Od mých časů je tu všechno přeházený. Připadám si jako Kodet v Pelíšcích.
"Dobrý večer," zdravím a nevím kam s očima. Těkám pohledem po třídě a hledám, kam si nesednout.
"Dobrý večer," zdravím a nevím kam s očima. Těkám pohledem po třídě a hledám, kam si nesednout.
Ne, vedle Šlancový ne, už teď se tváří jak haloweenská dýně. Napadá mě, že dospělí na těch dětských židlích vypadají jak Berouskovic medvědi na motorčičkách.
Tak kam? U topení je místo, ale taky vedro, a já se tu budu koupat ve svým potu, jak jen přijde řeč na tu Alexovu patálii.
Prostřední řada je moc odkrytá, pohledy ze všech stran, ne to není dobrej nápad. Ok jdu ke knihovnám, a budníkům s osobními věcmi dětí.
Fuj tady je binčus a smrdí tady něco, asi stará svačina. Ale dobrý, první řady sem možná úplně nedohlédnou, nebo se otočí a vrátí pohled k tabuli. Ta je teda pěkně hnusně smazaná, šedivá. Při pohledu na houbu cejtím i na dálku její typickej odér.
No moc se tady toho nezměnilo, umyvadlo oprejskaný, snad i ta prasklina na zrcadle je stejná jako když jsem sem chodil. Je to vlastně trochu divný, napadá mě… koupelna ve třídě? No ale tak aby pořád necourali ven, že jo? Zaměstnávám se pohledem na uschlý kytky, nástěnku s rozpisem služeb, tabulku s možností vyměnit jméno případného dnešního oslavence, na skříni objekty z PET lahví. Noo, a třeba na to ani nepřijde řeč, uklidňuju se chabě.
