Chápu je. Kdo by se na mě chtěl dívat? Vypadaly mi vlasy, mám propadlé tváře, smrdím. Stydím se za svou věčně pokálenou postel. Jak strašně bych si přála být někde jinde. Nemuset se probouzet do cizoty nemocničního pokoje.
Jako by mě někdo vyslyšel. Budím se uprostřed noci. Silueta špitálu nad mým lůžkem je pryč. Kde to jsem? Nad sebou mám malé okénko, v němž září lampa měsíce. Nikdo vedle mě nedýchá. Brzy mi však dochází, že pach moči a výkalů zůstal. Mísí se se smradem dezinfekčních prostředků. Vidím košťata opřená o pelest. Mám žízeň. Marně šátrám po zvonku na sestru. Není tu. Jen košťata, která padají na zem. Pít! Pít! Prosím. Cítím mokré hadry v kýblech. Aspoň navlhčit rozpraskané rty.
