Nejste alergičtí na bodré moraváctví, pomalost gest a akcí i občasné humpoláctví.
Chcete si prohlédnout a prožít Českou republiku a nechcete vynechat její druhé největší město. Musíte tam něco vyřídit a nebo navštívit rodinu a přátele. Anebo Vás pořádné Brňák přesvědčoval, že se tam dobře žije. Nedokážete si to představit, tak jedete.
2. Baví Vás jiný jazyk, jiný přízvuk.
Brněnský dialekt je veselá směsice hanáckého hókání, roztomilých paskvilů z jidiš a mnoha slov z nářečí německých. Blízkost Vídně a jejich společné katolictví, početná německá menšina v samém srdci města a nutnost dorozumět se se všemi etnickými nánosy se doteď promítají do každodenní komunikace s místními. Vídeň tady působí magicky a magneticky. V Brně - Brünn - Studni i teď občas šmakuje ta rakousko-uherská Gemütlichkeit, o jaké se pražské životní honičce dá jen znát. Pochody smrti se dnes symbolicky chodí zpátky, od hranic do města. Společné katolictví se dokonce mezi rodinami i studenty zase rozmáhá, na rozdíl od Římem lehce zklamané Vídně. Nutnost dorozumět se s mnoha menšinami ale prakticky zmizela, a tak se brněnským hantecem baví intelektuálové, četná divadla anebo rozjařený valašský král na pražské obrazovce. Ale když tu čurinu přestanete vnímat jako útok na cajzly a dáte si tu hoknu sbalit třeba v šalině nějakó pěknó koc, která Vám ukáže štetl, roztajete.
3. Roztajete i vínem. Joj, vínéééčko bíléé, samozřejmě raději konzumované nĕkde na kopečcích v blízké líbezně toskánské Pálavě, je už dávno i v Brně všudypřítomné. Míň kyselé než dolnorakouské Veltlíny a Muškáty, víc ovlivněné alsaskou révou, plnější. Prý zavedené už Kelty a Římany, kteří to ovšem už u Mušova ze samé zimy otočili zase na jih. Vůbec je představa provozu na Jantarové stezce v těchto končinách svádějící, vede nás k Polákům a k Baltu a tak jen trochu z dálky mává Krokovi a jeho dcerám....
4. Říká se to tu krajina jablkového štrůdlu. Moravská pohostinnost je známá, nevymírá, zahřeje a zpomalí Vás svým: Stavte se a pobuďte! Na víkend se peče. Aby něco bylo. Kdyby někdo přišel. Koneckonců rozdíl mezi venkovem a Brnem spoustě Pražáků vůbec není jasný. Zaútočí na Vás neuvěřitelná kombinace sladkých a slaných jídel. Oblbující mák, valašské frgále se zelím, pikantní klobásky ze Slovácka, tvarohové hody. Těsto kam se podíváš. Když se budete vracet do svých nemoravských domovů, zmoženi slivovicí předtím, mezi a potom, mollovým lidovým nářekem a řevem mnoha strýců Pepinů, Vaše žáha bude po chladných pramenech v Mariánkách přímo řvát. Moravu je nutné si dávkovat.
Ale zažili jste špica trhy. Na Zelňáku pod Parnasem najdete ještě Lízu Důlitlovou krev a mlíko, nezkaženou podsvětím velkoměsta. Možná bude stejně barokní jako ta Erlachova kašna nad ní, ale z lásky k Vám i zhubne. Brno je zlatá loď....Jo, Mládek ví všechno.
5. Brno má unikátní architekturu.
Centrum Vás možná nestrhne. Sevřené Ringem čili Masarykovým okruhem je sice milé a příjemné pro pěší procházku, chybí ovšem řeka i nábřeží, chybí velký optický magnet, trochu i šarm. Ty dva tři domy pod Petrovem, Mahenovo divadlo čili jeden z nespočetných Hellmerů a Fellnerů a skromné kavárničky Huga Haase to nevytrhnou. Vydejte se ale na prohlídku brněnských vil trochu po okrajích a užasnete. Co se na přelomu století ve zpátečnické a konzervativní Vídni nenosilo, ba i nesmělo, dostalo šanci v Brně. Na co možná v Praze za Masaryka nastal nejtvrdší boxing o stavební parcely, urodilo se jakoby s lehkostí v Brně. Funkcionalismus. Nahota. Šok. Bylo to víc schované, v zahradách, nenápadně roztroušené mezi baráčky dělnických čtvrtí. Tugendhat, Stiastni, Jurkovič. Přežilo to. Pánbů vysoko a Praha daleko.... Platí to i pro Brno ?
6. Nad Brnem panuje pyšný hrad Špilberk, kdysi symbol přemyslovské nadvlády, později veledůležitá stopka proti Švédům táhnoucím na Vídeň. Příběhy zajatců v jeho kazematech Vám podtrhnou chytristiku monarchie. Havlíček v Brixenu, karbonáři z Milána zase u nás na Špilasu.
Brno jako předměstí hlavního města padesátimilionové Kakánie.
8. Skoro má člověk chuť nechat těch bodů jen sedm. Ale tak to není.
Jeďte do Brna, aby jste viděli a zažili tu druhou tvář, druhou stranu Čech. České republiky. Když jede rodilý Moravák z Vídně na víkend do Brna, neřekne známým v němčině, ich fahre nach Mähren. Řekne nach Tschechien. Do Česka, České Republiky. Zvláštní. To občasné přehlížení moravských specifik Prahou si Moraváci berou jako křivdu, Pražáci jako komplex. Většinou se jde za lepším do většího, takže Praha je plná moravských studentů a přiženělých a přivdaných a náplav za prací.
Brno oproti tomu patří Brňanům, moc neroste, turisté je poctí zřídka a dlouho nepobydou. Pomalu se to mění. Ale má Brno chuť se měnit...?
9. Jan Skácel, uctívaný brněnský bard slova a citu, nazval moravskou hymnou to ticho mezi hymnou českou a slovenskou. Slovákoch už nie je. Je Brno tedy kontrapunktem, když už není pauzou nebo spojnicí ?
10. Jeďte to zjistit. Využijte toho, že Vám budou rozumět. Ta odlišnost má přece svůj půvab. Zajděte si do Muzea romské kultury, k uličkám Gerdy Schnirchové a ověřit si, jestli je ještě pořád třeba zabít Sekala.
Já myslím, že už ne.
