Přede mnou známý pohled. Protější budova kolejí, teď v létě se zhasnutými okny. Z prava se nese z parku hudba. Z leva hučí dvě hospody na blízkém náměstí. Pode mnou temná ulice se dvěma řadami aut. Vysoké ledabyle zaparkované naleštěné džípy se střídají s malými auty, co tu stojí už týdny. Tmavá auta se světlými. A hned pod mým oknem parkuje stříbrný osobák s moderním designem. Světlý bod mých příštích chvil. Když se od něj odrazím, vyskočím na protější javor. A z něj už do oken kolejí uvidím mnohem lépe. Odrazím se.
x x x
- Dobrý večer, máte auto poznávací značky AI 33 13?
- Mám.
- A parkujete v Kladské ulici?
- Parkuju.
- Stala se nehoda.
- Proboha jaká?
- Střet s padajícím zvířetem.
- Já odjíždím ráno s rodinou na dovolenou. Autem. Můžete si přestat dělat legraci?
- Nedělám si legraci. Na vaše auto spadla kočka a prolétla zadním okénkem.
- Kde by se vzala ve vzduchu na ulici kočka?
- Vyskočila z pátého patra. Žije, ale s tím autem neodjedete.
