Když Vám všichni tvrdí, že kanály smrdí, na mostcích se nepohnete a ve všech tratoriích Vás čeká výhradně turistická šlichta, naučte se 20 vět v italštině, hoďte se do gala a jeďte. Je úplně jedno, kdy. Serenissima má sezónu vždycky. Neušetříte, vždycky v ní necháte poslední halíř. A když na to půjdete chytře, tak i rádi.
2. Láska k přírodě.
Za přírodou jezdí Češi do Kanady a k africkým vodopádům. Nenapadlo by Vás těšit se na vodní hladinu, když máte plnou hlavu mozaik a byzantských oken. A přesto Vás právě ta voda, to enormní všudypřítomné zrcadlo okamžitě vtáhne do svého magnetického pole. Vše vidíte dvakrát, a podle počtu skleniček Friulana nebo Malvazie
i víckrát. Za každého počasí, i když Vám krutá Bora právě leze do dutin, vnímáte tu souhru.
Nebe a voda, a mezitím trochu kamene.
A rázem jste i Vy součástí přírody, součástí obrazu, a z lešení u fasády na Vás mrkne Tiepolo v malířském baretu. Holub Vám ďobne do zmrzliny a včas vystoupí do výšin, kde dá přednost ukřičeným rackům.
Žádný klakson, žádné motory, každý po svém.
No není to ráj ?
3. Nikde nenajdete tolik různých architektonických stylů na tak malém prostoru. Nemusíte sedat do auta a dvě hodiny nahánět jednoho Palladia. Staletí tady přijdou k Vám, a ještě se zmáčknou.
Vyberte si pár uliček, jednu konkrétní Parrocchiu a pobuďte. Přečíst si to můžete předtím i potom. Ale nechte si čas. Čas pro oči, aby pomalu klouzaly z fasády k věžičce, a stihly se vyhýbat opečovávaným muškátům místních paniček. Rohy v malých campi samozřejmě nejsou nejčistší, ale v Itálii bývá i hůř.
Koneckonců, jste ve středověku.
4. Vykoupete se.
A ne hůř než v Lignanu nebo v Bibione.
Laguna nabízí i pláže, a málokterý turista o nich ví. První Lido na světě, čili písčina, leží přímo nadohled od San Marca, a když víte, jak a kdy, jste za půl hodiny mezi medůzami. Těch je samozřejmě požehnaně, jako všude v severní Adrii. Nepomůže ani přesunout se autobusem na blízkou Pellestrinu. Ovšem tam Vás čekají obrostlé duny á la Sylt a nula organizovaných předražených lehátek. A taky intimita.
A maxilodě mířící do Konstantinopole, na dalekém horizontu.
5. Pokud milujete sklo, budou Vám Benátky palácem Sněhové královny.
Vyhněte se asijským napodobeninám v centru a zajeďte si na půl dne na Murano, prohlídnout si foukání skla přímo ve Fornace. V létě Vás to ochladí, v zimě zahřeje. Barvy všech barev, formy štíhlé až fragilní.
A zatímco budete mudrovat, kdo tedy něco tak úžasného vymyslel první a o kolik a jestli jsou Češi vlastně lepší, vyrojí se do malých parčíků s platany štěbetající jednotřídky.
Na ostrovech v laguně se ještě žije, pracuje a rodí. Skromně, ale přece.
6. Pokud milujete obrazy...
Obrazy a lidská dramata vzniklá z tvrdé konkurence života v přecpané renesanční metropoli.
Přečtěte si dva tři lehké romány ze života Tintoretta nebo Tiziana a pobavte se v Gallerii dell' Accademia hádáním, kdo co spáchal. Štítky pod obřími plátny jsou téměř nečitatelné a každý druhý roh je vlhký. Ale ta zář. Benátská malířská škola má v sobě víc světla než ta suchozemská. Díky vodě se vidělo jasněji a déle, a z papeže a jeho inkvizice si místní sice dělali trochu více než třeba v Amsterodamu, ale přesto švindlovali, kde mohli. Poznáte to na tématech, na lesklých stehnech bohyní i na černých tvářích do atlasu oděných otroků. Nejvíc jich bylo slovanských, proto všude slyšíte Ciao...
7. Sociologie.
Pokud Vás zajímá, jak je možné ekonomicky nerůst a přesto ještě 3 století neumírat, když se zaměříte na umění, berete se jen mezi sebou a hlídáte si krásu, jste na správném místě. V labyrintu i laboratoři světa. Až do Napoleona.
8. Přesto laboratoří zůstávají, tak nějak.
Alespoň v době tzv. Biennale di Venezia, světové výstavy architektury nebo umění, střídající se jednou za dva roky. Jedna část pod stromy městského Giardini v unikátních stoletých pavilonech jednotlivých zemí, druhá v bývalém obřím komplexu Arsenale, kde se v 16. století během jednoho dne mohla vyrobit celá loď.
Společné eticko - filosofické téma, rozdílná až neslučitelná zpracování. Mladí umělci a velká chuť do života. Nevzdávají to. A když odcházíte, nevzdáváte to ani Vy.
9. Na Commedia dell' Arte nesmíme zapomenout. Harlekýni a Kolombíny se dřív v těchto těsných uličkách prodírali bez dozoru gardedam a oficiálních manželů skoro šest měsíců v roce. Anonymita, volnost bez rozdílu stavů, snad i svoboda. V přízemí, často zatopeném, knihtisk od Gutenberga, pod maskou za sloupem Giordano Bruno nebo Casanova.
Karneval je chaos, i když masky mlčí. Vivaldi šmidlá, chraplavý dialekt se pořečťuje, gondoly skřípou.
Musíte se štípnout.
10. Jeďte kvůli citátu.
Na adresu této bobří republiky vzniklo jedno známé moudro.
Z prostředí bohatých měšťanů střední Evropy, kteří na konci 19. století začali lagunu navštěvovat a konečně jí po stoletém živoření přinesli trochu peníze.
" Všechna města jsou stejná.
Jenom Benátky jsou trochu jiné."
