Pan Bouda rezignovaně v duchu zabrblal a rozhlédl se, která ze zbývajících tří má frontu nejkratší. Jednu vybral. Ale jako na potvoru i tahle pokladna rozhodla v momentě, kdy už už začal vykládat svůj nákup na pás, zavřít. Hlas v reproduktoru prodejny natěšeně ohlásil, že nyní mohou zákazníci využít pokladny dva, čtyři a pět, která právě otevírá.
Panu Boudovi ušel z plic mocný výdech. Sevřel pěst kolem madla vozíku a jal se opět k přesunu. Byl rozhodnut, že pokud se bude situace opakovat, už na protest nahlas zakročí. Ale, snad až kupodivu, nijak reagovat nemusel. Řádně vyskládal nákup na pás u pokladny číslo pět, zaplatil a chtěl přesunout nyní už svůj tovar do vozíku.
Panu Boudovi ušel z plic mocný výdech. Sevřel pěst kolem madla vozíku a jal se opět k přesunu. Byl rozhodnut, že pokud se bude situace opakovat, už na protest nahlas zakročí. Ale, snad až kupodivu, nijak reagovat nemusel. Řádně vyskládal nákup na pás u pokladny číslo pět, zaplatil a chtěl přesunout nyní už svůj tovar do vozíku.
„Pane!“ zvolala na něj náhle prodavačka.
„Prosím?“ slušně se zeptal a zvedl své huňaté obočí.
„Mohl byste chviličku počkat? Máme pro vás důležité sdělení,“ vyhrkla a poté cosi zamumlala do mikrofonku. Pan Bouda už se nechtěl v obchodě zdržovat ani minutu. Předchozí přesuny mu, už tak nevalnou náladu, nijak nevylepšily.
„No dobře, no. A o co jako jde?“ chtěl vědět.
„To se hned dozvíte, vy jste totiž…“ ale dál už větu nedokončila, neboť z ampliónů po celém supermarketu začala velice nahlas až břeskně vyhrávat jakási fanfárová hudba a do toho hlas:
„Vážení zákazníci, můžeme vám s radostí oznámit, že právě v tuto chvíli pokladnou číslo pět, prošel stotisící platící zákazník. BLAHOPŘEJEME!!!“ A to už se k pokladně rychlým krokem přibližovala dvoučlenná delegace gratulantů. Jeden tlačil kolo, druhý šel s jakousi opentlenou krabicí. Pokladní, úsměv od ucha k uchu, kývla hlavou k směrem k panu Boudovi.
„Vážený pane, dovolte mi, jménem vedení našeho obchodu, poblahopřát vám k výhře. Jste stotisícím zákazníkem. Ještě jednou blahopřejeme a zde je, jako výraz toho, že si našich zákazníků vážíme, dar, tedy výhra. Kvalitní jízdní kolo s elektrickým pohonem a k tomu cyklistická přilba.“
„To je od vás hezké, ale jak jste přišli na to, že zrovna já potřebuji kolo?“
„No jak, jak, nijak,“ předávající dáma ve slušivém kostýmku s firemní vestičkou lehce znejistěla, neboť takovou reakci nečekala. „Ta cena byla připravena pro kohokoliv a tím šťastlivcem jste vy. Takto je to jednoduché.“
"Ptám se proto, že já kolo mám. Sice starší, ale mně plně vyhovuje. A jak se říká, nezbavujte se starých věcí pro nové, tak já tedy, prosím pěkně, nové kolo nepotřebuji,“ vysvětlil pan Bouda předávající
„Prosím?“ slušně se zeptal a zvedl své huňaté obočí.
„Mohl byste chviličku počkat? Máme pro vás důležité sdělení,“ vyhrkla a poté cosi zamumlala do mikrofonku. Pan Bouda už se nechtěl v obchodě zdržovat ani minutu. Předchozí přesuny mu, už tak nevalnou náladu, nijak nevylepšily.
„No dobře, no. A o co jako jde?“ chtěl vědět.
„To se hned dozvíte, vy jste totiž…“ ale dál už větu nedokončila, neboť z ampliónů po celém supermarketu začala velice nahlas až břeskně vyhrávat jakási fanfárová hudba a do toho hlas:
„Vážení zákazníci, můžeme vám s radostí oznámit, že právě v tuto chvíli pokladnou číslo pět, prošel stotisící platící zákazník. BLAHOPŘEJEME!!!“ A to už se k pokladně rychlým krokem přibližovala dvoučlenná delegace gratulantů. Jeden tlačil kolo, druhý šel s jakousi opentlenou krabicí. Pokladní, úsměv od ucha k uchu, kývla hlavou k směrem k panu Boudovi.
„Vážený pane, dovolte mi, jménem vedení našeho obchodu, poblahopřát vám k výhře. Jste stotisícím zákazníkem. Ještě jednou blahopřejeme a zde je, jako výraz toho, že si našich zákazníků vážíme, dar, tedy výhra. Kvalitní jízdní kolo s elektrickým pohonem a k tomu cyklistická přilba.“
„To je od vás hezké, ale jak jste přišli na to, že zrovna já potřebuji kolo?“
„No jak, jak, nijak,“ předávající dáma ve slušivém kostýmku s firemní vestičkou lehce znejistěla, neboť takovou reakci nečekala. „Ta cena byla připravena pro kohokoliv a tím šťastlivcem jste vy. Takto je to jednoduché.“
"Ptám se proto, že já kolo mám. Sice starší, ale mně plně vyhovuje. A jak se říká, nezbavujte se starých věcí pro nové, tak já tedy, prosím pěkně, nové kolo nepotřebuji,“ vysvětlil pan Bouda předávající
a kolem stojícímu davu čumilů, včetně zástupce místního tisku a nezbytného fotografa.
„Jenže tohle kolo není obyčejné kolo, které by jen tak nahradilo vaše staré. Tohle kolo má elektrický pohon. Vy, když si uděláte výlet někam do kopců a už byste neměl sílu na šlapání, tak tenhle,“ předávající dáma významně poklepala na řídítka výhry, „zázrak moderní techniky bude šlapat za vás
„Jenže tohle kolo není obyčejné kolo, které by jen tak nahradilo vaše staré. Tohle kolo má elektrický pohon. Vy, když si uděláte výlet někam do kopců a už byste neměl sílu na šlapání, tak tenhle,“ předávající dáma významně poklepala na řídítka výhry, „zázrak moderní techniky bude šlapat za vás
a vyveze vás spolehlivě do cíle. To je, co?!“
Dav kolem souhlasně zamručel a zakýval hlavami až na pana Boudu. Ten neprojevil ani špetku nadšení panujícího kolem.
„Takže, jestli to dobře chápu, vy mi tady dáváte něco, co má zapříčinit, to, že bude pracovat, teda jakože šlapat, za mě?“
„Ano. Přesně tak!“ usmála se už poněkud křečovitě dáma.
„A když bude tohle kolo šlapat za mě, já zatím nenápadně, postupně, ale zaručeně, přijdu o fyzičku
Dav kolem souhlasně zamručel a zakýval hlavami až na pana Boudu. Ten neprojevil ani špetku nadšení panujícího kolem.
„Takže, jestli to dobře chápu, vy mi tady dáváte něco, co má zapříčinit, to, že bude pracovat, teda jakože šlapat, za mě?“
„Ano. Přesně tak!“ usmála se už poněkud křečovitě dáma.
„A když bude tohle kolo šlapat za mě, já zatím nenápadně, postupně, ale zaručeně, přijdu o fyzičku
a potažmo vlastně o zdraví. To bude výsledek toho daru. Děkuji, ale věnujte jej někomu, co já vím, co ho ocení. Mě by spíše potěšilo, kdybych příště nemusel pendlovat od pokladny k pokladně, protože ta, před kterou si vystojím frontu, mi před nosem zavře. Na shledanou.“ Uzavřel slavnostní ceremonii pan Bouda a se vztyčenou hlavou hrdě odešel.