"Jak to udělám?"
"Ty najdeš způsob," dostala odpověď a ucítila jemné zašimrání v místě, kde měla na ruce vytetovanou hvězdnou mlhovinu. Bylo to jako úsměv a pohlazení zároveň.
"Opravdu přijdeš?" ujišťovala se.
Vlna hřejivé vibrace projela jejím hrudníkem, jakoby ji objímal.
"Samozřejmě, že ano. Patříš k nám. Všichni doma na tebe myslí a těší, až přijdeš zpátky. Jsi velmi statečná, že ses vydala na tak dlouhou cestu," řekl obdivně.
"Nemohla bych se vrátit hned?" zeptala se prosebně.
"Ne, to nejde," odpověděl okamžitě laskavě, ale nekompromisně. "Ještě není čas jít domů. Jsme stále s tebou, i když jsi tady a my tam. Až přijde správná chvíle, vezmu tě s sebou."
V celém těle vnímala konejšivou energii, jakoby se i ona stala na chvíli andělem. Zaklonila hlavu a zadívala se na tisíce zářivých hvězd na obloze. Tam někde byla doma a jednou se tam vrátí.
Autorka publikuje své povídky na #Hřešímživotem
