z nich při konzumaci zákusku. Dortíku sacher třeba. Tyto sklony pan Bouda neměl. Ale dostal nápad.
Zastavil se u obchodu s tabákem, tiskovinami a terminálem Sportky. Napadlo ho totiž, že si udělá radost tím, že si koupí výherní los.
„Dobrý den,“ oslovil mladinkou slečnu za pultem.
„Dobrý,“ usmála se na něj blondýnka. „Čím vám posloužím, pane?“
„Prodáváte stírací výherní losy?“
„Samozřejmě.“
„To je dobře,“ řekl pan Bouda, „protože já si teď jeden takový koupím. Kolik stojí?“
„Máme výběr. Od deseti korun až po pětistovku.“
„Víte, já ještě nikdy žádný výherní los nekupoval. Až si ho koupím, co s ním mám dělat?“
Tato otázka slečnu zarazila. „No co, přece na něm musíte setřít ta vyznačená políčka, abyste zjistil, jakou výhru máte. To je přece jasné.“
„Ano, to je jasné,“ pokýval s pochopením pan Bouda. „Tak mi, prosím, jeden, třeba za dvacet korun, prodejte,“ řekl a hned přichystal příslušný obnos.
„Děkuji,“ řekla s úsměvem blondýna, „a teď si některý vyberte tady z těch dvacetikorunových,“ ukázala mu na vystavený vějíř losů.
Pan Bouda si jeden vybral, poodstoupil k pultíku určenému pro vyplňování tiketů sportky a jal se seškrabávat příslušná políčka nehtem.
„To máte lepší mincí. Třeba korunou,“ napověděla mu prodavačka.
Pan Bouda poslechl její radu. Pod prvním políčkem se objevilo číslo 500. Stejně tak pod druhým.
Zastavil se u obchodu s tabákem, tiskovinami a terminálem Sportky. Napadlo ho totiž, že si udělá radost tím, že si koupí výherní los.
„Dobrý den,“ oslovil mladinkou slečnu za pultem.
„Dobrý,“ usmála se na něj blondýnka. „Čím vám posloužím, pane?“
„Prodáváte stírací výherní losy?“
„Samozřejmě.“
„To je dobře,“ řekl pan Bouda, „protože já si teď jeden takový koupím. Kolik stojí?“
„Máme výběr. Od deseti korun až po pětistovku.“
„Víte, já ještě nikdy žádný výherní los nekupoval. Až si ho koupím, co s ním mám dělat?“
Tato otázka slečnu zarazila. „No co, přece na něm musíte setřít ta vyznačená políčka, abyste zjistil, jakou výhru máte. To je přece jasné.“
„Ano, to je jasné,“ pokýval s pochopením pan Bouda. „Tak mi, prosím, jeden, třeba za dvacet korun, prodejte,“ řekl a hned přichystal příslušný obnos.
„Děkuji,“ řekla s úsměvem blondýna, „a teď si některý vyberte tady z těch dvacetikorunových,“ ukázala mu na vystavený vějíř losů.
Pan Bouda si jeden vybral, poodstoupil k pultíku určenému pro vyplňování tiketů sportky a jal se seškrabávat příslušná políčka nehtem.
„To máte lepší mincí. Třeba korunou,“ napověděla mu prodavačka.
Pan Bouda poslechl její radu. Pod prvním políčkem se objevilo číslo 500. Stejně tak pod druhým.
Ale pod třetím byla číslice 100. Vyhrává pouze los se třemi stejnými sumami v polích. Pan Bouda
se zakabonil a obrátil se k slečně za pultem
„Slečno, ten los je vadný.“
„Co prosím?! Jak vadný?“
„Prostě vadný. Zmetek. Tady, vidíte?“ pan Bouda slečně ukázal koupený los. „Tady by správně měly být tři pětistovky. Jedna chybí. Jak říkám. Zmetek. To se může stát. Vyměníte mi ho, prosím, za jiný, nový?“
Slečna zalapala po dechu. „Jak to myslíte, za nový? To jako že vám prodám další los?“
„Ne prodáte. Vyměníte zdarma. Přece když je něco vadného, mám nárok na výměnu, pokud to už není po záruce, že?“ Pan Bouda se tvářil, že je vše naprosto jasné a jen slečna je jaksi nechápavá.
„Ale, pane, vy jste si koupil los, setřel jste políčka a ukázalo se, že tenhle los nevyhrává!“ odpověděla slečna už zvýšeným hlasem.
„To se mýlíte. V tom je právě ten zakopaný pes.“
„Jaký pes?“ Slečně odešla barva z růžolících tváří.
„Tak ještě jednou, slečno,“ zůstával pan Bouda navenek klidný. „Ten mnou zakoupený los je los výherní, že ano? Nebo snad ne?“
„No ano,“ byla nucena přiznat prodavačka.
„Takže by logicky měl, jakožto výherní také dát výhru. V mém případě pět set korun nebo, když
„Slečno, ten los je vadný.“
„Co prosím?! Jak vadný?“
„Prostě vadný. Zmetek. Tady, vidíte?“ pan Bouda slečně ukázal koupený los. „Tady by správně měly být tři pětistovky. Jedna chybí. Jak říkám. Zmetek. To se může stát. Vyměníte mi ho, prosím, za jiný, nový?“
Slečna zalapala po dechu. „Jak to myslíte, za nový? To jako že vám prodám další los?“
„Ne prodáte. Vyměníte zdarma. Přece když je něco vadného, mám nárok na výměnu, pokud to už není po záruce, že?“ Pan Bouda se tvářil, že je vše naprosto jasné a jen slečna je jaksi nechápavá.
„Ale, pane, vy jste si koupil los, setřel jste políčka a ukázalo se, že tenhle los nevyhrává!“ odpověděla slečna už zvýšeným hlasem.
„To se mýlíte. V tom je právě ten zakopaný pes.“
„Jaký pes?“ Slečně odešla barva z růžolících tváří.
„Tak ještě jednou, slečno,“ zůstával pan Bouda navenek klidný. „Ten mnou zakoupený los je los výherní, že ano? Nebo snad ne?“
„No ano,“ byla nucena přiznat prodavačka.
„Takže by logicky měl, jakožto výherní také dát výhru. V mém případě pět set korun nebo, když
se jedná o zmetek, tak nový los. A to je to, co po vás chci,“ trpělivě vysvětlil.
„Ale, pane, to si špatně vysvětlujete. Zdaleka ne každý výherní los vyhrává,“ namítla slečna.
„Víte co, s váma není rozumná řeč. Zavolejte mi vedoucí,“ rezolutně řekl pan Bouda.
„Ale vedoucí tady dnes není. Až zítra. Jestli máte nějaké problémy s mým vysvětlením, je mi to líto.
„Ale, pane, to si špatně vysvětlujete. Zdaleka ne každý výherní los vyhrává,“ namítla slečna.
„Víte co, s váma není rozumná řeč. Zavolejte mi vedoucí,“ rezolutně řekl pan Bouda.
„Ale vedoucí tady dnes není. Až zítra. Jestli máte nějaké problémy s mým vysvětlením, je mi to líto.
Já vám rozhodně reklamaci setřeného losu nemohu ze své pozice uznat,“ uzavřela prodavačka.
„A to jako tedy mám kvůli tomu, kvůli těm dvaceti korunám, respektive pětistovce zítra vážit cestu zpět do města? To je do nebe volající šlendrián, tohleto. To vy na mě s tím zítřkem a vedoucí šijete nějakou boudu, notabene, když se Bouda jmenuju, že ano?“
„Já přece vůbec nevím, jak se jmenujete a vůbec, já tu mám další zákazníky,“ otočila se od něj prodavačka a naštvanou grimasu vyměnila opět za laskavý úsměv dalšímu zákazníkovi.
„A to jako tedy mám kvůli tomu, kvůli těm dvaceti korunám, respektive pětistovce zítra vážit cestu zpět do města? To je do nebe volající šlendrián, tohleto. To vy na mě s tím zítřkem a vedoucí šijete nějakou boudu, notabene, když se Bouda jmenuju, že ano?“
„Já přece vůbec nevím, jak se jmenujete a vůbec, já tu mám další zákazníky,“ otočila se od něj prodavačka a naštvanou grimasu vyměnila opět za laskavý úsměv dalšímu zákazníkovi.
Pan Bouda sebral z pultíku los a hodil jej do odpadkového koše.
„Tak jsem si chtěl udělat radost a hezký den a teď…, ále,“ mávl rezignovaně rukou a odešel.
