Zahřeje ho u srdce. „Už by to chtělo shrabat,“ řekne sám sobě nahlas při pohledu na množství popadaného listí. Obuje holiny, vezme hrábě z rohu kůlny a sotva vyleze před chalupu, najednou bzzz!
a těsně nad hlavou mu proletí roj včel.
„U všech čertů! Co to bylo?!“ podiví se Vávra a než se vzpamatuje z šoku, včely zmizí za chalupou.
„Včely? Na podzim?!“ Vávra se vydá v jejich stopách. Nemusí je dlouho hledat. Jsou hezky usazené
„U všech čertů! Co to bylo?!“ podiví se Vávra a než se vzpamatuje z šoku, včely zmizí za chalupou.
„Včely? Na podzim?!“ Vávra se vydá v jejich stopách. Nemusí je dlouho hledat. Jsou hezky usazené
na plotě a v poklidu si bzučí.
„Haló? Hasiči? Tady Vávra. Mám tu na plotě včely. No jó, já vím, že je podzim. U Kostela 321, Benešov. Vávra. Jo, budu tady. Zatím nashle,“ ohlásil hned nález jako správný občan.
Netrvá dlouho a hlídka je na místě. Nejsou ještě ani u dveří a najednou se včely vznesou a zmizí z dohledu.
„Tak kde máte ty včely, pane?“ táže se šéf hasičů a Vávra jen ukazuje na prázdný plot: „Teď tady byly…“
Hasiči obejdou zahradu, ale nikde po včelách ani památka. „Pane, vy si z nás snad děláte legraci. Myslíte si, že máme málo práce? To snad není možný,“ naštve se šéf hasičů a ostatní chlapi souhlasně mrumlají. „Takže příště si tenhle hasičský výjezd zaplatíte, jestli to bude zase planý poplach,“ prohlásí ještě na rozloučenou.
Ani ne o týden později jede Vávra na nákup do města. A co nevidí! U sámošky v centru hoří kontejner na papír. Neváhá a hned vytáčí 150. Je přeci správný občan.
Mezitím se kolem schází lidé a kontejner si fotí. Přijede hasičský vůz a vystoupí z něj přesně ta samá posádka, jako před týdnem.
„Zase vy…,“ utrousí šéf hasičů směrem k nebohému oznamovateli, panu Vávrovi, a ještě u toho kroutí hlavou. „Vy nás teda dobře zaměstnáváte!“
„Ale pane hasič, přeci vidíte, že tady doopravdy hoří! Ty včely uletěly samy!“
„Chlapi, hasíme! Dva zleva a dva zprava! Nemám na vás čas!“
Plameny požírají kontejner, který se roztéká jako čokoládové fondue. Hasiči hasí. Jde o vteřiny.
Pan Vávra zírá do plamenů a cítí příkoří. Jako vysloužilý policajt má pořád potřebu pomáhat a chránit.
„Haló? Hasiči? Tady Vávra. Mám tu na plotě včely. No jó, já vím, že je podzim. U Kostela 321, Benešov. Vávra. Jo, budu tady. Zatím nashle,“ ohlásil hned nález jako správný občan.
Netrvá dlouho a hlídka je na místě. Nejsou ještě ani u dveří a najednou se včely vznesou a zmizí z dohledu.
„Tak kde máte ty včely, pane?“ táže se šéf hasičů a Vávra jen ukazuje na prázdný plot: „Teď tady byly…“
Hasiči obejdou zahradu, ale nikde po včelách ani památka. „Pane, vy si z nás snad děláte legraci. Myslíte si, že máme málo práce? To snad není možný,“ naštve se šéf hasičů a ostatní chlapi souhlasně mrumlají. „Takže příště si tenhle hasičský výjezd zaplatíte, jestli to bude zase planý poplach,“ prohlásí ještě na rozloučenou.
Ani ne o týden později jede Vávra na nákup do města. A co nevidí! U sámošky v centru hoří kontejner na papír. Neváhá a hned vytáčí 150. Je přeci správný občan.
Mezitím se kolem schází lidé a kontejner si fotí. Přijede hasičský vůz a vystoupí z něj přesně ta samá posádka, jako před týdnem.
„Zase vy…,“ utrousí šéf hasičů směrem k nebohému oznamovateli, panu Vávrovi, a ještě u toho kroutí hlavou. „Vy nás teda dobře zaměstnáváte!“
„Ale pane hasič, přeci vidíte, že tady doopravdy hoří! Ty včely uletěly samy!“
„Chlapi, hasíme! Dva zleva a dva zprava! Nemám na vás čas!“
Plameny požírají kontejner, který se roztéká jako čokoládové fondue. Hasiči hasí. Jde o vteřiny.
Pan Vávra zírá do plamenů a cítí příkoří. Jako vysloužilý policajt má pořád potřebu pomáhat a chránit.
Já přeci nemůžu za to, že včely mají vlastní hlavu. Nebo vlastně, asi se nedá říct, že by nějak přemýšlely, když nemají mozek… Člověk chce být správný občan, a nakonec je cesta do pekla vydlážděná dobrými úmysly! Vem to čert, myslí si Vávra a do toho si všimne chlápka, který zpovzdálí sleduje dění a mne si ruce. Čumilů je kolem habaděj, ale mnout si ruce u hořícího kontejneru je nanejvýš divné. A k tomu se chlápek šklebí, má černé sluneční brýle a zlatý řetěz kolem krku.
Ha! Jestli s tím tenhle nemá něco společného?! Napadne hned Vávru a vykročí k němu.
Jakmile si ho chlápek všimne, vezme nohy na ramena. Vávra za ním.
„Stůj!“ volá a prodírá se davem. „Zastavte ho!“
Klopýtá přes silnici a vidí chlápka, jak zrovna mizí za rohem. „Hajzl jeden,“ popadá dech Vávra. Nerad se vzdává, ale po tom divném individuu se slehla zem. Chvíli se rozhlíží a pak prásk! Ucítí obří bolest na zátylku. Slyší chechtání. Vidí hvězdičky. A pak už neví nic.
„Haló, pane,“ třese s Vávrou šéf hasičů. „Vy jste to vzal zhurta.“
Vávra pomalu otvírá oči a vidí nad sebou skloněné začouzené tváře. „Viděl jsem vás, jak utíkáte pryč,“ říká šéf hasičů, „No a hned mě napadlo, hele, že by to skutečně podpálil on a teď ho svrbí svědomí.
A nakonec tady ležíte dobitej. Buď je to karma, nebo…?“
„Eh…“ vydá ze sebe Vávra a pokusí se vstát. Zamotá se mu hlava.
„Ležte, za chvíli tady bude záchranka.“
„A co oheň?“
„Je po něm. Co se teda stalo?“
„Viděl jsem divnýho chlapa, co se sm… smál, když jste…au… hasili,“ intuitivně si šáhne na temeno hlavy, cítí tupou bolest a teplou tekutinu mezi prsty. „No víte, jsem bejvalej policajt a …a nezdál se… nezdál se mi. Au! To bolí.“
„No nedopadl jste nejlíp. Třeba toho darebáka chytí. Pamatujete si, jak vypadal?“
„Poznal bych ho … i ve tmě.“
„To je dobrá zpráva. Už je tady záchranka, tak pojďte,“ pomáhá mu vstát a posadí ho do vozu.
Za chvíli dorazí i modré majáky. „Á, pane Vávra, dobrý den. Tak povídejte, co se vám stalo tentokrát.“
„Eh…“ vydá ze sebe Vávra a pokusí se vstát. Zamotá se mu hlava.
„Ležte, za chvíli tady bude záchranka.“
„A co oheň?“
„Je po něm. Co se teda stalo?“
„Viděl jsem divnýho chlapa, co se sm… smál, když jste…au… hasili,“ intuitivně si šáhne na temeno hlavy, cítí tupou bolest a teplou tekutinu mezi prsty. „No víte, jsem bejvalej policajt a …a nezdál se… nezdál se mi. Au! To bolí.“
„No nedopadl jste nejlíp. Třeba toho darebáka chytí. Pamatujete si, jak vypadal?“
„Poznal bych ho … i ve tmě.“
„To je dobrá zpráva. Už je tady záchranka, tak pojďte,“ pomáhá mu vstát a posadí ho do vozu.
Za chvíli dorazí i modré majáky. „Á, pane Vávra, dobrý den. Tak povídejte, co se vám stalo tentokrát.“
Zadání: Muž přijede k domu a na plotě uvidí roj včel. Zavolá hasiče. Než hasiči přijedou, včely se seberou a odletí. Muž tam stojí, ukazuje hasičům na plot a říká: „Teď tady byly..." O týden později v centru města vidí hořet kontejner. Zavolá linku 150, přijede to samé auto s tou samou posádkou. Vyleze velitel zásahu a jeho první slova jsou: „Zase vy ..." Jak to bude dál? Dokončete příběh a postavte ho na dialogu.
