 |
| Mistři světa 1972 |
DVA: "Jak nechápu? To nepoznáš, kdo dal gól?"
RAZ: "To jo, ale tady jde o základní situaci hokeje. Dvě družstva zuřivě bojují o puk, pro jeho udržení obětují všechno a když už ho mají, tak ho střelí do místa okupovaného cizím brankářem!"
DVA: "No a co?"
RAZ: "No počkej, čí je tedy ta brána, na kterou střílím? Proč se tedy celou dobu rvu o puk a pak jim ho dám? Je to, jako bych si hromadil poklad, ale v cizím hradě! Chápeš? Je to stejný nesmysl, jako si ukládat úspory do krabice, tu mít ale za dveřmi sousedova bytu..."
DVA: "Hele, Sokrate, jako by nestačilo, že hrajeme nic moc. Ještě nevědět, čí je vlastně branka? To bych už zrovna mohl i pochybovat, kdo jsou naši…"
TŘI: "No, ani to není jasné, to mám z vlastní zkušenosti. Pak vám to povím."
DVA: "Ne, v tom se nedá splést."
TŘI: "Klakson. A je to. Zase bez medajle. Karle, čtyři hořký!"
RAZ: "Jojo, kde jsou ´Zlatí hoši z Nagana´?!"
DVA: "Máš pravdu, to jsme ještě hráli hokej!"
RAZ: "Můj synovec se kvůli Naganu jmenuje Dominik. Jó, to ještě lidi uměli fandit."
TŘI: "Nagano dobrý, ale Stockholmu se nevyrovná."
RAZ: "Jakýmu Stockholmu? To myslíš Stockholmský syndrom? My se bavíme o hokeji."
TŘI: "Já taky. Je vidět, že nejste žádný pamětníci."
DVA: "Hokej, to je jen situace, nemá dějiny. Nevím, co je starší, jestli včerejší zápas, nebo včerejší noviny?"
RAZ: "Některé zápasy se připomínají dlouho."
DVA: "No, nevím. To je jako vzpomínat na vajíčko od nedělní snídaně. Příští neděli si ho dám zase."
RAZ: "Chlapče, tvůj život postrádá posvátno."
TŘI: "Tak já vám to vyložím, objednejte si pivo a buďte jako pěny!"
RAZ: "Pane vrchní, tři piva!"
DVA: "Díky."
TŘI: "Díky. Ten slavný zápas patří k mým nejranějším vzpomínkám. Byly mi asi čtyři roky. Děsně jsem hltal úspěchy sovětské kosmonautiky a - "
DVA: "Hele, nebavíme se o hokeji?"
TŘI: "Jo, neruš, pochopíš. Byl jsem posedlý raketami, kosmodromy, Lunochodem…"
RAZ: "Jo, budoucnost už byla. My teď máme s Green Dealem našlápnuto do pravěku."
TŘI: "O tom jindy. Zktrátka, já nechtěl nikdy být kovbojem ani popelářem - velkou část dětství jsem blouznil o tom, že budu sovětským kosmonautem."
RAZ: "Jéžišmarjá"
DVA: "Hokej..."
TŘI: "Už tam skoro jsem. Vy alespoň z dějepisu víte, že sem v osmašedesátým vpadli Rusové"
RAZ: "Technicky se to nazývá obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy"
TŘI: "Jo. Lidi to dost traumatizovalo, věřili v obrodu společnosti. S tou teď byl utrum."
DVA: "OK, tak to shrňme, ty chceš být kosmonaut a je tu okupace, kde je ten hokej?"
TŘI: "No a zkrátka, asi půl roku po tancích se lidi dočkali. Na stockholmském hokejovém mistrovství nastalo něco jako Národní satisfakce. Uprostřed vší beznaděje hokej přinesl zástupné vítězství. David porazil Goliáše. Bojový pokřik se nesl sídlištěm, až z něj šel strach."
DVA: "To musela být síla!"
RAZ: "A při tom, technicky vzato, hokej to je přetlačování dvou družstev navlečených v klaunských trenkách oblečených přes punčocháče o pryžové kolečko pomocí zahnutých klacíků."
DVA: "Úplně to vidím: malé Československo poráží sovětskou sbornou a lidé to slaví v ulicích..."
TŘI: "Jo, ale největší fór je, že zatímco ostatní nad vítězstvím jásali, já jsem výsledek obrečel, protože SSSR, to pro mě byli naši… Až tak jsem se ztotožnil s úspěchy sovětské kosmonautiky."
