Byl březen. Místy se začínala zelenat travička. Jen tak párkrát trhnout, párkrát žvýknout.
Zajíc běžel po hrázce kolem lesního rybníčku a viděl tam plavat kapříky. Voda byla po zimě nazelenalá, málo provzdušněná. Kapři pluli k hladině za prvními slunečními paprsky a za vzduchem. Otevírali dokořán svoje tlamičky a hnali vodu přes žábry. Zajíc to viděl a záviděl:
„Krmí se tak, že jim nestačí tlama! Tam musí být dobrot v té vodě. A já mám jen pár stébel travičky. Chci se taky pomět!“ A bez rozmyslu skočil do vody. Kožich se mu namáčel a začal ho táhnout pod hladinu. Zajíc kolem sebe plácal, naplno otevíral pusu jak křičel, ale tím jen polykal vodu, až se utopil.
Poučení: Závist tě vždy stáhne pod vodu.
Poučení: Závist tě vždy stáhne pod vodu.
Zadání:
Napište krátkou bajku, která nikam neuhýbá a má jasné poučení.
