„Soudruzi zvířátka! Máme tady spousty uskupení a zájmových skupin. Pořád máme nějaké volby.
V lesním parlamentu si každý říká, co chce, a musíme projednávat zájmy kdejakého slimáka.
Podle mě je ve vládě nad lesem bordel! Uděláme jednu stranu a bude pořádek. Hlavní slovo budu mít já, protože jsem nejsilnější! Komu se to nelíbí, toho sežeru!“
A tak zvířátka, některá ráda, některá nerada, ale určitě všechna, která se nechtěla schovávat v roští, vstoupila do medvědovy strany. Zprvu vše vypadalo dobře.
Medvěd se snažil, aby byl v lese pořádek a všichni měli co jíst. Jenže mu vadilo, jak zpívají ptáci.
„Ode dneška se zakazuje ptákům zpívat a jen tak poletovat. Ať se nazobou semínek, letí domů a tam si zazpívají.“
Hned nato řešil pobíhající zajíce: „Zajícům se zakazuje běhat a hopkat!
Hned nato řešil pobíhající zajíce: „Zajícům se zakazuje běhat a hopkat!
Ať se v klidu napasou, způsobně dojdou domů do nory a tam si divočí!“
A tak to šlo dál a dál. Ostatní zvířátka byla vždy ráda, když se projednával někdo jiný. Oddychla si, když se zrovna v medvědových výmyslech nedostalo na ně. A tak zvedala packy nejdříve proti ptákům, pak proti zajícům a za chvíli v lese nesměl nikdo nic. Zvířátka si doma v hnízdech, norách a brlozích povídala, že takhle se nedá žít. V lese byl sice pořádek, všichni měli co jíst, ale život je vlastně nebavil. Mláďata zvířat už takto nechtěla žít a šla za starým lišákem, který v medvědově straně nebyl
a pamatoval staré pořádky.
„Řekněte, že chcete vyčistit les od velkých popadaných kmenů a nechte medvěda celou akci řídit,“ poradil lišák. Zvířátka tak učinila a v sobotu se sešla všechna u jednoho velkého kmene.
„Řekněte, že chcete vyčistit les od velkých popadaných kmenů a nechte medvěda celou akci řídit,“ poradil lišák. Zvířátka tak učinila a v sobotu se sešla všechna u jednoho velkého kmene.
Medvěd zavelel:
„Tak, teď se všichni zapřáhněte, opřete, zavěste a… A kupředu levá!“ Jenže jelen měl úplně jinou délku kroku, než srnec, zajíc nevěděl, která je levá, hlemýžď přemýšlel co má na tento povel dělat a vrabec uměl jen snožmo skákat a létat. Zvířátka tedy popadala, uklouzla, svalila se a starý kmen se nepohnul. Všichni začali křičet:
„My jeleni bychom se zapřáhli a táhli!“
„My krtci bychom uryli před kmenem brázdu!“
„My hlemýždi podepřeli kmen ze stran!“
„Každý bychom přispěli svým dílem! Jen by se o tom poradili vždy ti, kteří by měli podobné nápady a pak to dali dohromady! Jelen s hlemýžděm by se neměli uměle družit a my všichni bychom zase chtěli mít opravdové volby. A lišák by nás mohl usměrňovat a radit nám všem!“
Medvěd sice vyhrožoval, že je sežere, ale zvířátka mu řekla, že ho nechají dožít beztrestně v jeho brlohu. Tak předal moc zpět zvířátkům a lišákovi.
Poučení: Jedna strana není nikdy pro každého i když se zprvu zdá, že všichni v ní mohou být velká zvířata.
„Tak, teď se všichni zapřáhněte, opřete, zavěste a… A kupředu levá!“ Jenže jelen měl úplně jinou délku kroku, než srnec, zajíc nevěděl, která je levá, hlemýžď přemýšlel co má na tento povel dělat a vrabec uměl jen snožmo skákat a létat. Zvířátka tedy popadala, uklouzla, svalila se a starý kmen se nepohnul. Všichni začali křičet:
„My jeleni bychom se zapřáhli a táhli!“
„My krtci bychom uryli před kmenem brázdu!“
„My hlemýždi podepřeli kmen ze stran!“
„Každý bychom přispěli svým dílem! Jen by se o tom poradili vždy ti, kteří by měli podobné nápady a pak to dali dohromady! Jelen s hlemýžděm by se neměli uměle družit a my všichni bychom zase chtěli mít opravdové volby. A lišák by nás mohl usměrňovat a radit nám všem!“
Medvěd sice vyhrožoval, že je sežere, ale zvířátka mu řekla, že ho nechají dožít beztrestně v jeho brlohu. Tak předal moc zpět zvířátkům a lišákovi.
Poučení: Jedna strana není nikdy pro každého i když se zprvu zdá, že všichni v ní mohou být velká zvířata.
Zadání: Napište politickou bajku.