V dnešním světě zahlceném negativními zprávami se jakýkoliv pocit alespoň vzdáleně připomínající uspokojení počítá. A pak se to stane. Člověk si vše úkoly odškrtne, políčko se zabarví, objeví se zelená fajfka. A přesto se nedostaví zalévající pocit radosti a uvolnění. Protože co se nestalo – nastavení takových procesů jednoduše vede ke zrychlování, akceleraci, nabírání rychlosti. Člověk začne připomínat atleta trénujícího na sprint.
Nacvičuje kliky, zjišťuje výhody Google kalendáře, chvíli je aktivně používá a potom si na ně zvykne. Zjistí tím, jaké jsou principy sprintu, osahá si je. A potom může začít některé fáze přeskakovat, s myšlenkou, že si to vlastně zjednodušuje. A co přeskočí? Tu fázi, kdy si může doopravdy užít příjemný pocit z dobře odvedené práce. Tu část, kdy ocení sám sebe, to, co se mu podařilo. A v tu chvíli přichází nezvaný host. Pocit vyhoření a nenaplnění. Co s ním? Je nečekaný – a nikdo si nepřeje jeho návštěvu. Je to ale pořád jen host a je tím pádem možné ho poslat zpátky, odkud přišel.
Je ale opravdu potřeba se zastavit, podívat se na sebe z odstupu a uvědomit si, co mi vlastně dělá dobře. Začít se znovu spojovat s těmi činnostmi, které člověka naplňovaly, nikoliv které znamenaly splněné políčko v diáři. Je možná nutné si v kalendáři dát čas a prostor k tomu, abych si připomněla, co mě dělá šťastnou. Použít staré metody pro nový způsob uvažování. Ani Řím se přeci nepostaví za den.
A tak se člověk učí nový běh, tentokrát ne sprint, ale maraton. A přichází nové zjištění, že každý malý krok a každá chvíle si zaslouží být oslavena. A i když pocit vyhoření je nezvaným hostem, je v našich silách ho vyprovodit. Máme moc vytvořit prostor pro radost a naplnění. A příchod jednoho nezvaného hosta může předznamenat objev hosta nového – takového, který se z hosta stane naší součástí v podobě umění žít tady a teď.
Háčky k úvaze Sáry:
Odškrtnuto
Adéla Blažková
Otevřít v telefonu aplikaci, zapsat si tam vše, co nás tento týden čeká. Rozdělit si každou zapsanou událost do kategorií a dát jí příslušnou barvu. Uspokojující pocit, že? A co teprve, když si můžeme pracně zadané úkoly po jejich splnění s úsměvem odškrtnout. Je to ale opravdu tak skvělý pocit, nebo si tím sami na sebe nevědomky vytváříme mnohdy zbytečný tlak? Život dnešní generace řídí Google kalendář.
Člověk dnešní doby
Kateřina Dobrovolná
Schůzky, porady, soustředěná práce… Člověk dnešní doby má v neděli večer pomyslný seznam úkolů v hlavě a před sebou v notebooku a telefonu kalendář od Googlu. Porovnává, jestli se tyhle dva kalendáře shodují. Skvělé, všechna políčka svítí zeleně. Týden může začít. A hele, je pátek. To ten týden zase rychle utekl. No nic… Podíváme se, zda je vše v kalendáři zbarvené do zelena, což znamená, že je vše splněno. Je. Ale co když se nám po čase z kontroly splněných úkolů v kalendáři vytratí radost?
Po určité době je v podstatě jedno, jestli na nás kalendář křičí červeně, nebo je zelený jako čerstvě posečená louka... Pokud se takový pocit marnosti dostaví, zřejmě nás přišel navštívit nezvaný host…
Tímto nezvaným hostem je vyhoření…
PráceNicole Prokopová
Práce, schůzky, porady. Neustále se točí v kruhu plánování a plnění úkolů. Dnešní mladí lidé jsou zahlcení povinnostmi každodenního života. A dobrý pocit z jejich splnění? Ten se většinou nedostaví. Naopak nás více a více užírají negativní zprávy v televizi a komentáře na sociálních sítích. Místo uspokojení se objeví pocit vyhoření.
