v tvém požáru
V tobě se rozplývám,
tvaruji se ve tvém tvaru
a potichu dýchám dým,
co vstupuje mi do plic.
Vnitřní symfonii poslouchám,
když zhasínám světla světlic,
a sladce usínám
v tvém slunečním západu,
zvolna se rozpadám.
Oddávám se nápadu,
že řekl jsem vše,
že řekl jsem vše,
co měl jsem říct.
V útrobách duše
Jako by ty hezké věci
byly jen nějakou vzpomínkou
zaseklou v útrobách duše.
Nejsem otrokem své samoty.
Chtěl bys mě, jen nevíš jak.
Kudy jít milovat
V srdci zmatek mám
a v hlavě vítr mi hučí.
Svíravý pocit na hrudi dobře znám,
trpělivost se mému jménu učí.
Bojím se odejít
a milovat.
Bez vzduchu
Tíhou mého srdce
do hlubin se deru,
bez vzduchu křičí mé plíce,
se svým démonem se peru
znevážen svým žitím,
došel jsem k závěru,
že neznám hranice.
Doutnat v požáru
Srdce mi buší hrudí,
ve stěnách lebky
slyším jeho ozvěny.
Ptám se, kdo koho soudí,
když udělám krok vpřed,
ty dva kroky zpátky.
V srdci mám kameny,
necháš mě hořet
ve vlastním žáru.
V hlavě mám zmatky,
už není cesty zpět
doutnám v tvém požáru.
V útrobách duše
Jako by ty hezké věci
byly jen nějakou vzpomínkou
zaseklou v útrobách duše.
Nejsem otrokem své samoty.
Chtěl bys mě, jen nevíš jak.
Kudy jít milovat
V srdci zmatek mám
a v hlavě vítr mi hučí.
Svíravý pocit na hrudi dobře znám,
trpělivost se mému jménu učí.
Bojím se odejít
a milovat.
Bez vzduchu
Tíhou mého srdce
do hlubin se deru,
bez vzduchu křičí mé plíce,
se svým démonem se peru
znevážen svým žitím,
došel jsem k závěru,
že neznám hranice.
Doutnat v požáru
Srdce mi buší hrudí,
ve stěnách lebky
slyším jeho ozvěny.
Ptám se, kdo koho soudí,
když udělám krok vpřed,
ty dva kroky zpátky.
V srdci mám kameny,
necháš mě hořet
ve vlastním žáru.
V hlavě mám zmatky,
už není cesty zpět
doutnám v tvém požáru.
