Mám obezitu vyššího stupně.
Mé BMI je vážně kritické a pohybuje se ve vysokých číslech.
A proč?
Protože mám málo pohybu.
Jen výjimečně mnou někdo zatočí, jen občas jsem uveden do pohybu.
Je to tak jediná příležitost jak trochu hubnout.
Jinak stojím na skříni s pracovními sešity prvňáků a skrze Austrálii s Oceánií pozoruji třídu: čtyři vysoká okna s kratičkými záclonkami a nezbytnou sezónní dekorací.
Aktuálně tam snaživá pedagožka vystavila barevné dráčky, kapky deště a mraky. Chyběly papírové holínky.
Ale ty druhý den připevnil školník dyskalkulik – vždy dvě levé a dvě pravé.
Ááááá, přichází paní uklízečka Kalná.
Dnes mám štěstí, budu hubnout.
Leopoldina Kalná – dobrá duše této třídy, mnou rozverně zatočí, pustí si rádio s vypalovačkami Pepíčka Zímy a já kmitám do rytmu kolem své osy.
Proboha! Jen ať se nezastavím Asií dopředu! Laos je nějaký odřený a z Kambodže se odchlípl kus jihozápadu.
Vyšlo to! Dívám se přímo na bílou interaktivní tabuli s věčně rozbitou lampou.
Je mi už vážně dost na to, abych pochopil, že černá tabule s pórovitou houbou a interaktivní „cosi“ z hlediska poruchovosti spolu nemohou soupeřit.
Sláva vintage školním pomůckám!
Jóó, kdysi právě ony měly svůj pevný status.
A teď počítám pro změnu lavice a židle: třináct žáčků, třináct nedojedených svačin v jejich útrobách.
A dále: je tu i olbřímí nástěnka – apolitická, nadčasová, dnes s logopedickými pastmi z knížky Brousek pro tvůj jazýček.
Můj světoběžnický úhel pohledu se zaměří na katedru.
Je respektuhodná, povýšená i vyvýšená a dobře ladí s barvou pleti zkoušených školáků.
Na co jsem zapomněl?
Na kamarádky nástěnné mapy - Abeceda I. a Abeceda II.
Jsou obě stočené do praktických tubusů a právo podívat se na světlo boží mají jen při nevítaných návštěvách hospitujících inspekcí.
A pak je tu hrací koutek. Ten vážně mít nemusím.
Třináct malých záškodníků tu denně víří prach, myšlenky, kostičky Lega a překvapivé názory.
Mně se to vskutku zajídá. Ruch srovnatelný s raketovou základnou mi nedělá dobře…
A tak někdy toužím stát na tichém, klidném místě.
Kochám se představou útulného hřbitůvku.
Zatím je však moje adresa neměnná:
Školní globus, 1.C, Základní škola
Jen výjimečně mnou někdo zatočí, jen občas jsem uveden do pohybu.
Je to tak jediná příležitost jak trochu hubnout.
Jinak stojím na skříni s pracovními sešity prvňáků a skrze Austrálii s Oceánií pozoruji třídu: čtyři vysoká okna s kratičkými záclonkami a nezbytnou sezónní dekorací.
Aktuálně tam snaživá pedagožka vystavila barevné dráčky, kapky deště a mraky. Chyběly papírové holínky.
Ale ty druhý den připevnil školník dyskalkulik – vždy dvě levé a dvě pravé.
Ááááá, přichází paní uklízečka Kalná.
Dnes mám štěstí, budu hubnout.
Leopoldina Kalná – dobrá duše této třídy, mnou rozverně zatočí, pustí si rádio s vypalovačkami Pepíčka Zímy a já kmitám do rytmu kolem své osy.
Proboha! Jen ať se nezastavím Asií dopředu! Laos je nějaký odřený a z Kambodže se odchlípl kus jihozápadu.
Vyšlo to! Dívám se přímo na bílou interaktivní tabuli s věčně rozbitou lampou.
Je mi už vážně dost na to, abych pochopil, že černá tabule s pórovitou houbou a interaktivní „cosi“ z hlediska poruchovosti spolu nemohou soupeřit.
Sláva vintage školním pomůckám!
Jóó, kdysi právě ony měly svůj pevný status.
A teď počítám pro změnu lavice a židle: třináct žáčků, třináct nedojedených svačin v jejich útrobách.
A dále: je tu i olbřímí nástěnka – apolitická, nadčasová, dnes s logopedickými pastmi z knížky Brousek pro tvůj jazýček.
Můj světoběžnický úhel pohledu se zaměří na katedru.
Je respektuhodná, povýšená i vyvýšená a dobře ladí s barvou pleti zkoušených školáků.
Na co jsem zapomněl?
Na kamarádky nástěnné mapy - Abeceda I. a Abeceda II.
Jsou obě stočené do praktických tubusů a právo podívat se na světlo boží mají jen při nevítaných návštěvách hospitujících inspekcí.
A pak je tu hrací koutek. Ten vážně mít nemusím.
Třináct malých záškodníků tu denně víří prach, myšlenky, kostičky Lega a překvapivé názory.
Mně se to vskutku zajídá. Ruch srovnatelný s raketovou základnou mi nedělá dobře…
A tak někdy toužím stát na tichém, klidném místě.
Kochám se představou útulného hřbitůvku.
Zatím je však moje adresa neměnná:
Školní globus, 1.C, Základní škola
