chci plachtit nad krajinou,
držet tě za ruce jak žádnou jinou
a pomalu, pomaloučku tát.
Roztávat programově, ne jako Ikarus.
Rozleptávat křídla tvá i má,
jen kormidly hlídat pád mne zajímá.
Tak leťme. Pojď! Už to zkus!
Za letu vyzkoušejme
rozpoltit své osobnosti
a pozorovat náš let Ikara.
Letíme nocí beze slunce.
Žár našich těl se o pád postará
na zem, jak na divadle – plnou hostí.
Letovou křivku budou závidět
a tleskat pádu.
Morálka to žádá.
Z hostí by mnohý rád a mnohá ráda
však chtěli jako my,
milovat se
a aspoň na chvilenku vyletět
vysoko, vysoko, vysoko nad domy.
