„Musíte se smířit s tím, že je to podle vyšetření výjimečné dítě. Takových dětí jsou jen 2 procenta v populaci. Jeho IQ se pohybuje kolem hodnoty 130-142."
Měřila si ji lékařka pohledem za skly brýlí.
Argumentovala jsem, že je jeho sebeobsluha na úrovni 5 letého dítěte, že chodí neustále s rozvázanými tkaničkami, ztrácí učebnice a místo Verneovek nacházím v dětském pokoji knihy o holocaustu. Taky mu hrozí čtyřka z přírodopisu.
Usmála se. „Měla byste být hrdá, že máte takové dítě a uvažovat o přihlášení do některé ze škol pro nadané děti. On se bude vždycky věnovat jen tomu, co ho bude zajímat. Ostatní bude prostě ignorovat.
Argumentovala jsem, že je jeho sebeobsluha na úrovni 5 letého dítěte, že chodí neustále s rozvázanými tkaničkami, ztrácí učebnice a místo Verneovek nacházím v dětském pokoji knihy o holocaustu. Taky mu hrozí čtyřka z přírodopisu.
Usmála se. „Měla byste být hrdá, že máte takové dítě a uvažovat o přihlášení do některé ze škol pro nadané děti. On se bude vždycky věnovat jen tomu, co ho bude zajímat. Ostatní bude prostě ignorovat.
A na ty praktické věci si v životě vždycky někoho najde!“
Chvíli jsem na psychiatričku nechápavě hleděla……
Ticho ordinace přerušilo zaklepání na dveře. Otevřely se a v nich stál můj syn, kterému bylo čekání na chodbě až příliš dlouhé. „Mohl bych dostat ještě pár těch IQ testů? Už se docela nudím.“
Povzdechla jsem si, rozloučila se s lékařkou a šla mu zavázat tkaničky.
Chvíli jsem na psychiatričku nechápavě hleděla……
Ticho ordinace přerušilo zaklepání na dveře. Otevřely se a v nich stál můj syn, kterému bylo čekání na chodbě až příliš dlouhé. „Mohl bych dostat ještě pár těch IQ testů? Už se docela nudím.“
Povzdechla jsem si, rozloučila se s lékařkou a šla mu zavázat tkaničky.
