Ten oheň - napsala Lenka Holcová

Zase jí to vyhnalo z postele. Ta slova, věty. Přesně formulované. Od Pána Boha. Dar-nedar. Jedenácté přikázání. Když odoláš tomu ohni, tomu pokušení, do rána všechno zapomeneš! Jen rychle najít tužku a papír.
Kurz tvůrčího psaní. Víc jak rok nevyužitý voucher na dně zásuvky. Vánoční dárek.
Spisovatelka Dana. Aristoteles. Lustig a Psaní podle Lustiga. Naučit se psát, jako řemeslo, jako zedník klást cihlu na cihlu. Najít diamant! To se lehce řekne. Titulek a první věta, to už ví.
Kopnout hlavu do příkopu. Zkracovat, úsporněji, srozumitelněji pro cílovou skupinu. Čtenáře nesmíte nudit!
Všechno je zrychlené. Připravené ke konzumaci. Literární fast food.
Ona je ale jako Betty MacDonaldová a Božena Němcová. Veronika jí dala nálepky, ty nejkrásnější!
Hoří v ní oheň. Stejně jako v nich. Celý život chce psát! Neví jak! Cihly klade špatně a zdi jsou nakřivo a občas se jí některá zboří.
Nádherná Bohunka a Papua Nová Guinea. Betel a Koteka.
Zuzka, laskavý čtenář. Okamžitě chytla od jejího plamene. „Tohle musíš napsat!“ mezi cigaretami na balkóně.
Chtěla by se jmenovat Sára. Sára Pravdová. Mít ve jméně dvě R a mámu spisovatelku. Mámu se stejným ohněm. 

„Piš! A drž tu tužku rovně!“ Mámu, co by si ji vycvičila.
Šimon tohle má. Je právě v zácviku. Jenže jeho plamínek jen mírně plápolá. Trápí se. Chtěl by jezdit na kole.
Příběh o Kafkovi a na jejím papíře ulice Kafkova.
Život je kruh a nic není náhoda.