“Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá,“ recituje mi Vilém do ucha. Konečně ke mně naklání hlavu, blíží se k mým rtům, je tak pěkný…
„Á, něco se mi otřelo o nohu! A je to velký a studený a mokrý!!“ řvu jak pominutá. Vilém se tak lekl, že poskočil, očividně neví, co se mnou. To něco tiše vklouzlo do vody, tmavá hladina se ještě vlní. Vilém se na mě dívá nedůvěřivě, nic neviděl, ani neslyšel. Měl oči jen pro mě, to je v pořádku, ale teď vypadám jako hysterka. A zítřejší večeře je v ohrožení. Vypadalo to jako krokodýl, akorát to mělo delší krk. Vilém nesouhlasně vrtí hlavou.
Večeře až za tři dny, Vilém je pořád ještě ve střehu. Ještě mě ani nepolíbil. Ale aspoň už mi trochu věří, na gogle totiž psali, že v řece je „něco“. Rybáři hlásí potrhané šňůry, kolem řeky se ztrácí psi a kočky, a zmizely všechny divoké kachny.
Políbení proběhlo už několikrát, Vilém se uklidnil a už se zase na mě dívá zamilovaně. Kolem řeky se totiž pořád dějou divný věci.
Večeře až za tři dny, Vilém je pořád ještě ve střehu. Ještě mě ani nepolíbil. Ale aspoň už mi trochu věří, na gogle totiž psali, že v řece je „něco“. Rybáři hlásí potrhané šňůry, kolem řeky se ztrácí psi a kočky, a zmizely všechny divoké kachny.
Políbení proběhlo už několikrát, Vilém se uklidnil a už se zase na mě dívá zamilovaně. Kolem řeky se totiž pořád dějou divný věci.
„Jak doklapu z hokny, hóknu na tebe, a deme pali,“ zve mě na vycházku. „Jo, zajdeme se ještě jednou podívat k řece“, rozhodla jsem rázně, „trasu vezmeme po nábřeží od Sharinghamu, kolem výstaviště, pak Riviéra, kolem té nové sportovní haly až k Antroposu.“
Vilém souhlasí: „Dál ale už šórem neklapu, mám nový šneky. Na pryglu už bude módr, dáme ňákó chalku a škopek. Zpátky hópnem na šalinu. A když nás cestó nic neskósne, dáme v pivcu další škopek, ať to pára tlačí. A z Oltecu pak trajfem zpátky do štatlu.“
Ví, jak miluju hantec, ale sama ho moc používat neumím.
Cestou jsme nic zajímavého neviděli, ale je fakt, že jsme se dívali spíš na sebe než na řeku. Ale taky je fakt, že jsme cestou neviděli ani jednu kačenu
Na fejsbůku už se množí katastrofický zprávy o tom, že ve Svratce je opravdu nějaký velký zvíře, který požírá všechno kolem. Dokonce se o tom zmínili i v televizi.
Tak už prej to vlezlo až do ZOO a sežralo to nějaký tučňáky a napadlo ošetřovatele. Ten to popsal jako velkého plaza s nohama a dlouhým krkem, celkově trochu podobného krokodýlovi. No vida! Významně se podívám na Viléma, ten jenom souhlasně pokývá hlavou.
Cestou jsme nic zajímavého neviděli, ale je fakt, že jsme se dívali spíš na sebe než na řeku. Ale taky je fakt, že jsme cestou neviděli ani jednu kačenu
Na fejsbůku už se množí katastrofický zprávy o tom, že ve Svratce je opravdu nějaký velký zvíře, který požírá všechno kolem. Dokonce se o tom zmínili i v televizi.
Tak už prej to vlezlo až do ZOO a sežralo to nějaký tučňáky a napadlo ošetřovatele. Ten to popsal jako velkého plaza s nohama a dlouhým krkem, celkově trochu podobného krokodýlovi. No vida! Významně se podívám na Viléma, ten jenom souhlasně pokývá hlavou.
V televizi říkal premiér Červený, že ustanoví zvláštní komisi, která se bude celou problematikou zabývat. Zasedat začne za 14 dní. Zároveň vyzval Brno, aby ustanovilo zvláštní komisi, která bude situací řešit. Příští týden se sejde vedení Brna, aby odhlasovalo termín schůze, na které ustanoví termín jednání pro zvolení zvláštní komise.
Vilém má sestřenici, která se zná s babičkou toho lobisty Malíka. A ten prej říkal, že někteří z těch jeho kamarádíčků by moc chtěli mít to zvíře vycpaný jako takovou raritku na chalupu. A samozřejmě dobře zaplatí. Začínají se sjíždět lovci. Zelení zablokovali silnice do Brna, zvíře chtějí odchytit a umístit do útulku. Vznikly dvě neziskové organizace na záchranu neznámého tvora. Lidé sbírají víčka od pet lahví, výtěžek sbírky poputuje k majitelům sežraných psů, případně i koček. Ty se ovšem budou jen obtížně prokazovat, tvrdí zástupci pojišťoven.
Další neziskovka pořídila z fondů EU ponorku a prohledává dno přehrady. Už našla dva sudy s neznámým obsahem, tři vraky aut, několik jízdních kol, pět starých praček a dvě nevybuchlé miny z druhé světové války. Těch se hned ujala armáda a posílá je jako humanitární pomoc blíže neurčenému státu.
Vilém má sestřenici, která se zná s babičkou toho lobisty Malíka. A ten prej říkal, že někteří z těch jeho kamarádíčků by moc chtěli mít to zvíře vycpaný jako takovou raritku na chalupu. A samozřejmě dobře zaplatí. Začínají se sjíždět lovci. Zelení zablokovali silnice do Brna, zvíře chtějí odchytit a umístit do útulku. Vznikly dvě neziskové organizace na záchranu neznámého tvora. Lidé sbírají víčka od pet lahví, výtěžek sbírky poputuje k majitelům sežraných psů, případně i koček. Ty se ovšem budou jen obtížně prokazovat, tvrdí zástupci pojišťoven.
Další neziskovka pořídila z fondů EU ponorku a prohledává dno přehrady. Už našla dva sudy s neznámým obsahem, tři vraky aut, několik jízdních kol, pět starých praček a dvě nevybuchlé miny z druhé světové války. Těch se hned ujala armáda a posílá je jako humanitární pomoc blíže neurčenému státu.
Koncem léta couráme po Špilasu. K vodě už mě nikdo nedostane, i když na břehu řeky Svratky dál kvete rozrazil a roste nízká tráva. Psi a kočky zase nerušeně občurávají vegetaci, a kačeny se bezstarostně pohupují na klidné hladině. Zdá se, že se všechno vrátilo do starých kolejí. Přesto zvláštní komise ještě zasedají, nemohou najít shodu napříč politickými stranami. Můj vztah s Vilémem pokračuje velmi uspokojivě, dokonce už padla zmínka o svatbě. „Kópím ti ňáké betálné kódr a může bét grilka“ požádal mě romanticky o ruku. „Dohókám to na Petrově, to bude špica“.
Po neznámém zvířeti se slehla zem, nebo spíš voda. Možná ho odnesla ta strašná povodeň v září. Ale vzhledem k tomu, že Malíkova babička zve kamarádky na kolaudaci své nové chalupy na Šumavě, kdo ví.
Možná to byl jen neopatrný pravnuk draka, kterého ulovili kdysi naši předci a který se svými příbuznými dodnes tajně brázdí přehradu, jako malé lochnessky.
Naši předci ovšem nebyli tak sobečtí, jako dnes my, a tak ho velkoryse ho zanechali k obdivu široké veřejnosti i prostého lidu viset v průchodu staré brněnské radnice. Nebýt toho, bylo by dnes Brno chudší o jednu pěknou pověst.
