10 důvodů proč navštívit Basilej - napsala Sabina Prisender

1. Vracíte se autem z romantických atraktivních míst typu Normandie, Bretagne nebo zámky na Loiře a chcete se někde na té předlouhé štrece domů zastavit. Slyšeli jste, že je to tam zajímavé. Bohaté. Čisté. Předražené. Plné muzeí a čokolády.
Tak to chcete vyzkoušet. A zkouknout moderní architekturu, jak je zapojená do gotiky. Inspirace pro Prahu ??

2. Kvůli optice.
Bazilej nemá jezero, není to ten vyretušovaný Curych z pohlednic. Zato má Rýn, a tento veletok svými břehy způvabňuje jinak nepůvabné. A i když ze všech výškových bodů, od impozantního Münsteru neboli místní katedrály, z Obřího kola à la Vídeňský Prátr během podzimní Herbstmesse nebo od vodojemů milionářských čtvrtí jako třeba Bruderholz vždycky spatříte věže chemiček, vyváženost a malebnost toto město přesto má.
Všude uvidíte, že se maká, uklízí a hospodaří. Vidíte výsledky. Pomalu, ale stále. A na malý okamžik si pomyslíte, že takhle má fungovat svět. 

3. Sami malujete nebo obchodujete s moderním umĕním. Jste už etablováni a chcete vidět elitářský současný trh. Máte vkus a vyznáte se v cenách. Máte kontakty se spolehlivými galeristy a chcete další. Nebo chcete vlastním dětem ukázat, co současné umění vlastně je a jak je možné si ho vtáhnout do života. Žít mezi lekníny od Moneta a Picassovými klauny. Narážet v uličkách na veselé skulptury Tinguelyho nebo na majestátní Rodinovy Občany z Calais. Budete se cítit trochu jako v Paříži, jen bude všechno mnohem menší, klidnější, bez chaosu provozu a maximálně 10 minut pěšky.

4. Chcete potkávat samé nenápadné, tiché, vyrovnané a kvalitně oblečené spoluchodce.
" Räppli spare, Drämmli fahre !" je zdejším mottem, buď se jede na "velo", nebo jednoduše tramvají, ekologicky a důsledně. Nikde žádná extravagance, nikde žádná žebrota. Možná schovaná někde za nádražím, tam ale nejdete.
" Me git nyt !" stojí pyšně a umně vyryto do některých neuvěřitelnĕ zachovalých cechovních domů. "Nedáme !" anebo ještě kousavěji : "Zkuste to jinde !". Jasné patricijské hodnoty, konsekventní životní filosofie. Vždy bez krále a vždy mezi sebou. V nejlepší společnosti. Už po staletí.

5. Všude vnímáte existenci a blízkost hranic. Budete mít pocit, že jste jednou nohou ve vinném Alsasku a druhou v německém Porýní, ale chyba lávky. Ta komická chrchlanina, kterou zaslechnete z úst prodavačů nebo ukázněně nakupujících důstojných párů staršího věku, Vás vytrhne z falešných náznaků. Prý to není jazyk, jen dialekt. Zní nám to trochu hrůzostrašně, mnoho emigrantů, a nejen ze střední Evropy, to neváhá označit jako "nemoc hrdla". Patří to do dolní alemanštiny. Často se ozývá zdvořilé "Merci", jakoby omylem libozvučné. Za srdečně guturálním "chäschüechli" se skrývá výtečný sýrový koláček, který ve světě nemá obdoby.

6. A jsme u jídla. Jen krátce.
Rozhodně to není důvod, proč jezdit tak daleko. Chudá kuchyně horalů, sýr nad sýr, Fondue a Raclette, později obohaceno masisky bohatých německých sedláků od Rýna. Polévka moučná, alespoň na začátek půstu.

7. Karneval neboli Basler Fasnacht je tu přítomný skoro celoročně a těch ca. 200 000 místních se ho účastní velmi disciplinovaně, sdruženi v tzv. klikách. Pĕstuje se perfekce v bubnování a v pískání na Piccolo, malou příčnou flétničku. Lokální politika, lokální humor. Jsou součástí sami sebe, a chtějí to tak.

8. Po stopách historie.
Byli ovšem občas i mezinárodními hráči, třeba když zprostřekovávali mezi husity a papežem nebo poskytovali útočiště velikánům jako Erasmus Rotterdamský.
Šanci a obživu poskytli i mnohým maďarským a československým elitám přicházejícím po ruských invazích v 50. a 60. letech minulého století. Jako bašta švýcarské medicíny a chemického průmyslu nabízela Bazilej rychlá a bezpečná pracovní místa. Žádné šrámy na duši z bolestivé minulosti, počasí skoro jako doma. Pracovití jsou jako my a války už od středověku nevedou. Není důvod nezůstat.
Zůstali. A většina z nich nelituje, i když je přizpůsobení stálo nemálo...

9. Za inspirací.
Zajděte si s dětmi do Zoo. Budete překvapeni, jak je důmyslné, a kolik volnosti tam nečekaně zkombinované druhy zvířat užívají. Stavte se v jednom z barů na čokoládu nebo v muzeu sladkostí a pralinek. Švýcaři si život oslazují, a ne pepří. Zachutná Vám.

10. Pro srovnání.
Když náš kníže Schwarzenberg před lety navštívil jednoho váženého bazilejského občana v centru města, zeptal se ho, proč má jistý obraz rodinného předka pověsený na zdi tak nízko, až skoro u země. Odpověď zněla : "Protože tam visel vždycky, už od té doby, co Cranach mého praprapra namaloval. A náš dům se mezitím trochu přestavoval...."

To je Basilej. Život na samém cípku, na okraji jedné z nejstarších demokracií Evropy.

Máte někde doma taky předka u země...?