„Daviiidée, docházejí mi jména. Něco tě napadá, kámo?“
Simon se vynořila nad přepážkou mezi stoly. Minutku ho pozorovala a hlavou jí prolétl verš: "…ukryt před světem za sluchátky milostné své smolí řádky…“
Jo jo na hodině angličtiny bych dostala dva puntíky, jeden za aliteraci a druhý za rým. Natáhla se a dotkla se Davidova sluchátka.
„Poraď mi jméno, prosím,“ udělala na něj oči.
„Koho píšeš, chlapa?“
David si sundal sluchátka. Bylo mu jasné, že chce spíš pauzu než poradit.
„Jaký jsi tam šoupla povolání?"
„Architekt.“
„Kristián nebo Quido,“ vypálil David.
Simon vyprskla. „Musí to být uvěřitelné. A odkud je?“
„Miláno?“
Quido z Milána. To zní jako plán. Ten na seznamce nezapadne.
„Chceš mi ukázat photoshop?“ zajímal se David.
„Tak hele, mám tady tohodle modela. Co říkáš? Není to moc?“
Horký červenec, zhruba někde v polovině, doma u psacího stolu:
Můj nový profil na seznamce říká:
„Ahoj lidi, těším se, až tady někoho poznám. Nestyď se a napiš, stojím za to.
P. S. Pozor na metry! Ráda se dívám spíš nahoru, ale ne jako v tom filmu Don´t look up :-D.
Kriticky se zamyslím nad textem svého profilu, chtěla jsem, aby chlapi pochopili, že fakt nestojím o prcky, moment přemýšlím, jestli už to není moc velké hraní si na intelektuálku s tím odkazováním na hollywoodský trhák s Leo DiCapriem, ale proč nakonec ne? Jsem intelektuálka, tak ať se to ví!
25. 7., v kuchyňce firmy Bohové lásky, a.s.:
„Ahoj Simon! Jak si vede náš Quido?“ zajímal se David.
„No, po pravdě, moc zájem není. Podle mě je problém v těch fotkách. Žádná ženská už dneska nezačne konverzaci na seznamce s modelem. Měli bychom mít trochu realističtější fotky!“
„Pojď, ukážu ti jeden program, který simuluje stárnutí. Když tam vrazíš fotky z různých období života, bude to hned uvěřitelnější.“
Koncem července, v práci po pracovní době:
Opět jsem zapracovala na svém profilu. Vedlo mě k tomu hlavně několik neuctivých komentářů typu:
Já se fakt nestydím, jestli to chceš vidět, pošli mi číslo. Poprvé a doufám, že i v životě naposled, jsem obdržela fotografii mužského břicha včetně toho co je pod ochlupením pod břichem. Měla jsem pocit, že celé léto jen někoho blokuji ve svém telefonu. Tuto funkci jsem nikdy předtím nepotřebovala použít. Jasný důkaz, jak moc jsem vystoupila z bezpečné ulity své komfortní zóny.
Profil: Hledám chlápka, který mě dokáže rozesmát. P. S. Nejvíc sexy orgán je mozek.
Po čerstvě nabytých zkušenostech jsem ostražitější. Abych se nezahltila, tak prostě ruším spojení se všemi kandidáty, u kterých zjistím jakýkoliv drobný stupeň nekompability. Schwerchapig, malí vzrůstem, podivíni prostě odcházejí rovnou cestou do věčných lovišť zablokovaných kontaktů.
12. srpna v kantýněi firmy Bohové lásky, a.s.:
„Jak to jde, už sis dneska s někým pokecal?“ nakopává Simon konverzaci s Davidem u oběda. Kdyby se tak chtěl navěsit na mě, zasní se. David je ale myšlenkami jinde. „Včera jsem už podruhý narazil na zajímavou ženskou, ale dvakrát už mě zablokovala.“ směje se David. „A to si myslim, že ten druhej profil byl fakt vymazlenej. Šéfík z globální logistický firmy usazený v Hamburku, zcestovalý, původně Ossi, všechno v jednom – nomád, korporátní zvíře, Němec s přesahem. Něco jí ale prostě nesedělo."
„A co je na ní vůbec zajímavýho? zeptala se Simon. „Co?" zamyslel se David. „Denně si přepisuje profil. A pokaždý jí z toho vyjde jinej člověk. To je docela pozoruhodný. Ale hlavně je vtipná.“
„OK, a co to zkusit s pravdou?“ opáčí Simon. „S pravdou? Jakože by mohla mít zájem o chlápka, co v práci trollí na seznamce, píše fejk profily a chatuje s ženskýma, aby měly pocit, že je o ně zájem?
To asi ne.
Koncem srpna, v kavárně po třetí skleničce vína:
Ok, dnes už se mi nechce přemýšlet nad tím, jak můj profil zarezonuje, prostě tam něco naflákám.
Haló, tady Tinderella! Přesně takhle se tady cítím. Ukrytá ve tmě před oslnivým normálním světem vybírám popel z luštěnin, v očekávání lepších zítřků, do nichž mě má uvést někdo, kdo jasnozřivě vytuší, jak jsem jedinečná.
28. srpna v kanceláři firmy Bohové lásky, a.s.:
David kouká na obrazovku, čte si dokola profil nějaké holky a mumlá si polohlasem něco jako „Tinderella.“ Nevěřícně si zakroutí hlavou: "Ta je báječně ulítlá. Asi ji miluju."
„Jaký jsi tam šoupla povolání?"
„Architekt.“
„Kristián nebo Quido,“ vypálil David.
Simon vyprskla. „Musí to být uvěřitelné. A odkud je?“
„Miláno?“
Quido z Milána. To zní jako plán. Ten na seznamce nezapadne.
„Chceš mi ukázat photoshop?“ zajímal se David.
„Tak hele, mám tady tohodle modela. Co říkáš? Není to moc?“
Horký červenec, zhruba někde v polovině, doma u psacího stolu:
Můj nový profil na seznamce říká:
„Ahoj lidi, těším se, až tady někoho poznám. Nestyď se a napiš, stojím za to.
P. S. Pozor na metry! Ráda se dívám spíš nahoru, ale ne jako v tom filmu Don´t look up :-D.
Kriticky se zamyslím nad textem svého profilu, chtěla jsem, aby chlapi pochopili, že fakt nestojím o prcky, moment přemýšlím, jestli už to není moc velké hraní si na intelektuálku s tím odkazováním na hollywoodský trhák s Leo DiCapriem, ale proč nakonec ne? Jsem intelektuálka, tak ať se to ví!
25. 7., v kuchyňce firmy Bohové lásky, a.s.:
„Ahoj Simon! Jak si vede náš Quido?“ zajímal se David.
„No, po pravdě, moc zájem není. Podle mě je problém v těch fotkách. Žádná ženská už dneska nezačne konverzaci na seznamce s modelem. Měli bychom mít trochu realističtější fotky!“
„Pojď, ukážu ti jeden program, který simuluje stárnutí. Když tam vrazíš fotky z různých období života, bude to hned uvěřitelnější.“
Koncem července, v práci po pracovní době:
Opět jsem zapracovala na svém profilu. Vedlo mě k tomu hlavně několik neuctivých komentářů typu:
Já se fakt nestydím, jestli to chceš vidět, pošli mi číslo. Poprvé a doufám, že i v životě naposled, jsem obdržela fotografii mužského břicha včetně toho co je pod ochlupením pod břichem. Měla jsem pocit, že celé léto jen někoho blokuji ve svém telefonu. Tuto funkci jsem nikdy předtím nepotřebovala použít. Jasný důkaz, jak moc jsem vystoupila z bezpečné ulity své komfortní zóny.
Profil: Hledám chlápka, který mě dokáže rozesmát. P. S. Nejvíc sexy orgán je mozek.
Po čerstvě nabytých zkušenostech jsem ostražitější. Abych se nezahltila, tak prostě ruším spojení se všemi kandidáty, u kterých zjistím jakýkoliv drobný stupeň nekompability. Schwerchapig, malí vzrůstem, podivíni prostě odcházejí rovnou cestou do věčných lovišť zablokovaných kontaktů.
12. srpna v kantýněi firmy Bohové lásky, a.s.:
„Jak to jde, už sis dneska s někým pokecal?“ nakopává Simon konverzaci s Davidem u oběda. Kdyby se tak chtěl navěsit na mě, zasní se. David je ale myšlenkami jinde. „Včera jsem už podruhý narazil na zajímavou ženskou, ale dvakrát už mě zablokovala.“ směje se David. „A to si myslim, že ten druhej profil byl fakt vymazlenej. Šéfík z globální logistický firmy usazený v Hamburku, zcestovalý, původně Ossi, všechno v jednom – nomád, korporátní zvíře, Němec s přesahem. Něco jí ale prostě nesedělo."
„A co je na ní vůbec zajímavýho? zeptala se Simon. „Co?" zamyslel se David. „Denně si přepisuje profil. A pokaždý jí z toho vyjde jinej člověk. To je docela pozoruhodný. Ale hlavně je vtipná.“
„OK, a co to zkusit s pravdou?“ opáčí Simon. „S pravdou? Jakože by mohla mít zájem o chlápka, co v práci trollí na seznamce, píše fejk profily a chatuje s ženskýma, aby měly pocit, že je o ně zájem?
To asi ne.
Koncem srpna, v kavárně po třetí skleničce vína:
Ok, dnes už se mi nechce přemýšlet nad tím, jak můj profil zarezonuje, prostě tam něco naflákám.
Haló, tady Tinderella! Přesně takhle se tady cítím. Ukrytá ve tmě před oslnivým normálním světem vybírám popel z luštěnin, v očekávání lepších zítřků, do nichž mě má uvést někdo, kdo jasnozřivě vytuší, jak jsem jedinečná.
28. srpna v kanceláři firmy Bohové lásky, a.s.:
David kouká na obrazovku, čte si dokola profil nějaké holky a mumlá si polohlasem něco jako „Tinderella.“ Nevěřícně si zakroutí hlavou: "Ta je báječně ulítlá. Asi ji miluju."
