Vánoční dárek - napsala Sabina Prisender

Šedivé nedělní odpoledne ve starém měšťanském bytě nad Svratkou. Prosinec 1961. V obýváku je docela teplo.
Prcek hladí rám dřevěného krámku, který dostal k Vánocům, a pyšně chystá účtenky. Hra začíná. Rodina se postaví do řady. Otec zazvoní jako první.

"Dobrý den přeji, rád bych koupil dvě másla!"

"Nemáme."

"A sádlo?"

"Taky ne, možná příští týden."

"Tak na shledanou."

"Nashle."

Smích v auditoriu. 

"Dělá to výborně!" culí se otec.

Pak zacinká matka.
"Dobré ráno, dostali jste prosím brambory?"
"Nedostali."
"Ale mrkev a celer máte, doufám?"
"Taky ne, zeptejte se jindy."
"Prosím vás, jak je to možné, vždyť to bylo vyvěšeno na dveřích, že to dnes dostanete!"
"Nedovezli nám."
"Ach jo, tak nashle."
"Na shledanou."
Velcí se baví.

Cink. Babička se nadějně usmívá.
"Promiňte prosím, mám tady zamluveno kilo jablek, pro vnoučka." 
"Nemáme." 

Klučina neztrácí linii.
"Ale jak to?! Vždyť jste mi to minulý týden slíbil, pane vedoucí! Prosím vás, já to už hledám po celém městě!"
"Nedovezli nám."
"To je fakt hrozné. No, co naděláme.Tak se opatrujte, já se pozítří zase zeptám."
"Nashledanou."
Rozpačité úsměvy.

Cink.
"Já vás zdravím, pane vedoucí, slíbil jste mi minule šunku a trochu klobás, tak jak to
vypadá?" šveholí druhá babička.
"Lituji, nepřišlo to."
"Ježíši, co já budu dělat? Slíbila jsem rodině chlebíčky! Nebyl by aspoň nějaký ten eidam?"
"No, nemáme."
"Tak možná příště."
"Možná. Stavte se zase!"
Ticho v obýváku. 

Šepot mezi rodiči. Babičky naštěstí nedoslýchají.

"Vnímá všechno. A jak! Už v pĕti! Jak to půjde dál?" 

"Nepůjde. My půjdeme. My musíme jít."

Původní verze:

HRÁTKY
Šedivé nedělní odpoledne ve starém měšťanském bytĕ nad Svratkou.
Píšeme možná únor 1961. Maximálně dva.
V obýváku je docela teplo.
Prcek hladí rám dřevěného krámku a pyšně chystá účtenky. Vánoční dárek.
Rodina se postaví do řady.
Otec zazvoní jako první.
"Dobrý den přeji, rád bych koupil dvě másla!"
"Nemáme."
"A sádlo ?"
"Taky ne, možná příští týden."
"Tak nashledanou."
"Nashle."
Smích v auditoriu.
"Dělá to výbornĕ !", culí se otec.
Teď zacinká matka.
"Dobré ráno, dostali jste prosím brambory?"
"Nedostali."
"Ale mrkev a celer máte, doufám ?"
"Taky ne, zeptejte se jindy."
"Prosím vás, jak je to možné, vždyť to bylo vyvěšeno na dveřích, že to dnes dostanete !"
"Nedovezli nám."
"Ach jo, tak nashle."
"Nashledanou."
Velcí se baví.
Cink.
"Promiňte prosím, mám tady zamluveno kilo jablek, pro vnoučka." Babička se nadějně usmívá.
"Nemáme." Klučina neztrácí linii.
"Ale jak to, vždyť jste mi to minulý týden slíbil, pane vedoucí ! Prosím vás, já to už hledám po celém městě!"
"Nedovezli nám."
"To je fakt hrozné. No, co naděláme.Tak se opatrujte, já se pozítří zase zeptám."
"Nashledanou."
Rozpačité úsměvy.
Cink.
"Já vás zdravím, pane vedoucí, slíbil jste mi minule šunku a trochu klobás, tak jak to
vypadá ?"
Druhá babička. Šveholí.
"Lituji, nepřišlo to."
"Ježíši, co já budu dělat ? Slíbila jsem rodině chlebíčky ! Nebyl by aspoň nějaký ten eidam ?"
"No, nemáme."
"Tak možná příště."
"Možná. Stavte se zase ! "
Ticho v obýváku.
Šepot hlavy rodiny. Babičky naštěstí nedoslýchají.
"Vnímá všechno, a jak, už v pĕti!
Jak to půjde dál ?"
"Nepůjde. My půjdeme. My musíme jít."