Tak jako poletují barevné listy ze stromů v listopadu, tak poletují pestré vzpomínky v mé hlavě při vyslovení čtyř písmen BRNO.
Dnes mám rande so svojim mestom, jak zpívá Tublatanka.
Na první dobrou jahodový koktejl s koblihou v mléčném baru na Svoboďáku.
Trnitá cesta Trnitou ulicí z autobusového nádraží podél potemnělých zdí továrny Vaňkovka.
10 dkg Vlašáku s rohlíkem v nonstopu Padovec.
Talíř polívky v nádražní restauraci s pěti lžičkama pro pět vracejících se z rockové zábavy.
Hotel Voroněž a večírek s kapelou Turbo.
Narození syna v porodnici na Obilňáku.
Hokejové utkání v natřískaném Rondu.
Poslední zvonění v ulicích města s večírkem na Přehradě, první zvracení.
Dětská nemocnice, hezkej kluk na vedlejší posteli. Omylem mě dali na chlapecký pokoj. V deseti letech trauma jako hrom, protože ze sálu vás přivážejí nahé.
Úrazová nemocnice záchrana nohy na oddělení špína, profesorem Procházkou. „Kdyby ti Pražáci nečůrali do Vltavy, tak tady už měsíc neležíte.“
Park pod Janáčovým divadlem. První úchyl, exhibicionista v baloňáku a úprk do školy na stavárnu na Kudelce.
Janáčkovo divadlo. „Mami, tos mi neměla dělat,“ říká dvanáctiletý syn po shlédnutí přestavení baletu.
Dlouhá řada na lístky před divadlem Bolka Polívky a debaty o představeních v divadelní restauraci Poslední leč.
Restaurace U Zlatého meče na Mečové. Smažák s hranolkama a tatarkou, cola s rumem.
Nemocnice sv. Anna. Maminka ležící v kómatu.
Pekařská ulice, galerie s výstavou fotografií Roberta Vana a majitel restaurace Skanzeen připravující skvlělé kynuté knedlíky s borůvkami.
První držení za ruku, kino Moskva, teď Scala.
Vila Tugendhat, návštěva před, při a po rekonstrukce při práci ve stavební firmě.
Večírek v její zahradě.
Šalinó se dostanu všude. Z centra do polí, z lesů na nádraží, všude. Cesty se synem z konečné na konečnou.
Lezení přes plot se šestiletým synem ze zahrady MŠ Drobného, nyní opravená Arnoldova vila.
Křty zvířat v ZOO při setkávání adoptivních rodičů s vystoupením Maxim Turbulenc.
Rande v Denisových sadech a pusy v pod Špilberkem.
Petrov. Paprsky slunce procházející barevnou vitráží dopadající na snoubence v kostele sv. Petra a Pavla.
Poslední setkání na ústředním hřbitově.
Brigáda na Velké ceně.
Vánoční trhy na Zelňáku.
A listy ze stromů poletují dál, jako mé další vzpomínky a zážitky spojené s Brnem.
„Brno je suprové štatl,“ prohlašoval Franta Kocourek.
Brno je druhé největší město v naší republice a první na seznamu pomlouvaných měst.
Brno je celebrita, zkrátka nedá lidem spát.
Brno je zlatá loď. Miluji tu loď.
Restaurace U Zlatého meče na Mečové. Smažák s hranolkama a tatarkou, cola s rumem. Nemocnice sv. Anna. Maminka ležící v kómatu.
Pekařská ulice, galerie s výstavou fotografií Roberta Vana a majitel restaurace Skanzeen připravující skvlělé kynuté knedlíky s borůvkami.
První držení za ruku, kino Moskva, teď Scala.
Vila Tugendhat, návštěva před, při a po rekonstrukce při práci ve stavební firmě.
Večírek v její zahradě.
Šalinó se dostanu všude. Z centra do polí, z lesů na nádraží, všude. Cesty se synem z konečné na konečnou.
Lezení přes plot se šestiletým synem ze zahrady MŠ Drobného, nyní opravená Arnoldova vila.
Křty zvířat v ZOO při setkávání adoptivních rodičů s vystoupením Maxim Turbulenc.
Rande v Denisových sadech a pusy v pod Špilberkem.
Petrov. Paprsky slunce procházející barevnou vitráží dopadající na snoubence v kostele sv. Petra a Pavla.
Poslední setkání na ústředním hřbitově.
Brigáda na Velké ceně.
Vánoční trhy na Zelňáku.
A listy ze stromů poletují dál, jako mé další vzpomínky a zážitky spojené s Brnem.
„Brno je suprové štatl,“ prohlašoval Franta Kocourek.
Brno je druhé největší město v naší republice a první na seznamu pomlouvaných měst.
Brno je celebrita, zkrátka nedá lidem spát.
Brno je zlatá loď. Miluji tu loď.
