Sjedeme dolů výtahem, panička otevírá domovní dveře. Vystrčím hlavu. Cože? Do téhle tmy a deště mám jít? Copak neví, že do takového počasí bys přece psa nevyhnal?
Vzpříčím se ve dveřích. Nikam nejdu. Ještě to chvíli vydržím. No, když jinak nedá. Duje úplný severák. Panička se klepe zimou. Měla se líp obléci, já nespěchám. Houpu se v bocích, už neprší, tak čuch sem, čuch tam...
“Simbo, tak hodíš už ten chcanec anebo ne?!” syčí panička. “Mám uzávěrku! Potřebuju ten článek dopsat, ty smrade jeden línej! Dělej! Čůrej! Rozumíš!!!”
Rozumím, ale až zase zasedne k psaní, tak se se ven jen tak nedostanu. Nakonec tu nohu ale zdvihnu, pořádně zkropím keř a hned hajdy domů, panička mě vleče za sebou na vodítku.
Doma teskně koukám na hrnec navařeného žrádla a tiše zakňučím. Jo jo, žádný granule, já mám dietku, rýži s kuřecími srdíčky. Dostanu plnou misku, všechno sežeru a jdu si pro podrbání za ušima. To se nekoná, panička chytla slinu a zuřivě buší do klávesnice. Občas se zdvihne, pobíhá po pokoji a pak zase zasedne. Čeká nás dlouhá noc, hodlám ji prochrápat. Další chcanec mi stejně panička umožní až ráno. Jojo, psí život.
Rozumím, ale až zase zasedne k psaní, tak se se ven jen tak nedostanu. Nakonec tu nohu ale zdvihnu, pořádně zkropím keř a hned hajdy domů, panička mě vleče za sebou na vodítku.
Doma teskně koukám na hrnec navařeného žrádla a tiše zakňučím. Jo jo, žádný granule, já mám dietku, rýži s kuřecími srdíčky. Dostanu plnou misku, všechno sežeru a jdu si pro podrbání za ušima. To se nekoná, panička chytla slinu a zuřivě buší do klávesnice. Občas se zdvihne, pobíhá po pokoji a pak zase zasedne. Čeká nás dlouhá noc, hodlám ji prochrápat. Další chcanec mi stejně panička umožní až ráno. Jojo, psí život.
