Letiště je malinká budova s krásnou zelenou střechou, ale co nás čeká v letištní hale (dá-li se to tak nazvat) mně vyrazí dech. Jsme jediní bílí. Nejméně 2/3 personálu a taxikářů by jinde nepustili ani dovnitř. Jsou ušmudlaní, smradlaví, zarostlí, mají vypadané zuby a červené rty od žvýkání betelu. A ještě dotěrní. Stojíme s manželem v koutě, hlídáme zavazadla a náš kamarád jde shánět ubytování. Jsme sice dva, ale máme co dělat. Stále na nás někdo doráží a vnucuje se jako průvodce, taxikář nebo nosič zavazadel. Je to nepříjemné a netrpělivě vyhlížíme našeho spolucestovatele. Konečně jde a usmívá se. Asi někde spíme. Dokonce hned naproti letišti, a tak snad zavazadla přeneseme v pořádku.
Hned před letištěm jde průvod domorodců. Někteří jsou oblečeni normálně, ale většina má pouze koteky, (tykev lahvovníku, kterou mají nasazenou na přirození a mají ji k tělu přichycenou vláknem), v nosních přepážkách kančí zuby, různá brka a mušličky. Jsou mezi nimi i ženy, oblečeny do sukének z trávy, na hlavách pověšeny síťované tašky přes čelo. Jsme z toho překvapeni, i když jsme o těchto lidech něco načetli. Ale skutečnost je mnohem barevnější.
Člověk, který se nám vnucoval už na letišti jako průvodce nám lámanou angličtinou říká: "To jsou obyvatelé jedné vesnice, a nesou výkupné 100 prasat jako omluvu za to, že jeden jejich člen zabil v opilosti 3 lidi té vesnice kam jdou. Je zde prohibice a jak nejsou zvyklí pít, stačí jedna lahev pro celou vesnici a jsou agresivní". Trochu mně zamrazí a jen doufám, že se při návštěvě našich naplánovaných vesnic nic takového nepřihodí. Přesto chci raději průvodce. Ale náš český zcestovalý kamarád, který s námi vždy jezdí říká: „Průvodce je první, kdo uteče, když se něco děje a není výjimkou, že se v půli cesty ztratí a nechá nás na pospas“. Tak jsem zvědavá, co nás čeká.
Chceme navštívit vesnice, kde žijí zdejší Daniové. Ti byli objeveni až v roce 1938. Muži tradičně nosí pouze koteky a kančí kly, jak jsem popsala. Zdobí se čelenkami, někdy i čepičkami z orchidejových vláken a někdy mají i kravatu z mušlí. Ženy jen zmíněné sukénky z trávy a skoro vždy pletené tašky na děti, prasátka, sladké brambory nebo něco jiného. Žasnu, kolik se do takové tašky vejde.
Musíme si najít průvodce, bez něj se do vesnic Daniů nedostaneme. Ale jak poznáme, že je slušný? Máme štěstí, v hotelu, kde jsme sehnali bytování je jeden domorodec, který pro hotel pracuje, a když náhodou přijede cizinec, tak ho provází. Doufáme, že máme vystaráno. Snad nás někde nenechá. Zítra vyrážíme.
