16. dubna 2025

Pepík - napsal Sebastian Vamberský

V klícce na bydílku sedí, černým očkem na mě kouká, výrazem jak kdyby se v té hlavě nic nedělo, šedivé tělíčko a oranžový zobáček, zviřatko nazývajíci se Pepík.
Ptáček druhu zebříčka, ale se zebrou nic společného nemá nenechte se názvem oklamat.
Pepík který měl byt už dávno pod drnem… však už ho mam od svých 12ti let!
Dle strýčka Googlu se má dožít pouze 5ti..
Přežil i své dvě manželky…
Ten pták je snad nesmrtelný pomyslím si, a jdu mu po měsíci uklidit klícku..nové zrní, vyměnit píseček, a otřít veškerý bordel který narobil.. vrátím ho i s klecí zpět na jeho místo, jak kdyby naschvál tak nový čistý písek už čistý není, samozřejmě ho nezapomněl hned posrat..

Jeho Píp pip- spíše znějící jak vypadni vypadni. Se na mě začne ozývat, Však nemůže být ten pták naštvaný… nebo snad jo, jak kdybych mu zničil věc na které měsíc pracoval , přiskočí k mističce se zrním a s drzostí ho po mě začne házet… no tak to už si děláš ze mě fakt srandu, ze zhora na mě kouká jak kdyby se mi vysmíval a čekal, jaká bude má reakce.

No jen počkej Pepane…

Pepán však nevyčkal, druhý den sem se vrátil domů ze školy, normálně by mě žij vyháněl, ale bylo ticho, ani pípnutí,

Podívám se do klícky, a nemohu uvěřit svím očím, ptáček u kteryho sem si myslel že je nesmrtelný, tak nebyl

Šel sem to říct mámě, ta samozřejmě takovou strátu obrečela a se slzami v očích volá tátovi, p pe pepík umřel… s telefonu se ozve pár uklidňujících vět, a že brzo domů dorazí. Táta vytípne telefon zdvyhne pohár piva,

tak máme alespoň důvod pít! Tak na pepíka