„Mě jo.“
„Ne. Nic! Nebo dopadnu jako mamka.“
„Jednu věc si můžeš nechat.“
„Ne! Vše jde pryč. Nepřemlouvej mě!“
„Jednu modrou věc…“
„No jo, je pravda, že mamka měla modrou ráda…“
„Tak vidíš.“
„Ale proč zrovna tebe, modré je tu všechno.“
„Používala mě…“
„Opravdu?“
„No, občas mě vzala do ruky.“
„Tak vidíš. Občas. Vymysli jiný důvod, proč tě nevyhodit.“
„Nabídni mě Dagmar Urbánkové, ona mě vyšije. A vystaví a možná o mně i napíše.“
„Dobrá. Tebe nevyhodím.“
„Používala mě…“
„Opravdu?“
„No, občas mě vzala do ruky.“
„Tak vidíš. Občas. Vymysli jiný důvod, proč tě nevyhodit.“
„Nabídni mě Dagmar Urbánkové, ona mě vyšije. A vystaví a možná o mně i napíše.“
„Dobrá. Tebe nevyhodím.“