
Když napíšete strašně jemnou povídku a bude to pořád samá něha, vznášení se na obláčku, tak potřebujete, aby hrdinové spadli tvrdě na zem a šlápli do hovna. Jinak se čtenář unudí.
Nikdy svou povídku nezačínejte „od Adama“. Nejspolehlivěji čtenáře získáte, když začnete napínavou akcí či dramatickým dialogem.
Když vyprávíte o chlapovi, která zavraždil svou milenku, vypusťte, že se „v malé vesničce u Košic narodil kočímu a služce na statku zlobivý chlapeček“. Lepší je vybalit to hned: Najednou se naštval a vrazil jí kudlu do břicha.
Jak začít? Vezměte své postavy a hoďte je hned do průšvihu. Pak sledujte a popisujte, co budou dělat.
Vytvořte si postavu a vymyslete alespoň deset nejhorších věcí, které se mohou vašemu hrdinovi přihodit. Pak jednu vyberte, a ještě více ji zkomplikujte a pak nejlépe ještě jednou. Následně o tomto tématu napište krátkou povídku.
Pokud opakujete slova stejného slovního základu, musíte tak činit vědomě: „Slíbila jsem, že vás naučím psát. A já vás to naučím.“
Vždycky, když odevzdáváte svůj příběh z ruky, musí z něj být jasné, proč jste ho napsali, co jste jím chtěli říct.
Již Aristoteles ve 4. století před naším letopočtem zakódoval základní pravidla psaní v Poetice.
Struktura textu musí být harmonická, symetrická – tedy přiměřeně dlouhý začátek, prostředek a konec.
Každý příběh má tři základní části. Hemingway tomu říká včera, dnes a zítra nebo motiv, akce, následek nebo představení, zápletka, rozuzlení.
Spisovatel chce, aby se v jeho kapce rosy zrcadlilo celé nebe.
Je pět hlavních témat literatury, která se pořád opakují a prolínají: láska, moc a manipulace, člověk si hraje na boha, zločin, trest.
Nejlepší autoři dokázali postihnout člověka své doby.
Spisovatel nemusí psát o události přesně tak, jak se mu stala. Stačí příběh vybudovat s reálnými detaily a odůvodněným chováním postav. To čtenáře donutí přemýšlet o scéně jako o něčem, co by se stát mohlo, byť jde o autorovu fantazii.
I když je povídka napsaná podle skutečné události, nezbavuje to autora povinnosti vykreslit děj a postavy uvěřitelným způsobem.
Proces při psaní realistické povídky a bajky se moc neliší. Autor bajek jen na začátku poněkud opraví přírodní zákony, ale jakmile čtenář kývnu na tuto změnu, musejí jeh hrdinové vystupovat jako předvídatelné postavy, vycházející ze své přirozené motivace (např. mluvící vrána, strom nebo hodiny si musejí povídat tak, aby je čtenář rozpoznal).
Nepište svůj příběh přesně tak, jak do detailu probíhal. Vyberte jen to podstatné, jinak se čtenář začne nudit.
Literární pravda znamená, že vám čtenář věří a že se v příběhu orientuje.
Vypusťte podrobnosti, které nejsou pro vaši historku důležité. Naopak zajímavé, napínavé momenty posilujte.
Zjednodušujte a nechytejte moc zajíců najednou.
První věta musí být úderná a zapamatovatelná. Poslední věta rovněž. Vypište si pár prvních a posledních vět z vašich oblíbených knih.
Kdybyste dostali jeden dolar, abyste si koupili čtenáře, 80 centů stojí titulek a 20 centů první věta. Pokud nezaujmete, dolar je fuč.
O čem psát? Mít, co říct.
I nejlepší spisovatelé museli projít perným obdobím škrtání, přepisování a nekonečných úprav.
Teprve, je-li začátečník ochoten vyhodit ze svého příspěvku první odstavec, který mu dal nejvíc práce, je na dobré cestě stát se spisovatelem.
Uvažuje takhle manažer, malé dítě, maminka? Pokud spisovatel postupuje správně, čtenář odpoví vždycky: ANO. Pokud se tak nestane, čtenář o autorově vyprávění pochybuje, byť by šlo o reálný příběh.
Psaní je dřina. Je to složitější, než zasadit semeno na poli. Je to spíš jako lámat skály. Vyjde vám první knížka a rádi byste napsali další příběh snadněji. Jenže to nejde. Příští román je stejně těžký jako předešlý…
Když napíšete hezkou knížku, jste jako autoři mrtví pro tu další. I když vám všichni tvrdí, že jste mistři, musíte se pro nový román znovu narodit.
Každý nový příběh má jiné zákonitosti, které si musíte objevit. A vůbec vám nepomůže, že už jste něco napsali skvěle. Příště to musíte napsat znovu dobře, ale nikde nemáte záruku, že se vám to povede.
Kdykoliv se vám zdá, že je povídka slabá nebo nudná, tak jí chybí akce.
Dalibor Velebil: Bylo podřezáno prase za použití nože za účelem získání jitrnice.
Získané údaje z krajů na bezbariérová turistická místa jsme validovali s organizacemi postižených občanů. (#CzechTourism)
O retardérech a pojistkách
„Jen velmi komplikovaně si umíme představit situaci, kdy by mohl motorista s vozidlem poškozeným po přejetí retardéru, mít na svém vozidle takovou škodu, aby ji úspěšně nárokoval po správci komunikace, popřípadě po své pojišťovně z havarijního pojištění, které by pojišťovna posléze regresovala za správcem komunikace,“ konstatuje Eva Svobodová z pojišťovny Uniqa. Pojišťovny přiznávají, že případů, kdy je škoda způsobena retardérem, je málo a těžko se prokazují.„Jedině snad kdyby šlo o situaci, kdy by chybělo adekvátní dopravní značení a zvýraznění místa, retardér by byl poškozený, nebo nesprávně instalovaný,“ uzavírá Eva Svobodová pro srovnejto.cz.
„Jen velmi komplikovaně si umíme představit situaci, kdy by mohl motorista s vozidlem poškozeným po přejetí retardéru, mít na svém vozidle takovou škodu, aby ji úspěšně nárokoval po správci komunikace, popřípadě po své pojišťovně z havarijního pojištění, které by pojišťovna posléze regresovala za správcem komunikace,“ konstatuje Eva Svobodová z pojišťovny Uniqa. Pojišťovny přiznávají, že případů, kdy je škoda způsobena retardérem, je málo a těžko se prokazují.„Jedině snad kdyby šlo o situaci, kdy by chybělo adekvátní dopravní značení a zvýraznění místa, retardér by byl poškozený, nebo nesprávně instalovaný,“ uzavírá Eva Svobodová pro srovnejto.cz.
Martin nebo Martina?
Při pohledu na ládujícího se manžela Martina polyká slzy.
Martina polyká slzy, když vidí manžela, jak se láduje.
Nějaká žena polyká slzy při pohledu na ládujícího se manžela Martina.
Martina polyká slzy, když vidí manžela, jak se láduje.
Nějaká žena polyká slzy při pohledu na ládujícího se manžela Martina.
 |
| Z prezentace Jiřího Chrásta |
Vzhledem k posunu prognózy inflace pro nejbližší rok k horní hranici tolerančního pásma M. Mora a T. Holub upozornili, že i poměrně malé překvapení v proinflačním směru by mohlo dostat inflaci nad toto pásmo. Příliš opožděné zvyšování úrokových sazeb by tak dle jejich názoru mohlo mít náklady z hlediska ukotvenosti inflačních očekávání, což je důležitou součástí primárního mandátu ČNB pečovat o cenovou stabilitu. (ČNB, Patria 14. května 2021)
A jak by zněl překlad pro Máňu od plotny? 
"Máňo, zvedne se inflace a úroky. Hypotéku si musíme vzít co nejdřív a nečekat." 😊
Medializovali jsme…
Prioritizovali jsme
Premiumizace
Prioritizovali jsme
Premiumizace
Jde nám o vytvoření automatického datového konektoru a preferenci obsahu. A také o využití a uzpůsobení funkcionalit dle reakcí uživatelů a odborné veřejnosti.
To je ten důvod, proč jsem se ocitl v lůně matky přírody, která se z milující bytosti transformovala přes nemilosrdnou macechu až v organismus snažící se svými leukocyty zlikvidovat parazitující bytost.
Učím mimo jiné i vymýšlení přitažlivých titulků. Jak to vypadat nemá, vidím často ve zprávách SEZNAMU. Třeba během covidu jsem si přečetla v upoutávce, že Federer se nemůže vystát s rodinou. Říkala jsem si "chudák, tenista - hvězda a přece se mu rozpadá to nejcennější..." Že ve skutečnosti řekl něco úplně jiného, jsem našla až v článku, kde se "smutně přiznal", že mu nechybí tenis a je s rodinou vlastně rád.
Následky ničivého zemětřesení v Japonsku jsou malým vítězstvím pracovitého národa
2. 1. 2024, 9:07 Jakub Kynčl
Teprve úterní ráno poskytlo jasnější obraz toho, jak ničivé zemětřesení na Nový rok odpoledne místního času zasáhlo centrální Japonsko. Zemětřesení o síle 7,6 stupně Richterovy škály zasáhlo nejvíce prefekturu Išikawa, jejímž hlavním a nejznámějším městem je Kanazawa. Navzdory tomu, že si zemětřesení vyžádalo desítky obětí, všichni se shodují na tom, že vzhledem k jeho síle je relativně nízký počet obětí malým zázrakem.
Jednota slovesného času:
„Ááá, první láska,“ zazpívá kos a hltal očima všechna písmenka a srdíčka na displeji. Až si radostí poposkočí na větvi. Když se mladík vzdálil, kos osaměl.
Následky ničivého zemětřesení v Japonsku jsou malým vítězstvím pracovitého národa
2. 1. 2024, 9:07 Jakub Kynčl
Teprve úterní ráno poskytlo jasnější obraz toho, jak ničivé zemětřesení na Nový rok odpoledne místního času zasáhlo centrální Japonsko. Zemětřesení o síle 7,6 stupně Richterovy škály zasáhlo nejvíce prefekturu Išikawa, jejímž hlavním a nejznámějším městem je Kanazawa. Navzdory tomu, že si zemětřesení vyžádalo desítky obětí, všichni se shodují na tom, že vzhledem k jeho síle je relativně nízký počet obětí malým zázrakem.
Jednota slovesného času:
„Ááá, první láska,“ zazpívá kos a hltal očima všechna písmenka a srdíčka na displeji. Až si radostí poposkočí na větvi. Když se mladík vzdálil, kos osaměl.
Proč se tohle špatně čte?Zatímco horní tok Moravy milují zkušení jezdci, začátečníci nebo mírně pokročilí volí klidně tekoucí meandrující střední část, která místy protéká hustým lužním lesem s mnoha slepými rameny a písčitými tůňkami.
Není jasnější tato úprava?
Zatímco horní tok Moravy milují zkušení jezdci, klidně tekoucí meandrující střední část, která místy protéká hustým lužním lesem s mnoha slepými rameny a písčitými tůňkami, volí začátečníci nebo mírně pokročilí.
Zatímco horní tok Moravy milují zkušení jezdci, klidně tekoucí meandrující střední část, která místy protéká hustým lužním lesem s mnoha slepými rameny a písčitými tůňkami, volí začátečníci nebo mírně pokročilí.
Jako kouzelné zrcadlo ji obraz stále uchovával krásnou v nejšťastnější den jejího života a s laskavostí přecházel neúprosně přibývající roky.
V něm dovádí dívenka (raději kvůli melodii jazyka holčička) v hedvábných šatech...
Společně se společností Lufthansa je SWISS také jednou z prvních leteckých společností na světě, která svým zákazníkům nabízí lety s SAF palivem. Pro krátké a středně dlouhé tratě je zaváděn Airbus A220-100 a A220-300, při jehož vývoji byly použity nejmodernější technologie v oblasti výroby motorů a použitých materiálů.
Ve spolupráci s Google Cloud byl vyvinut software, který nepřetržitě optimalizuje provoz flotily SWISSu v závislosti na zvolených trasách s cílem maximalizovat výhody jednotlivých letadel. Trasy a cestovní výšky jsou průběžně optimalizovány.
Často slýcháme: „Čoveče, to byla taková paráda / hrůza / sranda / divná věc, že to nedovedu popsat. Dobrý spisovatel to musí umět popsat. Navíc tak, aby čtenáři běhal mráz po zádech, jak vše jasně uvidí před očima.
Psaní člověka povznáší, dává životu smysl. Spisovatel tvoří z ničeho něco, pátrá po ušlechtilosti a dobru. Když se mu to povede, čtenář je ušlechtilejší, lepší.
Pište svůj příběh jako detektivku tak, aby ho čtenář hltal a neustále se ptal, co bude dál.
Čtenář musí vidět váš příběh jako film.
Psaním vytváříte sen, do kterého zvete své čtenáře. A nesmíte dovolit, aby vám kvůli autorským chybám ze snu vyskočili.
Životodárnou mízu beletrie tvoří barvité detaily, které vtahují čtenáře do děje. Vykreslují autentičnost situace a dodávají scénám důvěryhodnost.
Detail vytváří sen, bohatou hru v naší mysli. Nejednou nevidíme slova na stránce papíru, ale konkrétní obrazy – plačícího starce, usedlost v bouři…
V tragédii jsou události horší než zlé. Jde o neštěstí, které lidi potká, aniž by si ho zasloužili. Nechceme, aby se to stalo nám.
Komedie přestavuje laskavý posměch. Podle filmařů je humor otázkou vzdálenosti. Když natočíte zdálky člověka, jak uklouzne po banánové slupce, je to legrace. Ale jakmile divák vidí krev, jak si vyrazil zub o kámen, už to vůbec k smíchu není.
Každý spisovatel musí být vzdělaný a hodně číst, aby neobjevoval „spisovatelské kolo“. Porovnávat se s ostatními je nejlepším měřítkem vlastní tvorby.
Kdo se brání, neposlouchá.
Při dávání zpětné vazby vždycky mluvte jen za sebe. Je velký rozdíl, když řeknete: „To je blbost.“, nebo: „Já si myslím, že je to blbost.“
Za autora mluví jen slova na stránce papíru.
Čechovovo pravidlo zní: Když na jevišti visí flinta, musí se z ní vystřelit. Jinak tam nemá co dělat.
Literární pravda je pravdivější než pravda.
Psaní nesmí být nuda.
Lepší je napsat konkrétněji: „Kos zpívá na jabloni.“, než „Pták sedí na stromě.“
Slovesa dodávají příběhu energii, přídavná jména a příslovce text brzdí. Akce a přímá řeč žene příběh dopředu, popis dynamiku líčení zpomaluje.
Nepřepisujte dialogy do souvětí. Porovnejte si, jak rozdílnou energii mají tyto dvě věty shodného obsahu: „Zabiju tě!“ křičel. x Křičel, že ho zabije.
Zachovávejte úhel pohledu (Kousl učitele do ruky, když jsem jej káral.) a souslednost časů (Mířím hlavní z okna a zastřelil jsem ho.).
První výbornou zpětnou vazbu získáte tím, že si svůj text přečtete nahlas. Tam, kde čtení drhne, je něco špatně.
Psaní je řemeslo jako mnohé jiné. Má svá pravidla, která musíte znát.
Pravidla musíte znát, ale dají se porušovat, pokud to funguje.
Je lepší napsat vymyšlený příběh, kterému čtenář věří, než líčit pravdivé historiky ze života, kterým nikdo nerozumí.
To, že se vám příběh skutečně stal, vás nezbavuje povinnosti napsat o něm uvěřitelným a přehledným způsobem.
Nesmíte psát: „Ten je chytrej, blbej, mazanej…“ Musíte popsat akci, z níž vlastnosti postav vyplynou podle toho, jak postava jedná, mluví či myslí.
Už z toho, jak vaše postavy mluví, by měl čtenář poznat jejich vlastnosti.
Každá povídka se má podobat ledové kře. Devět desetin pluje pod hladinou a jen jedna nad hladinou. Autor musí o svých postavách vědět vše, přestože to do příběhu nenapíše.
Popis začíná představou toho, co chcete, aby čtenář prožíval. Pak to přenesete na papír a tím umožníte čtenáři, aby se příběhu zúčastnil i svými smysly.
Popis je kulisou pro příběh. A o každém popisu se dá říct, že nemusí pršet, stačí, když kape.
Psaní beletrie se podobá hudbě. Texty fungují muzikálně – mají rytmus, tempo, refrény, v nichž se některé motivy vracejí. Poznáte to, když povídku čtete nahlas. Okamžitě zjistíte, co drhne, kde text potřebuje vylepšit.
V mnoha případech, kdy čtenář odloží knihu, protože „ho začala nudit“ za to může spisovatel, který se nechal unést svými popisnými schopnostmi a pustil ze zřetele to nejdůležitější – totiž že příběh se musí pořád vyvíjet.
Pište, jak vám zobák narostl. Nesnažte se šroubovat věty do krkolomných konstrukcí jako: „Bylo podřezáno prase za použití nože za účelem získání jitrnice.“
Vyvarujte se používání sloves v pasivních tvarech: „Líbání s Maruškou bude mnou vždycky pamatováno jako počátek mých sexuálních zkušeností.“
Účelem sprostých slov v textu je šokovat. Když jejich užívání přeženete, stanou se samoúčelnými. Výjimkou je líčení prostředí, k němuž vulgarity patří.
Když opakujete brzy za sebou slova stejného slovního základu, i napínavý příběh ztrácí energii. Stačí najít vhodná synonyma.
Pozor na nahodilé rýmy. Aniž si toho všimnete, úplně vám rozbourají dramatickou situaci: „Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno vylétlo do vzduchu a já taky.“
Psaní je o obsahu. Ale když dobrému příběhu dáte špatnou formu, ztratíte ho.
Musíte znát cílovou skupinu, pro kterou píšete.
Rytmus psaného textu tvoří střídání dialogu, popisu, akce. Dlouhé věty prokládáte krátkými, používáte odstavce. Důležité jsou proměny nálad – veselá, smutná, šťastná, hnusná, strašidelná, trapná…
Uvědomte si, že jste zedníci, kteří staví svou povídku z literárních cihel. Přesně musíte vědět, s jakým materiálem zacházíte a jak ho poskládáte dohromady.
Když je vaší postavě v příběhu hezky, čtenář se nudí.
Když napíšete strašně jemnou povídku a bude to pořád samá něha, vznášení se na obláčku, tak potřebujete, aby hrdinové spadli tvrdě na zem a šlápli do hovna. Jinak se čtenář unudí.
Nikdy svou povídku nezačínejte „od Adama“. Nejspolehlivěji čtenáře získáte, když začnete napínavou akcí či dramatickým dialogem.
Když vyprávíte o chlapovi, která zavraždil svou milenku, vypusťte, že se „v malé vesničce u Košic narodil kočímu a služce na statku zlobivý chlapeček“. Lepší je vybalit to hned: Najednou se naštval a vrazil jí kudlu do břicha.
Jak začít? Vezměte své postavy a hoďte je hned do průšvihu. Pak sledujte a popisujte, co budou dělat.
Vytvořte si postavu a vymyslete alespoň deset nejhorších věcí, které se mohou vašemu hrdinovi přihodit. Pak jednu vyberte, a ještě více ji zkomplikujte a pak nejlépe ještě jednou. Následně o tomto tématu napište krátkou povídku.
Pokud opakujete slova stejného slovního základu, musíte tak činit vědomě: „Slíbila jsem, že vás naučím psát. A já vás to naučím.“
Vždycky, když odevzdáváte svůj příběh z ruky, musí z něj být jasné, proč jste ho napsali, co jste jím chtěli říct.
Již Aristoteles ve 4. století před naším letopočtem zakódoval základní pravidla psaní v Poetice.
Struktura textu musí být harmonická, symetrická – tedy přiměřeně dlouhý začátek, prostředek a konec.
Každý příběh má tři základní části. Hemingway tomu říká včera, dnes a zítra nebo motiv, akce, následek nebo představení, zápletka, rozuzlení.
Spisovatel chce, aby se v jeho kapce rosy zrcadlilo celé nebe.
Je pět hlavních témat literatury, která se pořád opakují a prolínají: láska, moc a manipulace, člověk si hraje na boha, zločin, trest.
Nejlepší autoři dokázali postihnout člověka své doby.
Spisovatel nemusí psát o události přesně tak, jak se mu stala. Stačí příběh vybudovat s reálnými detaily a odůvodněným chováním postav. To čtenáře donutí přemýšlet o scéně jako o něčem, co by se stát mohlo, byť jde o autorovu fantazii.
I když je povídka napsaná podle skutečné události, nezbavuje to autora povinnosti vykreslit děj a postavy uvěřitelným způsobem.
Proces při psaní realistické povídky a bajky se moc neliší. Autor bajek jen na začátku poněkud opraví přírodní zákony, ale jakmile čtenář kývnu na tuto změnu, musejí jeh hrdinové vystupovat jako předvídatelné postavy, vycházející ze své přirozené motivace (např. mluvící vrána, strom nebo hodiny si musejí povídat tak, aby je čtenář rozpoznal).
Nepište svůj příběh přesně tak, jak do detailu probíhal. Vyberte jen to podstatné, jinak se čtenář začne nudit.
Literární pravda znamená, že vám čtenář věří a že se v příběhu orientuje.
Vypusťte podrobnosti, které nejsou pro vaši historku důležité. Naopak zajímavé, napínavé momenty posilujte.
Zjednodušujte a nechytejte moc zajíců najednou.
První věta musí být úderná a zapamatovatelná. Poslední věta rovněž. Vypište si pár prvních a posledních vět z vašich oblíbených knih.
Kdybyste dostali jeden dolar, abyste si koupili čtenáře, 80 centů stojí titulek a 20 centů první věta. Pokud nezaujmete, dolar je fuč.
O čem psát? Mít, co říct.
I nejlepší spisovatelé museli projít perným obdobím škrtání, přepisování a nekonečných úprav.
Teprve, je-li začátečník ochoten vyhodit ze svého příspěvku první odstavec, který mu dal nejvíc práce, je na dobré cestě stát se spisovatelem.
Uvažuje takhle manažer, malé dítě, maminka? Pokud spisovatel postupuje správně, čtenář odpoví vždycky: ANO. Pokud se tak nestane, čtenář o autorově vyprávění pochybuje, byť by šlo o reálný příběh.
Psaní je dřina. Je to složitější, než zasadit semeno na poli. Je to spíš jako lámat skály. Vyjde vám první knížka a rádi byste napsali další příběh snadněji. Jenže to nejde. Příští román je stejně těžký jako předešlý…
Když napíšete hezkou knížku, jste jako autoři mrtví pro tu další. I když vám všichni tvrdí, že jste mistři, musíte se pro nový román znovu narodit.
Každý nový příběh má jiné zákonitosti, které si musíte objevit. A vůbec vám nepomůže, že už jste něco napsali skvěle. Příště to musíte napsat znovu dobře, ale nikde nemáte záruku, že se vám to povede.
Kdykoliv se vám zdá, že je povídka slabá nebo nudná, tak jí chybí akce.
