Vyhlížíš oknem do venkovního šera. Nepoučený pozorovatel by řekl, že koukáš, kde co lítá, možná chytáš lelky...
Ty jsi ale klinický pozorovatel - vědátor! A jako takový konstatuješ, že "neurčité tvary oblačnosti jsou projekčním plátnem tvých vnitřních obrazů". Nebo dokonce, že "podstupuješ neuroplastické reprogramování integrací těkajících představ do rozporuplného kontinua tvé zkušenosti". Cinkilinky, cinkylink...
Tvoje soustředění na řízení letového provozu mraků naruší zvonkohra. Křehká melodie manželčina mobilu určená k tlumení traumat teď přináší vpád cizí vůle do jejího života. Cinkilinky, cinkylink...
Co ti ta melodie připomíná?
Už víš! Vybavuje se ti seriál Kamarádi s příhodami z temného činžákového dvorku zastavěného popelnicemi a harampádím pod plachtami.
Vidíš ten kontrast mezi šerosvitnou „noční hlídkou" hrdinů seriálu a dětského sebe. Sebe v přesvětleném přetopeném a máminou péčí zcela aseptickém panelákovém bytě. Vidíš se mhouřit oči, abys na obrazovce rozpoznal kontury černobílých postav, které raději své akce ještě komentují tak důkladně, že by mohli seriál pouštět i v rozhlase...
Kamarádi končí. Uzavřenou příhodu kamera propojuje s městským horizontem střech, kde jen vítr, co unáší kouř z komínů, naznačuje čas plynoucí pod šedým nebem.
Tvoje dětská verze já se otáčí k oknu, za nímž proplouvá oblačná masa. Je čas zpátky nasednout na kouzelný koberec a vrátit se do dneška.
Tvoje dětská verze já se otáčí k oknu, za nímž proplouvá oblačná masa. Je čas zpátky nasednout na kouzelný koberec a vrátit se do dneška.
Zrovna včas, tyhle mraky odněkud znáš...
Zadání:
Napište současný příběh, do kterého vtělíte nějakou vzpomínku (třeba i písničku, vůni), a pak se zase vrátíte do přítomnosti.
Původní verze:
Zadání:
Napište současný příběh, do kterého vtělíte nějakou vzpomínku (třeba i písničku, vůni), a pak se zase vrátíte do přítomnosti.
Původní verze:Vyhlížím oknem do venkovního šera. Nepoučený pozorovatel by řekl, že koukám, kde co lítá, možná chytám lelky. Klinický pozorovatel by konstatoval, že podstupuji neuroplastické reprogramování integrací těkajících představ do rozporuplného kontinua mé zkušenosti. Neurčité tvary oblačnosti jsou projekčním plátnem vnitřních obrazů.
Moje soustředění na řízení letového provozu mraků naruší zvonkohra. Křehká melodie manželčina mobilu určená k tlumení traumat, co přináší vpád cizí vůle do jejího života. Co mi ta melodie připomíná?
Už vím! Vybavil se mi seriál Kamarádi s báječnými příhodami z temného činžákového dvorku zastavěného popelnicemi a harampádím pod plachtami. Vidím ten kontrast mezi šerosvitnou „noční hlídkou" hrdinů seriálu a dětského sebe v přesvětleném přetopeném a máminou péčí zcela aseptickém panelákovém bytě. Vidím se mhouřit oči, abych na obrazovce rozpoznal kontury černobílých postav, které raději své akce ještě komentují tak důkladně, že by mohli seriál pouštět i v rozhlase... Kamarádi končí, uzavřenou příhodu kamera propojuje s městským horizontem střech, kde jen vítr unášející kouř z komínů naznačuje čas plynoucí pod šedým nebem.
Moje dětská verze já se otáčí k oknu, za nímž proplouvá oblačná masa. Je čas, zpátky nasednout na kouzelný koberec a vrátit se do dneška. Zrovna včas, tyhle mraky odněkud znám...
Moje soustředění na řízení letového provozu mraků naruší zvonkohra. Křehká melodie manželčina mobilu určená k tlumení traumat, co přináší vpád cizí vůle do jejího života. Co mi ta melodie připomíná?
Už vím! Vybavil se mi seriál Kamarádi s báječnými příhodami z temného činžákového dvorku zastavěného popelnicemi a harampádím pod plachtami. Vidím ten kontrast mezi šerosvitnou „noční hlídkou" hrdinů seriálu a dětského sebe v přesvětleném přetopeném a máminou péčí zcela aseptickém panelákovém bytě. Vidím se mhouřit oči, abych na obrazovce rozpoznal kontury černobílých postav, které raději své akce ještě komentují tak důkladně, že by mohli seriál pouštět i v rozhlase... Kamarádi končí, uzavřenou příhodu kamera propojuje s městským horizontem střech, kde jen vítr unášející kouř z komínů naznačuje čas plynoucí pod šedým nebem.
Moje dětská verze já se otáčí k oknu, za nímž proplouvá oblačná masa. Je čas, zpátky nasednout na kouzelný koberec a vrátit se do dneška. Zrovna včas, tyhle mraky odněkud znám...
