Když ty se mi vždycky ozýváš v dost jemnejch náznacích.
To neni pravda, Maruno.
Je.
Takže když tě bolelo břicho a začala si se potit...to nic neznamenalo? To jsem se prostě rozhodl, protože jsem se nudil, ti udělat takhle blbě?
To s tou situací vůbec nesouviselo.
Vždycky, když tenhle člověk vstoupí do místnosti, tak ti do oběhu pošlu fyzickej diskomfort.
Díky, ale to od tebe fakt nepotřebuju.
Ty se teď snažíš maximálně dementovat mojí funkci. Přitom víš, že se mě nezbavíš. Jak bys taky mohla, vždyť já ti mám zachraňovat život!!!
Jako před mým šéfem?
Jo.
Já ti už fakt nerozumím.
Ty se teď snažíš maximálně dementovat mojí funkci. Přitom víš, že se mě nezbavíš. Jak bys taky mohla, vždyť já ti mám zachraňovat život!!!
Jako před mým šéfem?
Jo.
Já ti už fakt nerozumím.
Maruno, ty jsi úplně marná. Je to tvůj nadřízenej...co si jako myslíš že se asi stane, když budete u něj v kanclu sami? Já vím, že se ti líbí. Cítím jak ti moji sousedi do systému vypouštějí dopamini.
Je to snad protizákonný?
V některých institucích jo. Ale musíš mě poslouchat, když ti říkám, že je to celý úplně špatně.
Je pravda, že jsi zatím měl vždycky pravdu.
Ja se snažím, věř mi, ale nemám tak pronikavý hlas jako ty důry od vedle.
Kdo?
Myšlenky ty trupko.
Aha.
Takže mě budeš poslouchat?
Nevím, moje důry jsou zatím dominantnější.
Už mě nebaví být tak podceňovanej.
Myslíš si, že se to vůbec někdy naučím?
Co?
No poslouchat tě. Protože si na tebe vzpomenu vždycky až když je po všem.
Teda je ti jenom 21 a já slyším, jak tu důry melou pátý přes devátý.
Hm.
Ale ja vím, že tebou nejsem zcela ingnorovanej.
Ne?
Pamatuješ si ten tmavej podchod? Myslím, že to bylo v Bráníku.
Jo.
Tam si mě hezky poslechla a nešla si tam. To mohlo být vo hubu.
Sem si v ten moment ani neuvědomovala, že jsem tam nešla kvůli tobě.
Je pravda, že mi taky pomohl strach, s ním úzce spolupracuju. Nicméně - máme s tímhle jasno?
Nevím, asi jsem na to moc zvědavá.
No dobře, ale ještě si na mě vzpomeneš.
