Vůbec na to nejsem stavěná. Proboha, pracovala jsem v kanclu, v čistém prostředí, tohle je úplně mimo moji realitu. Tepláky na gumu, vlasy v culíku, staré ponožky a děravé papuče. Nehty mám úplně zničené. Už ani nevím, kdy jsem naposledy byla na manikúře. Nebo kosmetice. Jak mi to chybí! Takovýto život jsem si nepředstavovala.
Ježiš, jak na mě kouká. Vždyť je to úplně bezbranný tvor. Jen si tak čeká na svůj osud.
V tichosti si leží, ani se nehne.
Asi cítí, co ho čeká.
Jo, kamaráde, nebude to hezké.
Ale věř mi, že mě to netěší. Nejsem žádný zabiják. Nikdy jsem třeba nezabila pavouka. Možná komára a mouchu, ale to se nepočítá. To je prostě něco jiného.
A teď tady přede mnou leží takový obr.
Co budu dělat?
Oni si myslí, že to nedokážu. Ale já to zvládnu pro Tebe, má lásko.
Počkejte, rejpalové. Budete čubrnět.
Začínáš se cukat. Mělo by to být rychlé.
Už se potím a smrdím, to fakt nemám ráda. Pak si dám sprchu, dlouhou a horkou. Teda jestli poteče teplá voda. A taky asi budu potřebovat panáka. Možná dva.
Jdeme na to, ať to mám rychle za sebou. Týjo, je mi zle. Chce se mi blejt. Chtělo by to trochu vzduchu, ale okno je daleko, a když ho pustím, tak mi uteče.
Nádech, výdech. To zvládneš, holka! Dej se do kupy!
A co ta sekera, je dost nabroušená? Co když bude křičet?
Pak to někdo uslyší a řekne to na mě.
A budu ještě ve větším průšvihu.
A co teprve té krve všude kolem. Měla jsem si to tady obložit igelitem. Vždyť to bude všechno zacákané. Jak to pak budu vysvětlovat, že jsem to neudělala venku. Ale v tom dešti? Nemám ráda déšť. Lije tam jako z konve. Tady v kuchyni je to prostě lepší.
Jak to ale udělám? Useknu mu nejdřív hlavu. Tak nebude křičet. Pak nohy a rozpůlím, ať se mi vejde do hrnce.
Tak pojď, kohoutku, bude z tebe skvělý vývar.
