„Vřelé pozdravy,“ zaskřehotal. Mezi stromy k chrámu vjel povoz s dvěma mladými muži.
„Co ten starej goblin řikal?“ zeptal se první druhého.
„Jen nás zdraví,“ odpověděl druhý prvnímu. „Zdarec, gobline.“
Goblin se pod fousy usmál. Počkal než slezli z vozu a přistoupili blíž. Oba ihned ztratili o goblina zájem a prohlíželi si kamenný chrám, porostlý rostlinami, které velkolepou stavbu držely pohromadě. „No…“ začal jeden z mužů, ale goblin ho přerušil hlasitým odkašláním. Oba k němu shlédli, jakoby goblinova stálá přítomnost byla nade vše překvapující.
„Prosím,“ spustil. „Jak jistě vidíte dle mého roucha,“ řekl a poukázal na své zašlé roucho s našitými hvězdičkami, „jsem místní čaroděj.“ Tahle informace dva muže hned zaujala. „Abych přešel k věci – ve zdejším chrámu je ukrytá magická kniha, kterou potřebuji ke svému výzkumu, ale na stará kolena už bych nezvládl projít jeho nástrahami a pastmi. Bohatě se vám odměním, když mi knihu seženete.“ Z kapsy vytáhl plný měšec a zatřepal s ním.
První muž udělal s širokým úsměvem krok vpřed ale druhý ho zastavil. „Počkej počkej. Proč si tu knížku neseženeš nějakym chytrym kouzlem, co?“
„V tom je ta potíž,“ pokýval goblin smutně. „Chrám je chráněn proti veškeré magii. Jinak bych už dávno měl knihu v rukou.“
Cestovatelé popošli stranou.
„Mě se to zdá jako dost dobrej deal, ne? Takový věci děláme každou chvilu, to bude brnkačka.“
„Ja ti nevim, mě se to nezdá. Nebude to ňákej podfuk, co?“
„Nesmíš soudit knihu podle obalu. Každej goblin není zlotřilej parchant.“
„No fajn.“
Otočili se na goblina. „Tak mi to teda berem, starouši.“
„Ooo, tisíceré díky pánové. Přeji vám hodně štěstí.“
Goblin sledoval dvojici nadšeně vběhnout do chrámu, usmál se, protáhl si nohy a vstal ze schodů.
Cestovatelé vyšli z chrámu o nějakou tu hodinku dvě později, pochechtávali se a přehazovali si knížku mezi sebou jak míč. „Gobline!“ zavolal první. „Kde je?“
„Hele?“
„Co?“
„No- nic.“
„Tak taky vidim že nic, ale kde je?“
„Náš povoz je fuč.“
Oba se odmlčeli.
„Hm, no fakt. Myslíš že to ňák souvisí se zmizením toho goblina- AU.“
Druhý si povzdechl a sehnul se k zemi. Ležel tam falešný vous a měšec, kterým jim kouzelník mával pod nosem. První mu měšec vytrhl z ruky a vysypal si jeho obsah na ruku – byla to jen směsice šperku a skla.
„No tak aspoň máme tu kouzelnickou knížku. Vypadá extrémně staře a tak ňák, víš co, magicky. Ta by mohla trhnout na trhu slušný prachy, co?“ Sám si odpověděl. Když knihu otevřel, byla v ní vyříznutá díra a v ní žil jen pavouk.
Druhý se prudce otočil na svého kolegu. „Kdo nám to doporučil podívat se na místní chrám? Tam na tom trhu?“
První se zamyslel. „Hm? No, takovej- malej-“
„Goblin.“
„Jo.“
Chvíli na sebe zírali.
První praštil s knížkou o zem. „Že já se na to...“
Druhý si odkašlal. „Jaks to říkal, co? Nesoudit knihu podle obalu?“
