Týden v tichu - napsala Noemi Trojanová

Toužila jsem putovat. Pro svoji první poutní cestu jsem si vybrala Rybářskou cestu. Vede po jižním a západním portugalském pobřeží. V Portugalsku této cestě říkají Rota Vicentina, chodíval po ní svatý Vincent. Cesta vede kolem oceánu. 183 km kolem moře. 

Jde se po písku na plážích, po útesech, po písku v dunách. Na útesech hnízdí desítky druhů ptáků a především čápi. Proto se po rybářské cestě chodí na jaře.

Kolem oceánu jsem šla 7 dní. 

7 dní jsem vnímala oceán všemi smysly: oceán jsem cítila, slyšela, koukala na něj, koupala se v něm, ochutnávala ho a pouštěla do svého nitra. Oceán mě okouzlil. 

7 dní jsem nepotkala téměř nikoho, 7 dní jsem neviděla známky civilizace. 

Bylo až s podivem, že jsem na moři nespatřila ani jedinou loď a pouze jeden maják na útesu. 

Viděla jsem jen moře, písek, skály, rostliny a ptáky. Nedozírné moře, mnoho podob mořských vln a jejich zvuků, mnoho podob písečných vln a jejich barvy, nejrozmanitější tvary tajemných skal vystupujících z moře, roztodivné druhy pouštních rostlin a množství čápů. 

Několik dní jsem z výšky sledovala jarní život čápů. Samice trpělivě seděly na vejcích, samci dojemně pečovali o svá hnízda a hlídaly své domovy. Občas dva či tři vzlétli a plachtili nad samicemi, lehce a radostně. Krátili jim svým tancem čas zahřívání vajec. Čápi na některých místech byli na dosah 20 metrů, nahlížela jsem do jejich hnízd. Na jiných útesech bylo až 10 hnízd, některá prázdná, jiná s nájemníky. Mnohá hnízda už letitá, byla třeba i 1 metr vysoká. Sledovala jsem hnízda a domýšlela se, jak vznikala, představovala si, jak jsou na špicích ostrých skal připevněná, že po desetiletí odolávají mnohdy i silným větrům.

Každé nové hnízdo jsem objevovala se stejnou radostí jako to první. Objevování a pozorování života v každém novém hnízdě mě stále přitahovalo a naplňovalo velkou radostí a štěstím.
Celý den nevidět nic jiného než moře, písek, dokonale vyhlazené kameny, skály a čápy, pouštní vegetaci a být součástí.

Zažívala jsem pocit dokonalé harmonie. Zajímavé, jak jednoduché to je. Jen být na cestě, pouštět to co není důležité a jít dopředu. Nevracet se. Zastavit se tam, kde se mi to líbí, být v tichu a na nic nemyslet. Potom opustit tento okamžik, odejít a očekávat nový s dětskou bezstarostností. Nebát se. Být tady a teď, být přítomný.