V našem "knižním klubu" je nás šest. Je nám většinou šedesát a po šedesáté šesté hledáme štěstí v školských škrabopisech.
Dnes to šumí švejkovinou.
"Já jsem na to pyšná, že jsme národ Švejků. A navíc, teď mám dokonce i svého OSOBNÍHO Švejka. Ota je hotovej Švejk."
"My víme, my ho viděly."
Dnes to šumí švejkovinou.
"Já jsem na to pyšná, že jsme národ Švejků. A navíc, teď mám dokonce i svého OSOBNÍHO Švejka. Ota je hotovej Švejk."
"My víme, my ho viděly."
Některé z dam se přejícně rozesmějí.
"Já jsem taky přesně v tohle doufala, když jsme tu knížku vybíraly. Že to bude tvůj svět, Terko. Takže se ti to četlo dobře, i když už to dávno znáš?"
"Jasně, miluju to. Šlo to jedním dechem!"
Ředitelka Všehomíra je s ouvertürou rozboru spokojená. Má to náboj. A osobní vazbu. Ještě lepší.
"A co říkáte na jeho ženské figury? A vůbec vztahy s okolím?"
"Já to vůbec nemohla, nezlobte se holky. Pořád myslím na tu Ukrajinu, a číst takhle syrově teď aktuálně o válce, to já nevydržím. Ale jsem fakt ráda, že jsem tady, moc mě zajímá, co na to vy."
"Julie, já tě úplně chápu. Já jsem s tím taky bojovala. Ty švejkovské monology a to větvení je prostě moc dlouhé. Hašek musel být hodně opilý, když to psal. Četla jsem, že jeho denní dávka byla někdy až 20 litrů. Jak je něco takového vůbec možné??"
Olina se jako obvykle štítivě zadívá na vychlazenou láhev Prosecca uprostřed stolu. Pivu dámy neholdují, ani když se hodí k tématu.
"Alkoholismus patří k literatuře, Oli. Nobelovka za psaní většinou bez pití nejde. Smývá se tím strach, holky. Říct anebo napsat prostě....všechno." Říďa mudruje, v ruce obligátní skleničku.
"Alkoholismus patří k literatuře, Oli. Nobelovka za psaní většinou bez pití nejde. Smývá se tím strach, holky. Říct anebo napsat prostě....všechno." Říďa mudruje, v ruce obligátní skleničku.
Polovička osazenstva pokyvuje, druhá si pouze vyměňuje pohledy.
"Pro mě je to brilantní román. Ta ironie, ten sarkasmus, a právě ty permanentní psychomonology... ten váš Švejk má prostě recept na všechno. Je nezničitelný. Kompliment, tolik síly. Jak on tu blbost skvěle hraje!"
Laura není Češka, smí mít odstup. Šéfka ji pohladí pohledem.
"No dobrá, ale co když ji nehraje? Je možné takhle se nikdy na nikoho nevázat, nemít žádné vztahy, ani k lidem ani ke zvířatům, prostě jen tak proklouzávat? A pro nás, pro čtenáře: Je možné mít rád antihrdinu? A už vůbec se s ním třeba i identifikovat?"
"No to ani náhodou, to je mi úplně cizí!!" Olina.
"Ale vždyť je to hodnej člověk. Ke všem se chová laskavě." Teri.
"No, zabije tam nějakého papouška, myslím." Laura na to pobaveně.
Tara doposud mlčela. Je z daleka. Vyrostla daleko od navzájem se požírajících středoevropských kmenů.
"Je to příběh jako ze středověku. Taky se tam chodí a chodí a pořád bloudí, ale přitom se ze všech sil chce žít...."V místnosti se zešeří. Duch obejdy s plácačkou si přisedl ke stolu.
Šprým...??
Spíš štafeta.
Šlukneme.
"Pro mě je to brilantní román. Ta ironie, ten sarkasmus, a právě ty permanentní psychomonology... ten váš Švejk má prostě recept na všechno. Je nezničitelný. Kompliment, tolik síly. Jak on tu blbost skvěle hraje!"
Laura není Češka, smí mít odstup. Šéfka ji pohladí pohledem.
"No dobrá, ale co když ji nehraje? Je možné takhle se nikdy na nikoho nevázat, nemít žádné vztahy, ani k lidem ani ke zvířatům, prostě jen tak proklouzávat? A pro nás, pro čtenáře: Je možné mít rád antihrdinu? A už vůbec se s ním třeba i identifikovat?"
"No to ani náhodou, to je mi úplně cizí!!" Olina.
"Ale vždyť je to hodnej člověk. Ke všem se chová laskavě." Teri.
"No, zabije tam nějakého papouška, myslím." Laura na to pobaveně.
Tara doposud mlčela. Je z daleka. Vyrostla daleko od navzájem se požírajících středoevropských kmenů.
"Je to příběh jako ze středověku. Taky se tam chodí a chodí a pořád bloudí, ale přitom se ze všech sil chce žít...."V místnosti se zešeří. Duch obejdy s plácačkou si přisedl ke stolu.
Šprým...??
Spíš štafeta.
Šlukneme.
