Ukřižovaný jako ty, padám k zemi. Nezbyly ani hřeby, aby mně zadržely.
To Ty jsi seslal tu kulku, kulku z milosti? Ty všemohoucí?
Jsem k smrti unavený. Už nemám sílu žít dál.
Už nechci slyšet hnus válečné vřavy, už nechci stát po kolena v blátě, promrzlý, v dešti. Už to trvá moc dlouho. Nemůžu jíst, pryč je moje žena, klid a něha. Už chci jen spát.
Kde ses flákal, když vyhlásili mobilizaci? Mám se bít pro cizí moc a slávu? Zabíjet, abych sám přežil? Nechci být vrahem člověka.
I když se hroutím, pořád k Tobě zvedám ruce!
Chci povstat a prosit Tebe za odpuštění, že jsem nevydržel do konce?
Chci vyprostit u Tebe odpuštění pro kamarády?
Chci Tebe prosit za ty další, aby přežili?
Už konečně mi pomoz a zastav ten zmar! Tu bídu bitevních polí, lágrů, špíny.
Když teď umřu, jak zařídíš, aby to nebylo úplně zbytečné?
Že pošleš Štursu?
Že mě vymodeluje?
A vnukneš mu myšlenku, že nechci být symbolem smrti?
Budu připomínat n e s m y s l n o s t války? Vzdávat hold životu?
Tak tedy, děj se vůle Tvá!
I když se hroutí, pořád k Bohu zvedá ruce!
Chce povstat a prosit ho za odpuštění, že nevydržel do konce? Chce aspoň odpuštění pro kamarády?
Prosit za ty další, aby přežili? Aby konečně pomohl a zastavil ten zmar. Tu bídu bitevních polí, lágrů, špíny.
A Bůh pošle Štursu, aby ho vymodeloval. Ne jako symbol smrti, ale jako připomínku nesmyslnosti války, jako hold životu.