Je to jen taková odosobněná hra, myslím si, zatímco posílám dalším „NE“ jednoho za druhým do věčných lovišť webové seznamky.
Nejzábavnější částí toho procesu je můj vnitřní monolog: „Kam jsi dal vlasy čéče, ten pejsek je roztomilej, ale ty ne, fuj Sauronovo oko,“ když tu narazím na normálního muže s normálním výrazem.
Nejzábavnější částí toho procesu je můj vnitřní monolog: „Kam jsi dal vlasy čéče, ten pejsek je roztomilej, ale ty ne, fuj Sauronovo oko,“ když tu narazím na normálního muže s normálním výrazem.
Zkoumám jeho profil. Je to podezřelé, ale:
1. Píše o sobě přesně jenom to, co potřebuji vědět.
2. Na obou fotkách vypadá jako sympatický chytrý člověk.
Ten nezačne konverzaci větou "A co tady vlastně hledáš, Martino?"
A taky že ne. S
1. Píše o sobě přesně jenom to, co potřebuji vědět.
2. Na obou fotkách vypadá jako sympatický chytrý člověk.
Ten nezačne konverzaci větou "A co tady vlastně hledáš, Martino?"
A taky že ne. S
wipuji zleva doprava a hned mi v apce přistane pozdrav. Bože, on je vtipnej. Strašně dlouho jsem neslyšela fakt vtipnýho chlapa. To miluju. Je chytře vtipnej. Najednou mi z hlavy začínají vylítávat představy.
Je to pořád o virtuálním světě nebo už se to mění v realitu? Jak se bavíme už třetí den, a pořád je to dobrý, už se moje tělo neubrání reakci na tohohle chlapíka. A to jsem ho pořád ještě neviděla. Cítím sladkou chuť, a necítím ji na jazyku, ale tak nějak v zakončeních rukou a nohou, mám lehkou hlavu a chce se mi smát. Jakoby orchestr mýho těla hrál nějakou symfonii, která mnou začíná jemně znít.
Zatím brnkají jen něžné vlnky pramenů Vltavy, ale tuším, že by z toho mohla být symfonie!
Zadání:
Zkuste vymyslet nějakou metaforu místo klišé "motýlci v podbříšku".
