Nákupní košík mi sežral desetikorunu - napsala Nicole Studená

Dneska mi nákupní košík sežral desetikorunu. Jeho obří tlama spolkla zlatavou minci ještě před tím, než jsem vyrazila na nákup. Pochopitelně. Bez úplatku by nebyl ochoten nechat si na svůj hřbet naložit tu obrovskou haldu jídla, kterou má moje domácí smečka sežrat během pouhých dvou dnů víkendu.
Jak otrok v kamenolomu jsem dotlačila přetékající vozík k autu a vše přehledně vyskládala do kufru. Nezapomínala jsem se u toho náležitě litovat. Naštvaně jsem zarazila vozík mezi ostatní a automaticky sáhla pro svých deset korun.
Ty už ale predátor nepustil. Marně jsem do něj znovu a znovu vrážela jak dýku konec řetízku vozíku před ním, marně jsem zkoušela zajet do jiné řady a vytlačit minci ostřejším nástrojem.
„Sakra!“ klela jsem.
Zaplavily mě pocity, jako bych tam v podzemních garážích neútulného obchodního centra měla nechat půlroční výplatu a ne obnos, za který si dnes nekoupím ani banán. Měla jsem ale s českým lvem dominujícím lícové straně mince osobní vztah. Jezdil se mnou v autě už minimálně pět let a vždy mi byl partnerem při velkých nákupech. 

„Lev na vaší straně ve světě supermarketů!“

 A teď ho tu mám nechat?! Nešťastně jsem sedla do auta a proklínala úplně všechno. Páteční odpoledne, kdy musím nakoupit, těžké tašky, se kterými se musím vláčet, nekonečný čas, který následně strávím v kuchyni i hory nádobí, co budu muset po vaření umýt.
Ze zamýšlení nad vlastním tragickým osudem mě vytrhnul cizí dětský hlásek: „Mamí, v tomhle vozíku zůstala desetikoruna, můžu si ji nechat a koupit si za ni žvejku?“
Koukla jsem do zpětného zrcátka. U požírače českých lvů stál asi šestiletý kluk a výskal radostí.
„To víš, že můžeš,“ usmívala se na něj mladá hezká maminka. „Když jsi ji našel, tak je přece tvoje.“
Co se to děje?! 

Zbystřila jsem. Kam tak rychle zmizel můj vztek, sebelítost a naštvání? Na tváři se mi bez pozvání objevil široký úsměv. To je super, tak za moji desetikorunu bude mít někdo žvejky. No není to paráda?! Zalil mě bezbřehý pocit radosti. Tolik endorfinů za pouhých deset korun. Nekupte to.

Od teď už asi čas od času v košíku desetikorunu nechám. Jen pro ten pocit, že ji najde nějaký kluk a koupí si žvejku.