Žiju s rodiči, kteří jsou diplomaté tehdejšího Československa, a bratrem ve východní Africe, je konec šedesátých let minulého století, je mi jedenáct, opálené hubené nohy mi vykukují zpod krátké sukně, opatrně našlapuji po cestě směrem k našemu domu.
Blíží se ke mně Jaribu, nás zahradník. Nic moc nedělá, většinou jen tak sedí pod bananovníky na konci zahrady, teď natáhl zpuchřelou starou hadici a z ní cmrndá vodu na seschlý trávník.
"Miss," říká svojí mizernou angličtinou, "master Paul has sold you." Master Paul aneb Pavel je můj mladší bratr. Pitomec. Jak jako, že mě prodal. Kulím na Jaribua oči.
“Yes, for 50 shiling, miss,” kývá svojí kudrnatou hlavou Jaribu. Taky moc rozumu chlapec nepobral.
Vběhnu do domu. Na posteli leží ten skvost, master Paul, můj desetiletý bratr. Je bílý jako křída, drží se za břicho, lítá k záchodové míse zvracet.
“Co jsi snědl, blbečku,” ptám se. “Jo, a Jaribu říká, že jsi mě prodal. Komu a za co?” vyzvídám dál.
“Jo, prodal, a za velký prachy. Maimbovi přece. Za jeho čtvrtou manželku.”
Uznale pokývu hlavou, brácha by prodal rampouchy dřív než roztají, i tady v Africe. Ale že by zobchodoval i mě, to mě nenapadlo. Opět vystřelí z postele, hlavu do záchodové mísy a dáví. Prý si na stvrzení výhodného obchodu s Maimbou, obstarožním hlídačem naší rezidence, spolu opekli maso na ohni, který rozdělali v buši za plotem naší zahrady. Brácha nakonec skončí v nemocnici, širokospektrá antibiotika a infuze mu zachrání život.
Padesát šilinků Jaribuovi musí vrátit, sám uzná, ze tenhle kšeft prostě nevyšel.
