Samozřejmě si vybíráme kostky, které na místě stojí už hodně dlouho. Hlavně kolem řeky, v centru, jak tomu lidi říkají – a vůbec nejradši máme ty, ze kterých zrovna čerstvě sundali zelené plachty. Vymódění človíčci jsou potom vzteky bez sebe a nejlepší na tom je, že si ještě přes to všechno kvůli nám odepírají vlastní jídlo, aby nám ho mohli na podivných dlážděných mýtinách naservírovat.