Konečně jsme v Cuiabá, a my si myslíme, že vše ostatní bude hračka, letadlo stíháme. Ale letadlo do Sao Paula má zpoždění, přidělují nám hotel asi na 2 hod. a to je tak na vyčištění zubů před dalším letem do Limy, pak do Cusca. Zcela určitě nám ujede zaplacený vlak na Machu Picchu. Pokud bude další vlak, jako je téměř vždy vyprodán, nemusíme se ani na Machu Picchu dostat. To bych byla moc smutná, manžel už tam byl a já to chci vidět taky. Hodně jsem o tom četla, a tak jsem celá natěšená. Ale 10 hodin zpoždění je dost, aby nám celý plán padl. Ale podařilo se. Dokonce nám uznávají jízdenky na vlak a nemusíme platit další a ani autobus přímo k MP.
Toto ztracené město Inků, jak ho nazval severoamerický objevitel Hiram Bingham v roce 1911, leží vysoko nad řekou Urubamba a patří mezi největší lákadla celé Jižní Ameriky. Na začátku 20. století
o něm vědělo jen málo místních indiánů a nebylo objeveno ani Španěly v 16. století, kdy si Peru podrobili. Pravděpodobně mělo zásobovat Cusco kukuřicí a ostatními plodinami. Vzhledem k tomu, že Inkové neznali písmo, přesné informace o vzniku a zániku města nevíme, možná to nebude nikdy objasněno.
Ví se jen, že bylo postaveno okolo roku 1450.
Procházíme snad všechny domy, paláce i skladiště a žasneme nad přesností opracování kamenných kvádrů, ze kterých je město postaveno. Rozprostírá se na mnoha terasách, ve výšce 2 430 n.m. a má rozlohu asi 5 km2. Mě asi nejvíce udivil Chrám Slunce (Terron). Jeho vyhlazené kvádry dokonale zapadají do sebe, ale i do přírodního balvanu. Asi nejznámější stavbou je tzv. Lapač slunce (Intihuatana), který pravděpodobně sloužil jako astronomický časoměr. Při rovnodennosti je slunce přesně nad hlavním pilířem, který nevrhá stín. Bohužel, z časových důvodů jsme nemohli vylézt na sousední vyčnívající štít Huayna Picchu, ze kterého musí být krásný pohled na celé město i okolí.
Nedivím se, že MP bylo zařazeno mezi sedm nových divů světa a je chráněno Unescem.
Procházíme snad všechny domy, paláce i skladiště a žasneme nad přesností opracování kamenných kvádrů, ze kterých je město postaveno. Rozprostírá se na mnoha terasách, ve výšce 2 430 n.m. a má rozlohu asi 5 km2. Mě asi nejvíce udivil Chrám Slunce (Terron). Jeho vyhlazené kvádry dokonale zapadají do sebe, ale i do přírodního balvanu. Asi nejznámější stavbou je tzv. Lapač slunce (Intihuatana), který pravděpodobně sloužil jako astronomický časoměr. Při rovnodennosti je slunce přesně nad hlavním pilířem, který nevrhá stín. Bohužel, z časových důvodů jsme nemohli vylézt na sousední vyčnívající štít Huayna Picchu, ze kterého musí být krásný pohled na celé město i okolí.
Nedivím se, že MP bylo zařazeno mezi sedm nových divů světa a je chráněno Unescem.