a nasaju vůni sušených bylinek rozložených na kamnech. Nosem mi proudí štiplavá vůně máty, až mě zastudí v plících. Zvykám si na smíšený pocit horka a zároveň chladu, když kamna jakoby úlevně zasyčí při dopadu čůrku vody na kameny. Vlhkost vzduchu se zvyšuje a na mé kůži se sráží. Jedna kapka se vytvoří ve vlasech a pomalu sjíždí po zadní straně krku. Po cestě sbírá další a další
a pomocí nich roste. Lopatky, střed zad, bedra. Nakonec se ztrácí ve štěrbině hýždí. Už i srdce reaguje
na teplotu a bije jako o závod. Utírám si čelo a namáhavě oddechuju. Jako pokaždé v hlavě začíná standardní souboj vytrvalosti s hořícím tělem. Vím, že můžu kdykoli odejít, ale jde o formu soupeření
se sebou samou. Ještě tři minuty, ještě dvě, jedna.
Aaaa, neuvěřitelná úleva přichází pod vodopádem studené vody. I když ledové provazy štípou do kůže, tělo se cítí krásně. Jakoby staré použité se vyměnilo za nový funkčnější model. Tak teď pár minut na lehátku a jedeme znovu.
