Děti mám dospělé, vnoučata žádná, jaký tedy stres. Uklízí se pořád, vánoční výzdoba jen tak symbolicky, nebudeme to přehánět. Žádný velký nákupy, každá z nás upeče dva druhy cukroví, pak to stejně nikdo nejí. Předpokládám, že dosud
nepíšu nic nového, máme to tak asi všichni. A navíc, už se o tom napsaly tuny více či méně vtipných povídek a sloupků, takže co. Je to každý rok stejné, zapomenuté dárky, každá upečeme aspoň pět druhů, poslední nejlépe 23. večer. Pak je stejně nikdo nejí.Ruce upatlané od krému, zvoní telefon. Jana! Už jsme tak dlouho spolu nemluvily. Rychle opláchnu ruce, letím k telefonu, nezvoní. Volám zpátky, nebere. No nic, zavolám jí večer. Druhé kolo. Ruce upatlané od krému, zvoní telefon. Laďka! Tak dlouho už jsme spolu nemluvily! Rychle opláchnout ruce, letím k telefonu, nezvoní. Volám zpátky, obsazeno. No nic, zavolám večer. Trošku už mi ten krém leze na nervy. Celé ruce upatlané, zvoní telefon. Boženka! Tak dlouho jsme spolu nemluvily, to musím vzít. Rychle opláchnu ruce, běžím k telefonu, nezvoní. Volám zpátky … hurá. Blabla bla, my vám taky, bla bla, pozdravuj, musíme se zase někdy sejít! Dlouho jsme nemluvily, snad jen půl hodinky, pálí se jí cukroví, musí na poslední chvíli něco… znáš to! No bodejť by ne, mám to zrovna tak! Konečně je krém na svém místě, tedy tam, kde chce být on, nikoliv tam, kde jsem ho chtěla já, ale celkem to jde. Do pekárny postupně nadávkuji suroviny a konečně se můžu věnovat zmeškaným hovorům. Jana si hned v úvodu stěžuje, že si do grogu dala polévkovou lžíci soli místo cukru, to víš, ještě je dneska blázinec, blabla bla, my vám taky, pozdravuj, musíme se zase někdy sejít! Dlouho jsme nemluvily, snad jen půl hodinky, vzpomněla si, že ještě musí koupit asi dvacet nezbytných položek, na které zapomněla.
Laďka, známá
kutilka, si dělá vlastnoručně různou vánoční výzdobu, ale pozor! Vyřezává ze
dřeva, lepí přírodniny a další umělecká díla, žádné umělotiny. Zrovna si
dodělala vánoční stromek ze dřeva a různých větví a zdobí. Blabla bla, my vám
taky, bla bla, všechny pozdravuj, už se konečně musíme někdy zase sejít. Nemluvily
jsme dlouho, sotva půl hodinky, chytil jí stromek, musí jít hasit.
Jsem na sebe docela
pyšná, že to tak hezky zvládám bez nehod. Zrovna, když se chci pochválit, ozve
se z pekárny nějaké divné škrčení. Metly se přestaly točit a pekárna
zoufale kvílí. Honem ji letím vypnout, už se z ní začíná kouřit. Jak
letím, srazím misku s bílky, převrhnou se rovnou do rozinek v rumu.
Plech s čerstvě namazaným cukrovím se sesouvá na bok a jednotlivé kousky
se slepují ještě vlhkou čokoládou.
Já vím, že to není
vtipné ani objevné, ba ani intelektuálně laděné, jenom sem si chtěla trošku
postěžovat. Vylít ten smutek do kláves počítače, aby se mi ulevilo. Jen tak,
pár řádků….
sakra, že jsem si nenatáhla budíček na vánočku, cítím
nějakou spále
