Živel a sochy - napsala Dana Emingerová

14. července 2024

Je to hrůza a krása zároveň. Sundávám boty a brodím se v zapadajícím slunci k tesanému torzu Nežárky uprostřed rozvodněné řeky. Řeky Nežárky, která dala před lety jméno jediné realistické soše Josefa Andrleho.

Tok vylitý z koryta jsme uviděli hned za přejezdem Jindřichohradecké úzkokolejky. Sochařova barokní sýpka v Dolním Skrýchově byla pořád na suchu, ale téměř celý park pod vysokými duby pohltily hnědé vlny. Rybníček s rákosy a kapry zmizel pod plochou proudící vody a ze zídky přátelství, kterou roky tvořily desítky umělců, se stal břeh jezera.
Josef se svou partnerkou Milenou dopoledne vyklízeli obrazy z teď již zatopené dílny vzadu za domem. Naštěstí k prahům jejich obydlí už řeka nedorazila. 

Trochu se stydím za to okamžité pominutí smyslů, v němž fotím otesané kameny, které se zrcadlí na neklidné hladině. Ale nemůžu si pomoci. Přírodní živel a Josefovy sochy vytvářejí fascinující vodní galerii…

Přírodní galerie Josefa Andrleho 14. července 2024