Ohlasy 2021

Novoroční zpravodaj PSANÍ DÁVÁ KŘÍDLA

Milá Dano,
děkuji za přání do nového roku.
Jsem vděčný, že se naše cesty v roce 2021 zkřížily a moc si vážím energie, kterou jsi mému psaní na kurzech věnovala.
Ve svých 44 letech jsem konečně mohl nahlédnout blíže do světa spisovatelů a jsem rád za všechny Tvé připomínky a rady, které jsi mi dala. Posunulo mě to dál a věřím, že jednou se budu psaní věnovat naplno.
Pracuji na nové knize, ale jako odreagování píšu povídky, ve kterých zkouším nové věci. A jako poděkování bych Ti rád jednu věnoval.
S úctou a přáním štěstí, zdraví a další energie do roku 2022


Ahoj Dani,
dnes jsme četla Tvůj Novoroční zpravodaj, díky. 
Na knihu Kraď jako umělec doporučovanou Natašou, mrknu. Před chvílí jsem jí psala, abych poděkovala za její kurz. Nataša je skvělá lektorka. 
Mějte příjemné a inspirativní dny 
Jana Bednářová


Zdravim, mavam z krasneho Českeho Krumlova a dekuji za Novoroční zpravodaj. Hezky jsem si pocetla a v únoru se tesim na videnou...) 
S pranim vseho nejnej
Jaroslava Dominova


Dík za Vánoční zpravodaj. Na tu výstavu Arnošta Lustiga do Libně si určitě zajdu.
Irena Lahodná



Milí psavci,
přeju Vám krásné a pohodové Vánoce. Děkuji Vám za nápadité příběhy, kterými plníte náš unikátní povídkový web Psaní podle Lustiga. 
Arnošt se na nás určitě shora směje a těší ho, jakou máme na kurzech vždycky pohodu, legraci a stále se všichni vzájemně obohacujeme.
A protože i mně je s Vámi moc dobře, tak jsem pro každého z Vás vepsala do knihy malý vánoční dárek. Můžete ho uplatnit do konce ledna na všechny kurzy v první polovině roku i při nákupu voucherů pro své blízké. 
Těším se na Vás v novém roce
Dana


Milá Dano, 
děkuji za přání a Novoroční zpravodaj. Samozřejmě se ráda zúčastním Loučeně a už teď se těším. Ráda bych na kurzu zpracovávala své cestopisy do knihy. Minulý týden jsme se vrátili z Panamy a Kostariky a bylo to zajímavé, i kyž trochu jiné, než jsem zvyklá. Těch zvířat tam není tolik, co se uvádí, ale když jsme byli několikrát v Africe, tak se to dá předpokládat, že to tak bude. 
I moje rodina vám všem přeje hezké Vánoce i celý rok a zdraví, což opravdu v této době není žádné klišé, ale opravdu nutnost.
Bohuna Kopřivová


Ahoj, 
nejdříve jsme byly několika klubky vlny, hopsly jsme na jehlice, dráty kmitaly jeden o druhý, hladce a obratce.
Byla z toho pravá a potom levá. 
Šupsly jsme  do obálky jako do spacího pytle a s ostatními balíky jako ve spacím voze jsme putovaly z Chrudimi až do Prahy. 
Dano, mrkni na nás. 
Že jsme krásné, viď? 
A jak jsme hřejivé. Hřejeme na nožkách, abys mohla vymyslet krásné příběhy, které zahřejí čtenáře a Tvé psavce u srdce. 
Tak pa v roce 2022.
Tenhle sentiment za nás napsala 
Radka z Chrudimi


Kdy jste naposledy cítili mrazení po těle při poslechu hudby, ztratili pojem o čase na túře v horách, vnímali zrychlený tlukot svého srdce v objetí druhého člověka, nebo jste v práci pocítili opravdové zapálení či uspokojení?
Jsou to prchavé prožitky, kdy člověk a svět kolem něj spolu rezonují. 
Máme pocit, že se nás svět určitým způsobem dotýká. Cítíme zvědavost a vášeň. Vnímáme, že naše existence a konání mají nějakou odezvu v našem okolí. Nemáme nad tím plnou kontrolu, nejčastěji to přijde, když to nečekáme.
Poslední 8. lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 22. 12. 2021
Podle německého sociologa Hartmuta Rosy podobné zážitky - ostrůvky rezonance - bytostně potřebujeme. Ale najdeme je, jen pokud zpomalíme – v životě, v práci, ve vztazích. Když totiž nerezonujeme, tvrdí Rosa, můžeme skončit s depresí či syndromem vyhoření.
Dobrý autor by na rezonanci - tuto prchavou esenci - měl myslet. Myslete při psaní na čtenáře! Rezonance přichází nejčastěji na konci příběhu. Umožní čtenáři, aby se zorientoval v tom, co bylo řečeno. Kdy pochopí, co četl. Je to jako čas na přemyšlení a pochopení celého příběhu. I když ta konkrétní slova či věty s příběhem nemají vůbec nic společného. Čtenář během rezonance dopisuje příběh, dostává čas, aby se vžil do jiného života. V tom je kouzlo. A mistr spisovatel v povídce resonanci vždycky má.
Jako příklad James Joyce, který má ve své sbírce Dublinané povídku Mrtvý. (Uč. Str 13 ) 
Joyce popisuje, jak sněží nad Irskem, zatímco čtenář přemýšlí o ženě, která se rozplakala, proč je mokrý polštář a proč její chlap na začátku zuřivý a pak najednou projeví porozumění.

Mysticsartdesign
Úkol: Prolistujte své oblíbené knížky a podívejte se, zda na jejich konci objevíte nějaké krásné rezonance...

Mario Puzzo, Kmotr:
Omilostněná prosebnice, očištěná od hříchu, sklonila hlavu a sepjala ruce nad zábradlím oltáře... Pak s hlubokou a z hloubi duše pramenící touhou uvěřit, být vyslyšena, odříkávala modlitby za spásu duše Michaela Corleona...

Francis Scott Fitzgerald, Velký Gatsby:
Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Dnes nám unikla, ale nevadí - zítra doběhneme rychleji, rozpřáhneme paže dále... A jednoho krásného rána- A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.
Nataša Richterová 


Tradiční literární večer v Divadle Dobeška a další události ve Vánočním zpravodaji
Foto Monika Dvořáková

Vážená paní Emingerová,
děkuji za fotky z křtu na Dobešce. Byl to hezký večer. 
Stále se v našem státě mluví o tom, zda rozšířit kapacitu jaderné elektrárny v Dukovanech a kdo to má udělat. Po předmětném večeru, myslím jednoznačně, že rodina Emingerových pod vaší taktovkou.
S pozdravem Pavel Pafko


Hned na úvod budu citovat: „Nejméně umělecké, jehož nejvíce básníci užívají z nouze, jest poznání podle znamení. Další je to, které vymyslil básník, nikoliv čeho vyžadují souvislosti událostí. Třetí druh poznání vychází ze vzpomínky, čtvrtý z úsudku. Ze všeho nejlepší poznání je, když vzniká z pravděpodobných událostí překvapení.“
Právě jste slyšeli citaci Aristotela. Jestli jste z toho poněkud zmatení, jste na tom stejně, jako já. Zní ten text na první poslech jako hotentotština. A tak se pokusím tu nesrozumitelnost rozklíčovat.

ARISTOTELES nám předkládá pět nejlepších způsobů dobrého psaní:
1. Představení charakteru v akci
2. Rozpoznání
3. Vzpomínku
4. Umělé řešení
5. Popis

Pojďme na to odzadu. Tedy ze všech dobrých způsobů psaní od toho nejméně dobrého k nejlepšímu.

Poznání podle znamení není nic jiného než POPIS. Slavní spisovatelé využívají metodu popisu s různým důrazem. Zatímco King používá popis jen jako nutný rámec, do něhož pak vkládá svůj příběh, Gardner dává popisu větší význam. Považuje ho za jednu z důležitých cihel pro stavbu dobrého díla. Jeho cihly se střídají: popis, dialog, akce. Literární vyprávění se popisem zpomaluje a dialogem zrychluje.

Čtvrtým způsobem dobrého psaní je UMĚLÉ ŘEŠENÍ. Tenhle způsob autor používá tam, kde si s řešením neví rady. Tehdy přichází takzvaný „zásah shůry“. Nebo jde o předem daný záměr. Nejčastěji se s ním setkáváme v pohádkách. Zlatá ryba, kouzelný dědeček, pomoc mravenců, ptáků a podobně. Americký autor detektivek Raymond Chandler napsal: „Není nic snazšího: když vám příběh začne kysnout, přiveďte na scénu chlápka s pistolí.“

Třetím nejlepším způsobem jsou VZPOMÍNKY. Uvádějí v život zapomenuté příběhy, které dávají ději život a budoucímu ději smysl. Vzpomínky vyvolává třeba právě probíhající děj. Paní, asi maminka, má potíž s kočárkem, který chce dostat do autobusu. Pozorovateli se vybaví situace z dřívějška – vzpomínka, kterou sám zažil. Tuhle vzpomínku do příběhu použije a možná mu pomůže rozvinout (posunout) děj dále. Vzpomínku může vyvolat cokoli. Vůně, staré sešmajdané boty, odřený loket, něčí řeč. Může to být i melodie, západ slunce, prostě cokoli.

Druhým nejlepším stupněm dobrého psaní je ROZPOZNÁNÍ. Arnošt Lustig vymyslel příklad o třech vojácích, kteří útočí na kulometné hnízdo. Když ho nedobydou, kulomet bude kosit palbou všechny další vojáky v rojnicích za nimi. Vojáci postupují a kulomet začíná střílet. Zabije prvního, vzápětí padne druhý a ten poslední – třetí – rozpozná, že nyní je řada na něm. To jsou silné momenty. Autor dopomáhá čtenáři pochopit, co přijde, a ono to pak opravdu přijde. Jinou variantou téhož je otevřený konec, kdy si čtenář musí uvědomit, co bude následovat, i když se o tom již nepíše. Text v tom místě často končí třemi tečkami.

PŘEDSTAVENÍ CHARAKTERU V AKCI je tím nejlepším způsobem dobrého psaní. Neříkat: „Ten je blbej, ten je mazanej, ten je chytrej,“ nýbrž popsat v akci jejich jednání. Z akce charaktery postav samy vyplynou. Mafiánů, těžce nemocných, zamilovaných, pracovitých aj.
Učebnice uvádí typický příklad představení charakteru v akci: Kluk svádí dívku. Slibuje jí hory doly, tvrdí, jak ji šíleně miluje. Oblbne ji a ona ho pustí do svého pokoje. Už jsou svlečení, když v domě začne hořet. Kluk si uvědomí, že jde o život, popadne své oblečení a uteče oknem. Nebohá dívka uhoří. Z toho vidíme, že dívka byla hloupá, když se nechala ukecat, a že kluk ji vůbec neměl raději než sebe, jak prohlašoval. Šlo mu jen o to ji svést.

Všechny uvedené způsoby dobrého psaní je užitečné v díle kombinovat. Dobře namíchané ingredience těchto způsobů jsou, při správně zvoleném množství, stejně jako u skvělého receptu na chutné jídlo, zárukou úspěchu. Samozřejmě, že nejdůležitější je samotný příběh, jeho námět, zápletka, pointa. O těchto aspektech bude řeč v dalších dílech kurzu.


Můžete objednat zde
Dřina za stránkami - referát podle 
rozhlasové nahrávky Antikvariát Břetislava Rychlíka (1991)
Proč člověk tvoří? Proč má potřebu vydávat ze sebe to nejlepší?
Je to výzva. Jakési vnitřní puzení. Arnošt Lustig v této souvislosti mluví o kovářovi, který cítí výzvu v kusu železa, které chce pokořit. Po náročné fyzické práci se mu to povede a následuje radost. To samé platí i pro spisovatele a vlastně obecně pro celé lidstvo. Proč děláme cokoliv z toho co děláme? Umělecké nutkání vzniká a je burcované právě tady tou výzvou. Psaní – a tvoření jako takové – bolí. Ale poskytuje umělecky založenému člověku životní náplň, smysl.
Celý tvůrčí proces podle Lustiga začíná touhou. Chutí zpracovat určité téma. Letmá myšlenka. Postava, která nám z čista jasná vyvstane v hlavě. Potřeba sdělení.
Na začátku je tedy chuť. Potom ale následuje dřina. Někdy to jde lépe, někdy hůře, ale dřina je to vždycky. Člověk tvoří zpravidla v bolesti. Neustále se musí potýkat s různými vnitřními i vnějšími vlivy. Stojí mi to za to? Je to dostatečně dobré? Nezvládl bych to lépe? Nezvládl by to lépe kdokoliv jiný? Je to tvoření něčeho z ničeho a to se bez těžké práce neobejde. Ať už se jedná o práci řemeslnou nebo o práci se sebou samým, kterou tvorba vyžaduje.
Neexistuje dobré psaní. Existuje jenom těžké přepisování, tříbení.
V této souvislosti nám může být dobrý příkladem Hemingway. Je důležité zbytečně neblokovat představivost a hodit na papír příběh tak, jak k nám přijde. Krkolomná práce přichází až záhy - při následných úpravách. Podle Hemingwayovy metody bychom se měli na text podívat znovu a mnohem kritičtěji. Vše co je navíc, nemilosrdně vyhodit. A to i přesto, že tu větu prostě máme fakt rádi a fakt se nám povedla. Pokud nemá smysl, pryč s ní. Je to práce s pokorou a vlastním egem. U Hemingwaye je, výsledkem takovéto práce s vlastním textem, výrazné zkrácení a zhuštění děje. Jeho tvorba bývá často spojovaná s takzvanou metodou ledovce, která je v rámci středoškolské výuky často omílaná - Hemingway naznačuje, přibližuje, ale velkou část látky si čtenář dotváří sám na základě podnětů, které dostává. A o to je potom zážitek z příběhu silnější, protože je nám vlastně ušitý na míru - respektive, my si ho na míru došijeme sami.
Ilustrace: Martin Šugár, Fakulta designu a umění v Plzni
Úsilí, škrtání a pochybnosti jsou součástí tvůrčího procesu a jsou nezbytné proto, abychom se vybičovali k tomu nejlepšímu. Podle Lustiga by ale všechna ta dřina měla zůstat skrytá. Úkolem autora je si těžce odpracovat to své a ven vypustit jenom “špičku”. Zbytečně neukazovat pot. Naše psaní by se mělo číst s lehkostí, jakoby to z nás prostě vypadlo na první dobrou. To je všechno co čtenář potřebuje. Nepotřebuje vědět, kolik času nad knížkou autor strávil. Kolikrát ji po sobě musel přepisovat. A i když je spisovatel někdy v pokušení se kolem sebe ohánět těmi hodinami a hodinami strávenými s tužkou v ruce, je to jen další cvičení pokory, která je k tvoření nezbytná. Důležitý je výsledek a to, jaká cesta k němu vedla, je vedlejší. Kde ale na tu těžkou práci hledat odvahu? Kde sebrat odvahu a kuráž stvořit celý svět na prázdnou stránku? Lustig tvrdí, že statečnosti často předchází stud. Něco se nám úplně nepovede, ale my místo toho, abychom se na všechno vykašlali, po menší krizi znovu ucítíme to známé pnutí. Vnitřní přesvědčení, že to přece umíme udělat lépe. A znovu se dostáváme do začarovaného kruhu. Perpetuum mobile. Něco vytvoříme, dokončíme, víme že by to mohlo být lepší, cítíme tu výzvu pokořit látku i sami sebe a my se znovu pouštíme do té nesmyslné dřiny, která, ale dává smysl našemu vlastními bytí.
Anežka Nováková, Fakulta designu a umění v Plzni



Dobrý večer,
Arnošta jsem celoživotně ctila, poprvé naživo jsme se potkali na první porevoluční Chanuce na obci - měl stůl vedle nás, byl jako vždy vtipný "k sežrání", vůbec všichni si nemohli dosyta užít těch, se kterými se mnohá desetiletí nemohli vidět, takže dlouho po konci všeho byl hustý dav v předsálí a ne a ne vyjít před radnici...Arnošt mne vzal kolem ramen se slovy:"Víš, jaký je rozdíl mezi Angličanem a Židem?...Angličan odchází, aniž se loučil, Žid se loučí, aniž by odcházel.." Moc na něho myslím, moc chybí.
A vůbec mne napadá, že my dvě jsme se musely často míjet stejným prostorem, teprve pátý rok jsem z Prahy odejita na Vysočinu, kde jsem zakoupila nejstarší domek býv.polenského ghetta...
Moc Vás zdravím a těším se
Anna Mirjam Wagnerova


Dana a Nataša 1. prosince 2021 v televizním pořadu SAMA DOMA 








Dobrý den paní Emingerová,,
je mi třicet čtyři a od svých deseti let jsem zcela nevidomá. Mám oslabenou levou stranu těla a jsem epileptik. To vše po nepovedené operaci nádoru na mozku. Mezi moje koníčky patří mimo jiné i literární tvorba…
Píši na počítači, který má nainstalovaný software, který mi počítač ozvučuje - říká mi co píši nebo na kterou položku na ploše, v dokumentech či v menu vstupuji. Případně že jsem stiskla ENTER nebo jak velký je odstavec udělaný tabulátorem, zda jsem zmáčkla klávesovou zkratku pro zapnutí či vypnutí tučného písma, kurzívy nebo kam jsem text zarovnala. 
Jako malá jsem začínala básničkami, protože mě bavilo hledat slova, která se rýmují, Postupem času jsem přešla na psaní dětských povídek, které bych psala do dnes, kdybych neměla pocit, že jsem vyčerpala témata – zkrátka není inspirace a nápady na další
Postupem času vznikla příběhová prvotina, kterou je románový příběh, který když jsem dala v původní verzi přečíst češtinářce na střední, přišla pro mě s šokující otázkou: „Petro a nechtěla byste to vydat?“
Díky neserioznímu vydavateli tenkrát sice knížka nevznikla. Její příběh je spíše na osobmí vyprávění, než na dlouhé rozepisování. 
Po jeho dopsání jsem se začala věnovat povídkám, ve kterých všechna slova začínají stejným písmenem. Minulý rok před vánoci mi povídky vyšly knižně (vlastním nákladem) a ač jen distribucí z vlastní ruky knížce nastal čas nutných dotisků – zájemců o ni přibývá.
Před chvílí jsem doposlouchala díl pořadu SAMA DOMA, kde jste byla hostem a zaujala mě zmínka o vašich kurzech tvůrčího psaní.
Ráda bych se zeptala, jestli děláte vaše kurzy i v Praze a případně jaké jsou podmínky pro účast na nich. 
Předem moc děkuji za odpověď. 
A jsem s pozdravem
Nevidomá slečna Petra Z.


Dana a Nataša 1. prosince 2021 v televizním pořadu SAMA DOMA u Ester Janečkové
Jako vždy úžasné!  Gratuluji!
Standa Forejtek


Ahoj Dano,
moc gratuluji k dalším knižním dětem. 
Před chvílí jsem doposlechla, dodívala záznam z ČT 1. 
Byly jste skvělé, dámy, všechny tři.
Jana Bednářová


Ahoj Natašo, Dano,  
dnes jsem se podíval na SAMA DOMA a byly jste fakt skvělé! 😊 U Dany bych bezchybné a příjemné vystoupení očekával a je s jejími zkušenostmi víc samozřejmé, ale Natašo, Ty jsi byla úplně stejný profík v projevu (jak forma, tak obsah), klobouk dolů! A díky za výbornou propagaci naší knížky. 
Bořek Beránek


Povídky z Kabelky
Dana (minulý čtvrtek): „Mám dobrou zprávu! Mohly bychom jít do SAMA DOMA povídat o knížce a o kurzech! Šla bys se mnou?“
Paráda! Jasně, že šla! 
Předpokládám, že mám spoustu času si rozmyslet, co na sebe, protože program do takového pořadu se určitě dělá na mnoho týdnů dopředu! 
Musím si taky nechat zastřihnout mikádo a pleť už volá po kosmetice! 
Hmm, to bych mohla ještě stihnout shodit ty špíčky, protože čočky v přístrojích jsou děsně zákeřný! Fotoaparát přidává dvě kila, ale kamera pět!!!

Dana (minulý pátek): 
„Tak ve středu v půl dvanáctý na Kavčích horách!“
Cože, mám na všechno jen pět dní? Vyhlašuju poplach!
Za prvé: Nemám co na sebe!
Za druhé: SOS kadeřnici! 
Ne, týden to nevydrží, jdu do televize!
Za třetí: SOS kosmetičce. 
Ano, spěchá to, budu v televizi!
Za čtvrté: Nemám co na sebe…

... a jak to nakonec dopadlo, můžete vidět zde. 
Děkuji úžasné Marii Reichl za pohotovst pleťovou a Terezce Bubnové za pohotovost vlasovou!
A samozřejmě Daně, za to, že mě udržuje stále ve střehu!😘
Nataša Richterová, Povídky z kabelky


Ahoj Dano a Natašo!
Mluvily jste v telce krásně a slušelo vám to. Gratulace :)
Irena Lahodná


Kdy jindy, nez kdyz jsem chvili SAMA DOMA, je lepsi moment zaposlouchat se do vaseho povidani? 
Krasne! Mile! Inspirativni! Velka gratulace
Oli Nesporova


Můj muž nepatří mezi lidi, kteří se snadno nadchnou, ale paní Emingerové se to podařilo... 
Ta pozitivní emoce mě v jeho podání potěšila a okamžitě mi naskočilo, že osobní setkání a kurz by mohl být krásný vánoční dárek.
Renata Doleželová


Dobré odpoledne,
před chvílí jsem viděla rozhovor s paní Danou Emingerovou v pořadu SAMA DOMA.
Učím češtinu na 2.stupni a tvůrčí psaní mě velmi zajímá. Ráda s dětmi tvořím příběhy.
Přemýšlím, že se sama přihlásím na Váš víkendový kurz.
Líbil by se mi ale také seminář pro mé žáky. Děláte takové kurzy? Jezdíte do škol? Bylo by to skvělé.
Děkuji a přeji krásný den.
Štěpánka Fichtnerová


Příjemné povídání.
Pavla Smitková


Ahoj Dano!
Viděl jsem ten pořad SAMA DOMA. 
Díky, děláš pro mě strašně moc. 
Koupil si mou knihu Duši nespoutáš v Divadle Dobeška? Asi bída během covidu, co?
Martin Tomášek


Dobrý den, paní Emingerová,
díval jsem se v týdnu náhodou na SAMA DOMA a rozhodl jsem se Vám napsat. 
Psaní je mým dlouholetým koníčkem. Jako muzikant jsem nejdřív začal psaním textů a později jsem zkusil napsat nějakou povídku. 
Můj dosavadní život byl docela pestrý, navíc dokážu se zaujetím pozorovat svoje okolí a vidět v něm spousty zábavy a komiky. Tudíž o témata k psaní nemám nouzi.
Samozřejmě, že jsem svoje výtvory dal přečíst nejužšímu okruhu známých a setkal jsem se s pochvalou a uznáním, ale přece jen bych rád znal názor odborníka a měl možnost se dál posunout. Moje vysněná profese je totiž psaní.
Ladislav Kožený


To se opravdu povedlo.
Milena Kuchařová


Krásně jste mluvily, dámy. 
Irena Pokorná


Moc Vám to, holky, slušelo.
Míša Štěpánka Sedláčková


Sluší vám to, děvčata a krásně povídáte. 
Lenka Konopásková, Jitka Zahradníková


Moc krásné a reprezentativní ! Díky za to, jak vše děláte, milé dámy.
Libor Frank 


Vážená paní Emingerová,
s mojí kolegyní Radkou R. jste se domlouvaly na kurzu šitém na míru pro naši firmu. Jeho cílem je pomoci při tvorbě zaměstnaneckého časopisu, aby byl čtivý a zajímavý. 
Od poslední konverzace uplynul kvůli covidu více než rok a já se na Vás obracím s dotazem, zda byste měla znovu chuť pro nás kurz připravit.
Aneta B.


7. lekce dlouhodobého kurzu - Dana a Nataša 16. prosince 2021

Moc vás zdravím, milí psavci!
Děkuji za vaši práci během celého kurzu! Mám velikou radost z vašich pokroků a věřím, že v psaní vytrváte. V závěrečné hodině jsme si povídali o tom, jak je důležité editovat texty, jak na revize a na autorskou slepotu. Dále o literárních vzorech a pracovně spisovatele.
Zároveň bych Vás ráda pozvala na pokračování pro pokročilé. To nejcennější, co kurzy nabízejí, je komunita podobně naladěných lidí se společným zájmem, kteří vám a vašemu dílu věnují svůj čas, pozornost a zpětnou vazbu. Vylepšíte techniku psaní a vybrousíte svůj styl. Budete se podrobněji zabývat různými nástroji spisovatele, které jste se naučili v kurzu pro začátečníky. 
Jako pokročilý můžete pracovat na své knize a své dílo na kurzech konzultovat. K tomu, jak dostat knihu z hlavy na papír vám předáme užitečné a praktické informace. Podělíme se o své zkušenosti s vydáváním knih. 
Máte možnost účastnit se autorského čtení, které pořádáme dvakrát ročně v Divadle Dobeška. 
Navíc členy naší komunity si hýčkáme nejen mnohem výhodnějšími cenami, ale i účastí v projektech, kde jsou výsledky práce okamžitě vidět. Takovým příkladem jsou třeba literární dílny na zámku Loučeň, během níž píšeme scénky, které se hrají při prohlídkách.
Nakonec prosím, zašlete příběhy z poslední lekce, protože se vám moc povedly! Opravdu jsem na vaši práci pyšná! 
Ať máte krásné Vánoce a nadcházející rok 2022 přivítejte s radostí a odhodláním prožít si ho podle svých představ!
Nataša Richterová


Líbily se mi Vaše tři věty pro filmového producenta. 
Dobře si všichni poradili i s údernějším textem na knihu o čerstvě rozvedené mamince tří dětí.
Vyprávění vánoční hvězdy nás pak krásně vánočně naladilo...
Eva.


Ahoj Dano!
Tvůj příběh o stoletém dědečkovi je půvabný... můj pradědeček žil také jedno století a také neměl s kým chodit na srazy. Život je krátký, je potřeba v něm dělat velké věci.. a to ty děláš!
Velké díky,
Bára Roušarová


Otázkou „Co je člověk?“se zabývají lidé odpradávna.
Wikipedie říká, že člověk rozumný (Homo sapiens) je jediným žijícím druhem rodu Homo. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Člověk je rovněž bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a kultury.
To v podstatě jinými slovy popisuje totéž, co objevili staří Řekové – že člověk je to, co si o sobě myslí, co si myslí o něm ti druzí, co dělá a čeho se domůže. Čím více získá bohatství, tím je lepší člověk – pokud ho získá poctivě. Židé doplňují další rozměr – jak daleko má od srdce ke kapse a od kapsy k srdci a jak dlouho se dokáže hněvat. Křesťané dále přidávají rozměr odpuštění.
Důležité ale je, aby autor v každém svém psaní objevil o člověku něco nového. Každý autor je tak trochu filozof.
Spisovatel není člověk, který píše, ale ten, který postihne typické rysy či postavy své doby =>Don Quijote –prototyp věčného snílka, Gogolovy Mrtvé duše – charakter podvodné společnosti, kde lidé nehrají žádnou roli a hlavní je, co rozhodne vrchnost, Kafka – předpověděl dobu, ačkoli sám nedopsal jediný román – Proces sestavil Max Brod z jeho fragmentů – objevil, že všechny instituce, které člověk vymyslel, aby mu sloužily, se nakonec obrátí proti němu.
Pokud najdeme typ člověka své doby, jsme spisovatelé bez ohledu na to, jestli jsme dobří stylisté či nikoli. 
7. lekce dlouhodobého kurzu se Šimonem 20.12.2021
Číst Kafku znamená číst o hrdinech naší doby – o utlačených, postižených úzkostí z budoucnosti, z hrůzy, co člověk může udělat člověku, nemožnost dosáhnout spravedlnosti. Kafka umně balancuje na hraně mezi humorem a tragédií (bizarní proměna člověka v brouka spolu s úředním jazykem vytváří zvláštní napětí). Na něm pak v roce 1949 Orwell postavil svůj román 1984, kde předpověděl velkého bratra a absurdity komunismu.
Důležitá pro nějaký posun, změnu, bývá mezní situace. Ta nastává, když přijde něco drastického, hluboká ztráta či neštěstí, které rozbije náš svět. V takové chvíli se setkáme se smrtí (tělesnou či duševní) a může se po opuštění egoistické mysli zrodit náš nový svět. To nejhorší, co nás v životě potkalo, se může s odstupem času stát tím nejlepším, co nás kdy potkalo. Ne nadarmo existují rčení „co tě nezabije, to tě posílí“, „všechno zlé je k něčemu dobré“… Vždy záleží na úhlu pohledu.

Staří Řekové tvrdili, že člověka určuje dobro a zlo. Aristoteles podle toho ve své Poetice (kterou mimochodem Lustig považuje za základ) rozdělil literární žánry na tragédii a komedii
• Tragédie – věci horší než zlé = neštěstí, které lidi potká, aniž si ho zaslouží, proto hrdinu litujeme, zároveň se bojíme, aby totéž nepotkalo nás
• Komedie – legrace, která neubližuje, laskavý posměch; část věnovaná komedii se nedochovala
• dle filmařů je humor otázkou vzdálenosti – uklouznutí na banánové slupce z dálky je legrace x zblízka vidět ublížení k smíchu není Shakespeare později spojil oba žánry a vznikla
• Tragikomedie – smutný příběh, kdy není zřejmé, jestli se smát nebo brečet (Chaplin)
Další rozměr do literatury vnesl Čechov, který tvrdil, že člověka neurčuje jen dobro a zlo, ale i jeho postavení – př. Tlustý a tenký – 2 kamarádi od dětství se 20 let nevidí, pak jeden potřebuje razítko od druhého, vysoce postaveného => poklonkuje mu, chce být jeho kamarádem stále, vidí společenskou propast; přitom ten výše postavený je z toho nešťastný a chtěl by, aby to bylo jako dřív (už není kamarád z dětství, ale gubernátor/manažer…). Postavení určuje, kdo s kým jak jedná – Jandák, když byl ministrem, neodpověděl Lustigovi na dopis (přidělení peněz na festival) – Jandák už nebyl srandistou, který se omylem stal ministrem, on byl opravdu tím ministrem…

Lektorka rétoriky Jana Vaňková s Danou
5 témat literatury – jednotlivých či v kombinaci
• Láska – to nejvíc lidi zajímá, nikdo o tom nic neví, proto o ní spisovatelé rádi píší
• Moc a manipulace
• Hybris – znamená překročení - člověk se chová jako bůh, je namyšlený, myslí si, že může vše a je za to pak potrestán
• Zločin
• Trest

Otázka krásy
Platon tvrdil, že co je krásné, je dobré a co je dobré, je krásné. S tím nesouhlasil Dostojevský, který tvrdil, že existuje ďábelská krása, která je plná ošklivosti a hanebnosti=>záleží na úhlu pohledu… Arnošt Lustig popisoval, že jel za války kolem Kralup, kde Američané v noci vybombardovali fabriku na umělý benzin. „Továrna hořela a bylo to krásný. Dekadentní. Žid koukal, jak hoří německá fabrika.“ Měl radost, než si uvědomil, že tam hoří taky děti a maminky. „Bylo to krásný a zároveň to obsahovalo hnus a hrůzu.“
Anna Vocelová


5. lekce dlouhodobého kurzu s Danou 12. prosince 2021


Reportáž je nejen o faktech, ale mohou se v ní objevovat i názory... nejen toho, kdo píše, ale i účastníků nějaké události či místa, o které reportáž je. Nepatří tam lyrické líčení a dlouhé popisy. Perex musí sdělit ve zjuštěné podbě to nejdůležitěkší, o čem článek bude tak, aby zaujal.
Jarka Rymešová


Já nemám reportáže moc rád, ale Michalova Sokotra byla zajímavá. Vlastně mi to nepřišlo jako reportáž – nazval bych to Sokotra ostrov koz a dračince. 
Líbilo se mi, co napsala Jarka – úplná Agatha Christie – bylo to super, všemu jsem věřil. Když je někdo naštvaný, tak dělá věci, ani neví jak… 
U Míšina Křtu na Dobešce mi chyběly konkrétní informace – názvy knih a jména lidí, kteří byli autorskému čtení přítomni. Zato Zdeničky pojetí Hřejivá Dobeška se mi líbilo, bylo příjemné, usmíval jsem se a uměl si literárně-jazzový večer, na kterém jsem jako autor křtěné knih byl jen prostřednictvím své zdravice, představit.
Martin Tomášek


Přímá řeč oživí;
najít nosné téma;
perex, který zaujme,
titulek bez otázek
Do reportáže nepatří pocity, které nesouvisejí s hlavním tématem
Michal Hejna


Stručně, bez vedlejších emocí popsat situaci, děj.
Umět vypíchnout podstatné na začátek, do perexu.
I tak dát textu "šťávu".
Umět správně zkracovat věty.
Míša Čápová


Reportáž by měla být objektivní.
Mělo by z ní být jasné kdo, co, kdy, kde, jak a proč.
Nepatří do ní osobní pocity - autorova dojmologie, ale vyvolat pocit u čtenáře
Zdena Součková


7. lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 7.12.2021

V sedmé lekci jste se dozvěděli, jak se píše o lásce (pro chybějící najdete v učebnici na str. 134), o tom, co je rezonance (uč. str. 13) a o úhlech pohledu (uč. str. 17). Dělali jsme krátké cvičení na popis všemi smysly kromě zraku. Přečetli jsme esence erotické a příběhy na zadání: ,,Přišla domů a našla je oba mrtvé…"
Nataša Richterová


Na 7. lekci lekci 9. prosince jsme se naučili:
ich du-formy, 
jak PSAT o lásce, 
co rezonance, 
Dlouhodobý studentský kurz 6. 12. 2021 - 6. lekce
být koherentní v povídce
Vendula Beaujouan Langova


Rezonance, háček, opakování popisu, popis sexu - 3 druhy, formy - ich atd.
Tereza Vrbová



Držet se jednoho času. Rezonance. Er forma.
Ilona Vystavělová


Dle Lustiga jsou tři druhy sexu
úhly pohledu,
popis bez jednoho smyslu - očí,
rezonance
Jiří Wilson


Víkendový kurz tvůrčího psaní na Vinohradech 4.-5. prosince 2021 

Moc děkuji za krásný, přínosný víkend a úžasnou knihu KOUZLO PSANÍ. Plánuji se přihlásit na další kurz příští rok. Moc děkuji za pochvalu, mile mně překvapila a potěšila :-)
Naučila jsem se: vyhnout se dlouhému úvodu. 
Popisovat své pocity, na závěr nevkládat své domněnky, vysvětlovat zkratky.
Přiměřeně užívat zájmové věty.
Psát stručně a akčně.
Představovat si, že text vyprávím kamarádce.
Lucia Rimarčíková


Víkendový kurz tvůrčího psaní na Vinohradech 4.-5. prosince 2021
PONAUČENÍ Z LEKCE:
Pozor na více začátků a více konců.
Neboj se dávat kritickou zpětnou vazbu. Může být otevřeně přijata.
Pravdivost znamená uvěřitelnost.
Jen částečně můžeš ovlivnit, jaké obrazy si z tvého textu vytvoří čtenáři.
Vážím si čtenářů, kteří jsou pozorní, cizí (nejsou to kamarádi či rodina).
Změna perspektivy může být osvěžující (tělocvična z pohledu smradu).
Čti to nahlas, jako bys to říkal kamarádce.
Kdo se brání, neposlouchá.
Marek Fajfr


Asi nejpodstatnější, co mi tento kurz zatím dal, je nepřemýšlet nad tím, jak sdělení v textu chápu já, ale zamýšlet se nad tím, jak toto sdělení vnímá ostatní a jak to pochopí. 
Dále přemýšlet nad tím, jak koncipovat text, tak, aby byl chytlavý hned od začátku, abych posluchače, resp. čtenáře udržel v pozornosti. 
Úmyslně píšu, že jsem se naučil nad tím uvažovat, nikoliv to realizovat😊 
Čtení nahlas je první zpětná vazba.
Nebýt úředník (např. vyjádření jako v neposlední řadě atd.)
Ondřej Radil


Co jsem se naučila na víkendovém kurzu 4.-5. prosince 2021:
Vysvětlit zkratky a cizí slova.
Číst si svůj text nahlas - pomůže to odhalit chyby.
Příběh by měl ctít proporce - rozvíjet se rovnoměrně - začátek, prostředek a konec.
Důležité je čtenáře "zaháčkovat" poutavým úvodem.
Z textu musí být zřejmé, proč jsme ho napsali, o čem je.
Byl to báječný víkend. Hodně inspirující. Ráda se zůčastním dalšího kurzu, jakmile se to bude hodit.
Lucie Jarešová


Víkendový kurz tvůrčího psaní na Vinohradech 4.-5. prosince 2021
PĚT OSOBNÍCH PONAUČENÍ z kurzu tvůrčího psaní 4.-5. prosince 2021:
Izraelský celník musí být přísnější.
Akce se dá vložit do přímé řeči.
Charakter postavy se dá vložit do akce.
O každé postavě bych měl být schopen vyprávět a odpovídat na otázky, jako by to byl můj důvěrný známý.
Nebaví mě banální předvídatelná ponaučení, příběhy bez širšího kontextu, ale budu sám muset začít od toho, jestli sám mám co říct.
ještě jednou děkuji za klidný a tvořivý čas.
Marek Fajfr


Děkuju moc za návštěvu na Tvém kurzu. 
Stačilo pár minut a najednou jsem se ocitl v jiném světě, kde panuje hravost a kde mizí starosti. 
Díky za možnost přijjít se podívat.
Radko Kumhera (Čapíno)


Ahoj Dano,
Tvé kurzy mi nejen pomohly k lepšímu psaní interní komunikace ve Fortuně, ale zároveň i mému "mini-podnikání". Na jaře letošního roku jsme na Žižkově otevřeli malý (ale hezký 😊) cykloservis, a jedna z mých činností je psaní příspěvků na jeho sociální sítě: Instagram a Facebook
A byť jsou příspěvky krátké, tak i zde se snažím inspirovat tvými radami, které občas použiji, jako je "háček" nebo "začátek - prostředek - konec" atd.
Stanislav Kozubek


Veškeré lekce a psaní mě moc bavilo a rád bych v tom nějak pokračoval. Spoustu jsem se toho naučil a beru to jako výbornou spisovatelskou příležitost a školu. 
Doufám, že zůstaneme i nadále v kontaktu. 
Štěpán Klega


Jednodenní kurz v Akademii ČTK pro pokročilé 2. prosince 2021




Co jsem se dnes naučil:
vidět očima čtenáře
Hemingwayův shit-detektor
psát krátké věty
používat odlehčené výrazy
vědět, proč to říkám
úhel pohledu - et, ich, du-forma
literární esence - krásné, hnusné, veselé, smutné...
Oldřich Šubrt


Trochu jsem si vylepšil literární sebevědomí
Krátit, ale nezkracovat za každou cenu
Objevil jsem du-formu a její sílu
Zaujal mě Hemingwayův shit-detektor
Pavel Pulkráb


Dobré ráno, naše úžasná lektorko,
celý den jsem si náramně užila, bylo pěkné slyšet ostatní příběhy, zajímavá témata a skvělé bajky.  
Při kurzu pro pokročilé v Akademii ČTK jsem získala více sebevědomí.
Neučila jsem se, že každé pravidlo má své výjimky.
Čím zdánlivě jednoduší text je, tím je složitější ho napsat.
Důležité je vyškrtávání nepotřebných slov.
Přednes a způsob čtení může i dobrou povídku zabít.
Ještě jednou moc děkuji a těším se na další kurz.
Ilona Marhevská


Milá Dano,
Moc díky za trpělivost a pozorné ucho. Opět skvělý kurz!!!!
Co jsme se naučili:
- Literární esence a jejich broušení – umět vykreslit i negativní věci
- Dva způsoby, jak přistoupit k psaní – vím konec a hrabu se k němu, začnu psát a uvidim
- Moc zajíců a nestačíme je pochytat
- Ich forma, er forma a jak je nemíchat
- Cvičili jsme metafory v krátkých větách
- Neměnit úhel pohledu
Posílám mírně dobroušené texty včetně fotky "Činka v krajině" k mé povídce.
Srdečně zdraví


Dnes jsem si to moc užila, na kurzu byli samí zajímaví lidé.
Silvie Martínková


6. lekce dlouhodobého vinohradského kurzu 2. prosince 2021


Děkuji moc za to, že se Petr Pravda zúčastnil dnešní lekce a obohatil nás jiným způsobem psaní...
Naučila jsem se: 
1. Zprávy se nepíší v první osobě, ale o tom, co se stalo.
2. Už v titulku musí být jasné, o co jde ve zprávě - prostě fakta, ne moc "poetické kreativity"
3. Začít se má tím nejdůležitějším - upoutat na začátku   
Anna Vocelová


Děkuji za dnešní báječný večer, naše setkání jsou pro mě ostrovem normálnosti a souznění v dnešní prapodivné době. Děkuji i za setkání s tvým manželem, bylo vážně fajn uvědomit si, že to, co je pro mě vášeň a potěšení a zdroj radosti, je pro řadu lidí také "práce", která má svá úskalí jako kterákoliv jiná. Je fajn vidět to z jiné perspektivy, dává to jinou perspektivu i mojí práci daňové poradkyně, která je zase mojí obživou. A co jsem se naučila na novinářské lekci:
1. Zprávy musí být novinky.
2. V perexu se neuvádí datum.
3. Z titulku zprávy musí být zjevné, oč jde, a musí přitáhnout pozornost.
4. Zprávu nikdy nepíšeme v ich formě.
5. Nejlépe placení jsou bulvární novináři.
Míša Štěpánka Sedláčková


Zpráva-důležité má být na začátku,
co, kdo, kdy, kde, proč
Jiří Wilson Němec


Fotograf Herbert Slavík a Anna Dostálová při křtu knihy Naše léto & voda & lodě 




 
Anna Dostálová a Zuzka Kratochvílová na Dobešce
Můj první pisatelský příspěvek je v knize Naše léto & voda & lodě fotografa Herberta Slavíka. 
A za sebou mám také první autorský čtení v divadle Dobeška.
Díky, teto!
Anna Dostálová


Mohla bych u Vás v kurzu začít, milá paní krásného jména, přestože je mi 70?
Anna Mirjam Wagnerova 


Vážená paní Emingerová,
dovolte, abych Vás oslovila s netradiční poptávkou. 
V Národním památkovém ústavu pracujeme na projektu, který má zlepšit úroveň prohlídek na hradech a zámcích. Chtěli bychom změnit prohlídky z „přehlídky letopočtů a jmen“ na příběh vyprávěný i pomocí storytellingových postupů.
K tomu se ale nejdříve musíme sami naučit, jak takový příběh napsat tak, aby zachovával historická fakta a zároveň byl zajímavý i pro návštěvníky. Velmi rádi bychom proto pro realizační tým uspořádali základní kurz tvůrčího psaní, který by jim přiblížil základní principy stavby příběhu, čtivosti apod. 
Tento kurz plánujeme doplnit i o školení rétoriky, abychom poté dokázali informace i co nejlépe předat návštěvníkům J
Ráda bych se Vás proto zeptala, zda by byla možnost zorganizovat pro náš tým kurz na míru. Sice se jedná o 20-25 osob, ale případně se můžeme rozdělit do dvou skupin.
Sami teprve hledáme model, jak nové sylaby prohlídek vytvářet a jaké informace a znalosti dále předávat i průvodcům na jednotlivých objektech / tvůrcům konceptů prohlídek. Chceme tedy možná téměř nemožné, ale snad najdeme způsob, jak společný kurz pro náš přípravný tým zorganizovat.
Děkuji za Vaši zprávu a těším se na případnou spolupráci.
S pozdravem
Vendula Karásková


John Gardner: Art of Fiction
Jaké jsou obvyklé chyby začátečníků, popisuje John Gardner v knize Art of Fiction

Autor nám umožňuje „vidět“ prostředí, postavy a události prostřednictvím obrazů, které působí na naše smysly – nejen vizuální – takže ve výsledku se čtenář pohybuje mezi postavami, ochutnává gaspacho a voní k hyacintům. 
Ve špatné beletrii je tento sen přerušován nějakou chybou nebo vědomou lstí ze strany umělce (například dramatik přerušuje děj, vybíhá na scénu, jakoby nás probudí ze snu a nutí nás přemýšlet nikoliv o postavách, ale o spisovateli či díle).

1) NEDOSTATEK DETAILŮ/ Autor musí nabídnout čtenáři dostatek detailů, aby podpořil jeho představivost – aby byla scéna barvitá

2) KONKRÉTNÍ MÍSTO ABSTRAKTNÍHO / je rozdíl mezi „tvorové“ – „hadi“

3) NESCHOPNOST JÍT PŘÍMO K OBRAZU
Příklad: 
Otáčejíce se, všimla si dvou hadů bojujících mezi kameny. 
X Otočila se. Mezi kameny spolu bojovali dva hadi. 
XX Dva hadi spolu bojovali…. Dva hadi se svíjeli a útočili jeden na druhého (konkrétním to lze vylepšit)

4) ODHALENÍ KONCE PŘÍBĚHU DŘÍV, NEŽ PŘÍBĚH SKONČÍ 
„Básník, který skutečně zdůrazňuje konflikt a opatrně zkoumá řetěz událostí, si nemůže být jistý, jak příběh skončí, dokud se tam nedostane“.

John Gardner (1933-1982)
5) NEOHRABANÉ PSANÍ / odvádí čtenáře od obrazu 
(Čtenář začne přemýšlet, co tím autor myslí, a „sen“ je pryč; chyby a boty snižují autorovu autoritu.)

 Nevhodné či nadbytečné použití pasiv – příklad: tvůj papoušek mě kousnul x byl jsem kousnut papouškem (může působit i komicky) 
 Problémy s dikcí – příklad: Její tváře vykazovaly zdravou, přirozenou červenou barvu – vznosný styl není pro každého a ne každý ho umí (je to pak směšná imitace)
 Větná rozmanitost – chyby: věty mají stále stejnou délku, stejný rytmus, stejnou nudnou stavbu… (podmět-přísudek / podmět – přísudek / podmět-přísudek…)
 Zbytečně prodlužované věty slovy „který“, „jenž“
 „Přetížené věty“ – příklad: „Temné vody Perského zálivu byly velmi mírné, narůžovělý svit slunce před západem proměňoval šedé mraky na horizontu do odstínů orchidejí a levandulí. Čistý, chladivý vzduch foukal přes paluby mamutích bílých lodí, které se pohupoval téměř neslyšeně ve vodě.“
 Přeskakování do „ich formy“
 To by se vám x nám líbilo
 Chybný rytmus – chybný rytmus nesmí vyrušovat čtenáře z jeho fantazie.
 Nahodilý rým může rušit – příklad: „Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno vylétlo do vzduchu, já taky.“ X Uviděl jsem ptáky, pak to bouchlo, všechno a taky já vyletělo do vzduchu. – a rým se dostává do pozadí)
 Nepotřebné vysvětlování – je lepší sdělit informaci pomocí dialogu a akce,
autor by se měl zvláště vyhnout komentování pocitů postav (je to nuda)
 Nedbalé posuny v psychické vzdálenosti = tím se rozumí vzdálenost, kterou čtenář cítí mezi sebou samým a událostmi v příběhu; Když je psychická vzdálenost velká, díváme se na scénu jakoby z dálky, jak vzdálenost klesá, kamera se přibližuje blíž – autor by měl mít situaci pod kontrolou
 Zpřeházená posloupnost akcí v ději – čtenář situaci nevěří
 Nešikovné vkládání detailů
 Podivnost v napodobování a pravopise – příklad: hlas vypravěče nám pomůže vyhnout se směšně vypadajícím dialogům, např. „Carlos řekl, lehce koktavě, já nevím“ x je to lepší než „ehm“ nebo „j-j-j-já-n-n-n-nevím.“

6) CHYBY DUŠE: SENTIMENTALITA, FRIGIDITA a MANÝRISMUS
 Sentiment x Sentimentalita (= pokus docílit efektu bez poskytnutí příčiny – sentimentalita dokáže rozmělnit i ty nejpodařenější postavy, děje a myšlenky); 
„Jakmile je dramatem potvrzeno, že postava je hodna našich sympatií a lásky, vypravěč příběhu má veškeré právo přesně zaostřit na neštěstí této postavy pomocí silné a vhodné rétoriky. Výsledkem je silný sentiment, a ne sentimentalita. Ale pokud se vypravěč snaží nás přinutit, abychom propukli v pláč nad neštěstím postavy, kterou stěží známe, výsledkem je nežádoucí sentimentalita “
„Ve velké beletrii jsme pohnuti tím, co se stane, ne kňučivým a hulákavým autorovým popisem, co se stalo. Tzn. že ve velké beletrii jsme pohnuti osobami a činy, ne emocemi člověka, který příběh vypráví.“
 Frigidita = autorovi chybí ušlechtilost ducha, autor nedokáže vstoupit hluboko do pocitů vymyšlené postavy (tak jako vstupuje do pocitů skutečných lidí) – autor prezentuje vážný materiál a potom ho nedokáže pojmout s pozorností a vážností, kterou si zaslouží.
 Afektované (manýristické) psaní – odtahuje čtenáře použitým stylem, v němž se projevuje ego autora (místo teček budou všude čárky…)
Věra Staňková


Předvánoční literární večer v Divadle Dobeška - 26. listopadu 2021 - Fotografie Monika Dvořáková








Divadlo Dobeška je druhým domovem psavců, pro něž má tohle místo zvláštní kouzlo a kde by zdi mohly vyprávět stovky příběhů! Učil zde spisovatel Arnošt Lustig a právě tady se jednou do roka scházíme na velké literární slavnosti. Ta letošní se konala 26. listopadu.

Součástí programu bylo autorské čtení Daniných žáků a spolupracovníků a také povznášející hudba v podání klavírní virtuózky Veroniky Böhmové a jazzové zpěvačky Evy Emingerové, doprovázené dalším vynikajícím pianistou Radimem Linhartem.
Během večera se křtily dvě nové knihy z literární dílny kurzů tvůrčího psaní Psaní podle Lustiga.
První publikaci napsali Dana Emingerová, Nataša Richterová, Monika Hodáčová, Yakeen J. Helus, Bořivoj Beránek a Miroslav Tichý, jinak také tvůrčí skupina Rozmazlení. Tři matky, tři otcové a jedno společné dítě v podobě příběhů o vztazích mezi muži a ženami. Často složitých a komplikovaných, někdy šťastných a jindy smutných. Tak jako ve skutečném životě, můžete se i při čtení těchto příběhů smát, plakat, a hlavně přemýšlet... Knihu doprovodil originálními kolážemi známý architekt a člen Divadla Sklep David Vávra, který ji na pódiu Dobešky i slavnostně pokřtil.

Dřímající hrom
Duši nespoutáš
Knížka „Duši nespoutáš“ nabízí neobyčejný pohled do duše mladého muže na vozíku. Martin Tomášek má vinou dětské mozkové obrny ochrnuté všechny končetiny a odmala je upoután na invalidní vozík. Obtížně mluví a píše jen jedním prstem na tabletu s pomocí programu na dokončování slov. Přesto ale touží stát se spisovatelem, v čemž mu Dana Emingerová pomáhá. Že to není proces snadný ani krátký, dokládají ukázky komunikace (většinou zpráv v Messengeru) mezi Martinem (někdy hodně vzpurným žákem) a Danou (někdy hodně přísnou učitelkou). Výsledek pak přesně vyjadřuje životní heslo Dany Emingerové: psaní dává křídla.
V knize nechybí dojemné příspěvky dalších účastníků Daniných kurzů.

Veronika Böhmová hrála
i ve slavné Carnegie Hall
Eva Emingerová
Martinovy pocity, myšlenky, touhy a problémy krásně ilustrovali studenti a studentky z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Kmotrem této knihy byl profesor Pavel Pafko, známý plicní chirurg, který operoval i prezidenta Václava Havla. A shodou okolností také letošní laureát ceny Arnošta Lustiga, udělované za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost.
Petr Holub


"Uděláme si to hezký... i bez lidí." V tomto duchu zahájila na Dobešce 26.11.2021 autorské čtení svých žáků Dana Emingerová. Nemohli tu být zdaleka všichni. Nejen proto, že se nevešili do nabitého programu, ale také kvůli tomu, že neměli Tečku, měli Covid nebo jiné omluvenky. Na každého platícího diváka jsme proto čekali jako na Godota… 
Moc úspěšní jsme však v této disciplíně nebyli. V sále tak bylo víc židlí volných než zaplněných, což naštěstí z jeviště nebylo v záři reflektorů vidět. Chyběla roztomilá čeština Asji Žilové, neotřelé poetické obraty Alenky Bruthansové i Bohunčiny příběhy s Bohoušem. 
Oproti tomu nechyběly scénky z Loučeně, moudrá slova profesora Pafka o tom, že mluvit může kdokoli, ale psát je práce, proto se do toho každému nechce, ostrovtip Davida Vávry, který kvůli nám zkrátil svůj pobyt v lázních. Vše doplnily Daniny vzpomínky, jazzový doprovod její sestry Evy, libé tóny linoucí se od klavíru virtuosky Veroniky Böhmnové a naše literární výtvory.

Večer otevřel Yakeen svou Jizvou. Snad každému lezl mráz po zádech při představě dětských zad rozpáraných rezavým plechem trčícím z podvozku auta. 
První křtěnou knihu – Jak mě o panenství připravil Dřímající hrom a jiné povídky – tak představil víc než barvitě. Nataša Richterová jej pak doplnila svou povídkou Mimořádná událost o tom, že s doktorem nemusíte chodit na rande jen za účelem navázání partnerského vztahu. Nesmáli jsme se ani u jedné. Zato u povídky Zdeničky Součkové Láska skrze kalhotky jsme si to vynahradili.

Křtil se nejen Hrom, ale i kniha Martina Tomáška – Duši nespoutáš. Prvotina tohoto mladíka na vozíku je zajímavá nejen svou formou, ve které se kombinují Martinovy povídky s jeho rozhovory vedenými s Danou po massengeru, ale také tím, že vůbec vznikla. 
Za to patří velký dík právě Daně a také Petru Holubovi, který spolu s ní knihu editoval. Je místy drsná, někdy vtipná, každopádně opravdová – řekla bych já po jejím přečtení.

Po přestávce nás do varu dostal svou zrapovanou básní Rap off být Šimon Pravda, na kterého navázal poetickým Hledáním Libor Frank – „Hledáme, jak dobou nebýt zbití a jak nebýt v řiti“ – verše trefné nejen v dnešní době. 
O moc veseleji nepokračoval ani Standa Rokos, který ovšem svým Requiem vytvořil správný oslí můstek Marku Gregerovi a jeho nedávno vydané humorné knize o cyklickém putování lidské duše Vydři-duši, ze které nám přečetl pár úvodních stran o tom, jak to může dopadnout v nebeském úřadu Centro Universum poté, co si to člověk na tomto světě hodí… 

Další sekci obstarala dívčí trojice. 
Začala Anna Dostálová – sestra slavného bratra Josefa barvitě popsala jeho zmařený veslařský sen na poslední olympiádě - Zvedni se silnější. Pokračovala Zuzka Kratochvílová čtením o krtečkovi, které se rázem překlopilo do Sexuální výchovy malých děti. Z říše nejmenších jsem se nevzdálila ani já se svým příspěvkem Zjevení ze západu o tom, co zajímavého mi kromě kulatých barevných žvýkaček a obnošeného oblečení přivezla ze Švýcarska má sestřenice.

Večer se pomalu chýlil ke konci. Před závěrečnou písničkou Život je jen náhoda jsme si ještě vyslechli pohádku Kouzlo Vánoc Martina Zvoníčka a také originální báseň Davida Vávry – Hadr, chleba, drdol, zuby. Přijde vám název poněkud chaotický? Možná proto těmito čtyřmi slovy kdysi pojmenoval Danin tatínek Jiří nepořádek v jejím pokoji.
Ale neboj, Dano, v pátek to nebyl žádný chleba – hadr – drdol – zuby, naopak to byl opět po roční vynucené pauze prima čtecí večer. Navíc si myslím, že Arnošt, pokud postupně nepoposedával po těch prázdných židlích, nás shora všechny sledoval. A třeba se i zasmál.
Anna Vocelová



Příběhy a zpěv bavily diváky v pátek večer v divadle Dobeška během křtu dvou knih. První z nich má trochu netradiční název, ale stejně tak jako její autoři, se nebere příliš vážně. Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom a jiné povídky, kniha o vztazích, má za úkol čtenáře pobavit. Je v ní vše. Lásky první i poslední, polibky i rozchody, touhy, omyly, iluze…
Při druhé knize, Duši nespoutáš, se čtenář naopak musí zamyslet. Jaké to je, být mladým mužem, uvězněným v postiženém těle? Lze vůbec duši spoutat? A touhu?
Ukázky z knížek střídaly rozhovory s kmotry. Profesor Pavel Pafko pohovořil o nutnosti věnovat ve společnosti více pozornosti a péče postiženým lidem. David Vávra zarecitoval svou báseň Chleba, hadr, drdol, zuby inspirovanou těžko uchopitelným zvučným emingerovským rčením...
Příjemný večer okořenili hudebníci. Jazzová zpěvačka Eva Emingerová, klavírní virtuoska Veronika Böhmová a další hosté. Ti všichni se v závěru promísili se spisovateli a kmotry na pódiu, aby si spolu s celým sálem zazpívali, že "život je jen náhoda a jednou jsi dole, jednou nahoře".
Nataša Richterová


V pátek ráno. Brně od rána sněží. Ve vlaku ČD se netopí a netěsní okna. Cesta do Prahy tři a půl hodiny. Nemám ranní kávu. V Praze prší. Můj partner nese deštník tak, že na mě nejenom prší, ale z deštníku mi ještě odkapává voda na hlavu. Cítím, jak můj krásně nadýchaný účes plihne. Cesta přes celou Prahu na Dobešku. Doma jsem zapomněla svoji bižuterii, nemám si co pověsit na krk. Trošku nervozita, trošku tréma. Rychle se stmívá, zima.
Střih. 
Světlo a teplo na Dobešce. 
Rozesmátá Dana s Natašou. Yakeena v první chvíli v roušce ani nepoznávám. Smích a objímání. Spousta známých tváří - my, účastníci kursů Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou a vzácní hosté.
Přede mnou sedí pan Prof. Pafko s manželkou, v další řadě vidím Davida Vávru, kmotry dvou právě křtěných knih, „Jak mě o panenství připravil Dřímající hrom“ a „Duši nespoutáš“. Jazzová zpěvačka Eva Emingerová s klavírním doprovodem Radima Linharta, který umí zahrát tři tisíce skladeb zpaměti…
Radim Linhart, klavírista
S Evou jamuje i náš „spolužák“ David Greger. Mimochodem také autor nedováno pokřtěné knihy „Vydři-duši“. A na klarinet zahrál dokonce i tatínek Eminger (87 let!), úžasný výkon. Klavírní virtuoska Veronika Böhmová a Chopen… 
Úplně mě přešla tréma, čtu na jevišti svoji povídku.
Prý bylo nezvykle málo diváků… vzhledem k okolnostem celkem pochopitelné. Ale pro mě byla nádherná atmosféra a úžasná společnost milejší, než tisíc diváků.
V sobotu ráno neprší ani nesněží, ve vlaku je teplo, mám v sobě ranní kávu. Poeticky zasněžená krajina utíká tak rychle, že jsme v Brně už za tři hodiny. Příště zase, Dobeško!
(Jestli mě Dana pozve ).
Zdena Součková


Milá paní Emingerová,
děkuji za mimořádně zajímavý a inspirativní večer v příjemné společnosti. Budu se těšit a rád se v budoucnu podobné akce opět zúčastním.
Se srdečným pozdravem
Radim Linhart, klavírista


Předvánoční literární večery v pražském Divadle Dobeška - 26. listopadu 2021 - Fotografie Monika Dvořáková


Milá Dano, milí přátelé,
Píši Ti (netradičně jako veřejné sdělení), že jsem se rozhodl, že nebudu vystupovat při křtu naší knihy v divadle na Dobešce a akce se vůbec nezúčastním.
Důvodem je to, že hluboce nesouhlasím s tím, co se v naší společnosti děje, a jaká nařízení začnou platit od 22.11. Naprosto odmítám a nesouhlasím s ostrakizací lidí, kteří se z dobrých důvodů odmítají očkovat, protože nejsou staří, jsou zdraví nebo kovid už prodělali a mají základní protilátky. Nebo si prostě jen o sobě, svém těle a zdraví chtějí rozhodovat sami. Jejich důvody jsou podobně dobré/oprávněné/racionální, jako těch lidí, kteří se očkovat nechali (a jejichž názor nechat se očkovat plně respektuji). Tito všichni „neočkovaní“ na Dobešku nemohou (ani s respirátorem a testy, ještě nedávno plně uznávanými) a vypadá to, že (většině) očkované části populace to vůbec nepřijde divné, neprotestují, tiše takové omezení osobních svobod nemalé části jejich spoluobčanů přijímají.
Nabízí se samozřejmě běžná protireakce: lepší než zavřít divadla a hospody úplně. …Opravdu? 
Není jednak takto rozdělená společnost a v obecné rovině zásah do občanských práv a svobod jednotlivce příliš velká daň? A za druhé: opravdu věříme, že očkování všech a za každou cenu vyřeší náš problém při všech potížích s účinností, které vakcíny vykazují? Při vší té pozitivitě i mezi očkovanými včetně jejich schopnosti onemocnět a roznášet vir? O zvážení možných vedlejších účinků a dopadů na zdraví určitého procenta očkovaných ani nemluvě. Další relevantní otázky i možnosti jak situaci řešit (od odborníků, kteří jen nejsou ti „vybraní“), se zde nemohu rozepisovat. …Ne, divadla bych nezavíral a společenský život neničil, jen má být zachován (s rozumnou mírou opatření) pro všechny.
Nově přijatá opatření konkrétně znamenají, že se této společenské akce nemůže zúčastnit vůbec nikoho z mé rodiny a zhruba polovina mých dobrých přátel. Své rozhodnutí nezúčastnit se beru jako vyjádření podpory jim a všem těm, kteří z rozhodnutí mocných mají/musí sedět doma a nevycházet dokud se kvůli bezprecedentnímu omezení jejich osobní svobody nepodvolí a neustoupí nevěřitelnému zlo-řádu, tedy tlaku a nařízením, který začal být nemalou částí veřejnosti (k mému úžasu) brán nikoli jako omezování svobody jednotlivce na základě velmi nejednoznačně interpretovaných statistických a vědeckých dat, ale jako tlak, který je v pořádku.
Myslím, Dano, že mě dobře znáš a víš, že si jinak velmi vážím Tvého nasazení, času a energie, kterou jsi celé akci věnovala a stejně tak víš, jak rád bych se večera s Vámi za normálnějších okolností zúčastnil. Ale rozdělování lidí na ty, kteří do sálu (z důvodu svého svobodného rozhodnutí nechat se očkovat) můžou, a na ty, kteří tam (z důvodu svého svobodného rozhodnutí nenechat se očkovat) za žádných okolností nesmějí dokud se nepodvolí, podporovat nemůžu a nebudu.
Ať večer dopadne co nejlépe! A věřím, že mé rozhodnutí i důvody respektuješ, aniž by se Tě to osobně dotklo a vrhalo to mezi nás nějaký stín.
Bořivoj Beránek

P.S. Toto mé sdělení se týká společenské akce pod záštitou Dany Emingerové (výborné spisovatelky a mé dobré přítelkyně) konané 26.11. v divadle na Dobešce, jehož součástí bude i křest povídkové knihy „Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom“, jejíž jsem spoluautorem a měl jsem se účastnit veřejného čtení. Sdělení je otevřené a opravňuji kohokoli z adresátů ho dle svého uvážení přeposlat případně umístit na sociální sítě (které já osobně nepoužívám), což není z mé strany myšleno jako propagace této akce, ale jako vyjádření podpory všem těm, kteří chtějí a mají sílu bránit své/naše osobní svobody (pro současnost i budoucnost) i za cenu, která je nyní čím dál vyšší….






Fotografie Monika Dvořáková
Ručička na hodinkách ukazuje 17:35. Je pátek 26. listopadu a já vystupuji u Dobešky. 
Poprvé v životě, trochu rozechvěle, vcházím do prostoru divadla Sklep. Poprvé v životě jdu na autorské čtení. Nevím, co mám čekat, ale tuším, že to bude bezva. Poprvé v životě budu na křtu knihy, vlastně knih, a mé těšení dosahuje nebeských výšin. 
V sále jsou ještě hodinu před akcí přípravy a zkoušky v plném proudu. Čte se, rapuje. 
Co mikrofony? V pořádku, nic se nesmí ponechat náhodě. 
Kdyby tak věděli, že obavy nejsou na místě. Vše bude perfektní. 
Je 19:05, pojďme do toho. Poprvé v životě vidím smáčet knížku šampaňským. I když, jak říká jeden z kmotrů, David Vávra: "Jen pokropit, jen kapičkou." Autory knihy střídá na jevišti jazz s klavírním doprovodem. 
Fotografie Monika Dvořáková
Zavírám oči, v duchu si louskám prsty. Bravo, chci to slyšet znovu. 
Zpěv střídá čtení, na pořadu dne je i krátký klavírní koncert. 
Proč mám pocit, že si to všichni užívají? 
Pohoda a nadšení je cítit na každém kroku. 
Vivat Daně. Chtěla bych si kus té tvořivé, inspirativní energie ukrojit a odvézt domů. 
Celé Poprvé právě končí. Přišla jsem sice o hodinu dříve, nicméně i tak to bylo krátké. 
Znáte to, příjemné okamžiky utíkají rychle.
Ještě jednou tleskám. Bylo to fantastické.


Ahoj Dano!
Posílám pár fotek  z velmi příjemné páteční akce na Dobešce jako poděkování. Moc jsme si to s Vámi v divadle na autorském čtení a křestu knih užili.
Alena Koukalová


Milá Dano, 
ještě jednou dík, že jsi mě vzala do Tvojí literární party v pátek. Na Dobešce to bylo fajn. Komorní, a to je někdy více, než když sál praská ve švech. Bylo to naše, proto krásné. Děláš to prostě dobře nezávisle na počtu lidí v publiku.


Zdravím všechny účastníky a návštěvníky dnešního autorského čtení. Mrzí mě, že tam jako autor knihy Duší nespoutáš nemůžu být z důvodu narůstající pandemie
Co přát moji knize? Nejdůležitější pro knihu a její prodej jste Vy. 
Moje kniha má jedno důležité poslání. Má dát chodícím lidem nahlédnout do duše postiženého člověka a zjistit, že jsme úplně stejní jako vy. Jen máme čtyři kolečka navíc... ale ne do hlavy, ale v podobě invalidního vozíku.
Přeji vám a nejen vám přítomným, ale i budoucím kupujícím, ať se kniha líbí.
S hlubokou úctou a respektem 
Martin Tomášek


Přes nepřízeň situace ohledně šíření korona viru se v pátek 26. listopadu uskutečnil tradiční literární večer, kde byly křtěny 2 knihy: Duši nespoutáš a Jak mě připravil o panenství Dřímající hrom. Kmotry knih se stali pan profesor Pavel Pafko a David Vávra. Přestože večer proběhl velmi komorně, o zábavu, čtení a zajímavé povídání nebyla nouze.
Hlavní pořadatelkou akce byla Dana Emingerová, která vede kurzy tvůrčího psaní podle odkazu Arnošta Lustiga. Doprovodný program pak zajistila její sestra Eva, která zpívala jazz, a klavírní virtuózka Veronika Böhmová zahrála 2 skladby za ovací celého publika. Žáci a mladí autoři přečetli ukázky ze svých literárních děl, někteří dokonce sehráli scénky dle vlastních scénářů.
Hosty se stala též zámecká paní z Loučně, paní Kateřina Šrámková, která společně se svým manželem předala k výročí 50 let divadla Sklep Davidu Vávrovi 50 ručně dělaných skleněných vánočních koulí jako symbol toho, že Divadlo Sklep mělo vždycky „koule“.
Závěr večera se nesl v duchu nadcházejících Vánoc a příslibem byl i další jarní literární večer na Dobešce, na který jsou srdečně zváni všichni milovníci čtení i psaní.
Zuzka Kratochvílová


Režisér a herec Milan Šteindler také onemocněl
Ahoj Dano, 
tak bohužel se asi vůbec nebudu moct čtení na Dobešce zúčastnit. 
Mojí sestře vyšel pozitivní PCR test, takže můj bude s největší pravděpodobností taky pozitivní... 
Moc mě to mrzí 
J.C.


Ahoj Dano,
omlouvám se ale na křest na Dobešku nedorazím. Stále řešíme nějaké věci a nedávám roušku. Omezuji její nošení jen na naprosto nezbytný čas.
Díky za pochopení a těším se na setkání v lepších časech.
MT


Milá Danuško!
Vzpomínky na únorový víkendový kurz v Bráníku nevybledly, jsou i po těch pár letech stále živé. Vždy vzpomenu, když si „do šuplíku" poznamenávám zážitek, jehož dojem stojí za to zaznamenat „do vnější paměti". Přeji Ti ze srdce, aby se večer autorského čtení na Dobešce vydařil a bylaˋs na výsost spokojena.
Opatruj se ve zdraví s dostatkem elánu a neustále plného pytle nápadů pro Tvé svěřence/spisovatele na hodinách tvůrčího psaní podle AL.
Pa a měj se moc a moc dobře.
Pozdravy posílá Milada Trojanová




Věřili byste, že se dá z této knihy, v níž je Natašina povídka Levhartice, kus ukrojit? 
Dá, protože je to ten nejkrásnější narozeninový dort. 
Byl rychle sněden, ale povídky z knížky JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM můžete ochutnat i Vy 26. listopadu na Dobešce během autorského čtení a křtu. 
Srdečně zveme!
Dana Emingerová


Ahoj, 
na autorské čtení přijet nemohu, ale budu na Vás všechny myslet a posílám moře lásky, aby zaplavilo celou naši planetu. 
Děkuji, že jsi a tvoříš to pěkné, co nás povznáší.
Hana Lhotská


Ahoj Dano!
Na autorské čtení do Divadla Dobeška se těším. Myslím, že nějaké téma na příběh už vymyslím 😊. Mohla by to být třeba povídka o tom, co jsem prožila nebo viděla? Ještě jednou díky za možnost účastnit se kurzů se Šimonem a těším se, až se uvidíme na Dobešce.
Jasmin Carmel


Autogramiáda v Luxoru 24. listopadu 2021

Voda, léto a lodě, to je prostě český fenomén. 
O něm vypráví nová fotokniha Naše léto, voda, lodě, která volně navazuje na předchozí knihu Naše hory, lyže, sníh, která vyšla v loňském roce. 
Za oběma stojí můj kamarád, fotograf Herbert Slavík. Je autorem koncepce, editorem a shromáždil také fotografie a textový materiál. 
I já jsem mu do obou knížk přispěla vodáckými a lyžařskými články... stejně jako Anička Dostálová, která do výpravné publikace napsala příběh svého bratra, kajakáře Josefa Dostála. 
A tak máme v týmu psavců další "spisovatelku".
Dana Emingerová


Národní muzeum 23. listopadu 2021


Po ZÁZRACÍCH EVOLUCE otvírá Národní muzeum OKNA DO PRAVĚKU... Trilobiti, dinosauři, mamuti, šavlozubí tygři... a my s Petrem se dmeme pýchou nad tou krásou, na které jsme se opět podíleli. Příštích dvacet let nás tu budete číst...
Znalci hovoří o průlomu v českém muzejnictví, o popularizaci vědy v té nejmodernější podobě. Celé generace dětí se budou radovat z nádherných modelů zvířat, která vypadají, jako by se pohybovala ve svém prostředí. A právě v tom je expozice v našich českých poměrech unikátní. Děkuji Ivovi Mackovi, řediteli Přírodovědeckého muzea, že mě vzal do týmu, který tento úžasný projekt realizoval... Fakt jsem pyšná, jak se to povedlo. Více zde.
Dana


Ivo Macek
Jiřina Dašková
Když jsme začali připravovat stálé expozice, nevěděl jsem, co nás čeká, ale tušil jsem, že se budou dít věci, které se již nebudou opakovat.
Ivo Macek


Milá Dano,
mně spolupráce a učení se od Tebe hodně dalo a jsem za to vděčná!
Jiřina Dašková


Dana nám neuvěřitelně pomohla. Bez ní si v zásadě nedovedu představit, že bychom dosáhli výsledku, kterého jsme dosáhli. 
S Danou jsme přepisovali texty ve všech expozicích tak, aby byly pochopitelné pro každého návštěvníka - i ty lidi, kteří nemají žádné přírodovědné vzdělání. 
Dana je také skvělá lektorka tvůrčího psaní. Díky ní se mně i našim kurátorům dostaly pod kůži zákonitosti dobrého psaní a dokážeme teď mnohem účinněji popularizovat vědecká témata.
Ivo Macek, ředitel Přírodovědeckého muzea NM


Dobrý den,
přeji pevné zdraví a nervy a určitě bych ráda zůstala ve spojení. Počítám čas strávený na Vašich kurzech mezi ty nejhezčí okamžiky v poslední době. Vykročení z panoptika, které vládne všude kolem do milé přátelské atmosféry. Proto bych se moc ráda zapojila do virtuálního kurzu.
Předem moc děkuji
Květa Nevěřilová


5. lekce dlouhodobého kurzu  s Danou 25. 11. 2021
Milá Dano!
Chtěl bych Ti opravdu moc poděkovat za velmi inspirativní a naučné lekce! Bylo to výborné a moc mi to pomohlo. Na vlastní F. L. Věk to sice ještě nevidím, ale pro mé potřeby byly tvé kurzy vynikajícím impulsem a myslím nebo doufám, že jsem se toho nemálo naučil a hodně posunul.
Standa Kozubek


Milá Dano, 
když jsem se ráno probudila, uvědomila jsem si, že v mém autorském rodokmenu někdo chybí. Není to spisovatel, ale přiměl mě uvěřit, že mám skutečně dar a že mám psát. A tak jsem svůj text ještě trochu upravila, protože bez něj bych nebyla, kým jsem. 
Jsem vděčná, že mi tvůj kurz přišel do cesty, protože jsem díky němu znovu potkala svou ztracenou vášeň. A nebýt tvého kurzu nevstoupil by do mého života byť na krátký čas někdo, kdo mě neustále nabádal: pište. 
Nebýt jeho, tak jsem po skončení našeho kurzu patrně tolik nepsala a psaní tak nepropadla. Takže i on má své nezastupitelné místo v mém autorském rodokmenu. 
Těch pár vět, které jsem tam dopsala, mu právem patří. Jsem ráda za společenství, které svými kurzy vytváříš, a ve kterém můžeme s radostí a bez obav naši společnou vášeň k psaní a literatuře sdílet. 
Krásný víkend. 
Míša Štěpánka Sedláčková


Pokud si klademe otázku, co je člověk, musíme začít otázkou: Co jsem já? Kdo jsem já? Poznej sám sebe, že? A jak mám vědět, kdo jsem, když nevím odkud pocházím, kde mám kořeny? 
Co vím o svých předcích? Spousta z vás má zpracovaný rodokmen, a tak má předky zmapované kolik pokolení. 
Ale já mám teď na mysli trochu jiný rodokmen. Chtěla bych po vás, abyste sami sebe přijali jako člena kreativního rodu a sestavili rodokmen své inspirace. 
Jak na to? 
Vyberte si jednu postavu - spisovatele či jiného umělce. Někoho, kdo vás ovlivnil, ke komu se vracíte a čtete stále dokola. Koho obdivujete a třeba i napodobujete, na čemž není vůbec nic špatného! A tuto postavu studujte, zjistěte o ní, co jde. 
Pak zjistěte, kdo ovlivnil vašeho “předka”? Jaké měl vzory? Kým se obklopoval? Najděte alespoň tři lidi. A u těch tří udělejte to samé. 
Vytvořte korunu stromu a nakonec z ní nechte vyrašit svou vlastní větev. 
Pro inspiraci přikládám rodokmen svůj :-) 
Nataša Richterová




Autorský rodokmen... Měla by to být ta nejjednodušší věc pod sluncem. Sepsat tři jména, která mě v psaní ovlivnila či ovlivňují. Přečetla jsem stovky knih, ani je nespočítám. Taky jsem měla období, kdy jsem nečetla skoro vůbec. K některým knihám jsem se vracela opakovaně, jiné jsem už nikdy do ruky nevzala. Některé zapadly do hlubin mé paměti a ani nevím, že jsem je četla, jiné se občas z různých důvodů objevují, aby mi něco připomněly.

Namátkou se mi teď vynořil Bachův Racek, Dalajlamova kočka Davida Michieho a Údolí rozhodnutí od Marcie Davenportové. Knihy, které mě beze sporu ovlivnily. Nedokážu ale říct, že ovlivnily mé psaní, nicméně zcela jistě tvarovaly můj vnitřní svět. Stejně jako Robert Fulghum, ke kterému jsem se v určitém období obracela podobně jako věřící k Bibli, nebo Victor Hugo. 
Bylo mi asi deset, když jsem si přečetla speciální vydání Bídníků pro děti s názvem Ubožáci někdy z padesátých let, ve kterém byl jen zkrácený příběh Kozety a Gavroše. Chytil mě za srdce a četla jsem ho pořád dokola. Jako školačka jsem milovala knížky Karla Maye, Julese Vernea, Alexandra Dumase i Astrid Lindgrenové.
Taky mám ráda detektivky, první jsem přečetla někdy v páté třídě a přes veškerou nelibost maminky jsem se k nim neustále vracela. Agatha Christie, Dick Francis, Erle Stanley Gardner a samozřejmě Raymond Chandler byli první klasici, kteří mě zasvěcovali do onoho dětem zapovězeného žánru. O něco později se zrodila moje láska ke sci-fi, v níž je pro mě nepřekonatelným velikánem Isaac Asimov, následovaný Arthurem Clarkem.
Jsem knihomol všežravec, čtu rychle a prakticky všechno. Jeden čas jsem četla i Harlekýnky. Neměla jsem tenkrát moc času, ani kapacity, a takovou knížku jsem zvládla přečíst za dvě hodiny. Když se tak otočím za svou čtenářskou kariérou, těžko vybrat někoho, kdo mě zásadně ovlivnil. Přečetla jsem většinu knih Ericha Maria Remarqua, ale úplně nejvíc mě zasáhla Jiskra života. 
Rozhodně nesmí chybět ani William Saroyan a Traceyho tygr. 
A ještě jeden nedostižný William, tentokrát Shakespeare. Toho jsem přečetla celého díky zkoušce z alžbětinského divadla na mé alma mater. Jeho sebrané spisy v geniálním překladu profesora Hilského zaujímají čestné místo v mé knihovně. A pane Tolstý vaše Vojna a mír v mé knihovně sice není, ale naprosto pohltila mé mladé studentské srdce. Exupéryho Malý princ ho zahřívá dodnes a v čarodějnických eskapádách Joanne Rowlingové nacházím netušené hloubky.
Pak je tu můj milovaný Karel Čapek, jehož kompletní sebrané spisy jsem přečetla na gymnáziu. On je možná mou největší inspirací díky své nádherné češtině. Miluju jeho hry s jazykem, to jak jeho texty plynou, zrychlují, zpomalují, zurčí, jiskří, jsou plné vášně i klidu. Díky němu jsem si uvědomila a uvědomuji, jak moc nádherná čeština je.
7. 12. 21 Maiselova synagoga: Vzpomínkový večer na Arnošta Lustiga
Samostatnou kapitolou mé čtenářské vášně jsou básníci. Seifert, Sova, Baudelaire, Verlaine, Ginsberg … Otázka Antonína Sovy „Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?“ ve mně dodnes probouzí sladkobolnou nostalgii a nyní již také mnohem více pocitům básníka rozumím.
Ti všichni a mnozí další probouzeli mou lásku ke knihám, rozněcovali mou touhu nořit se do světa spleteného ze slov a tišili můj hlad po nových příbězích a pocitech v nich skrytých. Nemám potřebu se s nimi srovnávat, jsou mojí inspirací, ne konkurencí.
Nepovažuji se za spisovatelku. Jsem zapisovatelka. Zapisuji slova a obrazy, které přicházejí odněkud zdálky, zaklepou na dveře mé duše a ta je vpustí dovnitř do mého vnitřního světa. Tam spočívají tak dlouho, než mě cosi přiměje, abych z nich spletla příběh a vypustila ho do světa jako poštovního holuba, který zná svého adresáta.
Nemyslím většinou na nikoho konkrétního, když píšu, dokonce často předem nevím, o čem vlastně budu psát. Prostě se mi to psaní nějak děje, před mýma očima se začnou vynořovat obrazy, postavy v nich ožívají, začínají žít vlastním životem a moje prsty běhají po klávesnici, aby převedly do slov všechno, co má být odhaleno. 
Sama bývám někdy překvapená, co je na konci procesu, který je pro mě čirá radost a někdy i zběsilá posedlost. Občas dokud nenapíšu všechno, co je třeba, nedokážu přestat.
Zpočátku jsem nevěřila tomu, že mám dar vnímat přicházející obrazy a vzkazy v nich ukryté, že mohu psát kdykoliv a cokoliv. Bála jsem se, že když nezapíšu hned, co ke mně přicházelo, že příběh zmizí a já o svůj dar přijdu. V mém životě se ale objevil někdo, kdo mě přiměl uvěřit. Kdo četl všechno, co jsem napsala, a podporoval mě, ať píšu dál. Je pevně spjatý s mým autorským rodokmenem, i když není spisovatel. Díky němu jsem si dovolila svůj dar rozbalit a začala jsem si ho užívat. Strach zmizel a objevila jsem vděčnost. 
Dnes už vím, že dar a jeho přijetí je milost. Stačí se ztišit, ponořit se dovnitř, pozorně se dívat, naslouchat slovům zdáli a nechat je vyprávět jejich příběh. Necítím se být spisovatelkou. Ale s jistotou vím, že mám dar vnímat obrazy očím skryté, zachytit šepot v hloubce duše, a utkat z nich příběh s důvěrou, že si najde toho, komu je určený. Možná nejsem rašící větev stromu všech úžasných autorů minulosti i současnosti, jen životaschopná svérázná haluz. Ale jsem to já a psaní je moje láska a můj život.
Míša Štěpánka Sedláčková


Můj autorský rodokmen a nejen „paní učitelce z lásky“...
Komenský by měl radost.
Celý život jsem ráda četla. Přečetla jsem za svůj již poměrně dlouhý život mnoho knížek různých žánrů, jen vědecko fantastické ne. Asi nemám tu dostatečnou fantazii, prostě mě nebaví.
Před seznámením s paní Danou Emingerovou jsem ale nikdy neměla v úmyslu psát. Sice mně několik lidí říkalo, když jsem jim psala dopisy nebo maily z cest, že bych měla své zážitky vydat, že když mají Američané Bety Mac Donaldovou, proč bychom neměli mít my Češi, Bohunku Kopřivovou. Samozřejmě to bylo hodně nadnesené, ale údajně se všichni bavili a čekali na další zprávy. Když jsem měla problémy se sebou nebo s jinými, často jsem se „vypisovala“ ze svých pocitů a nálad a moc mě to pomáhalo. Uvědomila jsem si, že může léčit nejen čtení dobré knížky, ale i psaní.
Ze svých cest jsem si psala zápisky, ne proto, abych je vydala knižně, ale abych vše nezapomněla. Nikdy jsem je neupravovala, ale když jsem je náhodou četla, poznala jsem, že to není ono a říkala si, že to třeba v důchodu „vylepším“. 
Na to, že bych se mohla opravdu zlepšit přišel až můj manžel, který ve svém oblíbeném National Geographic našel inzerát na kursy psaní cestopisů a přihlásil mně. Od té doby se mně trochu změnil život. Zjistila jsem, že opravdu psaním je můj život veselejší a já jako důchodkyně mám další náplň života. Ne že bych se nudila, ale i tato aktivita mně připadala smysluplná, i jako tréning mozku.
Paní Emingerová – novinářka, spisovatelka, reportérka, se v poslední době věnuje i pedagogické činnosti, hlavně pořádáním kurzů tvůrčího psaní. I já jsem její žákyní, stejně tak jako ona byla žákyní Arnošta Lustiga, jehož metodu učení psaní převzala a který byl pro ni určitě literárním vzorem.
Jednou z prvních vět paní lektorky Dany na kursu bylo, že nás naučí psát. To mně sice zaujalo, ale nemyslela jsem si, že to může být pravda. Možná není, ale na dalších kursech jsem byla několikrát pochválena, stouplo mně sebevědomí a začala jsem tomu pomalu věřit.
Ona dovede člověka zaujmout i povzbudit. Samozřejmě základy její práce pocházejí ze studia na vysoké škole, ale praxí se zdokonaluje dál. Její talent se ukázal i v knížkách a článcích, které za svůj život napsala a zúročila i svou činnost jako manažerka komunikace ve velkých firmách. 
Je opravdovým mistrem v jednání s lidmi, dovede nejen pochválit, ale i chyby a noblesou vytknout. 

Ráda předává své zkušeností těm, kteří se chtějí zdokonalit v psaní nebo jen psaní zkusit. Má v sobě obrovskou empatii vcítit se do druhého člověka, ale i dar, jak druhého zaujmout. Její práce je skvělá, ale našla jsem i jednu její knížku, která mně moc nenadchla. Ale to je právě ta výjimka, co dokládá její talent. Mimo jiné napsala i učebnici Kouzlo psaní, která mě provází v mých (a nejen mých) začátečních pokusech o psaní. I její reportáže z různých míst jsou moc poutavé a čtou se tak, že se čtenář od nich nemůže odtrhnout. 
Prostě paní Emingerová je můj vzor, který mě oslovil a dodal odvahu něco tvořit. Jsem ráda, že jsem ji poznala a nebýt jí, tak jsem se nikdy neodvážila psát pro někoho, kdo mně nezná, protože můj smysl pro humor se nemusí každému líbit.
Z Panamy zdraví 
Bohuna Kopřivová


Když se v životě zklamu, ztratím, zastavím, hledám útěchu v knihách na poličce přímo u mé postele. Je to sebranka léty mnohokrát prořídlá a znovu doplněná. Jen málokterá se zde ohřála déle než pár měsíců. 
Mezi těmi šťastným jsou až nekriticky milované, ohmatané knihy od Timothé de Fombella. Francouzského dramatika a spisovatele, který umí pohladit slovem, lidskou zlobu vyjádřit v očích pomatené stinky a nekonečnou lásku v tkaninách pavoučích sítí. 
Po prvním přelouskání Tobiáše Lolnesse, jsem se do příběhů navždy a nezvratně zamilovala.
Alena Bruthansová


6. lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 24. listopadu 2021

Ahoj psavci! 
V šesté lekci jste se dozvěděli něco o epizodách a hlavní dějové lince a také o chybách, které čtenář odpustí a které ne. Pověděli jsme si o zjednodušování příběhů. Také jsem vám pověděla o dvou přístupech k zápletce. Vyberte si, co vám vyhovuje :-)
Přečetli jsme vaše esence a příběhy historických či literárních postav v současnosti. A při té příležitosti jste si vyzkoušeli sdělit váš příběh ve třech větách a nalákat tak "filmového magnáta". Mám z vás velkou radost! Tohle mě na učení baví - sledovat, jak píšete lépe a lépe!
Nataša Richetrová


Chyby při psaní aneb čemu se vyhnout:
1. Většinou není dobré používat trpný rod
2. Není vhodné používat zbytečné příslovce k rozvinutí věty
3. Detailů nesmí být příliš málo ani moc
4. Spíše než použít obecné předměty, použijeme raději konkrétní (Hodil na sebe oblečení a snědl snídani vs. Hodil na sebe triko a džíny a snědl toast.)
5. Neschopnost jít přímo k obrazu – když chci něco popsat, popíši to jednoduše a klidně to dám do více vět.

6. Neohrabané psaní – nastane vždy, když se čtenář musí zamyslet, co ta věta vlastně znamená, co chtěl autor říci. Patří sem nevhodné používání pasiva – byl jsem kousnut psem, zbytečně prodlužované věty – Přišel jsem do obchodu, kde byl muž, jenž mi prodal zbraň. Dále také přetížené věty plné přídavných slov, příslovcí a různých rozvíjejících větných členů. Není dobré vysvětlovat pocity či atmosféru, je lepší je popsat akcí či dialogem.
7. Je dobré se vyhnout flintě na zdi, aneb informaci, která vypadá jako důležitá, ale v příběhu se už neobjeví
8. Musí fungovat časové linky v ději – není dobré odhalit zápletku předčasně, nebo přeskakovat v čase sem a tam
9. Vhodný je sentiment, ne sentimentalita, což znamená, že máme-li vztah k hrdinovi, vcítíme se do jeho útrap, ale pokud autor ždíme emoce, jedná se o sentimentalitu
10. O frigiditu se jedná, pokud nemá empatii k postavě a není schopen se do ní vcítit
11. Afektované psaní se řídí egem spisovatele – nevhodná, rádoby vtipná či zajímavá přirovnání a popisy
12. Parafrázování dialogů, kdy je přímá řeč nahrazena popisem dialogu. (Zeptal jsem se ho, jestli už tam byl, a on mi odvětil, že ještě ne. vs. "Už jsi tam byl?" zeptal jsem se.  "Ještě ne." )
Tereza Vrbová


Super. Vstoupila jsem do nějak zajetého vlaku, 
Poučení o esencích, včetně výborných ukázek
Jarka Rymešová


Důlelžité je zabíjení miláčků, 
je třeba odstraňovat chyby v logice, 
zápletky - zvraty a objevy, 
scéna, příprava postavy
Wilson


Milá Natašo!
Tvůj kurz je inspirativní, skvělý, každý jsme originál, a proto je tak důležité si o všem povídat. 
Je třeba zvládnout nejen teorii a hlavně tu praxi, psát, psát, číst a číst a krátit a krátit. 
Děkuji
Jana Bednářová


Zápletka ano - zápletka ne 😃, 
Epizoda, co čtenář neodpouští (logika)
Tereza Vrbová


Milí přátelé, 
tak ta nemoc, co tady řádí, je už i u nás doma. Nejsem ve stavu, abych se aktivně účastnila dnešní lekce, a tak se s lítostí omlouvám. Ať se daří! Irence posílám velkou gratulaci k vydání nové knihy. Opatrujte se ve zdraví. 
Ilona Vystavělová


Dlouhodobý kurz se Šimonem - 5. lekce  21. 11. 2021


Dobrý večer,
Posílám dílo Oni přijdou s německým závěrem. Děkuju za zpětnou vazbu. Vážím si jí...:)
Linda Hájková


Milá Dano,
stala se nepříjemná věc. Teď jsem mluvila se synovcem. Odpoledne si chtěl udělat popcorn a zapomněl na něj, a tak ho připálil, že vykouřil celý dům, hodinu celá rodina větrala a samozřejmě to od mamky dost schytal... takže úplně zapomněl na hodinu a ještě teď byl hooodně špatný... 
Přesto to nechce vzdát, rád by se polepšil a pokusila bych se přespříští týden vše uchopit do vlastních rukou a zavolat mu těsně před hodinou, aby nezapomněl a mohl být konečně opravdu včas nastoupen.
😉
Nemáte náhodou záznam nějaké podobné hodiny? Možná by to stačilo, aby už za 14 dní mohl být platným členem... Ještě jednou se velmi omlouvám, vážím si velmi Vaší vstřícnosti.
S přáním hezkých dnů i v této době
Monika


5. lekce dlouhodobého kurzu 18. 11. 2021 z Vinohrad přesunuta na on-line
Myslím si, že mi rétorika v jistém smyslu "vnitřně" pomáhá, byť na povrch to asi těžko kdy, jestli vůbec, pronikne. 
Více se teď snažím vnímat to, jak mluvím, hlasitost, výslovnost... 

Mám pocit, že to bude trvat ještě hodně dlouho, než se mluvit naučím. 
Ale už teď cítím, že mi to v určitých běžných životních situacích také pomáhá.
Alena Bruthansová 


Ahoj Dano,
posílám Alenky filmy, které dělala během studia.
Ten Na rozcestí je starý už asi 2 roky dělala ho kromě ruchů celý sama, včetně loutky.
Zhruba ve 25. minutě záznamu z Akademie přírodní školy je asi šestiminutový film Pro krásu se musí trpět, na kterém se Alenka také podílela. Myslím, že scénářem, režií, střihem i ho animovala.
Jana Bruthansová


Když jsem se s Janou Vaňkovou chystala na autorské čtení, pomohlo mi uvědomit si rozdíl mezi čtením nahlas a pro sebe. Při rétorice je důležité dělání pauz, správné dýchání, rozmluvení se, rozeznění dutin.
Zuzka Kratochvílová  


Zámek Brandýs nad Labem, MAS 16. listopadu 2021

Pět věcí, které jsem se naučila: 
1. to co je srozumitelné pro mě, nemusí být zcela srozumitelné pro ostatní
2. nemíchat víc věcí najednou, 
je to matoucí
3. vlastní hodnocení , nálepky - nedává prostor pro fantazii čtenáře
4. že psaní je o odvaze – sebevědomí se nenajde na stromě
5. název a první věta jsou zásadní
Bylo mi potěšením
Marcela Tógliová, MAS 
(Místní akční skupiny)


Ahoj Dano, 
doufám, že se máš po všech těch lockdownech OK a že jste ty i tvá rodina zdraví. 
Posílám ti pro zajímavost odkaz na článek, který teď vyšel a kde jsem se snažila využít i věci, co jsi nás učila na kurzu psaní cestopisů. Snad mi ho příliš nezkritizuješ. 
😁
Nebudeš pořádat nějaké pokračování kurzu? Nebo ten nápad s Marcelem na společný kurz psaní cestopisů a focení? Určitě bych se ráda zúčastnila. 
Pavla Říhová


Zjistila jsem, že dokážu něco napsat, i když jsem si myslela, že jsem beznadějná. Naučila jsem se strukturu psaní, přímé řeči, jak se držet hlavní linie.
Veronika Janečková, MAS 


Přeji dobrý den,
když dovolíte, rád bych vás požádal o spolupráci. 
V tomto roce jsme pořádali 2. ročník Literární soutěže Za branou pro odsouzené autory. 
Příští rok chceme pořádat 3. ročník od května do konce léta. Rádi bychom vítězům nabídli jako cenu kurz tvůrčího psaní, případně takové kurzy nějak pomohli zpřístupnit více odsouzeným osobám.
Je jasné, že to něco stojí, ale dokážeme si s tím snad poradit. Rádi se dozvíme více, jde nám o to, aby ti lidé měli určité možnosti rozvoje, letos došlo 162 příspěvků... Máme záštitu Generálního ředitelství Vězeňské služby atd.. 
Budeme moc rádi, pokud se nám ozvete. 
Jan Frank. Za branou, z. s.


Pomalu začíná ke stolu nosit věci. Hrnek s kávou, ze kterého se ještě kouří, sklenku s vodou, sklenici s pivem. Jak vždycky říká, nezbytné přísady jeho tvůrčího koktejlu. Otevírá notebook a mžourá do něj, jako by týden nespal. Kope do sebe první půlitr, aby si navodil ten správný stav pro psaní, a v mezičase hledá vhodnou muziku. Spoléhá na to, že kombinace alkoholu a správných tónů z něj dostanou jeho tvůrčího génia a on se bude moci rovnat Hemingwayovi, od kterého sice nic nečetl, ale nechal si na předloktí vytetovat jeho slavnou větu: „Psát opilý, editovat střízlivý,“ a Baudelaireovi, kterého četl, ale vůbec nepochopil. A přitom je jeho nejoblíbenějším autorem Charles Schultz, který kreslil stripy o Snoopym.
Při psaní se tváří zachmuřeně, aby jeho manželka poznala, že dělá něco velmi důležitého, že se na to usilovně soustředí, a nerušila ho. Občas pohlédne mým směrem, ale nejsem pro něj důležitá, jen když se náhodou setmí a on potřebuje i jiný zdroj světla, než jen bílé světlo, zářící se zapnutého monitoru.
Nejsem pro něj ani zdaleka tak důležitá, jak bych měla. Zapíná mě jen večer před spaním, když vypne moji sestřenici visící ze stropu a když potřebuje dojít bezpečně do postele. A přitom mu mám tolik co nabídnout. Určitě víc, než on poli literatury. 
Ačkoliv si myslí, že zažije velký průlom, podle mě jediný průlom, který zažije, bude průlom do středního věku, který ho čeká hned za rohem. Občas je mi ho až líto, jak s třetím pivem ve sklenici skládá slova za sebe a je přesvědčen, že něco znamenají a někoho budou zajímat. Co já můžu vidět, jsou to jen samé bláboly o nešťastné lásce a smutných lidech. Nuda. To mi život nerozjasní.
Zuřivě buší do klávesnice, občas se zamyslí a kouká doblba... a pak zase píše. 
Stmívá se, můj čas se blíží a já ho hodlám využít a zářit naplno tak, jako on nikdy nezazáří. 
Promnul si oči a už se natahuje, aby mě rozsvítil. Snad mu moje snaha pomůže k lepšímu výkonu. Pokračuje v psaní a vím, že když se nahne dozadu a hluboka si odechne, je náš konec. Zaklapne notebook a vypíná mě.
Štěpán Klega


Na kurzu jsme si pouštěli v rámci představení charakteru v akci ukázku z italského oscarového filmu Život je krásný (1997). 
Kdo by pochyboval, že by bylo možné provést dítě koncentrákem, jako je to v Benigniho filmovém příběhu, může si přečíst  vyprávění ženy, které se to stalo. 
Dagmar Kokešová


Návraty: cukr, chleba, Lustig.. Tak se jmenuje výstava libeňského rodáka Arnošta Lustiga, kterou jsem navštívila  15. 1istopadu v Centru historie a kultury „Libeňský svět“.
Vernisáže se zúčastnila i Arnoštova dcera Eva a velký počet jeho příznivců a přátel, což je v dnešní době neobvyklé. Dokládá to, jak mnoho lidí „náš Arnošt“ oslovil, kolik zajímavých osobností na něj vzpomíná, a to vždy s láskou a pokorou. 
Po celou dobu akce vládla v sále pohoda a takový vznešený pocit a úcta. Dcera Eva Lustigová nás seznámila s jeho zajímavým životem, který by vydal nejen na 24 knih, které napsal a o kterém měl ještě v plánu psát...
Bohužel jeho smrt před deseti lety mu to (i nám) překazila. 
Poslechli jsme si úryvek z jeho knihy a všem se vybavil jeho nezaměnitelný způsob psaní, umění popsat i běžné věci, ale i věci nepředstavitelné, na které by jiní raději zapomnělil. 
Na výstavě je množství fotografií, některé jsou doplněny jeho moudrými citáty.
Na stěnách visí i vtipné karikatury a ve vitrínách je mnoho dalších věcí připomínající Arnoštovo dětství a samozřejmě i jeho knihy.
Po otevření výstavy byl prostor pohovořit si s lidmi, které Eva pozvala. Já jsem jí předala kytku za všechny absolventy tvůrčího Psaní podle Lustiga, jejího otce,  a omluvila Danu ze zdravotních důvodů. Eva byla velmi příjemná a taky mně představila pana doktora, u kterého pan Lustig zemřel a který měl velkou zásluhu na tom, že z tohoto světa odešel v pokoji. Byl o právě on, který dal Arnoštovi i poslední jídlo na tomto světě – lžičku medu. 
Moc mě překvapilo, že se Arnošt strašně bál bolesti, když ji tolik kolem sebe již viděl a prožil. Možná, že právě proto.
Přestože jsem si téměř zakázala kupovat nové knížky (už je opravdu nemám kam dávat, vyhodit se dají hadry, ale knížky nikdy), koupila jsem „manželovi k Ježíšku“ knížku Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět. Obsahuje nepublikované rozhovory a relace, úvahy o životě, svobodě a tvorbě i o tom, co si člověk musí za každou cenu udržet, a co naopak mít nemusí. 
Už se těším na Ježíška. 
Na závěr připojuji jeden Arnoštův citát:
„Problémem civilizace je, že narůstá pomalu, milimetr po milimetru a její tenkou slupku můžete seškrábnout za týden, za měsíc… Je snadnější ničit než rozšiřovat civilizaci, stejně jako je snadnější najít nepřítele než přítele… Ti nejlepší ze spisovatelů by měli rozšířit civilizaci alespoň o milimetr.“
Tak pojďme zkusit alespoň ten milimetr.
Bohuna Kopřivová


Víkendová literární dílna na zámku Loučeň 12-14. listopadu 2021

Ahoj Dani,
chcem poďakovať za cenu šprtky, veľmi ma to potešilo a pobavilo!
Uvítací drink, netradičná prehliadka, domáca kuchyňa na zámku v Loučeni, to vše bylo super. 
A co jsem se během víkendové literární dílny naučila? 
Er, Ich, Du forma
Neopakovať rovnaké výrazy
Vedieť vyškrtnúť prvý odstavec
Rozpoznanie
Začať akciou zaujať
Soňa Šefl


Loučeň 12-14. listopadu 2021
Milá Dano,
náramně jsem si to na Loučeni užil. 
Pod tvým vedením zvolna rosteme, ale ta Soňa - ta mě dráždí, šprtka jedna. 
Moc se mi líbila naše skupina. Je fajn vědět, že jsou psavci a že se tam cítím dobře. 
Jestliže jsem si myslel, že po prvním dnu na kurzu už nebudu pokračovat, tak po Loučeni mě to začíná čím dál víc bavit. Psaní jako relax, psaní jako terapie.
Inkoustu zdar a husím brkům zvlášť
Zdenál


Co jsme se naučili během literární dílny na zámku Loučeň:
1. Škrtat, hlavně první odstavec, který dal nejvíc práce
2. Zjednodušovat věty, přídavná jména brzdí děj
3. Nepopisovat emoce, ale vyvolat je /k tomu je ideální přímá řeč/
4. Když píšu, musím mít nadhled
5. Tečka je usazení informace
Lenka Prosecká


Výlet z Loučeně do Jabkenické obory

Milá Dano, 
víkend na zámku Loučeň byl opravdu moc fajn. 
Náročné, zvláštní pocit, jsem unavená a přitom nabitá energií. Je prima setkávat s lidmi z různých oborů, s jejich názory. 
Už plánuji, co na jaře. 
Úkol - příběh nejznámější anglické koledy Good King Wenceslas - brzy pošlu. Knížete Václava jsem hned vygooglila. Napíšu ještě svému anglickému švagrovi, co on o původu koledy ví. 
Jinak zámecká paní Kateřina chystá v Oflendě u Hlinska 17. listopadu 2021 den otevřených dveří, tak rozposílám info známým a spolužákům  z kurzu.
A co jsem se na Loučeni naučila?

1. Pět způsobů podle Aristotela, jak posunout děj
- Akce, představení charakteru v akci
- Popis – šetřit, ale povoleno
- Rozpoznání – 2.nejlepší způsob posunutí děje
- Využití vzpomínky té postavy
- Zásah shůry
2. Sherlockem Holmesem svého příběhu
3. Ich , Du a Er forma, Du forma – nejtěžší – naléhavost, reklama
4. Zaháčkovat čtenáře
5. Pozor na nahodilý rým
6. Tečka – usazení informace
7. Antropocentrismus
8. Příliš mnoho zajíců v jednom pytli
9. Chyba – přetížení informacemi
10. Grafika textu, odstavce , střídání nálad
Moc a moc Ti děkuji za poslání fotek. 
Vše dobré přeje 
Radka Vodičková


Zámek Loučeň 12.-14. listopdu 2021

Milá Danuško,
chtěla jsem poděkovat za nádherný víkend na Loučeni i za fotky na památku. Naučila jsem se:
Pět správných způsobů nejlepšího psaní dle Aristotela (charakter v akci, rozpoznání, vzpomínka a zásah shůry a popis)
Chyby v psaní
Ich,er,du forma
Literární esence
Význam tečky
Základy rétoriky (výslovnost, hlasitost, tempo čtení)
A kdo si zapamatoval, tak dějiny zámku Loučeň, ale atmosféra a výklad zámecké paní byly nezapomenutelné.
A ještě na přání účastníků posílám radu svého 86letého strýce, který se zajímal o průběh spisovatelských kurzů, poté, co se dozvěděl, jaké nám dává Dana úkoly:
Až budeš mít psát esej obsahující témata náboženství, sex a tajemno, napiš: Pane Bože, jsem těhotná, ale s kým?
Přeji nám všem, aby nám to takhle pohotově pálilo alespoň do pětaosmdesáti.
Pokud se nespojíme dřív, přeji klidné předvánoční období a 26. 11. na vás budu myslet, na Dobešku se asi z Jindřichova Hradce nedostanu.
Hanka Tučková


Hezký večer, Danuško,
Píšu pár vět o tom, co mi dal dlouhodobý on-line kurz:
1. oceňuji hlavně možnost získávat na své výtvory zpětnou vazbu od ostatních, to mi opravdu hodně pomohlo - a pomáhá při dalším psaní 
2. stejně tak pro mne přínosná byla tvoje shrnutí, včetně připomínek. Mnohé jsem při tom ujasnila, naučila se.
3. skvělé bylo i to, že jsme mohla vyslechnout příspěvky ostatních z našeho kurzu. Mnohé z nich pro mne představovaly hodně vysokou laťku, což mne zároveň i motivovalo, abych se dál zlepšovala..
4. takže, navazuje na to další: vytvořené tvůrčí společenství šikovných talentovaných lidí.
5. ale abych jen nechválila. Učinila jsem zkušenost, že pro mne osobně má on-line výuka má svá omezení. Přece jen osobní kontakt mi vyhovuje o něco víc. I tak ale za vše velký dík.
6. těším se na další, i když žel už poslední hodinu.
Zdravím z Chebu, Jarka Rymešová


Účastníci kurzu Psaní podle Lustiga v divadle Semafor s jazzovými legendami

Byl to suprovej večer v Semaforu. Ještě teď se vznáším... Moc moc díky.
Oli Nešporová


Milá Dano, milá Natašo,
další setkání s Vámi a s naším super partou se vydařilo.
Načerpala jsem mnoho nových postřehů a zase o trochu více porozuměla, co to znamená, chtít vyjádřit emoce, příběhy a atmosféru psaním.
Prosím, počítejte se mnou v březnu do Loučně a budu se těšit na další organizační info.
Věřím, že se čtení v Semaforu povedlo, a tím se bezvadně zakončil Váš dnešní den.
Srdečně Martina Talířová


10. díl kurzu tvůrčího psaní 11. listopadu 2021



Ahoj Dano!
Pokračovat budu s radostí a potěšením. 
Od Harariho jsem četl Sapiense i Dea, tak mám díky tobě motivaci dočíst to všechno.
Co jsem se naučil během dlouhodobého kurzu:
1, nepopisovat charakter postav, musí být zřetelný z děje
2, začít háčkem, upoutá čtenářovu pozornost
3, když pověsím pušku na zeď, měla by vystřelit
4, pozor na opakující se slova se stejným kořenem
5, všechno už bylo napsané, důležité je ukrást to formou, které zaujme
6, ich forma je zajímavá tím, že vidíme hrdinovi do hlavy, u er formy můžeme použít víc pohledů
7, nepoužívat plevelná slova
8, dlouhé úvody, popisy a souvětí patří do 19. století
9, přímá řeč příběh oživí
10, příběh musí být srozumitelný, čtenář by ho měl vystihnout v několika větách
Michal Hejna


Slyším dobře? Vaří kafe? No ano, je čtvrtek! To bude jízda! Moje paní mě pěkně naplní po okraj a bude ze mě usrkávat celý večer.
Miluju její kurzy psaní. Jednou rukou mi bude laskat ouško a druhou ťukat do kláves. Bledé světlo obrazovky jí zalije tvář, až bude vypadat jako z porcelánu. Občas mě vezme do dlaní a polohlasně začne číst. Pak mě prudce odloží a kus textu přepíše. A za chvíli to celé proběhne znova. A zase. Tak dlouho, dokud nebude se svým dílem úplně spokojená. To se pak zvedne ze židle, popadne mě a protančíme spolu přes celý pokoj…
Ale moment, co se to děje? Zvonek? Návštěva? Kdo to přišel? A kdo je ta stará korpulentní dáma, co se po mně natahuje?! Neeee, pomoooc!!!
Barbora Ponešová


4. díl kurzu pro superpokročilé 11. listopadu 2021
Vyzkoušeli jsme si krátká cvičení:
1/ Posílám pozdrav z...
Napište imaginární pohlednici jednomu z vašich známých z dopravní zácpy.
2/ Příšerné rande
Napište krátkou scénu z vašeho fiktivního rande, kdy váš protějšek bude známá osobnost nebo knižní či filmová postava.
(Zapátrejte ve své paměti a zkuste si vybavit nějakou svoji nepovedenou schůzku nebo rande. Vzpomeňte si na co nejvíce detailů, vůní, pocitů a útržků tohoto rozhovoru. Zkoumejte, jak jsme většinou zahledění do sebe a co se děje, když se o sebe otírají dvě odlišná ega.)
Nataša Richterová


Co mi dávají dlouhodobé kurzy? Pochopil jsem mnoho věcí a naučil jsem se:
1. Důležitost struktury příběhu – začátek – prostředek – konec
2. Střídání popis – dialog – akce
3. Vyvarovat se opakování slov, používání přemíry cizích slov a šetření se slovy sprostými
4. Chci-li dobře psát, musím hodně číst, psát, přepisovat a škrtat
5. Důležitost pochopení bajek s jejich poučením, které by mělo vyplývat z každého díla
6. Vědět, kdy a proč je vhodné užití ich, er a du formy psaní
7. Vyjadřování ve zkratce, užití metafor, nepoužívat klišé
8. Střídání epizod s hlavní dějovou linkou
9. Představení charakteru v akci místo nudného popisu vlastností jednajících postav
10. Srozumitelnost textu, psaní s podtextem, literární cihličky
11. Jak si schovávat náměty, postřehy, myšlenky zachycené kdekoliv

5. díl dlouhodobého kurzu pro začátečníky 10. listopadu 2021 s Natašou

Jsem rád, že jsem se, byť jen prostřednictvím PC, seznámil se spoustou zajímavých lidí, kteří mají stejný zájem jako já- dobře psát. Podstatný byl pro mě princip zpětné vazby.
Samozřejmě mě těší vstřícnost, kamarádskost „vůdkyně“ Dany a také Nataši.
Doufám, že se mi časem podaří, za pomoci Dany, dostat mé povídky do tisku, že je nakonec nějaké nakladatelství vezme.
Takže, děkuji. Myslím, že děláte na poli nezkušených psavců dobrou práci a díky tomu nás to všechny posouvá dál.
S úctou Jiří Wilson Němec


Semafor - Jazzový štrůdl 7. listopadu 2021





Chci ti poděkovat za krásný kulturní zážitek - Jazzový štrůdl v Semaforu. Jste báječná rodina a chtěla jsem ti to napsat. Už jsem také dočetla knížku  Legionář a sněžná žena o Tvém stoletém dědečkovi. Prostě tu mimořádnost máte v genech. 
Jsem ráda, že jsem tě trochu poznala. Zdraví celou úžasnou rodinu 
Bohuna Kopřivová


Ať už si o knihách Stephena Kinga myslíme cokoli, jedno musí uznat každý:„ Své řemeslo“ zvládá skvěle”. Dnes bych vás ráda inspirovala jeho knihou, která by neměla chybět v naší knihovničce, O psaní - Memoáry o řemesle.
Autor uvádí: „Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Část téhle knihy - možná až příliš velká - se zabývá tím, jak jsem se to já naučil dělat. Hodně z ní je o tom, jak to vy můžete dělat líp.”

SPISOVATELÉ JSOU VĚTŠINOU JAKO DĚTI...
Hravost je žádoucí, ale drží náš příběh pohromadě?
Pro začátečníky je vhodné psát minimálně ve dvou verzích příběhu a nechat si: Zavřené dveře:
Otevřené dveře: Kdy přijde na řadu odhalení pro čtenáře?

Nevíte, kolik konceptů vytvořit při psaní, jak dlouho přepisovat?
30 pomocných pravidel vašeho úspěchu
1. Přesouvám si z hlavy rovnou vše na papír, tak jak to tam mám.
2. Koncentruji se na příběh a nic mě neruší.
3. Koncepty píšeme sami bez toho, aby někdo nahlížel a jsou min dva.
4. První koncept je bez zásahů.
5. Nevystavujte své dílo pochybnostem. Nikdo nepomáhá.
6. Na kontrolu je času dost, až bude dílo hotové.
7. Nechte si čas na promyšlení.
8. Dopsali jste první verzi – oslavte to!
9. Dám nahlédnout svému okolí, pokud si to opravdu já sám přeji.
10. Vy sami rozhodujete, kdy se o vaší knize chcete s blízkými bavit.
11. Dejte si pauzu, relaxujte u toho, co máte rádi.
12. Nechte knihu bokem odpočívat min 6 týdnů, pokud jde o delší díla.
13. Pusťte se do něčeho nového, ale kratšího.
14. Odolejte nutkání otevřít šuplík a nechte dílo dozrát.
15. Pokud neodoláte, zřejmě máte nutkán měnit pasáže.
16. Přepisování by byla ale chyba, nejste Shakespeare.
17. Vrátit se k vašemu dílu bude vhodné, až už na něj skoro zapomenete.
18. Naplánujte si onen den návratu k dílu.
19. Přečtěte jej s tužkou a notesem a začněte úklidové práce - “přepisování”.
20. Po 6-týdenní pauze, najdeme nesrovnalosti v příběhu a děláme si značky.
21. Nutná bude malá debordelizace vašeho díla. Je řada na mazání příslovcí, přídavných jmen a ujišťovacích vět.
22. Opravdu drží váš příběh pohromadě?
23. Hledám v příběhu, co jsem chtěl říci.
24. Po všech úpravách otevírám příběh svému okolí.
25. Našli jsme si ideálního čtenáře, který vám dá upřímně najevo, co si myslí?
26. Neztraťme čtenáře v příliš rychlém sledu příběhu. Příběh by měl být tak akorát rychlý, aby se v něm zorientoval. Pokud ho zahltíme, snadno se ztratí.
27. Krom vašeho partnera můžete dát vaše výtvory číst určitému okruhu přátel. Pozor na to, abychom neuvedli své kamarády do prekérní situace, kdy budou upřímně nesouhlasit s vaším dílem. Na druhou stranu, vždy je lepší se dozvědět pravdu od přítele. Připravte se na to, že kritika může bolet, ale určitě vás posune dopředu.
28. Pokud se komukoliv něco na vaší knize nezdá, měli byste s tím ale něco udělat.
29. Pozor ale na to, aby vám kritikou vaše dílo zcela nezhatili, aby neztratilo originalitu. Žádejte o pomoc jen ty, kterých si vážíte. Jen jejich názor vás může ve tvorbě posunout . Ideální čtenář vám pomůže popustit úzdu vaší fantazii. Už při samotném psaní si představuji, jak potěším svým dílem svého čtenáře, v mém případě to bude můj manžel, který je ke mě vždy upřímný.
30. Neztraťte čtenáře v příliš rychlém sledu událostí... Nekomplikujme si to a uchovejme si „zdravý selský rozum” Nepřepalme to!

Autorovo doporučení na závěr: Nejdůležitější je „Dát si povolení”: smíte, měli byste, a pokud máte dost odvahy do začátku, pak to dokážete. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte.. Pijte, co hrdlo ráčí.
Stephen King

A jaký je můj největší AHA MOMENT?
S autorem naprosto souhlasím a zejména s tím povolením. Dáte si povolení stát se spisovatelem? Půjdete tomu naproti? Jak moc si věříte na stupnici od jedné do desíti, kdy desítka je nejvíc? Pokud jste mysleli na křišťálově čistou 10, tak se vám to jistě povede.
Jen vy sami totiž rozhodujete o svém životě.
Bohdana Pufferová


Studentský dlouhodobý kurz 8. listopadu 2021 - 4. lekce novinářská s Petrem Pravdou


Lekce s Petrem byla opravdu skvělá! Velmi zajímavá a ponaučná. Moc jsem si to užila. 
Naučila jsem dost o žurnalistice - její odvětví, charakteristiku atd. 
Naučila jsem se dobře psát zprávy a celkově mě tato lekce velmi bavila! 
Děkuji!
Jasmin Carmel   

 
Naučila jsem se, že zpráva by měla mít: 
Kdo? Co? Kde? Kdy? Jak a proč?
Také jsem poznala, co je novinařina, 
rozdíly mezi žurnalistikou a tvůrčím psaním
Ema Heřmanová  


1. Rozšířil jsem si obzory o žurnalistice 
2. kdy, kdo, co, jak, proč... 
3. naučil jsem se psát o něčem, o čem vim strašně málo a dostal na to málo času 
4. Zlepšil si háček 
5. Zamyslel jsem se nad srovnáním tvůrčí psaní x žurnalistika
Petr Polák


Naučila jsem se: 
otazky v nadpisech nic moc; 
kdo,kdy, jak, proc, co, kde - nejlepe nezacinat KDY, 
odvetvi zurnalistiky a jeji charakteristiku, 
jak souvisi zurnalistika s tvurcim psanim
Eliška
 
   
Naučila jsem se o novinařině a o bulváru, kde si můžu vymýšlet. 
Vyzkoušela jsem titulek, úvodní větu a článek. 
Bavilo mě to.
Klára Švubová  


Píšeme proto, abychom obohatili život jiných a náš
je důležité vypsat první nápady v klidu a později se k nim vrátit a přepracovat a vystihnout správně hlavní pointu
můžeme psát v různých úhlech pohledu- ich, du, er. Je dobré nepřeskakovat a zůstat v jedné rovině.
jména by se měla dobře vyslovovat
jména volit tak, aby bylo přehledné a jasné o koho se jedná
vystihnout jménem i charakter, historickou dobu a vlastnosti, není dobré mít postavy se stejným začátečním písmenem
inspirovat o jménech se můžete v kalendářích, na internetu, v titulkách filmu
není lehké správně namíchat esence, je to dřinaJ
esence vyjadřují metaforou emoce, nepopisovat přesně
krátké věty zrychlují děj , popis děj zpomalí
rytmus je důležitý, střídání cihliček- popis, dialog, akce
nepsat literaturu, nechat zemřít příbuzné, jít jasně za pointou
Ráda budu pokračovat v dalším kurzu naší party v únoru.
Martina Talířová


Kurz byl super, naprosto dokonalý. Cestou z něj na hotel se mi stala zajímavá příhoda, asi napíšu o tom povídku. S erotickou esencí😉.
Bohdana Pufferová


Víkendový kurz pro pokročilé 6.-7. listopadu 2021





Ještě jednou moc děkuju za víkend plný cenných rad a spousty inspirace. Naučila jsem se:  
5 způsobů psaní podle Aristotela – akce, zásah shůry, vzpomínka, rozpoznání a popis 
Máme tři úhly pohledu – ich, er a du 
Někdy je nejlepší psát z úplně cizího prostředí a vymýšlet si 
Musíme přemýšlet nad jménem postav, aby to k nim sedělo. 
V jedné povídce by neměla být podobná jména (Lenka, Alenka) 
Musíme umět zabíjet miláčky. 
Psát tak, aby to viděl čtenář – to, že my víme co se děje nestačí. 
Esence navodí nějaký pocit. - Střídání posune děj a není to pak nuda. 
Hnusné musí být hnusné, krásné opravdu krásné atd. – nebát se toho.
Sofie Epsteinová


Víkendový kurz pro pokročilé 6.-7. listopadu 2021
Kurz s Danou je vždy úžasný a výživný a psavci jsou moc fajn. A co jsme se naučili?
Použití 3 forem - ich,du,er.
Jak vzbuzovat emoce esencema.
Důležitost jména.
Zasazení vzpomínky do povídky.
A že zásah zhůry mi pomůže z bludného kruhy, kdy už nevím kudy kam.
S pozdravem psavec 
Libka Hlaváčková


Co jsem se naučil tento kurz
Emoce jsou koření slov, proto je dobré text oživit esencemi (příchutěmi): krásná, hnusná, veselá, smutná, erotická, strašidelná…
Děj příběhu posunuje Akce, Popis, Zásah shůry(používáme zřídka), Vzpomínka a Rozpoznání.
Stanislav Rokos


Ahoj Dano, 
ahoj Natašo,
víkendové setkání s Vámi oběma a s kolegy psavci mě opět pohltilo a inspirovalo.
V příloze posílám své literární pokusy:-)
Těším se na příště
Martina Talířová


Jazzový štrůdl v divadle Semafor 7. listopadu 2021














Ahoj holky,
ještě jednou moc děkuji za úžasný nabíjející víkend. 
Byly jste neskutečně inspirativní a prostě boží.
Věřím, že se vám dnešní Semafor povedl a budete bodovat dál.

Co jsme se naučili:
• Teorie Stevna Kinga - na základě referátu Bohdi + učebnice str. 36-40
• Román nechat minimálně šest týdnů odležet
• 5 způsobů psaní podle Aristotela - jak posunout děj
Psát, co se děje, charakter, akce
1) Popis
2) akce
3) zásah z hůry (Lustigův telefonát) - nevychází z logiky příběhu
4) vzpomínka (když se nedá hnout - vzpomínka na minulost, pocit, dotek, vůni, hudba)
5) rozpoznání - nemusí se vše dopovědět - vyjde z logiky příběhu
• Úhel pohledu

Těším se na únor i na Loučeň. 
Děkuji
Marie Kuchařová 


Milá Dano, 
moc se těším na další kurz a ted se pouštím do referátu o Kingovi, který donesu zítra. 
Fičím už dnes se svým bodyquardem směr Praha, ať jsem zítra na Vinohradech včas. 
Těším se moc. 
Bohdana Pufferová


Líbí se mi u Nataši, že hned na začátku dodala všem, mimo učebnici, ještě také orientační přehled všech lekcí a co se v nich bude (nebo by mělo) probírat.
Wilson


4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
Chvilka rétoriky s Janou Vaňkovou:
Číst dlouhý samohlásky ještě delší: klečíííím....
Čeština má důraz na 1. slabice 
(platí to i pro slova s předložkou -  čtou se s předložkou dohromady, takže pak je důraz na předložce: nadomě, podzemí).
Frázování ve větách - významově slovíčka dávat k sobě.
Anna Dostálová


4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
Ahoj Dano!
Slibuji, že budu trénovat čtení na Dobešku podle Janiných rad. 
A ty prezenční lekce na Vinohradech jsou fakt super, přimlouvám se za ně, nicméně chápu problém s covidem. 
Zuzka 

Jana Vaňková doporučuje na imunitu proti covidu "božskou houbu" REISHI. 😉 


4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
4. lekce kurzu Vinohrady 4.11.21
Při rétorice s Janou Vaňkovou jsem se naučila:
1. číst si nahlas, nahrávat se a hrát si s intonací
2. číst "rovně" - ne houpavě podle čárek, jak jsme se učili ve škole
3. důležitost psychického uvolnění před čtením  
Anna Vocelová


Jana Vaňková mě při rétorice naučila číst pomaleji, jsem strašně rychlá a drmolím.
Bohuna Kopřivová


Paní Dano, 
mám na Vás prosbu: jednou jsem navštívil Váš seminář. Hovořilo se tam o tiskárně, která se zabývá tiskem maloseriových knížek, a se kterou máte Vy i účastníci Vašich seminářů dobrou zkušenost. Mohu Vás požádat o kontakt na tuto tiskárnu? 
S díky Jaroslav Bartoš



Dlouhodobý on-line kurz 28. října 2021 9. lekce





Ahoj Dano,
děkuji za včerejší večer, bylo moc fajn vidět některé lidi, které už znám z jara. Uvědomila jsem si, že jsem tou pandemií už fakt postižená, že se v on-line cítím lépe než naživo. 
Popelku jsem jenom trošičku načechrala a dušičkovou povídku jsem ještě několikrát přepsala, naposledy dnes ráno. Když musíš, tak musíš. Ale myslím, že takhle už je fakt pěkně učesaná. To je tak, když píšu hlavně pro sebe terapeuticky, jak to ze mě vypadne a nevymýšlím to pro čtenáře. Ale postupně nacházím svůj způsob, jak to skloubit dohromady.
Jsem moc ráda za tvůj kurz, každá lekce je další krůček k tomu, jak tu nit, která mě spojuje s tím uvnitř, vetkat do psaní tak, aby vytvořila pro čtenáře srozumitelný vzkaz a zároveň se neztratila v technice psaní. Těším se na příští týden. 


Co ji to, propáníčka, napadlo? Tvůrčí psaní podle Lustiga u Dany Emingerové? To jí snad musel nakukat sám pes baskervillský. Fuj! Být pobožný, tak se teď snad pokřižuju! To si pořád stěžovala na nějaký kolena, procházky mi kvůli tomu zkracovala a teďka jí věk najednou nevadí?!
Zírá do tý černý bedýnky s nepříjemně blikajícím modrým světlem, u ruky jí stydne už kdoví kolikáté kafe, drobí sušenky po koberci a jen vzdychá a vzdychá. Kdo to má snášet?
Nechceš se takhle náhodou zvednout z tý židle a nasypat mi konečně aspoň granule? Mám už hlad.
Jéje, konečně! Zvedla se! Paráda. Hele, podívej se, jak mi teď samou nedočkavostí kmitá ocásek. Jsi přece jenom moje zlatá panička. Tak honem, pospěš... nemůžu se dočkat.
Né, to je zlý sen. Jo, vstala, ale aby začala pochodovat pokojem. Sem, tam a přitom si pro sebe něco brebentí. Teď se dlouze kouká z okna ven, a zase maže zpátky k té prokleté bedýnce. Haf! Haf! Jsem tady. Tvůj mazlíček! Tak se na mě aspoň podívej.
Nemám otravovat? No tohle! To mi neřekla už hodně dlouho, snad když jsem byl ještě mrňavé štěně. Mám počkat, až dopíše nějaký domácí úkol! Nejsi na úkoly už trochu stará? To jako znamená, že chvíli ťukáš prstíkem do kláves, pak dlouze tupě hledíš kamsi do dálky, zase si zaťukáš, a pak pochoduješ s tím protivným vzdycháním po pokoji? Ještě z toho zblbneš. To bych si vážně nepřál. 
Cože, ty si jdeš zase vařit kafe? Vždyť jsi... aha! Ne, jdeš k lednici! Hurá!!! Tak přece jen... Jú. Vytahuje sádlo, krájí chleba! No jo, už jsi aspoň přišla na to, že se u pořádnýho dlabance líp přemýšlí, viď? Tak co, dáš mi taky? Nedáš. Já to věděl. Už zase sedíš, žvýkáš si tu lahůdku a moje teskné psí oči tě nechávají v klidu.
Déle už to vážně snášet nehodlám. Já bych ti o tom, co si myslím o tom tvém vysedávání u počítače, nejraději něco řekl pěkně od plic, abys to pochopila. Jenže jak? Už to mám. Já se na to tvůrčí psaní přihlásím taky. A pak ti to všechno pěkně napíšu. A věř, za rámeček si to nedáš!
Jarka Rymešová


Wilson sedí u počítače. Přepisuje už popáté jeden odstaveček a stále není spokojený. Něco (a on neví co), jej rozptyluje. Jako by ho někdo hypnotizoval pohledem. A nemýlí se. Jsem za ním. A vím, že mě miluje. A že já jeho. I teď, když se tváří, že to neví, že na mě zapomněl.
Ano, už jsme spolu dlouho nebyli. Tak schválně! Tipněte si, kdy mě měl naposledy v rukách? A neříkejte, že už dávno, protože jsem tlustá. To neříkejte. Já taková byla už tenkrát, kdy to bylo poprvé. Ležím za ním a jsem zvědavá, co píše.
Mrzí mě, že je ke mně otočený zády, že mu nevidím do řádků. Co kdyby vstal a alespoň mě pohladil po hřbetě, toužím. Ví, že teď nic kloudného nenapíše, nic z něj nevypadne. A víte proč? Protože jsem ho za zády uhranula. 
Myslí na mě. Chce mě. Kdybych mohla, řekla bych mu, že mně nevadí, že stárne beze mne. Že já budu navždy mladá.
Wilson nevydržel. Nakonec otočil svůj invalidní vozík a zamířil ke knihovně. Přejíždí očima šiky svých oblíbenců a sáhl po mém hřbetě. Jsem kniha Přestřelka od Jana Procházky. Jeho láska, jeho inspirace. Nelistoval ve mně už dlouho. Zavrněla jsem blahem. Konečně! To to trvalo!


Dnes je to úplně jiný člověk, má kurz tvůrčího psaní. Na první pohled je vidět, jak si zase vystoupil z komfortní zóny. Když poslouchá, tak se upřeně dívá do jednoho bodu, snaží se koncentrovat a vše pamatovat. Soustředí se tak, že kdyby uměl myšlenkami pohybovat věcmi, tak hne celým naším činžákem.
Po poslouchání následuje komentování. Když zrovna není vyzván, tak si opravdu hlasitě oddychne a přestane kopat nohou do mé dřevěné nohy. Pokud má ale popsat, co právě slyšel, tak se snaží tvářit a mluvit velmi chytře, až tak moc, že mu to vlastně nevěřím.
A když má vyprávět? 
Aniž by ještě cokoliv řekl, tak vím, že bude mluvit. Poznám to tak, že se jeho o mě opřené ruce začnou rychle potit. V židli se narovná, zhluboka nadechne, dvakrát zhluboka nadechne a mistr rétor může mluvit. Závěry kurzu jsou pak v jeho podání zlatým hřebem. Začne se mračit a sluchátka zastrkávat ještě více do uší, div si je nenarve přímo do mozku. 
To právě dostává úkol na příště. 
Po skončení bleskurychlým tahem za kabel vytrhne sluchátka z uší – i s těmi kousky mozku, lokty se opře o mě, chytne hlavu do dlaní a zoufalé zvolá: "Cooo? Co to po mě zase chce???"
Celý zhroucený u večeře do sebe pomalu souká jedno sousto za druhým, a právě skončenou hodinu tvůrčího psaní probírá se svojí partnerkou – novinářkou.
Ona ho vyslechne, probere s ním ty nejpalčivější věci, a když se pak uklidní, tak z něj začnou padat docela zajímavé a vtipné nápady.


Čtvrtá lekce dlouhodobého kurzu s Natašou 27. října 2021



Bajky jsou cesta k poučení,
Vyvarovat se přemíry cizích slov, střídmost v jejich používání 
Přepisování-hrubá a čistá verze díla, 
Vzpomínka na vůni...


Aristotelova pětka - co to je umělé řešení, 
Používání vulgarismů, 
Použití vzpomínky, 
Převod textu do přímé řeči.
Tereza Vrbová  


Bajka je pro mě výzva. 
Referát Wilsona – popis zpomaluje a dialog zrychluje - nebát se dialogů a akce. 
Referát Terezy – časté chyby - na co si dát pozor. 
Zpětná vazba - dobré postřehy - 
Když mi něco nesedí při poslechu, tak to neignorovat. 
Uvozovací věty lze obejít a vyjádřit je rovnou v přímé řeči. 
Psát prostě (bez aklamací), 
Rozepsat situace konkrétně (neulehčovat si, viz hrála excelentně). 
Deníček na (zatím) nevyužité nápady.
Ilona Veršovaná 


Vzpomínka, umělé řešení, rozpoznání
Psát druhé verze
Vendula Beaujouan Langová  


Škrtat a číst po sobě neomezeně dlouho
Irena Lahodná


Třetí lekce studentského kurzu 25. října 2021 se Šimonem Pravdou


Milí žáci,
na 4. lekci 8. listopadu se spolu neuvidíme. Odlétám s reprezentací na Mistrovství světa in-line bruslení do Kolumbie, pošlu pozdrav. Proto 4. lekci, která bude probíhat na stále stejné platformě, povede místo mě novinář a bývalý válečný zpravodaj Petr Pravda - můj otec. 
Dozvíte se od něj mnoho zajímavého o žurnalistice. Připravte si tedy otázky, které by Vás zajímaly k reportážím a psaní interview.
My se spolu uvidíme až 22. listopadu na 5. lekci. Do té doby by měly být uveřejněny na webu Psaní podle Lustiga Vaše předchozí práce, a tak mi je, prosím, obratem pošlete:
- Můj nejzajímavější zážitek
- 10 vět v napětí
- Pan František Šlápota + nepřečtené domácí úkoly
- Představení charakteru v akci: 
Pošlete vše, dokud ještě máte probranou teorii čerstvě v hlavě. A chválím všechny, kteří tak již učinili. Vaše příspěvky najdete zde.
Šimon


Ahoj Šimone!
Ještě jednou díky tobě i tvojí mamce za možnost, že se můžu účastnit Tvých kurzů. Je to pro mě čest. Přeji Ti příjemný pobyt v Kolumbii! S pozdravem, 


S kurzem u Šimona jsem moc spokojen. Musim říct, že každá lekce je lepší a lepší... a hlavně zaznamenávám velký posun u sebe. 
Trochu jsem se bál, že na on-line nebude ta inspirace taková jako u prezenčního víkendového kurzu, kde jsem byl, ale jsem příjemně překvapenej, jak moc se toho za tři hoďky dá získat.



Dlouhodobý kurz - 3. lekce  21. října 2021

Dobrý den,
posílám úkol s názvem Poznání na téma JAK BY VYPADAL SVĚT BEZ...
Rétorika s Janou Vaňkovou je  zajímavá, zase něco nového. Plná rad, které snad zvládnu časem zužitkovat.
Alena Bruthansová


Co jsem se naučila na třetí lekci 21. října:
Lepší kratší věty - přidají drama.
Každý slovo musí mít svůj důvod.
Ne moc zajíců v pytli (zas a znovu).
Hooodně záleží na "přednesu".

Dlouhodobý kurz - 3. lekce  21. října 2021 s rétorikou

Čtení:
Obecně nespěchat!
Obecně často nasadíme a jedem stejně...
Je těžký číst malý dítě - není to v hlase, ale v tom, že to má v hlavě a pak to z něj vypadne.
Název - 2s pauza.
Po metaforách delší pauza - posluchač si to musí představit.
Temporytmus - známý a jasný věci rychle. Důležitý - pomalu.


Ahoj Dano, 
pouštím si doporučené Harariho  "21 lekci pro 21.století" a je to fakt moc zajímavé poslouchání.
Anna Vocelová



Arnoštovi Lustigovi nosila na kurzy bábovky a jiné sladkosti Vendula. Tradice pokračuje a my máme "buchotopeček" ještě mnohem víc... Holky, díky!!!
Dana


Ahoj Dano!
Lekci jsem si, jako vždy, moc užila, je mi s vámi fajn, díky. Přeju barevný podzim. 
Míša Čápová


Ahoj Dano, jupí ! 
Jsem ráda, že moje Lilith bude na webu. Když jsem ji četla svým čtyřem gymplovým kamarádkám, které mě znají jako “jeptišku”, tak jsem se opravdu bála, jak to vezmou, a všechny byly nehraně nadšené. 😀😀😀 
Mám radost, já mám totiž pod Jitkou Sovou skoro všechny své povídky od chvíle, kdy jsem znovu začala psát, u Tebe na webu.
Budu určitě jako divák při aturoském čtení na Dobešce 26. listopadu a těším se.
Jitka


Někteří spisovatelé, jako je třeba Veronika Matysová, si zakládají k postavám jakési podrobné kartotéky. Nikdy jsem to nedělala, ale je zajímavé vidět, jak pracují jiní autoři.
Klára


Víkendový kurz s Klárou 16.-17. října 2021



Dobrý den!
Klára je skvělá lektorka. Místo pro kurz na Dobešce je super. A co velmi oceňuji, je časové rozvržení, tempo a náplň. Bylo to krásné. Nejvíc mě utkvěli v hlavě lidé, atmosféra a to, co jsem si uvědomila z diskusí a pocitů i mimo hlavní látku, i když to s tím vlastně souvisí. 
K podrobnostem přednášeného: 
1. informace k pohádkám (i ve vazbě na jiné mé zájmy) 
2. čemu se věnují teens a young adults, horory a morbidnosti, i proto, že mě se toto téma nikdy nedotklo... bylo fajn, že tam byl 13 letý Tadeáš. 
3. znalost postavy, o které píšeme ........aktivity s tím spojené - řešení reklamace 
4. kolik si bere distributor...a celý proces od napsání první věty po komínek s plakátem 
5. je toho ale spousta..... první věta a nadpis....uvědomění si, jak postupuji já.... 
Víkendového kurzu pro pokročilé se ráda zúčastním. 
Iva Tužinská🙏.


Víkendový kurz s Klárou 16.-17. října 2021
5 důležitých věcí z kurzu tvůrčího psaní s Klárou Dvořákovou 16.-17. října na Dobešce:
- Mít spisovatelský deníček a psát si do něj všechny podněty, nápady, zajímavosti, atd.;
- Mít jasno v tom, jaká je cílová skupina, pro kterou chci psát;
- Nadpis/název + první věta hrají velmi důležitou roli;
- Přečíst si nahlas a s intonací to, co jsem napsala (a pak ještě jednou, s odstupem pár dní);
- Lidé milují, když je někdo jiný trapný a rádi o tom čtou:-)
Gábina Kuřová


Co jsem se naučila v říjnovém kurzu s Klárou Dvořákovou:
1. Příběh nemusí být pravdivý a nemusím popsat úplně vše, co se stalo
2. Čtenář chce prožívat emoce
3. Mít spisovatelský deníček a psát si nápady
4. Povídka má mít nadpis
5. šance na zaujetí je krátká - 1. věta vtahuje do děje
6. Příběh potřebuje konflikt
7. Před koncem přijde PERIPETIE
8. Přímá řeč obohacuje děj
9. Při popisu použít všechny smysly
10. Když je na jevišti puška, musí se z ní vystřelit
No, a mohla bych psát dál... Děkuju za hezké dva dny. :-)))
Monika Hadrabová


Kurz hodnotím velmi pozitivně. Líbilo se mi, že se sešlo 6 lidí a každý byl úplně jiný (věk, pohlaví, koníčky, sociální vrstva, motivace pro kurz, styl psaní, ...), přičemž to psaní byl takový tmelicí prvek. Myslím, že za jiných okolností bychom se v tomto složení nemohli potkat. Jak říkám, zvláštní a obohacující setkání. Vlastně nemám, co bych vytkla. 
Byl to příjemně strávený víkend mimo realitu všedního dne a budu na něj velmi ráda vzpomínat. Pevně doufám, že mě to posunulo alespoň malinko správným směrem, abych se třeba nebála, a konečně něco napsala!
Gábina Kuřová


Druhá lekce dlouhodobého on-line kurzu pro superpokročilé s Danou 14. října 2021


Na druhém kurzu 14. října 2021 jsme četli vzpomínku, kterou vyvolal hudební motiv a úkol podle zadání Jak by vypadal svět bez...  Na lekci jsme dostali za úkol zvolit si známou literární postavu a začlenit ji do příběhu ze současnosti. Na to navazuje domácí úkol napsat apokryf nebo bajku o první zapomenuté Adamově ženě Lilith, která byla stvořená z prachu jako její muž. 
Odsouhlasili jsme si, že příští rok zapracujeme na společné knize o "člověku naší doby" a náměty budeme hledat v trilogii Yuvala Noaha Harariho. Asi nejvíce inspirace je ve třetím díle 21 lekci pro 21. století. 
Lucie Svibová


Beletrii nesmíte nechat bez hlavní postavy! Je hybatelkou nejen vlastního osudu, ale jsou na ni navázány i příběhy postav vedlejších.
Důležité je ve čtenáři vzbudit pocit, že si hlavní hrdina dokáže se svým osudem poradit. 
Spisovatel správným vykreslením postavy sází na osobní empatii čtenáře. Čtenáři pak záleží na tom, jak se situace vyvine, protože tak jedná postava. V opačném případě se jako spisovatelé dopouštíme začátečnické chyby. 
Vzbuďme tedy ve čtenáři pocit, že chápeme motivaci postav. Tak bude moci předvídat jejich reakce, a i když se v některých případech jejich ideály nebudou slučovat s čtenářovým pohledem na věc, díky bezvadnému vylíčení charakteristiky hrdinů i anti-hrdinů dokáže jejich jednání a postupy pochopit a jako důvěryhodné schválit.
Zápletka či popis musí být uvěřitelné. Může jít o jakoukoliv situaci, děj ze života nebo klidně o sci-fi. Lze kombinovat, mystifikovat, ve fantazii se meze nekladou. Spisovatel však musí umět vypíchnout jednu zápletku z těch, které ho v danou chvíli napadnou a zvolit ji jako nosné téma dané scény, či rovnou celého příběhu. Poté se jí musí po celé vyprávění držet. Dobré je si předkreslit pavučinu příběhu a postav, aby se spisovatel při psaní neztratil a nemusel během vyprávění tápat, kam ho v konkrétní chvíli intuice a fantazie zavedla.
Ve zkratce lze dané informace shrnout následovně: Vykreslit danou postavu během jejího jednání barvitě, smysluplně a uvěřitelně.
Charakteristika dané postavy během konkrétní situace, či scény příběh přirozeně posune. Samotná akce by měla být optimálně dramatická a spisovatel díky ní nesmí čtenáře zahltit přemírou dějů, zvratů a vedlejších postav. 
Scénou myslíme vše, co je obsaženo v nepřerušeném toku děje od jedné události ke druhé.
Spisovatel též dává pozor na stavbu jednotlivých scén, jejich provázanost, konkrétní význam a funkci. Ve vyprávění, či popisu by se měl vyvarovat přílišné košatosti. Zdržuje od plynulosti děje, ubírá na dramatičnosti a může čtenáře nudit. Ten pak ztrácí přehled a má mylný pocit, že je pro něj daná informace důležitá. Má-li být příběh úspěšný, autor musí umět správně analyzovat logiku vygradování příběhu. Pochopitelnost zápletky tvoří jádro celého děje. Pokud neuvěříme, znamená to, že autor dostatečně nevykreslil buď jednotlivé účastníky příběhu, či nepopsal původ jejich jednání.
Podstatný kolorit příběhu tvoří vedlejší postavy. Autor je musí vykreslit neméně barvitě, jelikož pomáhají hlavnímu hrdinovi v akci a bez nich by nebylo možno tvořit jednotlivé zápletky.
V momentě, kdy má autor zhotovené jednotlivé zápletky, charakteristiku postav a linku příběhu, může už jen komponovat. Skládá jednotlivé situace, mění, dobarvuje. Zná-li přesně, kam chce svůj příběh dostat a co je cílem celého sdělení, může komponováním a pozměňováním děj prosvětlit a zkrášlit.


Ahoj Dano,
hodina s Natašou byla úžasná!!! Moc za ní děkuji!
V příloze posílám cvičení v Ich a Du formě. Naučila jsem se, že Ich forma - působí autenticky - může však mystifikovat, že se jedná o příběh vlastní... Přikládám i vzpomínku na základě hudebního motivu Kachna na pekáči. Těším se na příště a moc zdravím.


Osmá lekce dlouhodobého on-line kurzu s Natašou


Probírali jsme úhel pohledu, teorii a příklady. Také jsme povídali o tom, jak je těžké psát o sobě, že je dobrý odstup a vypnout autocenzuru. Na všechny úhly pohledu jsme vyzkoušeli cvičení: 
 1/ Cvičení ICH forma 
Napište krátký příběh vyprávěný v první osobě. Zkuste si vymyslet postavu, která s vámi nemá prakticky nic společného (tzn. postavu jiného pohlaví, věku, vzdělání, národnosti a odlišného rodinného zázemí). 
 2/ Cvičení DU forma Napište pokračování příběhu v DU formě. Stačí 5-10 vět: 
Vzbudil ses na tvrdé posteli, otevřel oči do mlhavého rána a nemohl sis vybavit kde to jsi ani co je za den... 
3/ Za domácí úkol mají 
Cvičení: ER forma - Jak mě vidí... 
Napište odstavec či dva o tom, jak vás vidí (vnímá) vaše bezprostřední okolí, když píšete. Vypravěčem o vašem psaní musí být nějaký neživý předmět z vašeho okolí, anebo třeba domácí mazlíček či jiné zvíře, které je přítomné vašemu tvůrčímu zápalu nebo spisovatelskému bloku. Jak vás „vidí" při vaší tvorbě fíkus v rohu či hrnek na kafe? Co si asi myslí váš pes, když vás pozoruje při psaní? Pište v er-formě a berte to s nadsázkou! 
 4/ Dalším úkolem na doma je dopsat cvičení na ICH a DU formu. Vylouply se nich výborné háčky a všichni jsou zvědaví na to, jak to bude dál! :-)
Nataša Richterová


Úhel pohledu musí autor zachovat v celém díle. Je velikým prohřeškem přeskakovat z ICH do ER nebo jiné formy. Co to tedy je? 
Třeba:
„Tak nevím, mám si koupit vodky půllitr nebo rovnou celý? Vezmu celý, ale ve dvou flaškách. Jo, to bude nejlepší. Snad na mě nečumí někdo známej. Zatracenej absťák…“
Nebo:
Martin přemýšlí u regálu s alkoholem a zdá se, že řeší dilema. Ne snad nad značkou, ale množstvím. Rozhlíží se, zda jej někdo známý nepozoruje. Nakonec se rozhoduje a bere dvě půllitrové láhve vodky, prokleté božstvo alkoholika.
A do třetice:
Stojíš v marketu v oddělení s alkoholem. Dobrý pozorovatel by si všiml lehkého třesu tvých rukou. Nejistě se rozhlížíš, jestli neuvidíš někoho, kdo nechceš, aby tě viděl, jak do košíku vkládáš dva půllitry vodky. Nechceš, ale musíš, chceš-li fungovat, musíš…
ICH – ER – DU.
To není začátek nějakého německého písňového refrénu, ale stručné pojmenování základních forem ÚHLŮ POHLEDU z jakých se nejčastěji píše příběh. Jejich tři základní formy jste slyšeli na začátku.
Nejde o nic jiného než o to, čí oči se dívají a jakým vyjadřovacím způsobem je příběh vyprávěn. Tedy ve které osobě z hlediska gramatického je dílo psáno. Ano, to je první dilema spisovatele, totiž rozhodnout se, kdo bude vypravěčem jeho příběhu.

Ten první - ICH forma, umožňuje autorovi psát tak, jak hrdina mluví. Je to snadné. Mluvím „já“, říkám, co vidím, co si myslím, popisuji, co se právě odehrává či odehrálo nebo co se může teprve stát. První osoba však ztrácí výraz tváře, své gestikulace, vidí jen do jedné mysli a nemůže být na více místech zároveň. První osoba se nejčastěji využívá v případě, kdy je hlavní postavou samotný vypravěč. Není tedy divu, že se první osobou píše zejména v autobiografiích či memoárech. Příběhy, které jste vy sami zažili, získávají ich-formou osobnější nádech.
Hlavní výhoda ich-formy tkví v možnostech, jak vyjadřovat niterní pocity a další psychické pochody hlavního hrdiny či hrdinky. Vyvolává větší pocit reálnosti a svázání čtenáře s osobností samotného autora, přestože se může jednat o fiktivního vypravěče ve fiktivním světě.
Druhou je Er-forma. V ER formě hovoří autor z pozice „Boha“. Tedy vyprávění v osobě třetí (on, ona, ono, oni).
Er-forma se hodí více do příběhů, kde je třeba popisovat objektivněji. Vyprávíme o hrdinovi či hrdinech s větším odstupem a často máme větší možnosti popisovat i realitu, o které daní hrdinové nemají tušení.
Er-formě se díky snaze popsat autorský svět co nejobjektivněji a s odstupem říká také "vševidoucí vypravěč". Výhoda třetí osoby je možnost přeskakovat mezi různými perspektivami a pohledy individuálních postav, a to klidně v jednom odstavci. Můžeme tak popisovat scény, u nichž nebyla předchozí postava přítomna, jednodušeji skákat z jednoho místa do druhého, vytvářet vedlejší zápletky a zároveň se i zbavíme opakujícího slovesa "jsem", které se v češtině vyskytuje v ich-formě opravdu frekventovaně a je často složité poskládat věty bez něj.
Třetí formou je tzv. DU forma. Du-formou, autor oslovuje čtenáře ve druhé osobě (ty, vy), ale třeba takový Jakub Deml takto oslovoval květiny ve své sbírce Moji přátelé; častěji se však du-forma vyskytuje třeba v dopisním stylu s jasným adresátem. Du formou bývají napsány tzv. epistolární romány, tedy romány psané formou dopisů, které spisovatel napsal tak, aby působily jako pravá korespondence mezi postavami. Tato forma má velký vliv na čtenářovo vnímání románu.
Veškerý děj je v románu v dopisech popisován účastníky korespondence a čtenář tak získává pocit, že do této soukromé korespondence nahlíží. Použitím této formy se autor snaží docílit dojmu větší opravdovosti a realismu a zároveň mu umožňuje poskytnout čtenáři více úhlů pohledu.

Pokud při tvůrčím psaní váháte, kterou osobu zvolit, zkuste si na krátké ploše napsat 3x nějaký stejný příběh pokaždé s použitím jiné formy. Chvíli, den dva je nechte „uležet“ a vraťte se k nim a poté vyhodnoťte, která forma je pro váš příběh ta pravá. Tato má poslední poznámka samozřejmě není úkol, dát jej přísluší povolanější osobě. Apeluji spíše na vlastní iniciativu.


Ich / er / du forma (výhody / nevýhody)
Ich forma - nevýhoda: v češtině se hodně opakuje "jsem"; výhoda - bližší vazba čtenáře a autora
Er forma - možnost: poučený vypravěč
Bára Ponešová


DU forma je vtahující, vhodná jako háček pro další příběh.
Zbavit se autocenzury


Er forma- objektivní a subjektivní vyprávění, vypisování se uz traumat - autocenzura a jak na ni, udělat z příbuzných jiné osoby.
Jiří Wilson Němec


Vedlejší postavy jsou pro každý příběh důležité. Vedlejší postava musí být zajímavá, uvěřitelná. Díky své existenci stvoří rámec pro ty druhé. Vedlejší postava se musí se svou rolí smířit! Musí se přizpůsobit situaci. O vedlejší postavě platí, že o ní vše víme – kdy se narodila, co měla k obědu, kdy měla naposledy sex, co má v kapse a na co právě teď myslí…
Nataša Richterová


13. října 2021




Letošní cenu Arnošta Lustiga za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost letos obdržel chirurg Pavel Pafko. Cena se udílí každoročně jednomu z žijících českých občanů, který se obdobným způsobem jako spisovatel Arnošt Lustig příkladně zasloužil o udržení a rozvoj celospolečenských hodnot. 

Jedenaosmdesátiletý laureát Pafko podle svých slov Lustiga osobně neznal, ale oceňuje na něm jeho optimismus. "My dnes nemáme hlad, nejde nám o život a přitom jsme pořád otrávení a naštvaní. Ale z jeho osobnosti, i když měl těžký život, je cítit radost ze života," řekl profesor Pafko. "V srpnu jsem měl těžký úraz na kole, přežil jsem. Oba jsme s Lustigem byli blízko smrti, oba jsme byli na dně a díky tomu jsme pochopili, že vztahy v rodině jsou absolutní základ všeho. Je potřeba myslet na rodinu, vše není v práci, v penězích a o slávě." 


Vážená paní Emingerová, 
učil jsem před lety vašeho syna Šimona Pravdu na Gymnáziu Na Vítězné pláni. Náhodou jsem na něj narazil při svém pátrání po zajímavých kurzech tvůrčího psaní. Píšu dlouhé roky krátké říkanky, zkouším i kratší příběhy/povídky nebo experimentální texty. V létě jsem si vydal malou knihu svých povídek, které jsem psal na zadání od jednoho kamaráda, každá povídka měla přesně sto slov. 
Chtěl bych se psaní soustavněji věnovat. 
Šimon říkal, že by možná byla nějaká možnost navštěvovat nějaký z vašich kurzů a pod vaším vedením více psal. Měl bych velký zájem o účast na vašem víkendovém prosincovém kurzu pro začátečníky a pak bych navázal nějakým dlouhodobějším programem rozvoje mého psaní. Jedná se mi spíše o dlouhodobé (např. pololetní) kurzy se zpětnou vazbou.
Ještě jednou moc děkuji a těším se na společnou práci
Marek Fajfr 


Křest Markovy knihy VYDŘI-DUŠI v Zóně Palladia





Mnozí už si odnesli vlastní knihy! S podzimem začaly jejich křty, jak se můžete dočít v říjnovém Zpravodaji PSANÍ DÁVÁ KŘÍDLA. Marek Greger měl v Palladiu autogramiádu své vtipné prvotiny VYDŘI-DUŠI. Začátkem října představila v Městské knihovně v Orlové sbírku kratičkých příběhů CO V KARTÁCH NEBYLO Hanka Kavalová. V berounském Muzeu Českého krasu pokřtil Michal Hejna publikaci o jeskyních ČLOVĚK A PODZEMNÍ SVĚT. Literární počin má za sebou Irena Lahodná s knížkou ŽELEZNÝ DĚDEK. A na světě už je obálka knihy Moniky Hodáčové DOBŘÍ LIDÉ DRŽÍ SVĚT. 
Všem autorům moc gratulujeme a díky všem, kteří je přišli podpořit!!
Dana Emingerová


Markův křest 6. října v 19 hodin v Zóně Palladia

Víte o tom, že když chcete být blondýna s krásným obličejem, dlouhýma nohama, luxusním zadkem, plochým břichem a hezkými rty i zuby, seberou vám půlku mozku? Nebo že vám za sebevraždu na ústředí Centro Universum udělí mínusové body? Zajímá vás lekce přežití v životních sračkách či kurz poctivosti? Neváhejte a o Markovu příručku reinkarnace s názvem VYDŘI-DUŠI si napište Ježíškovi, či třeba přímo Markovi. 
Ale pozor, může se vám pak stát, že se budete smát v tramvaji nahlas, nebo že půjdete spát ve dvě v noci, protože se od stránek nebudete moci odtrhnout. Zažila jsem obojí. 
Takže Marku, jsem ráda, že jsem mohla být součástí Tvého velkého dne a přeji Ti v duchu Tvé knihy hezké záření na poli pisatelském i životním.


Ačkoliv jsem zatím slyšela jen několik ukázek, už teď vím, že VYDŘI-DUŠI budou jednou z mých nejoblíbenějších knížek ... Moc se na ni, Marku, těším. 🙂
Zdena Součková


Foto: Daniel Kreissl
Ahoj Dano, díky za říjnový Zpravodaj. Když už jsme u těch křtů, také se tím svým pochlubím... V berounském Muzeu Českého krasu jsem pokřtil svou knížku ČLOVĚK A PODZEMNÍ SVĚT s podtitulem „jeskynní fenomén v běhu lidských věků“. Knihu je již nyní možné získat u všech dobrých knihkupců (včetně těch berounských) a v desítkách internetových obchodů (např. na www.dobredarky.cz). 


Paní Emingerová,
srdečne gratulujem ku krstu kníh Vašich žiakov, iste to bude prekásny a prínosný večer. Ďakujem za októbrový Spravodaj. Prežívajte prijemné jesenné dni, plné radosti. 
Iveta Galbavá


Hana Kavalová pokřtila své lilterární prvotiny Zavolej mi včera a Co v kartách nebylo

Milý čtenáři. 
Dovol nám oznámit, že jsme byly 4. října v knihovně v Orlové slavnostně pokřtěné. Pokud bys chtěl Zavolat mi včera anebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
Hana Kavalová


Obálka mé knihy je na světě. Nikdy bych nečekala, že budu v tak dobré společnosti. ❤️ Tyto dámy, Milena Černá a Olga Havlová, (které neměly rády označení "dámy" 🙂 ) až do posledního dechu neztrácely naději a sílu jít dál. Určitě by měly v těchto dnech také radost..
Monika Hodáčová


Danuško, napsala jsem knížku ŽELEZNÝ DĚDEK, vydala jsem si ji sama a chci Ti ji dát. 
Kdy a kde?
Irena Lahodná


Ahoj Dano!
Mou knížku jsme s panem editorem Holubem prošli, ještě vybírám fotky a potřebuji dopsat text na záložku a něco o sobě. Mohla bys mi napsat, kolik kusů knihy VYDŘI-DUŠI vyšlo panu Markovi, případně nevíš, jaká byla cena? Uvažuji o 500 kusech. Mohla bys mi poradit se kterou tiskárnou spolupracuješ a jak se rezervují termíny? Děkuji moc. 
Lea Mandíková

Spolupracujeme s nízkonákladovou tiskárnou TISK DO TISÍCE v Nebušicích. Na jejich stránkách si lze podle nákladu, počtu stran a požadovaných barev zklakulovat, kolik tisk stojí. (DE)


Rozmazlení 

Na vědomost se dává, že to ubohé nekřtěňátko, kterému říkáme Dřímající hrom, neboli kniha, která spatřila světlo světa v době temna, se konečně dočká řádného křtu!🍾🥂 🎈🎊🎉 
Na prknech Divadla Dobeška zazní příběhy z knížky a další humorné povídky, to vše v doprovodu písniček Evy Emingerové a dalších hostů, kterými budou věhlasný chirurg profesor Pavel Pafko, režisér a herec Milan Steindler a dcera a sestra Arnošta Lustiga. 
Jste srdečně zváni!💙 
Pište si: pátek 26.11. v 19h Divadlo Dobeška, Praha 4, vstupenky zde.


Hola hola, přátelé,
jsme znovu na cestách pokud byste chtěli vědět, jak se máme, je to zde: Expedice Island a Faerské ostrovy 2021.
S Láskou
Yakeen J. Helus


Aristotelova pětka aneb poznání a obrat
Základem pro rozvinutí zápletky je podle Aristotela anagnorise. Anagnorize je změna neznalosti v poznání. Anagnorizi neboli poznání rozděluje Aristoteles na několik druhů podle toho, jak k tomu došlo. Konkrétně se tedy jedná o pět nejlepších způsobů dobrého psaní uvedených níže od nejlacinější po nejlepší způsob psaní.

Dlouhodobý kurz 2021 na Jitsi Meet

POPIS
Podle Aristotela se jedná o nejlacinější způsob psaní prostřednictvím typického znamení, které může být buď vrozené nebo získané. Aristoteles nedoporučuje POPIS používat často.
Příklady: v příběhu popisujeme pána, že měl na sobě košili s bílým límečkem a kravatu. A vždy, když na něj čtenář narazí, bude to ten pán s kravatou. Dále třeba stoletý stařík, dívka s jizvou atp.

UMĚLÉ ŘEŠENÍ
Když spisovatel neví kudy kam, přichází na řadu umělé řešení. V povídce se najednou objeví duch svatý a učiní přesně to, co autor potřebuje. Nebo se hrdinovi něco zdá, a to mu napoví co má následně udělat. Umělé řešení nesvědčí o autorově vynalézavosti, je to laciné, ale Aristoteles to povoluje. Umělé řešení se objevovalo v antických bájích a biblických příbězích, nyní relativně často v pohádkách.
Příklady: Honza jde na trh, zakopne o kořen a najde pod ním sto zlatých, a to je přesně tolik, kolik potřebuje, aby koupil mamince krávu. Nebo potká kouzelného stařečka, zlatou rybu atp. I v moderní kinematografii najdeme zajímavá řešení: v televizních seriálech se filmaři zbavují nepohodlné postavy autohavárií, náhlou nemocí nebo při návratu hrdiny zpět na scénu (postava Bobbyho v seriálu Dallas) označí předchozí díly bez něj, za dlouhý sen jedné z hrdinek.

VZPOMÍNKY
Vzpomínky znovu uvádějí v život zapomenuté příběhy, které si hrdinové vybaví, aby povídce dodaly smysl pro budoucí děje. Můžou to být situace, vůně, věci, setkání, zvuky nebo hudební melodie.
Příklady: rodiče si vzpomenou na hříchy mládí a odpustí svým dětem, Odysseus si vzpomněl na svou Penelopu, když žil s nymfou Kalypsó, ve filmu Tenkrát na západě připomíná zvuk harmoniky pomstu jednoho z hlavních hrdinů.

ROZPOZNÁNÍ
Rozpoznání je otevřený konec příběhu, na který navazuje úsudek čtenáře neboli vývoj zápletky směřuje k určitému konci, který nemusí být dopovězen, protože si ho čtenář jasně domyslí. Často je používáno v hororech pro stupňované napětí.
Příklady: kulometné hnízdo střílí po třech vojácích, nejdříve padne první voják, poté i prostřední a ten poslední rozpozná, že za chvilku je i po něm. Tímto silným momentem pomůže autor čtenářovi pochopit co bude následovat. Dále ve filmech jako Ptáci, Vetřelec nebo Věc.

PŘEDSTAVENÍ CHARAKTERU V AKCI
Jedná se o nejlepší způsob psaní, autor popisuje akci tak, aby z ní vlastnosti postavy jasně vyplynuly.
Příklady: je milenecký pár, kluk ukecává děvče, aby se s ním vyspala, protože ji má rád více než sebe. Nakonec dívku přemluví a začnou se svlékat, když najednou začne hořet. Kluk zjistí, že jde o život a vyskočí oknem ven, dívka uhoří. Z toho jsme poznali, že kluk je lhář a dívka naivní až hloupá, a to vše bez použití přídavných jmen jako chytrý, hloupý, naivní atp.


13. října 2021 - třetí lekce  dlouhodobého kurzu s Natašou








Ve 3. lekci jste se dozvěděli, jak na literární postavy. Jaký mají v příběhu úkol, jak je vykreslit, jak je pojmenovat a co vše o nich musí autor vědět. Pro chybějící nebo pro zopakování k přečtení zde. Také je důležité správně hrdinu pojmenovat. A zde ještě slíbený generátor jmen on-line.
Dále jsme se dozvěděli, jakých je pět hlavních témat literatury a co je hlavním přikázáním pro spisovatele. Probrali jsme některé časté chyby - příslovce a trpný rod. Probrali jsme teorii k bajkám, řekli jsme si, k čemu jsou nám dobré bajky a proč je budeme psát.
Nataša Richterová


1. Důležité je mít napsaný úkol, protože jinak chybí zpětná vazba od ostatních a štve to autora😃))
2. Číst a psát.
3. Název
4. Vědět vše o své postavě.
5. Opakování = matka moudrosti.
Jana Bednářová


1. TÉMATA LITERATURY,
2. DŮLEŽITOST POSTAVY - HYBATELKA DĚJE.
3. HLAVNÍ PŘIKÁZÁNÍ - HODNĚ ČÍST A PSÁT,
4. CHYBY PŘI PSANÍ - TRPNÝ ROD,
5. ROZVÍJENÍ ZÁPLETKY
Jiří Wilson Němec


1/titulek
2/jména
3/ nechytat moc zajíců 😃
Irena Lahodná


Důležitost vcítění se do postavy,
postava - hybatelka děje,
důležitost vypracování referátů 😃,
pojmenování postavy
Tereza Vrbová


1. Jak se dá popis baráku oživit emocemi, vzpomínkami popisujícího.
2. Tvorba postavy - jméno, vlastnosti, motivace.
3. Vhodný název dílka - nezapomínat.
4. Poučení při tvorbě referátu - zhutnit informace, které se týkaly literatury.
5. Osnovu si udělat, než začnu psát.
Ilona Vystavělová


<a href="http://www.ceskatelevize.cz:8080/ivysilani/10090925908-vsechnoparty/218544161600023/obsah/629817-dana-emingerova">
Všechnopárty 
Jako mnoho z nás, Dana i mě zaujala v televizním pořadu Všechnopárty při vyprávění o svém psaní, o setkávání s Arnoštem Lustigem a o kurzu tvůrčího psaní. Ta je milá a vtipná, napadlo mě. 
V té době už jsem za sebou měla ,,první úspěch“ v psaní. Vyhrála jsem v literární soutěži svým příběhem s názvem Příběh dobrovolnice. Přihlásila jsem se do jejího kurzu, povzbuzena prvním úspěchem a těšením se na zdokonalení pod vedením profesionálky. Přihlásila jsem se i přes osobně a finančně náročné období.
Byla jsem bez zaměstnání, i když práce bylo plno. Oba rodiče už mi odešli, syn vylétával z hnízda, já zůstala sama.
Dana mi dala křídla.
Na prvním setkání v kurzu nás vyzvala, kdo přečte svůj příběh. Četla jsem. Můj příběh rozcupovala svým typickým: ,,Pěkné, zajímavé, dojemné, krásný popis, ale …" Stovky ale. Ovšem za svůj příběh a odvahu, že jsem na kurzu četla jako první, jsem dostala dárek. Dárek pro mě z nejcennějších, knihu Živel Lustig. 


Knihu s věnováním a podpisem Dany. Tak začalo mé pilování psaní. Nejsem trpělivá, jsem beran, tvrdohlavá a výbušná, jak nášlapná mina. Nelíbila se mi kritika. Jak to, že před návštěvou kurzu všichni pěli chválu na můj příběh, dojal je, ocenili ho. 
Až Dana se do něj pustila a otevřela mi oči, nebylo to lehké, kdo z nás vyhledává kritiku, že?
Danu jsem poznávala až během kurzů a stále se dozvídala,  co vše dokázala, jak procházela životem, s kým se setkala, co prožila, co ji posilovalo i co ji ničilo. 
Normální ženská až na drobnost, je velkou inspirací. Díky ní jsem se začala více zajímat o Arnošta Lustiga. Nedivím se, že ji zaujal, že on byl pro Danu inspirací.
Dana je inspirací pro mě. Mám to štěstí, že patřím do její moravské sekce.
Jsou setkání, kdy mi neskutečně leze na nervy. Ovšem při ztišení se sama sebe si uvědomuji, že ji ,,jen“ závidím a chci to taky. Přátelé i partu zpočátku cizích lidí, kteří jsou schopni pro ni udělat cokoli.
Mám ji ráda, obdivuji ji, jak dokáže své, někdy hodně odvážné, nápady realizovat.
Je skvělá, umí nadchnout, vyburcovat. Je rodilý vůdce. Nejdříve se každý bráníme tvůrčímu nátlaku a ona nás milým úsměvem lehce donutí k nevídaným výkonům.


Druhá lekce studentského kurzu 11. října 2021 se Šimonem Pravdou




Dnešní kurz byl skvělý! Vážím si všech rad, zpětné vazby i kritiky. Beru si ji k srdci a jsem připravena posouvat se dál. Děkuji za to :))
Posílám svou práci Černé klubko na téma - vyvolat ve čtenáři napětí, aby se se ostatní mohli inspirovat k zadanému domácímu úkolu na příště. 
Linda Hájková


Milí žáci,
chválím Vás, moc mě to s Vámi baví a pěkně spolupracujete. Stáhněte si z úschovny učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH, než tam zmizí. 
Přečtěte si tam na straně 75, co o popisu říká Stephen King. Vaším úkolem je podívat se na nahrávku povídky Jana Wericha Máta peprná a popsat jejího hlavního hrdinu prodavače bonbónů Františka Šlápotu očima jedné z následujících postav: 
prvního či posledního dítěte, které vešlo do krámku, 
Šlápotovy ženy, 
uzenáře od naproti,
uklízečky, 
kněze, hrobníka... 
Fantazii se meze nekladou. 
Těším se na Vás a na Vaše práce
Šimon


Myslím, že ze Šimon je skvělý lektor. Jeho kurzy jsou pohodové a nenucené, je na nich poklidná atmosféra. Moc se mi líbí Šimonův přístup ke všem členům kurzů. Snaží se přizpůsobit všem, i devítileté Klárce. Jinak bych možná jen měla drobnou připomínku. Zdá se mi, že občas je Šimon trochu moc rychlý a jde přímo na těžší věci. Možná, že někdy by nebylo na škodu začít s něčím lehčím. 
Jinak chci moc poděkovat za to, že mám tuhle skvělou možnost se kurzů účastnit. Je to pro mne veliká pocta. Mátu peprnou si pustím a spostavu vyberu.
A prosím, potřebovala bych věddět, na jaké téma mám psát povídku na Čtení na Dobešce.
Ještě jednou moc díky za všechno! Jsem ráda že jsem účastnicí Tvých a Šimonových kurzů.
Jasmin Carmel


Ahoj Dano! 
Nějak rychle mi ten čas s tebou a lidmi ze skupiny utekl, až se mi zdá neskutečné, že už budeme končit. Ráda bych se tě zeptala, jak to chodí v navazujících super-pokročilých, zajímá mě tedy možnost on-line setkávání a především cena a náplň. 
I když od základní školy opravdu tvrdím a věřím, že jednou napíši knihu, tak stále hledám téma a "návod" jak na to. Budu ráda za jakoukoli informaci. 
Ještě bych tě chtěla poprosit. Jakožto "psavý" laik, který ale fakt rád píše, je nějaký návod, jak si v tomto oboru najít práci, brigádu, aby se člověk zdokonaloval? Například ve vodách článků do novin, časopisů atd? Existuje nějaká forma agentury, která by pomohla, nebo člověk fakt musí sedět, hledat, mailovat? Možná amatérská otázka, ale kdo se neptá, nic neví :) Moc děkuji a těším se na čtvrtek.
Katka Milfeitová


Druhá prezenční lekce dlouhodobého kurzu pro nejpokročilejší 7. října 2021 na Vinohradech




Co jsem si uvědomila na lekci 7. října:
Důležitost vzájemné zpětné vazby - ačkoli mi nemusí být blízké téma, nějak to na mě působí vždycky a dá se to dle toho zhodnotit.
Někdy (např. u erotické scény) je lepší více naznačovat a vyvolat kýžený pocit, než akt příliš detailně popisovat.
Důležitost první věty, prvních pár vět - vtáhnout čtenáře, aby chtěl pokračovat.
Anna Vocelová


Ahoj Dano,
publikuji na Tvých stránkách jako Jitka Sova. Vlastně mojí inspirací pro zadaný apokryf - příběh tajemné první Adamovy ženy  Lilith - byl tento obrázek :-)  
Ještě nikdy jsem nic takového nenapsala. 
Představovala jsem si, jak se Adam s Lilith mají rádi - a podle toho vypadá jejích milování.
🌹
Jitka


Při čtení kapitoly o přepisování od Stephena Kinga mi došla jedna důležitá věc: psaní knihy je vlastně něco jako příprava na rande a skvělý sex. 
Když to čtenář bude číst, mělo by ho to svádět k pokračování, k tomu, aby si říkal - ještě ... ještě jednu stránku ... jednu kapitolu ... ach bože, to už je konec?
Míša Štěpánka Sedláčková


Ahoj Dano,
poslední hodina byla skvělá, moc jsem si to užila. Je to velký rozdíl se vidět naživo a sdílet své postřehy, dojmy, názory. Ráda bych se zúčastnila autorského čtení na Dobešce. Pokud se to hodí, přečetla bych tam Sexuální výchovu malých dětí, a to bych také natrénovala s Janou Vaňkovou. Těším se na další lekci
Zuzka Kratochvílová


Líbila se mi Markova kniha VYDŘI-DUŠI a její prezentace na kurzu. 
Dvě skupiny jsou fajn pro důkladnější probrání prací a zaměření hodiny. Vulgarity se mohou používat, na vhodných místech a vhodném čase.
Do medailonku není vhodné psát jména dalších lidí, aby to nemátlo čtenáře. 
Psát o lásce je těžké, ale nutné, láska se neustále musí objevovat. 
Štěpán Klega


Křest knihy VYDŘI-DUŠI kolegy psavce, Marka Gregera. 
Kmotrou byla naše báječná úča, Dana Emingerová a také Lea Mandíková, žákyně on-line kurzů tvůrčího psaní ze Ženevy. Spousta psavců z kurzů přišlo Marka podpořit. Ráda jsem vás všechny viděla zase naživo!
😍
Nataša Richterová


Má desátá knížka je první, kterou se odvažuji vydat. Píšu už sice 15 let a napsal jsem 10 knížek, ale všechno zůstalo vždy v šuplíku, protože jako správný puntíčkář nejsem s ničím nikdy spokojen. Proto už delší dobu chodím na kurzy tvůrčího psaní k paní spisovatelce Daně Emingerové. Kniha VYDŘI-DUŠI je výsledkem mého posunu právě díky tomuto kurzu. Chtěl bych si splnit svůj sen, stát se spisovatelem. A tohle vnímám jako příležitost, jak začít. Sice možná trochu pozdě, ale lepší pozdě, nežli později, ne? 
Je mi 46 let a zrovna si úspěšně prožívám krizi středního věku. :) 
Přestěhoval jsem se po 25 letech z Prahy do Českých Budějovic, kde jsem na gauči v obýváku zplodil tuto knihu. 
Zažil jsem úspěch a teď už potřetí v životě velký pád. Znovu jsem přišel o práci, všechny peníze, přítelkyni, ale tentokrát i o to nejdražší, své rodiče. Zůstat na světě úplně sám je pocit, který jednoho přivede k mnoha myšlenkám. Třeba, proč se děje tohle, proč neumím tamto, proč jsem přišel na Zem s tímhle apod. A najednou mě napadlo, podívat se na věci s nadhledem - výsledkem je kniha VYDŘI-DUŠI. Nese humorné téma o cyklickém rození duše. Obsahem je velmi originální a má pobavit napříč generacemi.
Marek Greger


Paní Dano, 
jako kmotra knihy jste krásně o literatuře a i o Markovi mluvila. Mám radost, že jste pomohla mému dobrému kamarádovi vydat knihu VYDŘI-DUŠI. Začal si jako autor věřit... a už to moc potřeboval.
Jitka Kocurová


Markův křest 6. října v 19 hodin v Zóně Palladia

6.10.2021 – Den D pro mého on-linového spolužáka Marka Gregera a jeho první knihu VYDŘI-DUŠI. 
Tedy první vydanou, v šuplíku jich má prý několik. 
Akci v Palladiu uváděl legendární Saša Hemala. 
Křtící skleničky se chopila naše úča Dana spolu s paní Leou, nejštědřejší dárkyní z Hithitu a zároveň naší on-line spolužačkou. Přijela až ze Ženevy, aby autora podpořila. 
Nebyla sama. Sešlo se tu pár desítek lidí, kteří s úžasem poslouchali vtipné ukázky z Markovy reinkarnační příručky. 
Anna Vocelová


Marka jsem poznala na naší literární dílně na zámku v Loučeni. Kromě toho, že je to fakt okouzlující chlap (jako já ani jiný chlapy nepotkávám, že jo), taky nádherně píše. Má svůj styl. A to já dokážu ocenit. Takže se těším na jeho knihu VYDŘI-DUŠI, gratuluju k jejímu vydání a na dalším setkání (doufám, že brzkém) to pořádně oslavíme. Marku, obrovská gratulace. Jsem na Tebe pyšná!
Zuzana Fajmonová


Markův křest 6. října v 19 hodin v Zóně Palladia
„Každej si myslí, tedy na Zemi, že existuje Bůh, křestním jménem Pán, a že ten to jako všechno řídí. No, jasný je jedno – všechno je pod kontrolou. Ale aby to měl na starosti jen jeden Bůh? To by chudák nedal ani s přesčasem o svých svátečních nedělích…“ uvádí čtenáře do děje Marek Greger ve své románové prvotině VYDŘI-DUŠI.
Dozvídáme se, jaký je „vopruz“ vyběhávat si pokaždé na onom světě žádanku na nový život a všechny další potřebné věci, kterými můžeme své příští bytí vylepšit.
Ještě nikdy jsem nečetla tak humornou knihu o reinkarnaci. Autorovo „nebe“ není někde nahoře u Boha na obláčku, ale dole pod planetou, kde sídlí úřednický pupek celého vesmíru – Centro universum. A právě tam se všechny duše, když opustí hmotná těla, setkají s byrokratickou kárnou komisí, která určí, „co s tebou dál“. Pak následují další úředníci, s nimiž lze pro příště dojednat třeba dlouhé nohy, blond vlasy, hudební talent a bohaté rodiče, ale nejen to. Můžete zdolat náročný kurz pokory či taneční lekce u Michaela Jacksona.
„… je nás několik miliard civilizací, a kdyby je měl všechny řídit jen ten jeden Bůh, dávalo by vlastně smysl, že mu toho tolik uniká. Proto na Zemi říkáme jeho práci, kterou nestíhá, nespravedlnost. Naopak tý, kterou stihne, zázrak. Jenže tak to prostě není…“
Nejlepší autoři vždy odhalují něco nového o člověku. Myslím, že Markovi se takové odhalení podařilo. Ať už, milí čtenáři, na reinkarnaci věříte či ne, budete se skvěle bavit.
Dana Emingerová


Dlouhodobý studentský on-line kurz se Šimonem, 1. lekce 4. října 2021



1. ❤️ Jiná zpětná vazba, než na kurzu s Danou 
2. naučil jsem se vnímat text víc do hloubky 
3. I studentský on-line kurz se Šimonem stojí za to 😄 
 Petr Polák


Naučila jsem se komunikovat tady s lidmi, které neznám. Zjistila jsem, že mám psát kratší věty. ❤️
Klárka Švubová (11 let)
_______

Naší Klárce se včerejší zkušební lekce psaní se Šimonem moc líbila a ráda by ve studentském kurzu pokračovala až do konce. 
Jitka Švubová


Naučila jsem se o nálepkování a tvoření charakteru postav.
Linda Hájková


Tento týden jsem se na začátku naučila něco málo o Arnoštu Lustigovi, o kterém jsem věděla jen něco málo. 
Dostala jsem konstruktivní kritiku, ze které se pokusím poučit. 
Nakonec také dělání nálepek a jejich negativní i pozitivní vliv.
Ema Heřmanová (14 let)


Na kurzu se Šimonem se mi pracovalo dobře. Myslím si, že organizace času a struktura byly dobré. To samé průběh, připomínky... Moc mě to bavilo a myslím si, že ostatní také.
Probírali jsme: začátek, prostředek, konec, napětí, lit.pravda, opakování slov. Jenom jsem si občas nebyla jistá formou vysvětlení např. úvod o A. Lustigovi nebo začátek, prostředek, konec... Možná to je i tím, že jsou to mladší účastníci kurzu a je tam jiná atmosféra, ale neměla jsem pocit, že to všichni pochopili a vstřebali tak, jak bylo zamýšleno.


Naučila jsem se vnímat příběhy ostatních a nějakým způsobem je okomentovat. 
Eliška Klímová


Na každém kurzu se naučím něco nového. Například vnímat v příběhu detaily, na kterých to všechno často může záviset.
Jamín Carmel


Zdravím Dano,
mám novou práci a budu potřebovat trochu oprášit communication skills - hlavně teda psaní TZ a podobně, takže se jistě brzo uvidíme.
Olga Sedláčková


Víkendový kurz 2.-3. října 2021 na Vinohradech




Ahoj Dano, 
moc moc děkuju za skvělý inspirativní víkend a za pohodu a dobrou náladu, kterou dokážeš vytvořit. Bohunka měla ve všem pravdu, když Tě chválila. Bylo to opravdu fajn a hodně jsem se naučil:
Piš tak, abys čtenáři v hlavě vytvořil obraz.
Buď konkrétní, používej barvité detaily, střídej tempo.
Přímá řeč urychluje děj.
Nikam čtenáře netlač, nedávej věcem nálepky - nech ho, ať si udělá svůj názor.
Používej Hemingwayův "shit-detektor".
Přečti si text po sobě nahlas.
Přeju krásný zbytek neděle a těším se na další setkání.
Tomáš Vejmelka


Kurz byl skvělý, moc jsem si to užil a určitě mám zájem o pokračování. 
Naučil jsem se:
Koncept cihel: popis, dialog, akce
Role jednotlivých částí textu - role popisu, 
Zaujmout na začátku
Nedávat nálepky, 
Vytvářet obraz
Vyčištění textu od zbytečností, viz flinta, ze které se nevystřelí
Dialog a jeho kontext
Moc díky za všechno! 
Martin Paruch


Daně se víkend psaní cestopisů podařil. Je opravdu ve svém výkladu vyjímečná, každý hltal její slova a i já, která jsem její vtip o "indiánovi" viděla mnohokrát, jsem se s chutí opět zasmála a pobavila.
Bohužel nemůžu poslat svoje "odvážné dílko", co jsem stvořila na hodině. Nebýt takové příjemné armosféry, tak bych to nikdy nepřečetla, a proto není možné to zveřejnit. Měli jsme se ale zasmát, a to se myslím podařilo.
Zopakovala jsem si, že vše musí mít tři části: úvod, zápletku a konec.
Literární pravda musí být "pravdivější" než skutečnost.
Začátek musí hned upoutat, jinak to čtenář odloží.
Pokud možno nepoužívat trpný rod - špatně se to čte.
Přímá řeč dodává textu energii.
Metafory jsou přirovnání, dobré používat v textu jako koření, ale s mírou.
Vše musí mít své poslání, vědět, proč něco píšu.
Bohuna Kopřivová


Poučení z kurzu psaní:
Dodržovat symetrii textu - začátek, prostředek a konec musí být symetrický.
Vložit čtvrtou skrytou část - poučení.
Soustředit se na podstatné části příběhu, děje a postavy, nezatěžovat čtenáře tím nedůležitým.
Popis nahradit, kde to jde, přímou řečí.
Střídat popis, dialog a akci.
Nechat čtenáře, aby si utvořil vlastní názor.
Pokud si budete chtít od čtení odpočinout a trochu se rozptýlit (zřejmě až po skončení kurzu), můžete si prohlédnout některé mé cestovatelské fotografie, které najdete na této adrese.
Jan Styblík


Zpětná vazba je důležitá a užitečná.
Přímá řeč nahrazuje zdlouhavý popis - rozsvítí text.
Příběh má začátek, děj, konec a zvrat.
Kosmetika jazyka je důležitá.
Je zbytečné větvit příběh na moc osob.
Standa Rokos


Povídka by měla mít rytmus.
Přímá řeč dodává příběhu energii.
Nehodnotit postavu a nechat dojem z postavy na čtenáři.
Dávat pozor na přídavná jména a příslovce - např. sestupovali jsme dolů, zářivé slunce atd.
Neopakovat stejná slova
Jana Šrámková


Každé dílo má tři viditelné části - začátek, prostředek a konec - a neviditelnou čtvrtou část - poučení, proč jsme text psali.
Míň je někdy víc.
Používat Hemingwayův "shit-detektor".
Neopakovat slova.
Držet rytmus.
Daniela Kopřivová


Většinou je méně více.
Povídky a cestopisy jsou rozdílné, ale lze použít poučky o psaní v obou žánrech.
Používat více přímou řeč a krátké věty pro vytvoření spádu.
Ne vždy čtenář pochopí situaci tak, jak jsem ji chtěl popsat.
Vše, co je zmíněno by mělo mít v povídce svůj význam.
Děkuji za vše a snad někdy "na shledanou".
Milan Kopečný


Význam zpětné vazby
Dát si pozor na monotónní vyprávění
Používat literární cihly - dialog, popis, akci
Vypustit zbytečné údaje
Popis slouží jako kulisa, v níž se odehrává příběh
Popis je možno psát z pohledu různých postav
Dát si pozor na opakování stejných slov
Mít na paměti, proč text píšu - poučení
Lada Klimeková


Důležité je v úvodu zaujmout.
Držet dějovou linku a neodbíhat za zbytečnými detaily.
Používat přímou řeč.
Nedávat nálepky ale pospat situaci tak, aby si čtenář udělal vlastní názor.
Otevřenost při zpětné vazbě.
Daniel Szórád


Literární pravda je něco jiného, než realita.
Střídat literární cihly - dialog, popis, akce,
Zjednodušit text, když je potřeba.
Nezdvojovat vyjádření (stoupal vzhůru), neopakovat slova.
Používat přímou řeč.
Udržet si pozornost čtenáře.
Marek Drbohlav


Nenálepkovat, ale vykreslit
Mít jasno, proč jsme příspěvek psali
Mít jedno téma
Zvážit, zda je zmiňovaná postava pro příběh důležitá
Používat přímou řeč
Psát jednoduše - jako když člověk mluví s kamarádem
Mirka Frydrychová


Dlouhodobý kurz 30. září 2021 - mimořádná spojená lekce u příležitosti Markovy autogramiády






Co jsem se naučil 30. září na 7. lekci dlouhodobého kurzu:
1. používání sprostých slov - je to jako s kořením, poižívat opatrně, a jen tam, kde se to hodí 
2. nebát se nečekaných slovních spojení a spojitostí (viz. Alenčin příspěvek) 
3. Medailon musí být uzpůsoben dílu + není dobré zmiňovat jménem další osoby, může to mást 
4. Zdenka má vyborná cit pro vtip a dávkování sprostých slov 
5. Využívání zažitých slovních spojení v nečekaných pointách (viz. Markovo procházení si sračkami a využití v procesu pokory)
Štěpán Klega


Poznatky z lekce:
1) medailonek řekne o autorovi, i když už autora znám
2) Medailonek buď jako fakta/životopis o autorovi nebo se to dá pojmout “jaký typ psaní můžu čekat”
3)U medailonku - do čeho, ke kterými příspěvků to píšu
4) Pozor, aby nadpis neprozradil moc 5) Zaháčkovat začátkem Lekce:
Pozitivum - cvičení v rámci lekce
Spíš negativní - každej příspěvek k něčemu jinýmu - pak už moc roztříštěný
Anna Dostálová 


Sprostá slova-šokovat, medailonek-krátký, stručný, ale zajímavý, anotace-text, který má přilákat, zaujmout, ale nechat, někdy je lepší, když si k pointě dojdeme sami.
Alena Bruthansová


Trochu ještě stále tápu, ale hodně mi dal rozbor mého "díla", pojala jsem to spíš jako popis, ale rozumím připomínkám a vše jsem si bedlivě zaznamenala do paměti. Jinak super. Hodiny s tebou jsou skvele, a ver ze nepodlezam. Je ale fakt, ze jste uz hodne daleko... tak bych tu nabidku chodit i mezi začátečníky k Nataše brala🌝 
Jarka Rymešová  


Přišlo mi to hodně rozdrobené, ale fajn.
Medailonky a jak je psát, anotace.
Sprostá slova a jejich užití, jak psát o lásce.
Jiří Wilson Němec


První lekce podzimního dlouhodbého kurzu pro pokročilé:
Naučil jsem se, že Zdenička je geniální humoristka, že Alenka je geniální talent hodný obdivu, že napsat medailonek je fakt dřina, a že se naučit psát je nekonečný proces o vlastním poznání, že neumím nic 😄.
Všechny zvu na křest své knihy VYDŘI-DUŠI, který se koná v Praze 6. října v 19 hodin v Zóně Palladia.
Marek Greger


Já jsem tu Markovu knihu chtěla už po první kapitole... 
Nápad s kurzem pokory je pecka! 
Určitě si VYDŘI-DUCHY koupím...
Bára Ponešová


Co jsem si z poslední lekce odnesl:
1. literární pravda není (nebo nemusí být) realita
2. pokud hrdina v příběhu miluje (má rád) partnerku, tak nenapsat jen text "miluje ji", ale popsat činy
3. medailonek autora - je první kontakt se čtenářem, autor by měl čtenáře přesvědčit, proč by ho měli číst
4. medailonek autora - kdo jsem, čím se živím, já a psaní, já jako autor, zájmy
5. medailonek autora - stručně, zachovat kontext, ve 3. osobě
Standa Kozubek


Dlouhodobý kurz s Natašou 29. září 2021 - 2. lekce
1. Tím, že byla chvilka s Natašou, byla lekce pestřejší a moc mi to vyhovuje, jsem nucená se víc soustředit…
2. Skvěle vysvětlené : jak psát medailonek a anotace 
3. Moc oceňuji i hezké příklady jak pro anotace tak pro medailonky 
4. Je skvělé vidět Marka, který už vydává knihu 
5. Všechny práce spolukurzovníků mě moc bavily
6. Ppoučná byla sprostá slova i referát o lásce a můj osobní strašák..erotika 😄
Lenka Konopásková


Mila Danusko, 
Vasi knizku Zivel Lustig jsem si koupila a musim rict, ze je nadherne napsana. Je v ni tolik zivotni pravdy, ze me doslova nabiji. Misty se smeji, jinde mi tecou slzicky, ale vetsinou hodne premyslim.
Chci v klidu precist Aristotela a vsechny knihy, ktere jsou v Zivlu uvedeny.
Bylo by mi cti se s Vami nekdy setkat osobne😊. Ale nejdriv musim precist vsechny Vase knihy, abych byla v obraze😁. Vim, ze ted jeste nejsem pripravena. Presto i ty dve lekce mi daly vic, nez si myslite.
Rada bych s Vami zustala v kontaktu.
Mam tolik nametu na krasne knihy, ale pochopila jsem, ze nemam tolik casu psat. Trva mi to vsechno hrozne dlouho. Jsem starostkou 4 malych vesnicek. Jsem tu pro mlade, kteri prozivaji prvni tezke zivotni zkousky, ale i pro ty, kteri uz hodne pamatuji. Mozna premyslim o zivote vic, nez bych mela, to ale nezmenim.
Snazim se do lidi dostat lasku, pokoru a skromnost, protoze si myslim, ze tu ted budeme vsichni potrebovat.
Preji Vam, at kazdy den prozijete drobnost, ktera Vas zahreje na srdci, a Vy pak muzete se srdcem na dlani hrat ty, ktere mate rada, nebo ty, kteri to potrebuji.
Krasny vecer, Danusko, a dekuji, ze jsem Vas na sve ceste zivotem mohla poznat.
Helena Makuková, Žiželice
P. S. Kdyby nahodou😊 byla chvilka casu, kouknete na www.obeczizelice.cz




Milá Dano, 
mám ráda dárky, které pro mě musí někdo udělat, a tak mě těší, že jsem se trefila a moje bonbónová kytka a "briliantovo-ibalginové" náušnice Ti udělaly rodost. Jsem ráda, žes to vzala s humorem, samotřejmě nějaké "kyselé prdelce" bych to neudělala... to by byla škoda práce i těch stříbrných závěsů na uši. 
Bohuna Kopřivová


Podle Lustiga nemá láska definici. Díky ní však hrdinové v knihách mohou ukazovat svou lidskou, lepší stránku. Láska pomáhá lidem se otvírat a ukazovat, jaký je kdo charakter. Díky tomu se umíme s hrdiny lépe propojit a prožívat s nimi jejich utrpení z lásky nenaplněné, ale i radost z lásky optované a erotické napětí z lásky konzumované.
Lustig rozlišoval tři druhy psaní o sexu, ale pouze jeden z nich obsahuje lásku. Ne vždy sex obsahuje lásku, ale naopak je tomu skoro vždy. Pro Platóna bylo důležité, aby pisatelé psali o sexu z hlediska citů a prožitků, ne popisů poloh a výkřiků.
Podle Lustiga je dodnes láska nepochopená a plně neobjevená, a to nám dává možnost, na stránkách knih pokaždé znovu objevovat a snažit se chápat, co to ta láska vlastně je, pro každého z nás. Definic lásky najdeme nejen na internetu ale i v knize samotné mnoho: Láska je jako jízda na horské dráze, Láska je chemická bouře, láska je keď máš někoho rád tak velmi, že se ti zdá, akoby ste boli jedna bytosť.
Z nabízených definice se mi však nejvíce líbí (ačkoliv, je z nich pravděpodobně nejsmutnější) - Láska je jako keř divokých růží, který si dobrovolně sázíme do plic, abychom mohli vdechovat jeho sladkou vůni. Sázíme ho tam, i když víme, že kvůli němu nebudeme moci dýchat a že nás jeho trny zevnitř rozervou. Ale ta vůně? Ach, ta vůně.



Milá paní Emingerová, 
právě jsem dočetla vaši knihu Živel Lustig (potřetí) a všimla jsem si, že tam hovoříte o Gardnerově knize The Art of Fiction, myslím, že o ní mluvil také Stephen King. Nevíte, kde by se dal sehnat překlad této knihy? 
Na vašich stránkách je odkaz na Kurzy tvůrčího psaní. Bohužel žiji v zahraničí a nemohu se účastnit. Také mi moc chybí lidé, kteří čtou (v čj) knihy. Říkám si, že většina začínajících autorů, by měla číst kvalitní knihy a díky nim se učit o psaní. Neuvažujete o vytvoření nějaké skupiny, která by se pravidelně scházela on-line? Byla by přínosem zvlášť pro lidi, kteří žijí daleko od takových možností (od města) či nemají okolo sebe lidi podobně zaměřené. Klidně bych i zaplatila nějaký ten měsíční poplatek za vaše "moderování". 
Simona Limberg
_______

On-line kurzy už dva roky nabízíme... Stačí si vybrat zde. 
Úryvky z učebnice Johna Gardnera, Stephena Kinga, Raye Bradburyho a pohledy dalších teoretiků psaní,  jsou v čítankové části skript Kouzlo psaní knih, která je možné získat na kurzech.
Dana 


První lekce dlouhodobého prezenčního kurzu na Vinohradech 23. 9. 2021 i s Janou Vaňkovou (rétorika)


Co jsem si připomněla na lekci 23.9.2021:
1. Hlídat strukturu dlouhých souvětí a případně je rozdělit do několika kratších vět.
2. Jasně si uvědomit, komu směruji svůj text, tedy myslet na čtenáře.
3. Pokud píšu o něčem, co nemusí být všeobecně známé, pokusit se nenásilnou formou do textu vměstnat informaci, o co jde, aby se čtenář neztratil.
4. Při čtení nahlas je nutné jít s posluchačem, uvědomit si, že potřebuje čas, aby vstřebal, co poslouchá. Při čtení je třeba myslet i na pauzy, které oddělují části textu, co vytvářejí v posluchačově mysli obrazy.
5. Dávat pozor na přídavná jména, která jen zdvojují informaci podstatných jmen.
Míša Štěpánka Sedláčková


Kurz, kterého jsem se zúčastnila, mě těšil a byl pro mě hodně inspirativní. Moc Vám děkuji, že jsem měla možnost na něm participovat, naslouchat textům souputníků kurzu i zpětným vazbám na mé příspěvky.


Šestá lekce dlouhodobého on-line kurzu 16. září 2021




On-line hodina byla moc fajn, zase jsem si to užila. Dokonce mi asi ty on-line lekce vyhovují víc. 
Opět jsem si uvědomila, že řešení stejného úkolu může být překvapivě různorodé a vlastně navzájem vzdálené. Je fakt rozdílný ženský a mužský přístup.  A přímá řeč vždycky pomáhá.



Bajka má být krátká, důležitá je srozumitelnost textu, 
rozdílný pohled mužů a žen na psaní erotiky, 
psaní s podtextem,
krása pointy
Jiří Wilson Němec


Bajka - uvědomit si, o čem píšu, jasná linie příběhu, 
příběh-je nám jasné o co jde, ale není to explicitně napsané, 
pointa, srozumitelnost 20:31 


Ahoj Dano,
opět děkuji za úžasnou "hodinu". Zaujala mě rozdílnost pohledu mužů a ženy. Pět způsobů psaní podle Aristotela už jsem psala v létě, když ostatní chyběli. 
Posílám: 
- pidi povídku O mraku a prvním dešti se "zženštělou" erotickou esencí :) 
- úkol z hodiny na téma Jsem socha na mostě.


Díky za lekci s on-line skupinou pokročilých. Pro mne velice podnětná, užitečná. Jen se trochu bojím, jestli udržím krok. Ti spolužáci jsou skvělí!
Naučila jsem se, že je důležité zbytečné neprotahovat text například u bajky, kratší je lepší. Rozdílnost pohledů muže a ženy. Už chápu příběhy s podtextem. 


1. lekce dlouhodobého kurzu 15. září s Natašou

Ahoj Naty,
děkuji moc za první lekci tvůrčího psaní. Moc ti to jako lektorovi šlo:).
Těším se na další hodinu. 
Naučila jsem se: Jak nahodit správný háček čtenáři, proporce příběhu, literární cihličky, střídání, umět poslouchat a dát zpětnou vazbu

Včera jsem hájila účastníky, protože jsem cítila jejich potenciál a nechtíc brojila proti profesi, kterou Nataša tak statečně prosazovala. Musím se nad sebou zamyslet :)))) 
Určitě přijdu zas.
V Natašině kurzu je jedna moc šikovná holčina Vendula. :)
Těším se na cokoli, co mi rozhejbá mozek. :))), jinak jsem na odstřel. :)
Irena Lahodná


Představení charakteru v akci + začátek-prostředek-konec=proporce
důležitost dialogů, popis, odbourání nepodstatných začátků
Jiří Wilson Němec

 
Dělá mi potíž pobrat informace z poslechu čteného textu. Sice hodně poslouchám audia, ale tady je to jiné. Uvítala bych seznámit se s textem dopředu nebo ho vidět během četby. Děkuji za zpětnou vazbu.
Ilona Vystavělová


Co jsem se naučila: popis - oslovit všechny smysly. Popis z různých úhlů pohledu, střídání (cihličky), vyváženost - začátek - prostředek - konec. Důležitost názvu.
Tereza Vrbová


Kurz v Akademii ČTK 14. září 2021




Přestavit postavu raději v akci a nedávat nálepky, ale čtenáře navést ztak, aby nálepku dal sám. Dát mu prostor. 
Věcnost - vybírat jen to důležité pro příběh. Zatlačit slzu a nemilostrdně vyškrtat části, které se k příběhu nevztahují, neobohatí ho.
Jeden úvod a jeden závěr je dost.
Jednoduché krátké věci jsou účinnější než květnaté souvětí.
Srozumitelnost - čtenář musí rozumět a umět si vše snadno představit. Pokud bude mít otázky, začne utíkat k hledání odpovědí.


Nemáme popisovat, jaký kdo je, ale popsat situaci v praxi, být konkrétní.
Postava v příběhu musí mít svou roli.
Je potřeba psát příběh jako detektivku - nepínat čtenáře.
Popis očima někoho jiného je mnohem zajímavější.
Zařazovat dialogy do textu.


Líbí se mi Čechovovo pravidlo "flinty na zdi".
Literární pravda je to, že čtenář musí vašemu příběhu věřit.
Nejdůležitější je titulek, první odstavec a konec. 
Je potřeba zaháčkovat čtenáře na začátku napínavým dějem.
Rytmus tvoří krátké a dlouhé věty.
Je dobré si texty číst po sobě nahlas.
Schéma příběhu tvoří opis, dialog a akce.
Umět vyškrtávat
Text by měl být poutavý pro co největší cílovku, protože píšeme česky a čeština má méně čtenářů než angličtina.
Neukecanej úvod.


Krátké věty, umění škrtat, přímá řeč, váha titulku, "flinta na zdi".
Zdeňka Kovaříková


Víkendový kurz tvůrčího psaní 11.-12. září 2021

Ještě jednou moc děkuji za poučný a milý víkend. Moc ráda se zúčastním literární dílny na zámku Loučeň. Těším se na další setkání i že spolu něco vymyslíme.
Lenka Prosecká


CO MI DAL VÍKENDOVÝ KURZ 11.-12. ZÁŘÍ
Cílová skupina, odlišnosti /věk, zájmy,zkušenosti/. Nelze zaujmout všechny. Psaní pro jednoho čtenáře /autoterapie/.
Představení charakteru v akci /jako ve filmu/
Čtenář chápe po svém /cedí sítem svých zkušeností/ Proto výuková metoda. Autor přečte/ poslechne si přečtení svého textu, mlčí, slyší hodnocení i připomínky. Zpětná vazba.
V každém textu je něco, co lze využít /diamant/
Literární pravidla lze měnit /opakováním slova zdůrazníme apod./
Háček /zaháčkovat čtenáře nadpisem a první větou/
Literární cihly /dialog, popis, akce/
Chyby stylistické /v logice vyprávění, obtížně opravitelné/ a nahodilé /uvádí reverzní x rezervní turbíny/
Rétorické chyby /při čtení se nebát pauz, teček, zkracovat věty/.
O částech díla /představení, zápletka, rozuzlení/
Flinta na jevišti.
Přídavná jména a příslovce zpomalují text. Slovesa dávají jazyku energii. Preferovat slovesa aktivní, vyhýbat se trpnému rodu, archaismům.
Literární pravda /fikce a detaily z vl. zážitků , uložených ve“vnitřní knihovně“
Barvité detaily vytvoří sen /odstraní nudu/
Dialogy uvěřitelné, pokud slovní zásoba odpovídá účastníkům. Dialogy s podtextem. Literární etudy kdy z dialogu poznáváme kdo s kým mluví, jaký mají vztah…
Popis /očima někoho jiného, kohokoli i čehokoli
Metafory obohatí, rozjasní, ale všeho s mírou
Mnoho jmen, čtenář se ztratí. Ale např skupinu si nemusí pamatovat i když jsou jednotlivci pojmenovaní. Bude dál jako skupina /sport.družstvo např./
Teorie bajek /přímočará, krátká s jedním poučením/.
Význam hlasitého čtení /autor slyší, kde text drhne/.
Hana Tučková


Milá Dano,
děkuji, že jsem mohla absolvovat kurz a plánuji další. Později. Neměla jsem takovou odvahu jako Zdeněk, napsat svůj příběh. Ještě není u konce. Moc Tě zdravím a všechny mé kolegy. Byly to krásné dva dny s úžasnými lidmi.
Katka Purmová


Ahoj Danuško. 
Ještě jednou velké díky za obohacující a pěkné dva víkendové dny.  Mám velkou radost ze své nové knížky CO V KARTÁCH NEBYLO. Díky za vše, co pro mě děláš, jak mě učíš a ovlivňuješ. 


Dobrý den, 
chtěla jsem Vám moc poděkovat za Káju iza Ester. Myslím, že holky si víkend moc užily a z kurzu kreativního psaní byly úplně nadšené. 
Vše nám vyprávěly a byly skutečně plné dojmů. Je skvělé, že se mohly takto zapojit i v rámci skupiny starších a zkušenějších psavců. 
Kája o kurzu ihned vyprávěla také v nové škole, tak se, prosím, nedivte, pokud se Vám začne hlásit více mladších ročníků. :-) 
 Káju vymýšlení příběhů moc baví, zdá se mi, že má i pěkné nápady (opravdu hodně čte), a kurz ji určitě velmi posunul, co se týká jejich zachycení v psané formě. Jsem si jistá, že u Vás nebyla naposledy. Ještě jednou děkujeme i za trpělivost, kterou jste s holkami Vy i další účastníci kurzu měli, a přejeme další takové skvělé akce. 


Co jsem se naučila na kurzu Dany Emingerové 11. září:
1. Důležitý je si uvědomit cílovou skupinu
2. Neopakovat stejná slova brzy za sebou.
3. Originální název.
4. První věta musí nalákat.
5. Příběh musí být uvěřivý.
6. Když si čtu svůj příběh nahlas, poznám, kde to drhne.
7.Každé literární dílo musí mít úvod, stať a závěr. 
8. Důležitý je si říct, proč to píšu, jaké mám téma.
9.  Jsou dva druhy chyb - nahodilé (faktické jako malování a kreslení) a ty ve stavbě příběhu.
10. Slovesa dávají textu energii.
11. Přídavná jména a příslovce zpomalují text.
12. Můj život je inspirací pro vymyšlený příběh.
Ester Káňová (11 let)


Vážená paní Emingerová,
chtěla jsem Vám poděkovat za skvělý zážitek, z kterého byly moje dcera Ester i její kamarádka Kája hodně nadšené.
Ester si Vás bude pamatovat, jste úžasná!!! Estý vypráví o Vašem kurzu úplně všude ;) Proto rádi využijeme Vaší nabídky - výhra studentského kurzu se Šimonem Pravdou - a Esterku tam hlásíme. 
Přeji hodně štěstí
Nikola Káňová 


Víkendový kurz tvůrčího psaní 11.-12. září 2021
1. Začátky - nezačínat školně, místo toho začít akcí
2. Poslouchat - kritické myšlení, koncentrace
3. Zbavovat se zbytečných informací
4. Čeština stojí na slovesech
5. Literární pravda - i fikce musí vypadat jako něco, co se stalo
6. Postavy - autor musí o svých postavách vědět absolutně všechno


Ahoj Dani!
Jsem ráda, že jsem měla možnost Tvůj kurz navštívit. Je nabitý informacemi a je skvělé, že si vše prakticky ukazujeme na konkrétních případech a našich vlastních výtvorech.
Co mi zustalo v hlavě a považuji za duležite:
- 80% tvoří poutavý titulek, 20% dotváří háček na začátku textu
- z každé flinty, která visí v příběhu je třeba vystřelit, jinak zmateme čtenáře
- Používat dialogy, přímou řeč, citoslovce
- nezapomenout na shit detektor
- vždycky si po sobě své dílo přečíst nahlas
Přeji krasný den a plno šikovných psavců.

Ahoj, 
děkuji moc za fotky. Udělaly mi radost, jsou velmi pozitivní jako Ty.
Yveta


Danuško, napsala jsem knížku ŽELEZNÝ DĚDEK, vydala jsem si ji sama a chci Ti  ji dát. Už se těším na kurz k Nataše
Irena Lahodná


Ahoj Dano!
Pokud bys náhodou shledala něco “NaDobešcečtitelného” z mého Tobě známého repertoáru, rád se spoluúčastním. 
Myslím, že o takové věci musí rozhodovat profesor(ka). Vykouklo to na mě z nového Newsletteru.  
Libor Frank


Často slyšíme, že úhel pohledu v první osobě je nejpřirozenější. Tato forma umožňuje autorovi psát tak, jak hrdina mluví, co může lépe vyjádřit emoce a city. Ale je v tom i ztráta gestikulace a mimiky.
V er-formě autor hovoří z pozice boha, nahlíží do srdce a myslí všech postav, zároveň si vyhazuje právo soudit. Tento pohled má svá využití, ale také omezení, takže se nesmí stát dominantním pohledem v beletrii.
Du-forma je nejvzácnější, působí dojmem intimní opravdovosti. Zpřítomňuje události přímo před očima a čtenáře drží v neustálém napětí.
Anastasiia Buraková


Ivo Macek, ředitel PM Národního muzea

S Danou Emingerovou spolupracujeme v Národním muzeu již dva roky. Obrátil jsem se na ni hlavně kvůli přípravám stálých expozic, kdy jsem od začátku věděl, že nejsložitější bude do nich napsat texty tak, aby byly co nejvíce čtivé a zaujaly širokou veřejnost.

Dana nám neuvěřitelně pomohla. Bez ní si v zásadě nedovedu představit, že bychom dosáhli výsledku, kterého jsme dosáhli. 
S Danou jsme přepisovali texty ve všech expozicích ZÁZRAKY EVOLUCE tak, aby byly pochopitelné pro každého návštěvníka - i ty lidi, kteří nemají žádné přírodovědné vzdělání. 
Nejvíce se mi na ní líbilo, že ačkoliv není přírodovědkyně, tak se vždy statečně vrhala do samostudia témat, kterým nerozuměla, aby byla schopná je lépe pochopit a čitelněji přepsat. Ten elán byl až inspirativní. 
Díky ní se mně i našim kurátorům dostaly pod kůži zákonitosti dobrého psaní a dokážeme teď mnohem účinněji popularizovat vědecká témata.


5 věcí, co jsem se naučila, postřehla 2. září na 5. lekci:
- Esence jsou nutností v povídce či příběhu (díla)
- Esence musí být opravdová, surová - např. hnusná musí být tak
hnusná, až se mi chce zvracet
- Osobní postřeh - tenká linka mezi hnusnou a smutnou esencí
- Hnusná esence bývá hnusnou obzvláště v morální podstatě
- Vyzkoušela jsem si během krátké doby doslova vypotit své pocity
do cvičení z esencí.
Těším se na další hodinu..


Dnes se otevřely dveře ZÁZRAKŮ EVOLUCE - nových přírodovědných expozic Národního muzea. Znalci hovoří o průlomu v českém muzejnictví, o popularizaci vědy v té nejmodernější podobě. Viděla jsem výsledky práce, na které jsem se dva roky podílela, a konečně mi to došlo - mám za sebou jeden z nejúžasnějších počinů své kariéry: editovala jsem odborné texty o přírodě tak, aby byly srozumitelné pro širokou veřejnost. Nejméně dvacet let se tak budou generace dětí radovat z nádherných modelů zvířat, která vypadají, jako by se pohybovala ve svém prostředí. Děkuji Ivovi Mackovi, řediteli Přírodovědeckého muzea, že jsem i já mohla přispět tím, co umím.
Dana Emingerová




Dano, zdravim Vas.
Děkuji za zarijovy Zpravodaj. Gratuluju k oceneni v NM, na výstavu se tez chystam.
Koketuji stale s jinym typem i tematy psani nez jen novinarskym, i kdyz se citim dost vyhořele.
Chapu spravne, že ten rijnovy patecni kurz je prezencni? On-linu mam po letosnim roce plny zuby.
Jana Podskalská


Moc gratuluji k úspěchu s expozicí Evoluce. Byly jsme se s dcerou podívat a opravdu je to více než světová úroveň, nevycházely jsme z údivu!
Těším se na setkání s vámi při on-line kurzech tvůrčí ho psaní. 
Mirka Frydrychová


5. lekce dlouhodobého kurzu 2. září 2021
Za vedení skvělé Nataši jsme absolvovali už páté sezení. Byli jsme čtyři plus Nataša, od přestávky přibyl Michal. Byl proto prostor důkladně se "pobabrat" v našich splněných úkolech. 
Probírali jsme, mimo povídku podle vzorce "někdo někam jde...", také esence, včetně úkolu nového - esence erotická. To je určitě výživné téma. Natašu pochval, je za co. Fakt byla dobrá. Dobře jsi ji řemeslo vyučila...
Doufám, že i Ty jsi měla dobré pocity při té musejní slávě...
Jiří Wilson Němec


Ahoj, 
díky příjemné povinnosti, křtu a autogramiádě knihy SRDCE ČESKÉHO KRASU (představuji tam ten kolektiv) se připojím až na druhou část lekce. 
Michal Hejna


Nataša byla jako vedoucí lekce výborná, dobře připravená a s milým přístupem. V menším počtu jsme si dobře popovídali a měli spoustu času na zpětné vazby k jednotlivým pracím.
Štěpán Klega


Ahoj Dano,
Z poslední lekce jsem si odnesl:
Smutné a hnusné není totéž
Epizody jsou důležité, ale nepřehánět to
První a poslední věta rozhodují
Nataša má jako lektorka příjemný a srozumitelný projev. Je excelentní ve věcech, které si může předem připravit - vysvětlení problému, čtení ukázek, zadání úkolů. Chybí jí tvoje pohotovost a ráznost v reakcích, občas působí nejistě, ale to je otázka praxe. Uvítal bych, kdyby se nebála více upozorňovat na chyby a nedokonalosti a rozebírala je.
Michal Hejna


Tak se mi "přihodila" vlastní FB skupina Klub hříšných žen. Co to znamená? Zatím nevím. Prostě to tak nějak přišlo. Kdo může být členem? Kdokoliv, kdo chce sdílet hříšnou vášeň pro čtení a psaní o všem, co život přináší. Takže nejen hříšnice, ale i hříšníci a klidně i ti svatí, kteří právě nevědí, na kterou stranu se přiklonit. Jaká máme pravidla? Naše čtenářské hříchy, kterým se oddáváme veřejně nebo jim podléháme v soukromí, jsou velmi rozmanité. Máme tedy jen jedno pravidlo. Respektujeme se navzájem. A respektujeme soukromí skupiny. Co zde najdete? Uvidíme. Co se týče hříchů nikdy nevíme, jaké pokušení na nás ještě čeká. Zatím vás budu pokoušet svým psaním. A třeba se přidá i někdo další. 


Na hodinu s Natašou jsem se moc těšila. Z tvých hodin, na kterých se několikrát objevila, jsem věděla, že Nataša naslouchá slovům a dokáže popsat a vyzdvihnout dobré obraty, což se mi moc líbí. 
Hodinu vedla spořádaně, takticky, vnímavě a samozřejmě dávala prostor ke zpětné vazbě nás všech na všechny. Možná jsem trochu postrádala delší zpětnou vazbu od ní, jakožto od profíka. 
Osobně se při hodině na zpětnou vazbu přímo od tebe velice těším a jsem nervózní, co na to řekneš právě ty, jakožto vážený autor, profesionál. Předáš rady, vnímáš nejen celek textu, ale i části a navrhuješ změny. Možná ale jsme na hodině byli tak dobří, že takovýchto doporučení nebylo třeba :) Abych to zkrátila, i přesto, že spolužáci v kurzu hrají roli potenciálních čtenářů a jejich zpětná vazba velmi pomáhá, komentář od tebe (učitele), je nejdůležitější a nejvíce poučný co se textu samotného týče. Zkrátka vztah školák a učitel. 
Klobouk dolů ale všem, kteří se pouští na cestu učitele. Nataša je skvělá a příjemná, určitě se s touto těžkou rolí náležitě popasuje. Držím palce!

PS. Že by se moje povídka ŠIFRY mohla objevit v připravované knize o rodičích a dětech, mi udělalo nesmírnou radost.


Kurz Vinohrady 28.-29.8.21



Nejpodstatnější věcí, kterou jsem se zatím na kurzu naučil, je správné použití přímé řeči. Konkrétněji použití přímé řeči k popsání pocitů, osob atd.. 
Dále již vím, jak důležité je v textu střídat rytmus ze smutného na veselý a podobně. 
Neměl bych čtenáři podstrčit svůj názor na dílo, ale nechat ho poradit si s tím sám. 
A naposled jsem se naučil nebát se přečíst dílo nahlas a otevřít se kritice, která mi pouze pomůže. 


Dobrý den, Dano,
ještě jednou Vám chci poděkovat za podnětný kurs tvůrčího psaní. Před kursem jsem si nemyslel, že bych v omezeném čase (a tedy ve stresu) dokázal na zadané téma napsat cokoli smysluplného, nebo že by mě vůbec napadlo, o čem psát. A ono to šlo! :-)
Co jsem si odnesl:
1) Musím vědět, kdo je mým cílovým publikem, a tomu přizpůsobit svoje vyprávění.
2) Popis vlastností věcí a charakterů lidí nemá být přímý, ale opisem (např. pomocí dialogu), aby „zaškatulkování“ mohl provést sám čtenář.
3) Čtenáře musíme zaujmout hned v prvních větách, aby měl zájem číst dál. Velmi důležitý je i nadpis.
4) „Když je flinta na zdi, musí se z ní vystřelit.“ Tedy: vše, co v textu napíšu, musí mít svůj důvod a musím to nějak využít.
5) Základem tvůrčího psaní jsou popis, dialog a akce. Z nich pak stavím svůj příběh.
Pokud jde o pokračování, rád bych se přihlásil na víkendovou literární dílnu na zámku Loučeň.
Marek Filičko


Ahoj Dano, 
chtěla jsem ti ještě jednou poděkovat za skvělý kurz. 
Čekala jsem hodně, ale upřímně - kurz úplně předčil mé očekávání, a to tvým přístupem k nám. Máš unikátní schopnost vše velmi rychle analyzovat, vystihnout problémy a při doporučení pro nás nikoho neurazit. 
Mám pocit, že jsi nám předala spoustu věcí:
Důležité! Vědět co píšu, tj. vědět co chci čtenáři říct
Nechat čtenáře pracovat s jeho myslí, aby si sám dokresloval v hlavě text
I během chvilky se dá sepsat spousta nápaditých věcí, takže nejdůležitější je začít
Každý člověk má svůj vlastní půvab, který vtiskává do slov – tj. nic není špatně
Můžu si při psaní vymýšlet a hrát si
Baví mě tvořit v kolektivu
Chtěla bych vidět, jak se lidi, co čtou mé věci, tváří
Neopakovat slova
Psát krátké věty
Ráda bych sepřihlásila na pokračování, ideální by pro mě asi bylo buď s naší skupinou nebo víkend na Loučeni 6.-7.11. či literární dílnu od 12.11.
Poznala jsem skvělou skupinu různorodých lidí, které bych ráda potkala ve stejném složení znovu. Zažila jsem unikátní okamžiky sama se sebou a přitom v kolektivu lidí a vyslechla si příběhy a názory na mé psaní. Moc ti děkuji!


28. srpna učila jako lektorka poprvé i Lucka
Zdravím už z hrázděného Chebu a posílám pár dojmů, co jsem si z kurzu odvezla domů:
1. Prožitek úžasné tvořivé atmosféry s partou fajn lidí a s charistamatickou a erudovanou lektorkou.
2. Protože jsem řadu let pracovala v novinách a psala, takže některé věci jsem znala, leč zanesly se postupně prachem zapomenutí.
3. Pak jsem se shodou náhod stala „učitelkou“ tvůrčího psaní na Základní umělecké škole ve Františkových Lázních. Začínala jsem asi před patnácti lety metodou „pokus-omyl“. Měla jsem malé zkušenosti z pedagogické práce s dětmi, a taky málo teoretických o psaní literárních útvarů. Časem mnozí z mých žáků začali přerůstat „mistra“ a já pochopila, že chci -li je posunout dál, musím s tím něco udělat. Už kvůli tomu, aby aspoň z některých z nich byli jednou spisovatelé s aspirací na Pulitzerovu cenu.
4. Jsem tady a mnohé věci, které jsem se dozvěděla, byly pro mne nové. To, co jsem dosud cítila a řídla se tím spíše intuitivně, zde dostalo pevné zřetelné kontury. A získala jsem i novou zkušenost v tom, jak zajímavě tyto znalosti předat . Tedy: budu se o to snažit.
5. Vzpomínám a těším se určitě na další shledání...  Chtěla bych pokračovat. Zatím mi nejvíce vyhovuje on-line seminář, z časových i vzdálenostních důvodů, ale protože osobní kontakt a zpětná vazba se nahradit nedají, snad mi to vyjde pokračovat i v mírně pokročilých na dalším semináři....
Bylo to vážně moc prima. Pohodové dny
Jarka Rymešová


Dano,
ještě jednou, díky moc za nový čerstvý luft alias lustigluft. Posílám svá dílka nesmělá napsaná prstem, co se osmělí.
Ještě pořád líný
Zdenál Titl


„Chválím Vás a děkuji Vám, Dano, za skvělé vedení, příjemnou tvůrčí atmosféru a motivaci k možnému psaní!“
CO JSEM SE NAUČILA NA KURZU 28-29.8. 2021:
Pochopit základní pravidla tvůrčího psaní
Zaujaly mne ukázky od A. Lustiga, kterého ráda čtu, obdivuji ho jako člověka i spisovatele, jeho citáty….,např. Psaní dává životu smysl
Částečně jsem se zbavila svých „zábran,bloků…“, stresu i strachu, mám lepší vnitřní pocit, že zvládnu za určený čas na dané téma „něco“ napsat!
Výborné vedení Danou Emingerovou. 
Jaroslava Halounová


Přesně před třemi lety mi Dana Emingerová podepsala svou knihu Živel Lustig. A to byl začátek!
Od té doby je tvůrčí psaní mou živou součástí. A já se stala součástí psavého lidu a k tomu všemu i týmu lektorů kurzů Psaní podle Lustiga😉!
Od 15.září se budu těšit na středeční podvečery! Dlouhodobý kurz, který povedu, je založen na metodě, kterou vyučoval Arnošt Lustig. Metodě, která funguje a neskutečně vás nakopne! Srdečně tímto zvu další zájemce, kteří by se tvůrčímu psaní chtěli věnovat!
Nataša Richterová


Dobrý den, paní Emingerová, 
dostali jsme na Vás kontakt od paní učitelky Miluše Jandové, která v první a druhé třídě učila naši dceru Klárku. Klárce je čerstvých 9 let a zajímá se o psaní a zkouší vytvářet vlastní příběhy, ale zatím moc neví kudy kam a rádi bychom ji v tom nějakým způsobem podpořili.
Jitka Švubová


Psaní, ať už krátkých povídek, fejetonů, článků či knih, je řemeslem. Řemeslem se svými zákony, které si sami musíme dokonale osvojit a dostat pod kůži. Jak už tady od Dany víme, psaní se dá naučit právě jako každému řemeslu. Pojďme se tedy podívat na základ, který je vedle téma, stylu a talentu tím důležitým.
Naprosto zásadním pravidlem je struktura, kdy každé dílo musí mít začátek, prostředek a konec. Tyto zprvu banální zásady pojmenoval Aristoteles ve své Poetice po prostudování dramat, všech básní a eposů své doby. Po analýze děl si všiml právě těchto společných prvků, které dílo harmonicky spojují uvedením do děje, zápletkou a rozuzlením. Aristoteles navíc přikládá čtvrtou neviditelnou část a to: vědět proč jsme to psali a nechat tak čtenáře dojít k morálnímu ponaučení.


Ernest Hemingway strukturu popisuje třemi základními dimenzemi: teď, včera a zítra. Kdy teď představuje akci, včera znamená motiv a zítra následek akce. Neboli něco se právě odehrává na základě věci předešlé, což vyústí v následek. Jako čtvrtou dimenzí Hemingway uvádí čas, protože to nejlepší, co se v literatuře může povést, je okamžik změny. Nevysvětlil sice, co přesně toto znamená, ale podle Arnošta Lustiga je to právě zvrat, který nám napoví náš instinkt, když například v psaném dialogu chceme napsat ano, instinkt nás ale pobízí: A co by se stalo, kdy řekl ne?
Příběh si tak může žít svým vlastním životem a ač možná zprvu nevíme, proč to píšeme, ke konci už ale musíme mít jasno.
Každé psané dílo však musí respektovat proporce. Zatímco román snese delší popisy, krátká povídka musí být psána pečlivěji. Nejčastější začátečnickou chybou tak bývá vleklý úvod o zbytečných detailech popisu například jak jsme tam jeli“, namísto barvitého líčení akce. Příběh se musí stavět kámen po kameni, někdy je zapotřebí menší, někdy větší, někdy placatý, výsledkem bude logické vyústění tedy pevná zeď. Je proto důležité se naučit oživit postavy, plánovat alternativy, rozeznat sentiment a citovost. Pokud se dá příběh do špatné formy, je ztracen. 
Každá věta, každé slovo tak musí být ladnou hudbou pro uši, když něco neladí, zatahá to za ně. Tón a styl je totiž stejně důležitý, jako obsah. V případě, že se do příběhu vdechne duše, jak praví Hemingwaye, je vyhráno.
I přesto přese všechno, v literatuře však není místo pro tabu. A tak, i když je nutné znát a respektovat pravidla, právě v psaní je můžeme porušit, pokud se nám nehodí. Jestliže ale chceme pravidla porušovat, musíme je nejdříve ovládat!


Moje milá druhá mámo!
V listopadu na autorské čtení určitě přijedu. Moc se těším a doufám, že se máš o prázdninách skvěle. Děkuju za srpnový Zpravodaj, moc mě to dnes potěšilo.
Zuza
 

Já bych určitě měla zájem o to se zapojit do autorského čtení na Dobešce (Medailonky autorů). Jen potřebuji znát téma povídky, kterou bych pro tentokrát měla napsat.

 
Určitě se zúčastním autorského čtení na Dobešce a těším se na podzimní dlouhodobý kurz prezenčně.


Díky za Zpravodaj. Budu ráda, když mi budeš zasílat info o plánovaných akcích, třeba jednodenních nebo víkendovkách. Gratuluji Vaší rodině a hlavně Pepovi k další olympijské medaili.
Bára Jenčová


Už celých pět let se vehementně snažím zdokonalovat se v jízdě na kole. A tady má první literární snaha s cyklo tématikou. 
Snad mi Dana Emingerová Pravdová a Petr Pravda nedají za uši...


Díky za Zpravodaj. Budu ráda, když mi budeš zasílat info o plánovaných akcích, třeba jednodenních nebo víkendovkách. Gratuluji Vaší rodině a hlavně Pepovi k další olympijské medaili.
Bára Jenčová


Ahoj Dano!
Hlásím se na kurz v září. Je fajn vědět, že někdo rád čte, co píšu, i když to pro mě není ta prvotní motivace. Je to pro mě radost a dává mi to sílu ke všemu ostatnímu. Je to pro mě něco, co "jde samo". Nemusím se tam o nic snažit. Prostě to jen přichází a já to zapisuju. A pak už jen leštím a vybrušuju. Těším se na kurz, že se zase naučím něco nového.


Zdroj: Emingerová: Kouzlo psaní knih
Každý příběh, ať je to povídka či kniha, musí být nejen uvěřitelný, ale také doložen. K tomu nám pomáhají epizody. Což jsou malí pomocníci, kteří rozptýlí čtenáře. Epizod však nesmí být moc, aby čtenář nezapomněl, o čem je řeč. Spisovatel tak musí dobře vědět, co jsou epizody a co hlavní dějová linka!
Použití epizod pomáhá v případě potřeby k vývoji děje, nebo, jak říkával Arnošt Lustig, autor lépe psát neumí, a tak si pomáhá epizodami. Třetím způsobem je také pocit autora se někomu zavděčit, ač už mamince, manželce či milence. Arnošt Lustig ze svých nepřátel dělal ve svých románech nacisty.
První a poslední věta pak bývá popsána jako tzv. středobod vesmíru. Právě otevření příběhu či knihy neboli první věta je nejdůležitější pro chycení čtenářovi pozornosti na první dobrou. Literární stratégové jako Hemingway a Tolstoj tvrdí, že první a poslední věta mají být jednoduché, pádné a zapamatovatelné. První věta proto musí být dobrá, zajímavá a neodolatelná. Jako například “Tak nám zabili Ferdinanda” ze známého Švejka.
Autor čtenáři nesmí dát žádnou šanci se nudit. Je třeba stále nezapomínat na stavební cihly každého příběhu tedy začátek, prostředek a konec a na akci, popis, dialog. Kdy legrace musí být zachycena v jednání postav, kdy smutek musí být popsán emocí, vjemy a smysly. Kdykoli se zdá povídka slabá či nudná, je zapotřebí zamyslet se nad potřebnou akcí. Akce je sama o sobě výborným začátkem příběhu, v kombinaci s dialogem je pak o úspěch první věty postaráno. Třeba William Faulkner vždy svou povídku otevře dramatickým výkřikem a čtenáře okamžitě zaujme, protože příběh vlastně začíná od prostředka. Vždyť i Homér převyšuje autory své doby právě tím, že nevylíčil celou trojskou válku jako jiní, ale pouze poslední rok před zkázou města.
Nikdy by se nemělo zapomenout na pravidlo “Proč to píšeme”, což značí nejen rozuzlení, poučení, ale i hlavní dějovou linku, které se autor musí držet. Jako dobrá pomůcka může posloužit příběh ve třech větách, jehož pomocí musíme být schopni popsat hlavní děj našeho příběhu, tedy dějové linky. Pokud shrnutí do třech vět autor nezvládne, musí se zamyslet!
Příběh je také nutno držet v úhlu pohledu, ve kterém je psán.
Ich-forma autorovi umožňuje psát tak, jak hrdina mluví, což může být zajímavé, ale první osoba představuje ztrátu výrazu tváře, gestikulace. Navíc autor “vidí” jen do jedné mysli a nemůže být na více místech zároveň.
V Er-formě hovoří autor z pozice boha. Nahlíží do srdcí a myslí všech postav. Spravedlivě a s nadhledem představuje všechny možnosti a příležitostně vklouzne do role komentátora. Zároveň si v této formě autor vyhrazuje právo soudit. Ale pozor, autor v těchto případech musí mít lehkou ruku, aby nezabloudil do vod moralizace.
Du-forma je pak formou nejvzácnější. Působí dojmem intimní opravdovosti. Bývají tak psány modlitby. Zpřítomňuje události přímo před očima a čtenáře drží v neustálém napětí. Charakteristickou je naléhavost a vyprávění formou dopisu.


O listopadové autorské čtení na Dobešce mám zájem, pokud by se tam našlo uplatnění pro některý z mých textů. 
Také mám novinu: moje povídka Škola života vyšla na začátku července v souboru povídek v e-knize Poslední hodina a další povídky z dvaadvaceti hlav u Prvního bruntálského nakladatelství - o konkrétní pocity v této věci bych se ráda podělila, byly trochu nepříjemnosti - podobně jako u Martina Tomáška - kolem finální podoby textu. Také mi připadá diskutabilní prezentace knihy na webu nakladatelství s doprovodnou anketou (ne kvůli tomu že já z ní vycházím špatně, ale v obecné rovině, a samozřejmě mi vrtá hlavou, jak moc povídce uškodily úpravy z donucení). Jinak pan Beran, co řekne, to splní, to je asi podstatné, kniha je on-line dostupná, dostala jsem smlouvu, ale vinou výše uvedeného radost ze zveřejnění pominula.


Ahoj Dano!
Dnes jsem dostal dopis z Prvního bruntálského nakladatelství e-knih. Promiň, ale ten pán... není trochu zvláštní? Ano, některé změny, co po mě chce, udělám, ale některé jsou na hlavu a hlavně v rozporu s tím, co mě 3 geniové literatury Lustig, King a ty naučili... Vždyť já si jako autor nemusím nechat všechno líbit, nebo jo? Například se mu nelíbí označení Bulovka. Ok, opravím. A chlap tmavé pleti byl pro mě vždycky černoch, ale ok, taky opravím. Ovšem nevím, proč bych měl mazat slovo hovno, když to patří k momentálnímu rozpoložení mé postavy? A už vůbec nevím, co mu vadí na označení přímé řeči - mně se zdá v pohodě. Co si o tom myslíš?

          

Martine, bohužel, je to po dvou letech v bavlnce u mě vstup do reality. Mělo by to být pro Tebe poučné. Takto vnímají Tvůj pravopis a literární projev lidé, kteří Tě neznají. A protože stojíš o to, aby Tě čtenáři četli jako autora a ne jako postiženého vozíčkáře - chudinku, který píše jedním prstem na tabletu s pomocí dokončování slov, musíš ještě na sobě zapracovat. Jinak Tvé rukopisy žádná redakce nepřijme, protože už první kontakt "o Vás moc dobrého neříká", jak píše ten pán. Co se týká těch konkrétních věcí, s editorem vždy musíš najít kompromis, nebo publikovat jinde.
Doporučila jsem Tě, ale nauč se pravopis. I literární génius King říká, že bez zvládnutí gramatiky se žádný autor neobejde.
Dana


Vážený pane Tomášek,
povídka Dárce se mi líbí, byla by použitelná. Jen si prosím dávejte pozor na pravopis. Někdy píšete doktora Volejníka „s čárkou“ jindy zase s čárkou. Pak ho máte několikrát s malým „v“. Dále používáte špatně dvojité uvozovky. Správně se píší takto: „Přímá řeč.“
Co se týká povídky, tak ji prosím rozpracujte, aby byla delší a termín transplantace bych poprosil posunout ne na zítra, ale na nejbližší možný termín po provedení všech vyšetření. A prosím vysvětlit, jak se matka o potřebě dát ledvinu své dceři dověděla. Dále: prosím dát pryč tu Bulovku, ať je to anonymní.
Povídku jsem si přečetl ještě jednou a ten konec je sice velmi efektní, ale nelogický. Proč by s matkou nezůstali v kontaktu? To je potřeba vysvětlit, toto je hlavní nedostatek povídky.
Nebo by možná stačilo napsat, že se s matkou vídali přes Skype a jednou ročně osobně, ale osobně se sourozenci setkávali skoro denně. Dále prosím odstranit slova hovno a černoch. A určitě si přečtěte tuto stránku o transplantacích.
A závěrem dotaz: Co jste to napsal?

Dobry den,
V příloze zasílám nějaké své práce později vám pošlu ještě jednu ale musím ji dopsat pokud se vám budou moje práce líbit budu pokračovat

Proč to píšete v jedné větě a nepíšete tam čárky? Tento text o Vás moc dobrého neříká. Navíc Vám musím říct, že můj e-mailový program zařadil Váš e-mail do spamu, zřejmě proto, že považoval tento text za napsaný nějakým spamovým automatem.
S pozdravem
Mgr. Michal Beran, První bruntálské nakladatelství


DLOUHODOBÝ KURZ PRO ZAČÁTEČNÍKY, 4. LEKCE 5. SRPNA



Měli bychom začít od Adama. Co je to klenba? Klenba je původem stavební prvek a architektura jej zná už od dob Sumerů.
Klenba je samonosná, vzhůru vypuklá stavební konstrukce, která se užívá na zastropení a zakrytí prostoru. Podobně jako oblouk využívá toho, že váha klenby se přenáší na její podpory, a to ve svislém i vodorovném směru.
Tolik citace z Wikipedie.
Klenba má úžasnou schopnost snést zatížení, které by bez ní jistě způsobilo zřícení stavby.
A v literatuře je funkce klenby stejně důležitá. Tedy: bez správně použité klenby se naše dílo zbortí.
Jeden z prvních učitelů dobrého psaní, Aristoteles, nám ve své knize Poetika říká, že pro dobré psaní jsou nutné tři základní prvky klenby. Říkejme jí DRAMATICKÁ KLENBA. A ony prvky jsou stručně: začátek, prostředek a konec.
Ernest Hemingway nazývá tři základní dimenze: teď, včera a zítra. Teď je akce. Včera znamená motiv. A zítra představuje následek akce. Čtvrtá dimenze podle Hemingwaye je čas, neboť to nejlepší, co se v literatuře může povést, je postihnout okamžik změny.
V literatuře lze tyhle základní kameny porušit, ovšem tohle si může dovolit jen zkušený spisovatel, který má výše zmíněné prvky už v malíčku. Pěkně o tom píše pan Jiří Suchý ve svých vzpomínkách ŽIVOT NENÍ OBNOŠENÁ VESTA. Cituji:
„Kdykoliv píšu pro divadlo novou komedii, mám takovou permanentní obavu, že nebude k smíchu. Při premiéře mě svalí první řehot v sále balvan ze srdce. Nikdy netrnu, zda bude příběh mé hry pro publikum dostatečně poutavý – vím, že nebude. Taky vím, že postavy nebudou mít náležitou psychologickou prokreslenost a že bude chybět správná dramatická klenba. A kolikrát si říkám, že bych možná dokázal vyklenout klenbu, prokreslit postavy, příběh opatřit slušivou zápletkou, snad bych si uměl všechny tyto náležitostí osvojit, nejsem přece bez talentu.“
Konec citace.
Ano, pan Suchý není bez talentu, a tudíž si prohřešky proti pravidlům může dovolit. Ovšem začínající autor se bez užití dramatické klenby neobejde, tedy až na výjimky. (I nezodpovědný literát může dát společnosti za jistých okolností docela pozoruhodné dílo. Viz Jaroslav Hašek a jeho Švejk.)
Vymýšlení příběhů, jejich budování má svá pravidla. Jedno přísloví říká, že: Jenom dvě bytosti mají tu moc určit, kdy se komu co stane, kdy se kdo narodí a kdy kdo zemře: Bůh a spisovatel. Aby však příběh měl hlavu a patu, musí jeho pisatel zvládnout základy – pilíře dobrého psaní.
Těmi pilíři jsou, jak už jsem zdůraznil v úvodu, tři prvky dramatické klenby. Tak se k nim vraťme.
Začátek: úvod, tedy seznámení s prostředím, postavami, úvodem do děje. (Zde je nesmírně důležitý tzv. HÁČEK, první věta, která by měla čtenáře hned zaujmout).
Zápletka: rozvinutí příběhu s cílem vybudit zájem čtenáře. Ten by měl chtít, přímo toužit, číst dál.
Prostředek: je obyčejně vyvrcholením konfliktu. Něco zásadního se v ději stane. Přichází zvrat. Stupňuje se napětí nebo dochází ke krizi.
Konec: rozuzlení příběhu. Vše je dořečeno nebo naznačeno, aby se čtenář dovtípil. Hlavní i případně vedlejší příběhy musí mít svou koncovku. Epilog, skryté poselství autora, proč jsme vše psali, co jsme tím chtěli říci.
Čtvrtou neviditelnou dimenzi – morální ponaučení – má viditelnou pouze bajka.
Pětidílná stavba klasického příběhu, mylně připisovaná Aristotelovi, je jen rozvedením předešlého. 
Konkrétně:
ÚVOD = EXPOZICE
ZÁPLETKA = KOLIZE
VYVRCHOLENÍ KONFLIKTU = KRIZE
ZVRAT = PERIPETIE
ZÁVĚR = KATASTROFA
UVOLNĚNÍ = KATARZE
K těm latinským výrazům, z nichž některé mohou být zavádějící: peripetie je fáze děje, která předchází závěru. Neočekávaná rozhodující změna, která následuje po krizi. Katastrofou je zde myšlena nikoli nějaká tragická událost, ale konečný obrat, směřující k uzavření konfliktu.
Katarzí se myslí očistný stav mysli přicházející se závěrem, epilogem.

Arnošt Lustig říká: „Když chcete porušovat pravidla (moje poznámka – viz Jiří Suchý), musíte je nejdřív znát. Jestliže vaší povídce chybí správná forma, třeba začátek tvoří devadesát procent, střed dvě procenta a konec osm procent, pak je to ve většině případů spisovatelský zločin.“
Také další důležitá oblast dobrého psaní má tři pilíře. Těmi jsou INSTINKT, CIT A ROZUM.
Arnošt Lustig říká, že v literatuře můžeme použít absolutně všechno. Všechno, co nám slouží: krásný, hnusný, dobrý, špatný. Důležitá je inspirace. A potom psát přesně tak, jak to pisatel cítí. A použít bezohledně všechno, co dobrému výsledku poslouží.
Při rozhodování, jak to v psaní použít, nám pomáhají tři věci: instinkt, cit a rozum. S nimi tvoříme příběh. Jsme svobodní a můžeme napsat to či ono, záleží pouze na nás. Moc pěkný příklad uvádí Arnošt Lustig na fiktivním příběhu, kdy manželka odhalí manželovu nevěru. Jak s tímto zjištěním naloží? Jakou roli při psaní tohoto příběhu zahraje instinkt, cit a rozum? Možná východiska si přečtěte v učebnici „Kouzlo psaní knih.“
Bližší rozbor instinktu, citu a rozumu rád přenechám dalším frekventantům tohoto kurzu.


Ponaučení, 
mluva-autenticita, 
poslední věta, 
rozpoznání-konec
Alena Bruthansová


Autor musí být k sobě přísný (umění "vzdát se svých miláčků")
Příběh: instinkt & cit & rozum
Katarze - prostor pro diváka (posluchače)
Bára Ponešová


Ahoj Dano,
děkuji opět za krásnou "hodinu". A co jsem se naučila:
1. Otevřený konec kolikrát mnohem silnější
2. Rozuzlení by mělo být přrozené (V americe ale ne .. pokud příběh kysne, přiveď chlápka s pistolí)
3. Aristotelova pětka
4. Rezonance - umocňuje katarzi - Věta na konci povídky, která s povídkou nesouvisí, ale nechá čtenáři možnost příběh prožít, vstřebat .. mít husí kůži.
Katka Milfaitová


Zklidnění na závěr – dožití příběhu – katarze aresonance
Rozpoznání – musím ještě lépe pochopit


Mininalejvárna pro kurátory Vlastivědného muzea v Olomouci, 23. 7. 2021
Hlavní je titulek a první věta jsou velmi důležité pro zaujetí čtenáře.
Stručně - jasně - srozumitelně - zajímavě.
Žádná pasiva!
Je to pro "Čendovu babičku"...
Zaháčkuj čtenáře hned na začátku, pak teprve piš nové informace.
Magda Bábková Hrochová


Mám jen jedno odnesené poučení, protože jsem přišel pozdě: často jsou lepší krátké věty. 
Miloš Krist 


Dnes mě to bohužel moc neobohatilo, geologie je obor, který je velmi specifický a příklady, které jste dnes zmiňovali, se nejspíš do geologie nedají aplikovat. Příkladem může být přespříliš komplikované a zbytečné vysvětlování některých pojmů v popiscích - např. vrása ve filitu. 
Martin Kováček

Vysvětlit se to musí. Já bych to viděla takto, ale strávila jsem tím hodinu. Odborník by zvládl určitě  rychleji:

Fylit vzniká přeměnou zelených břidlic
Vrása ve fylitu
Obrovský tlak při pohybech zemské kůry způsobí, že se vytvoří vrása – zvlněná vrstva horniny, která může být i desítky kilometrů dlouhá. V tomto případě jde o vrásu ve fylitu, jenž vniká při vysokých teplotách a tlacích chemickou proměnou usazených hornin, především břidlic. 
nebo
Vrása běžně vzniká při pohybech zemské kůry. Tlak způsobí, že se vrstva horniny (v tomto případě fylit) zvlní. Vrásy mohou být kratičké i desítky kilometrů dlouhé.
DE


Nové poznatky vnímám s mírným rozčarováním. Historická geologie bude náročná, vzhledem k tomu, že budeme muset vysvětlovat úplně všechno. Ale snad se to podaří! Třeba fylit má školní dítě znát. Je to úplně na stejné úrovni jako bez černý nebo vrabec polní. My právě musíme pracovat na určité znalostní úrovni...
Tomáš Lehotský


Daně Emingerové se líbila moje Pohádka o Bludičce a Hejkalovi a zveřejnila ji na webových stránkách Psaní podle Lustiga. A já mám radost. Uvědomila jsem si, že to vlastně byla první pohádka od dračí babičky. Jen jsem to ještě nevěděla, když jsem ji napsala. Netušila jsem v tu chvíli, že přijdou další pohádky. Ani to, že je vypráví dračí babička. Ale teď už to vím. Tak napíšu další pohádku a tentokrát i s dračí babičkou, která konečně dostala i své jméno. Jsme totiž na začátku. 


Dlouhodobý kurz 22. července 2021, 3. lekce

Vhodným jménem pomůžeme čtenáři se zorientovat.
Sprosté slovo ztrácí smysl, když se opakuje často.
Úhel pohledu: poprvé jsem slyšel o ich - er - du formě psaní
Stanislav Kozubek


Autor "nesoudí" špatnou stranu, 
hrdina i antihrdina, postava se mění, roste, lepší než skutečnost, 
uvěřitelnost
Alena Bruthansová


Pozor na to, když líčíme něco, co známe, je potřeba to dobře popsat.
Bára Ponešová


Konec se dá vyjádřit na pět způsobů (jedním z nich je rozpoznání); 
Vyprávění - ich /er/ du forma (du forma naléhavá, agitační);
Jedno sprosté slovo na 1000 slušných; 
Pozor na "prázdné věty"; Postava má vždy sloužit příběhu, ne naopak
Kateřina Milfaitová


Bajka může být i o lidech a věcech - 
krátké úvody - jeden konec - 
Ich forma je osobnější, er dává více variant.


Typy postav a jejich důležitost 
Postava má sloužit příběhu, ne naopak - je ji třeba pečlivě vykreslit 
Hlavní postava - promyšlená, nemusí být kladná, znát detaily, minulost, pohnutky, zvyky, prostě skrz na skrz kladný hrdina musí mít i záporn vlastnosti, aby postava byla uvěřitelná a čtenáři blíže (jinak jde o pohádku) 
Námět na bajku hledat třeba i v encyklopedii, kdy se můžeme dozvědět zajímavý detail o zvířeti
Michal Hejna

DĚKUJI VÁM ZA VŠECHNY GRATULACE A MILÉ DÁRKY

MOJE 60 V ČERVENCOVÉM NEWSLETTERU

Milá Dano,
přicházím - ovšem jen zdánlivě - s prodlením. Doteď jsem se nedokázal srovnat s tím údajem v ňůsletru. Napadlo mě, zda kdysi neudělali soudruzi matrikáři někde chybu. Ještě dnes vidím, sice už jen matně, tu zapálenou, razantní a odhodlanou čupřinatou dívku, která tak snadno zapadla mezi partů klasiků. A Tobě, že by teďka bejt - nechci tu chybu opakovat. Nepamatuji si na první Tvůj opus pro Mlaďák, ale vím, že nejeden z dalších vyvolal rozruch jak v redakci, tak i ve čtenářstvu, ale často i na "baráku" (víš na kterém). 
Redakce Mladého světa v roce 1988
Nechci se moc babrat v dřívnu, ale jsem rád, že jsem měl to potěšení sdílet s Tebou i s dalšími novinářskými profíky ostrůvek pozitivní deviace (tak se tomu říkávalo, ne?) a že můžeme dodnes bez studu vzpomínat na ty roky se zamlženým zrakem. A nejen na ta mlaďácká léta, ale i na naší další spolupráci.
Ať se Ti navzdory té neuvěřitelné číslovce daří i dál šířit kolem sebe to, zač Tě máme rádi. Líp to sesumírovat neumím, asi bych měl absolvovat Tvé "Psaní...", ale na to už jsem moc velkej a belhavej.
Jarda Vozobule

P.S.: A zajdi na matriku, ať tu chybu opraví.


Ahoj Dano, 
vše nejlepší. Doufám, že si narozeniny náležitě užíváš, jak to podle červencového NEWSLETTERU vypadá. Moc hezké vydání a opravdu bohatý život.


Václav Havel 

Alexander Dubček

Deepak Chopra

Reinhold Messner


David Vávra a Arnošt Lustig
Papež Jan Pavel II. 


 


Kateřina Neumanová a Adam Ondra
Viktor Fischl
Dominik Hašek







Milá Dano,
ptáci na stromech cvrlikají, že jsi dosáhla na šedesátku. Posouváš mi tím moje vnímání hranice, kde končí mládí a začíná stáří zase o kousek dál. Jsem moc ráda, že jsem se mohla s tebou setkat a užít si tvou živelnost a živost a radost z toho, co děláš.
Přeji ti, ať jsi dalších aspoň 40 pořád tak báječná jako teď.
Hana Novotná


Je tak trochu moje druhá "máma". Asi to bude tím, že jsme obě brunety, milujeme psaní a minimálně jednoho jejího syna nazývám bráchou. Věříme si. Já jí povídám svoje spisovatelský obavy a ona mě uklidňuje laskavým úsměvem. Říkáme si věci tak, jak jsou. Bez příkras, protože na omáčku kolem se známe už příliš dlouho.
Hodně mě naučila. Nejen v psaní, i když to teda musím vypíchnout, protože učitelka je fakt dobrá. Ukázala mi, že každej si neseme nějaký břemeno a každej s něčím bojujeme, přestože o tom nemluvíme a mnohdy ani nepíšeme. 
Díky ní jsem potkala nový kamarády. Takový ty kamarády, ze kterejch se hodně brzo stanou přátelé.
Jednou mi napsala krátkej komentář k procesu psaní první knížky. Docela obyčejný: "Já ti věřím.".
To někdy stačí, víte. Že prostě někdo věří tomu, co děláte. O co se snažíte. Vašemu snu.
Dneska tahle krásná, charismatická, usměvavá a moc fajn žena slaví narozeniny. Vono je celkem jedno kolikátý, důležitý je to, že můžu být součástí jejího bohatýho života, občas si s ní dát večer víno, svěřit se, zasmát se, popovídat si. 
Tyhle maličkosti tvoří krásnej harmonickej vztah, sice na dálku a osobně jen párkrát do roka, ale i tak jsem za ty chvíle vděčná.
Krásné narozeniny, moje drahá Dano, pančelko z Prahe, tak trochu druhá "mámo", přítelkyně, brunetko s okouzlujícím úsměvem a především spisovatelko! Mám tě moc ráda❤!
Zuzka Fajmonová


Milá Dádo, milí příbuzní, vážení přátelé, ale samozřejmě i ti, co se ještě nevážili, a všichni zde přítomní. 
Milá Dádo, přejeme Ti, abys byla stále milá, krásná, zdravá, čilá a pracovitá. 
No, hezky si to napsal Zdendo! Tak, dál, pokračuj!

Když jsem chodil za Bohunkou a jak my pamětníci říkáme, když jsem si ji namlouval a vztah začínal být vážný, takže už jsem chodil i do rodiny, Bohunka dostala za úkol přivést holky, rozuměj holky Emingerovy ze Senohrab do Benešova. Takže jsme pro ně jeli spolu. Dádě a Evě mohlo být tak sedm, osm let. Na zpáteční cestě ve vlaku jsem chtěl na holky udělat dojem, a tak jsem se předváděl, vyprávěl a povídal si s nimi, jen abych je zaujal a ohromil, jako jsem asi před půl rokem zaujal a ohromil Bohunku.

Později, když jsme s Bobinou byli sami, tak jsem vyzvídal a - jistý si svým výkonem - jsem se jí ptal s jiskrou v oku: „Tak co říkaly holky? Líbil jsem se jim?“  
„No,“ povídá Bohunka, „říkaly, že myslely, že budeš vypadat víc jako Neckář. Že mu budeš víc podobnej... ale prý je s tebou sranda, tak jsi prošel.“

Teď uděláme střih, jako ve filmu, přeskočíme pár let Tvého života a začneme tam, jak ses seznámila s Arnoštem Lustigem a hlavně s jeho Kurzy tvůrčího psaní. To Ti ukázalo další možnosti Tvé práce.
Po jeho smrti jsi pokračovala a sama jsi otevřela Kurzy psaní podle Lustiga. 
Karel Šíp, když Tě pozval do pořadu Všechnopárty, kde jsi všechny diváky i jeho přesvědčovala, že naučíš psát každého, ale úplně každého, nadzvedl stavidla zájemců o tvůj kurz. Mělo to dopad i na mě.
Když je to tak jednoduché, říkal jsem si, tak se na ty kurzy také přihlásím. 
Snažil jsem se. Úkoly jsem psal, škrtal a znovu přepisoval. Vytiskl, přečetl, zmačkal a znovu a znovu, až jsem konečně začal být spokojený se svým úkolem a líbilo se mi to. Pak jsem svoje dílo přinesl na kurz a přede všemi ho přečetl.

Svatba Zdenka a Bohunky 3. dubna 1969 (holky Emingerovy v 1. řadě)































„No, vidíš, je to dobrý, bezvadný,“ zhodnotila jsi moje první krůčky psaní. „Ale ten začátek bych zkrátila nebo vůbec bych ho tam nedala a začala bych tam, jak píšeš, že Karel nastupuje do auta. A konec, ten poslední odstavec, tam vůbec taky nemusí být, je zbytečný, protože čtenář už ví, jak to skončí. Ale jinak je to prima, je to vtipný, legrační. No, ještě snad ten dialog uprostřed také malinko zkrať a bude to fakt dobrý.“ 

Všechno jsem skousnul, zkrátil, vynechal, přepsal a kurzy jsem navštěvoval dál. A dnes jako absolvent Tvých kurzů jsem si dovolit napsat tuto gratulaci... ale už si dovedu představit, co se Ti při tomto čtení honí hlavou. Ty už vidíš, co je nudný, co je potřeba vyškrtat a co je v tom textu nedůležité. 
Abych si neudělal ostudu, raději si to ještě znovu přečtu a vyškrtám ty plevy sám. Tak honem, ať nezdržuji a znovu přelítnu ten text, ale už opravdu naposled!
Ten začátek, no to né, ten opravdu, no... to musí pryč. Ten vlak? Ještě uvidím, ale tady to - zkrátit! 
Ur-či-tě zkrátit! 
A tohle, to snad nikoho nezajímá. Pryč s tím! Jo, takhle by to mohlo být. Vidíte! Pár škrtanců a už je to lepší.
Ještě prosím o chvilku strpení a přečtu vám to již přepracované celé znovu. To má úplně jinej šmrnc. To už je ten pověstný vybroušený diamant, jak na kurzech, vždycky říkáš. 
Tak, naposled, prosím ticho a poslouchejte: 
Milá Dádo gratulujeme Ti k narozeninám.
Počkat, počkat! Ono tam snad ani nemusí být k těm narozeninám, to přeci každý ví, že máš narozeniny.
Zdeněk Hart


Bylo to někdy kolem roku 1985. Vrátila ses odněkud z hnusného kapitalistického západu, sesedli jsme se v Benešově v kuchyni a tys nám kromě vyprávění přivezla i podivuhodné neznámé ovoce. 
Vypadalo to jako chlupatá brambora, škrabkou na brambory jsme ho také naloupali, nakrájeli a zvědavě koukali na čtyři brčálově zelené plátky.
Vypadlo to zvláštně, vonělo zajímavě a chutnalo báječně!
Tenkrát jsme asi jako první Benešáci ochutnali kiwi.
David H.


Všechnopárty: Dana Emingerová hostem Karla Šípa. Povídání o psaní a o kurzech.









Setkali jsme se u nás v obýváku. Dana si tohle setkání stopro nepamatuje, ale já ano. 
Sedím vyvalený spokojeně v křesle, když v tom Dana přichází. Usmívá se a je mi od prvního okamžiku sympatická. Karlovi zřejmě taky. Povídají spolu, mě moc ke slovu nepustili, to je pravda, ale nebylo třeba. 
Hned jsem věděl, že tuhle babu musím poznat i jinak než jen skrz televizní obrazovku. 
Jen jsem si to pomyslel, už mě zvala na svůj kurz. Nelenil jsem a hned jí napsal. Čekal jsem nějaké zdlouhavé oficiality, ale Dana mě zaskočila. Zazvonil mi mobil a kdesi na druhé straně se ozvala ONA. 
A stejně jako u Šípa, byla milá a vstřícná.
Teď máme spolu za sebou první dvě kurzovní sezení a já se těším na další. Snad nastane chvíle, kdy budu moci Daně srdečně potřást pravicí i v reálu.
Jiří Wilson Němec


Podle chlapů má mít prý ideální žena 5 P, tedy být pohledná, poctivá, pracovitá, pořádná a prachatá. Podle mě má Dana těch „P“ mnohem víc.

PÍŠE POUTAVĚ… Ačkoli Dana na své Kravaťáky ódy nepěje, já jsem se díky nim zapsala na její první víkendový kurz. Chtěla jsem si „od té spisovatelky ze Všechnopárty“ něco přečíst a právě tato kniha mi byla blízká tématem korporátu, ve kterém jsem pracovala. S odstupem ráda uznávám, že Živel Lustig mě posléze chytl mnohem víc a úplně nejvíc mě pohltily samotné lekce.

PŘEDÁVÁ POZNATKY PŘÍTELE ARNOŠTA LUSTIGA… a tím učí kultivovanému písemnému projevu každého, kdo o to projeví zájem. Je jedno, jestli jste to babička, která chce sepsat paměti pro svou vnučku, cestovatel, jenž touží po vydání svých nezapomenutelných zážitků, nebo kdokoli, kdo vnímá hraní se slovy jako terapii či prostředek k sebevyjádření. Zásady jsou stále stejné – uvědomit si, pro koho píšete, vynechat vše, co brzdí spád či mate děj – hlavně pozor na flinty na zdi, nedělat ze čtenářů blbce, ctít literární pravdu víc než pravdu svou atd.

PROŠKRTÁVÁ PŘEBYTEČNÉ PASÁŽE… komukoli bez rozdílu. Je jedno, jestli jste „Rozmazlená“ Nataša nebo snaživý začátečník. Padni, komu padni… Upřímně, bez obalu, ale s láskou... Každý musí svůj diamant poctivě opracovat. Psaní je řemeslo. Někdy obrečíte vypiplané pasáže, které jste v potu tváře dopisovali ve dvě v noci, ale zpětně uznáte, že do dané povídky opravdu nepatřily. Ta úča měla zase pravdu!

PODPORUJE PISÁLKY PŘI PSANÍ… Ať píšete sci-fi, básničky, potrhlé povídky či vážná díla, hlavně pište, škrtejte a čtěte si to po sobě nahlas. Kde to nebude dávat smysl vám, čtenář se v tom jistojistě ztratí. Hlavně neklesejte na mysli, když se vám nepodaří všechno, co naťukáte, prostě zmáčkněte Delete a začněte znovu a lépe. Smiřte se dopředu s tím, že ne každý sáhne v knihkupectví po vašem historickém románu, ale své čtenáře si jistě najde.

POMÁHÁ POZITIVNÍM PŘÍSTUPEM… a rozsévá tím kolem sebe dobrou náladu, i když jí samotné třeba do smíchu není. I sdělení: „Dneska je mi nějak blbě, nevím, jestli dám celou hodinu, mám totiž Covid,“ nám vloni v listopadu na on-line hodině sdělila s úsměvem na rtech. Obdivuji její vitalitu, všestrannost i nadhled, se kterým přistupuje k životu. Obdivuji Danu celkově.
Anna Vocelová


Psaní dává křídla
„Milý koni,
musím ti poděkovat! Za to, že jsi, za to, že jsme se potkali. To není jen tak samozřejmé a je třeba si toho vážit. Z mé strany tedy rozhodně. Nebylo to vždycky, že jsme se vzájemně měli v takové oblibě, jako je tomu dnes. Začal jsem si tě sice tu a tam všímat už jako malého koníčka v dětství. 
Ale teprve časem jsem se osmělil a začal v tobě nalézat větší zalíbení. Nejprve jen tak s ostychem a nenápadně, aby to nikdo moc neviděl, později jsme se však začali spolu ukazovat i veřejně. To když mě například ve škole paní učitelka požádala, abych přečetl svojí slohovou práci spolužákům nebo jsem později někomu složil básničku k výročí. 
Často jsem si uschoval svoje názory jen tak do šuplíku nebo kompjůtru, aby to raději nikdo neviděl. Jenže potom, později, jsme spolu objevili i další skvělé lidi se stejnou zálibou, kteří také někdy něco někde někam a o něčem píší.
A konečně, nádherně ovlivněn skutečnou spisovatelkou, jsem ti vážený koni přišel na chuť. Postupně jsi tak u mě vyrostl z nenápadného koníčka na velkého plnokrevníka a já tě osedlal! Jsi můj psací kůň! Měl jsem a mám samozřejmě ve sbírce spoustu dalších koníčků i větších koní. Jenže ty jsi něčím jiný. Mám tě vlastně kdykoliv a kdekoliv u sebe. V hlavě. Hlava je ten jedinečný nástroj k tvému každodennímu možnému provozování. Obrovská výhoda! A to je na tom to neskvělejší, jsi stále se mnou!
Vezměme pro porovnání například lyžování. Aby si člověk mohl takového koníčka plně vychutnávat, musí k tomu opatřit kupu věcí. Prkýnka s vázáním, speciální plastové nepochopitelně nepohodlné boty na přezky, hůlky, teplé oblečení, helmu, lyžařské brýle. A to ještě nestačí! Je třeba počkat na zimu, dojet do pořádných hor, tam se ubytovat, zaplatit za lanovky a mít štěstí na pořádný a upravený sníh. Jinak je to všechno úplně k ničemu. Podobně je to i s golfem. Pořídit výbavu, najít golfové hřiště, jelikož jinde se hrát nedá, udělat zkoušky a zaplatit za každou hru. Ani nemluvím o všemožných koníčcích týmových, kde je třeba sehnat ještě partu kamarádů. Pro hru na kytaru nebo piáno je nutné mít kytaru nebo piáno. A nejlépe ještě znát noty. No a stará auta jako koníček? To znamená mít auto, dokola ho opravovat, udržovat, leštit, napájet benzínem. K tomu řidičák, technické prohlídky a kdoví, co ještě. Cyklistika nefunguje bez kola. Cestování bez dopravních prostředků a peněz. Plavání bez vody.
Dřevořezba potřebuje dláta, pily, smirkové papíry a brusky. A pěkný kus dřeva, abych se do něj mohl vyjádřit. Dalo by se pokračovat a pokračovat…
Ale TY, milý koni, TY jsi opravdu jiný.
Skvělý!
Jsi ekologický a jednoduše recyklovatelný.
Nemusím pro tebe nic kupovat, posilovat fyzičku ani shánět parťáky. Tréninkem je jen vnímání, jak běží život kolem a ukládání inspirace do paměti. Později se o všem dá napsat. Netřeba další výbavy! Něco na zápisky se vždycky najde. Mám to takhle rád, mám obrovskou radost, že se naše cesty setkaly. A každý den si s tak s tebou po svém vykládám slova klasika.
Psaní dává nejen křídla ale může i způsobit, že NEJKRÁSNĚJŠÍ POHLED NA SVĚT JE ZE HŘBETU KONĚ!“
Libor Frank

Náš společník z kurzů, básník a bajkař Libor Frank, vyřezává ruce z borovice limby, která roste v nejdrsnějším vysokohorském prostředí Alp, a proto má její dřevo jedinečnou sílu. Dostala jsem od něj k narozeninám „osobní spisovatelskou nabíječku“. Děkuju, Libore! Stvořil jsi z ruky „staré ženy“ objekt umění, a to daleko optimističtější, než Tvůj slavný kolega Halas. Už se denně dobíjím...
Dana

PS. Jeden z nejkrásnějších rozhovorů o stáří jsem před pár lety napsala se svým gymnaziálním češtinářem, profesorem Milošem Hoznauerem.


Milá Dani,
všechno nejlepší. Taky bych si přála mít takový tah na branku jako Ty.
Lea Mandíková, Ženeva


Víkendový kurz v březnu 2019, Olga v první řadě vlevo



















Milá vzdělavatelko psavců,
dnes je ti krásných 60 let. Musíme si to pochválit, protože za dva roky mě to čeká taky a budu také stará žena... Jo houby, to mě teda fakt ani nenapadne. 
Božka Němcová holt měla sama těžký život, tak viděla babičku jako stařenku. Ale trochu se bojím, že vytvořila stereotyp, který je už konečně potřeba rozbít. Tak a jde se na to - beru to krok za krokem podle Tvého narozeninového zpravodaje.

Babička:
-zuby, no to je čistá genetika, někdo holt má, někdo prostě nemá, ale implantáty taky dobrý
-ručičky svraštělé - no jo, asi nepoužívala výživné krémy na ruce a prádlo holt prala rukama na valše nebo v neckách - takže kupte si výživný krém a zapněte pračku a myčku a je po starostech
-pohledné holky-to to rozhodně jsi/jsme. Nejvíc nám to sluší při sportu a turistice, při běhu po kurtu a lezení po skalách holt nejsou moc vidět ty zrazující detaily.
Takže Božka nebožka by se asi divila, co je dnes možné.

Nejkrásnější interview:
život mi každé ráno v koupelně posílá do života - mě. A navíc se na to musím dívat celý život, trochu se to mění, ale pořád to docela jde. Takže nejkrásnější interview je Dano to, co vedeš ráno sama se sebou v koupelně před zrcadlem. A tam teda fakt nic neokecáš. Ale i tady by se Božka nebožka asi divila, co je dnes možné a určitě by si myslela, že je ti těch tak slabých 30.

Ruka staré ženy z borovice limby s jedinečnou silou:
No tak tu budeš ale v 60ti fakt hodně potřebovat. Oni totiž např. vnoučata s lyžema na nohou taky něco vážej. A taková příklepová vrtačka taky není žádný lehký kousek. Mám pokračovat nebo to jako příklad, proč máš mít ruku s jedinečnou silou, stačí?

Restaurace na náplavce:
No jo no, to je holt fenomén. A fakt těch Několik vět napsal tam? To muselo být tak nějak asi když už bylo venku teplo. Jinak prý sedával v Rybárně kousek za rohem. Ryby jsem si s ním nedávala, ale Několik vět jsem teda podepsala, takže mám tu čest být asi někdo archivována. Takže ona ta 60tka jako teda nic moc, ale na druhou stranu, bez té šedesátky bychom tohle nezažily a devadesátky byly fakt skvělé období. Akorát ty tanky pod našima oknama jedoucí po Vinohradské k Rozhlasu, ty jsme si teda mohly odpustit, to zas jo.

Martin Hilský a William Shakespeare:
Shakesperova Anglie, Portrét doby už má také čestné místo v mé knihovně, protože já knihy od Martina Hilského kupuju jako odměnu pro něj, že to že to s náma vydržel. Patnáct rozjívených tělocvikářů v teplácích a s velkejma taškama, tak nám myslím říkali na Filosofické fakultě, na přednášce Martina Hilského při velmi podrobném rozboru díla Williama Shakespeara musel být pro Martina Hilského doslova očistec. Ale přežily to obě strany, takže dobrý. A zase, kdyby nebylo těch 60ti let, tak už Martina Hilského jako vyučujícího na FF UK asi nezažijeme. Takže tady taky dobrý.

Synové, dospělí muži:
Tak tady je to tou 60tkou vlastně dané. Tady ani jinak nelze.


Z rodinné kroniky:
Tak tyhle fotky máme v naší věkové kategorii všichni, a všichni mají černobílé. Husákovo děti ty už mají asi barevné, ale zase černobílá je nejvíc a navíc, kdo by jako dobrovolně chtěl být Husákovo dítě, že jo.

Mys Dobré naděje
Nomád:
No tak 60 zemí, to by se bez té 60tky asi taky nedalo stihnout a určitě ještě hodně přibude, protože jak již řečeno výše, na horách, v bundě, pohorkách a čepici vlastně kolemjdoucí ani netuší, že potkal nějakou stařenku. Obzvlášť tehdy, když ho lehkým krokem předběhne při výstupu na vrchol.

Tetička:
Ach jo, tady teda máme VELKÝ problém. Tady by to teda chtělo mít tak o 40 let méně! Ale ten pohled při OH v RIO - ten teda stál za to.

Plány do budoucna:
Nic moc neplánuj a užívej si života. Plány si musejí dělat lidi, kteří se věnují výzkumu léků, lékaři, ale hlavně ty naši plánovači důchodů. Ty musej mít už teď pořádně zamotanou hlavu.
Tak vše nejlepší k narozeninám. A to číslo, to jsem během toho psaní nějak zapomněla.
Olga Sedláčková

P.S: Napsala bych něco delšího, ale holt musím jít bruslit a pak mám trénink tenisu, takže něco textově delšího zase až v zimě.


Milá Dano!
to je ukázka z newsletteru z roku 2036? Posílám velikou gratulaci s jednou unikátní sádrovcovou růží, která bude taky pořád vypadat stejně báječně.
Michal Hejna


Milá Dano, 
ať se tě elán, pozitivní energie, pracovní nadšení a zdraví drží ještě další desítky let. Jsem ráda, že jsem měla tu čest se s tebou setkávat na kurzech a těším se, že na to v blízké budoucnosti opět navážu. Bylo mi tam moc fajn, neskutečně mě to obohatilo a už mi to strašně chybíííí... Ať se ti daří !!! 🌷 
Kristýna Rose


Milá Dani, 
ať tvoje energie je porad inspirací pro tebe i tvé blízké! Mam tě ráda.
Safi Narwa


Těžko se hledá spojitost mezi podzimem a vlakovým nádražím. Dokonce na nich na první pohled není nic zvláštního. Ale pokud ten pohled zaměříte na podzim 2017 a Vaše myšlenky ubíhají po kolejích do Prahy, tak pak už je to jiná. Neboť vše se vším souvisí.
Stojím před Dobeškou a čekám, až přijde. Ta paní, co hovořila do rozhlasu o psaní tak poutavě, až jsem vzala veškerou svou odvahu, zvědavost, přibalila svá tajná přání do kapsy a vyrazila. Přichází. Sebou má kromě plných rukou knih a občerstvení, oči plné jiskřiček, všudypřítomný úsměv na tváří a tolik pozitivní energie, která otevírá nejen dveře Dobešky, ale především srdce všech, kteří měli to velké štěstí vtáhnout si ji do života.
Dano, jsi tak trochu droga. Nabíjíš nás pozitivní energií. Kreativitou. Humorem. Laskavostí. Konstruktivní kritikou. A především člověčenstvím.
Jsi jako Večerníček. Rozhazuješ kolem sebe úžasné nápady, silnou motivací, víru a naději, přátelství, inteligenci a rozhled. Mezi tím si v klidu šlapeš na kole jako by se nechumelilo. Jenže ono se chumelí.
Chumelí se to kolem Tebe vločkami vzácnosti a dary. Ty sama jsi dar. Dáváš se všanc svým srdcem, upřímností a férovosti.
A to dokážou jen opravdoví borci.

O dva roky později
Pátek – autorské čtení, sobota, neděle – kurz tvůrčího psaní.
Sobotní dopoledne. Vyprávíme si zážitky a pocity z pátečního Autorského čtení na Dobešce.
„Jakou jsi měla včera cestu z Moravy?“ ptáš se mě.
„Vše v pohodě, ubytovala jsem se na hotelu a připravovala se na autorský večer. Pod tíhou slavnostní chvíle jsem se osprchovala, umyla vlasy a teprve až pak zjistila, že mám s sebou dva zubní kartáčky, ale ani jeden hřeben. Tak jsem si učesala vlasy kartáčkem na zuby a vyrazila,“ vyprávím.
„Nebylo to vidět,“ směješ se.
Další den, v neděli – vytahuješ hřeben.
„Hele, něco tady pro Tebe mám.“

Dnes 
Stojím před zrcadlem a češu si vlasy. Tvým hřebenem. Ve vlasech mi vytváří pěšinku. Právě tu, po které tak strašně ráda kráčím….
Přeji Ti nádherné dny plné zdraví, lásky, životní radosti a ať se Ti po tvářích kutálejí jen slzičky smíchu a dojetí.
Krásné narozeniny, Dani.
Hanka Kavalová


Málokdo na mě v životě zapůsobil tak jako ty, Dano. Ať se ti vše daří a to ještě hodně dlouho. 
Standa Forejtek 

 
Milá Dano, vše nejlepší 🌹 jsi tak inspirující bytost ☺️🦋 Jitka Zahradníková


Všechno nejlepší, Dano, ke Tvému výročí,
Ať se Ti stále dobře učí a studenti Tě nemučí.
Ať jsi šťastná a stále tak veselá,
klekám před Tvým umem na kolena,
Klobouk dolů, vypadáš skvěle,
Je to vidět na duši i na těle.
Užij si svůj krásný den,
A ať se Ti splní každý sen.
Marie Kuchařová Dvořáková


Dejme tomu, že je pátek
A Dana dnes slaví,
Není to jen malý svátek,
A tak přeji zdraví.

Jsou to kulatiny přece,
Eště pár měj takových,

Neztrať se jak perla v řece,
Emoce mít není hřích,
Jinak život nemá smysl,

Lásku přeji srdci Tvému,
Enom bystrou udrž mysl,
Pohodu dej žití svému.
Štěstí ať máš v počínání,
Í kvé ať se neztrácí,

U Tvé přízně ať se hřeje,
Čilý psavec při práci.
I Arnošt Ti jistě mává,
Tiskne Tvoji pravačku,
Eště štamprli si dává,
Letmo líbne svou žačku.
Kéž máš dál dost inspirace
Anna přeje bez legrace.
Anna Vocelová


Milá Dano, 
netušil jsem, že už jsi tak "dospělá". Děláš moc hezky, že to není vidět a jsi živoucím důkazem, že věk je především o stavu mysli a mládí, které v sobě máš by Ti mnozí mladší mohli závidět. V příloze posílám pár veršíků, co mě po ránu napadly. 
Hodně lásky, zdraví a pracovní i rodinné pohody přeje 

A roky letí, trysk a cval
ale, co bych povídal…
Otáčkoměr, tachometr, vodoměr?
Stále vpřed, však jaký směr?

Číslo udal kalendář
ukazuje tvoji tvář
a stálé mládí zpoza očí
ač se čísla rychle točí.

Číslovky se rychle mění,
však o věku to dneska není.
Dneska jen o Daně naší.
Díky níž vše kvete, raší…

Tož přeji, naše Dano milá,
o čempak jsi dneska snila
to ať se Ti vyplní, zvláště sen - byl-li pro radost…
a to stačí. Vše nejlepší. A dost!





















Vážená Dano, 
 k dnešnímu mimořádnému dni Tvého životního jubilea Ti přeji od srdce jen vše nejlepší. Jsi úžasný člověk, mám moc rád Tvou energii a optimismus. Jsem rád, že jsme se měli možnost na jedné křižovatce střetnout a od té doby o sobě víme. Je to moc fajn, znát Tě, vidět jak svoje okolí inspiruješ a obohacuješ. 
Dovoluji si poslat (i v tento Tvůj den) můj „Monolog s koněm“, jsi tam taky trošku zmíněná. Oscar Wilde napsal : "Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.“ A já si myslím, že to stejné by se dalo napsat i o psaní : „Ten, kdo píše, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nepíše, žije jen ten svůj“ Napiš ještě hodně knih a nauč psát ještě hory pisatelů, Dano!
Libor Frank


Milá Dano,
přeji ti krásný narozeninový den,
nechť splní se ti každý sen,
ať úsměv se line po tvé tváři stále
a nadšeně můžeš vést své kursy dále.
Hřeje mě na duši a Arnošta Lustiga v nebi,
že nebýt tebe, tak jak psát stále nevím.
Hodně pohody a zdravíčka,
život bez stínů, jen paprsky sluníčka.
Buď stále stejně skvělá,
všem studentům to radost dělá.
Snad i my tě potěšíme svou tvorbou literární,
ještě se učíme, tak to není ideální.
Však, kdo chce ten najde způsoby
a kdo nechce jen hledá důvody.
Proto jdu novým věcem vstříc,
člověk by měl chtít od života víc.
Zkrátka všechno, nej, života si uživej.
Bohdana Pufferová


Milá Dano!
Co přát k narozeninám? Je to fráze upřímně myšlena - zdraví, štěstí a pohodu - dnes už víme , že to fakt je to nejdůležitější, co máme. A co máme každému přát a poslat v duchu úplně všem.
Ty dva poslední roky jsou veliká změna pro každého a věřím, že lidé už chápou co a jak. Svoboda není , že můžeme jed do Chorvatska k moři a nakupovat v Berlíně. Moje svoboda je, že si mohu dělat co chci podle sebe a nebýt vyděšená strachem , zahnaná do kouta slepé poslušnosti . Jako bílá vrána jsem to neměla jednoduché, ale dnes jsem ráda , že jí jsem dál. Jsem spokojená , mám co jíst, čistou vodu, kde bydlet, rodinu v pořádku a mohu si jed kam chci na výlet do přírody a krásy naší země mě uchvacují pořád. Vím, že je i jinde hezky a možná i víc, ale mne těší moje vlast a pocit, že sem zůstala Češkou mne blaží. (V příloze Ti posílám jedno povídání o mém cestování v jiných dobách.) Vím, že moje srdíčko mi vždy poradí, a tak jsem šťastná, že v něm mám i Tebe. Ještě jednou vše nej nej nej.


Dokážete napsat víc než „Přijdu v 5“? Říkáte si – tohle by možná stálo za to „hodit na papír“? I když třeba úplně přesně nevíte jak na to? A vždy nacházíte důvod odložit to „až na někdy“? A co do toho konečně říznout? Jak by se vám líbilo strávit celý víkend psaním v romantickém prostředí zámku Loučeň? V kolektivu stejných amatérů, ale pod vedením několika zkušených profesionálů, kteří by vás provedli taji a zákonitostmi toho jak dobře psát…
Martin Zvoníček


Milá Danuško,
v koloběhu dní a pod vlivem znovunabyté (částečné) svobody Ti posílám své poslední dílko Láska s nadějí, že mi Tvé hodnocení zvedne sebevědomí a nepřivodí mi žádnou depku, což se samozřejmě nikdy nestalo, protože jsi nejen skvělá učitelka tvůrčího psaní, ale i moudrá nositelka základních postulátů aplikované psychologie...
Přeju hodně zdraví i štěstí Tobě i všem Tvým blízkým a doufám, že se brzy uvidíme a nespoutaně pokecáme.
Olda Voženílek


Milá paní Dano,
s milou vzpomínkou na Váš kurs tvůrčího psaní si Vám dovoluji zaslat první vydání mé sbírky veršů s názvem Až se mě zeptáš.  
kdyby mé verše někoho zaujaly, cena tištěné verze je 140 Kč + poštovné za dobírku. Jako bonus je pak kupujícímu zaslána zdarma elektronické verze. 
Objednávky na: huslik@mykaboo.cz ; nebo 725 117 719.
Josef Huslík

Uprostřed jednoho horského údolí, sedíc na kameni, okolo zurčící studený potok vytékající z ledovce, přišlo mi pár veršů. Možná jsou až trochu silné k zamyšlení, tak už to ale v básních bývá…
Jen pro těch pár slz na začátku
A možná pár slz na konci
Jsme tu
My
Libor

 
Tornádo na Moravě 24. června 2021
Ahoj Dano, 
Moc děkuju za tvůj kurz, dalo mi to odvahu nebát se a psát. Pro mě je psaní vlastně terapie. Pomáhá mi prožít a zpracovat emoce, které z různých důvodů ve svém běžném životě odžívat nedokážu nebo mě moc pohlcují. Ale zjistila jsem, že se z toho dokážu vypsat. A že to dokážu zabalit jako miminko do zavinovačky, takže vždycky se najde někdo, kdo chce nakouknout a koho mé příběhy osloví. 
A mně to přináší radost. Z psaní se pro mě stal důležitý osobní zdroj. A těším se, že se postupně naučím nové věci, že už to nebude "jen" intuice, že s osvojováním "pravidel hry" to půjde ještě líp. 
Navíc mám teď hezkou a velkou "satisfakci". Kamarádka chce, abych jí psala texty pro e-shop. A text, který jsem psala jako výzvu pro Moravu, přinesl navíc tržbu cca 200 000 Kč oproti normálu. 
Takže kamarádka mohla poslat na Moravu poslala krásných 125 000 Kč. To mi fakt udělalo radost, že to psaní může mít takový smysl. 
Moc se těším na kurz v září. Krásné léto. 😘 
Míša Štěpánka Sedláčková 


Dobrý den, paní Emingerová,
před pár dny jsem dočetla knihu Živel Lustig. Byl to hodně silný zážitek. Děkuju za spoustu inspirace. Zatím jsem napsala několik povídek, které bych ráda poslala do světa. Chtěla jsem se s Vámi poradit, zda nevíte, kdo a kde by mohl mít zájem vydat povídky neznámé autorky? :-) Tvořím mikropříběhy, které kombinují poetično a ironii. Někdy je to trošku netypická detektivka, jindy spíš (nepřeslazené!) pohlazení pro duši. Někdy obojí. A taky trochu magický realismus po česku. Prostě povídky o zvědavosti a touze po poznání.
Nikola Hiklová


Víkendový kurz 26.-27. června 2021v Korunní


Ještě jednou moc děkuji za úžasně strávený víkend, který mě nabil energií a hlavně inspirací. Obě jste byly skvělé a já se nemůžu dočkat listopadového pokračování! Moc děkuji i holkám z naší povedené party a doufám, že se příště sejdeme kompletní.
Co jsem se naučila?
- nebát se pustit uzdu svojí fantazii
- využít takzavnou flintu na zdi
- že musím použít trefný název
- literární pravda musí být uvěřitelná a nemusí to být pravda
- musím znát všechno o své postavě a musím být Sherlockem Holmesem svého příběhu
- musím znát co je dobré, co je špatné a nebát se to napsat
- popisovat charakter činy, ne nálepkami
- napsat chytlavou první větu
- nesnažit se "psát literaturu"
- že příběh musí mít začátek, prostředek a konec
Mějte se krásně a všechno nejlepší k třicetinám Dano!
Sofie Epsteinová


Ahoj Dano,
děkuji a za šprtění, díky kterému jsem přišla k Tvé krásné učebnici KOUZLO PSANÍ KNIH, se tentokrát nestydím. Naopak!
Včera jsem to už nezvládla, byla jsem šťastná, ale totálně na dně (vysátý introvert po dvoudenním velmi úzkém spolunažívání a komunikaci v malé skupině lidí)...
... a tak chci poděkovat alespoň teď. Za krásnou inspirativní práci, nadhled, laskavost a humor, se kterým kurzy vedeš! Bylo mi s vámi všemi moc dobře a hodně jsem se naučila.
Pro mě nejvíc je asi uvědomení si nutnosti odstupu od tématu, ve kterém "lítám" a rozdíl mezi mojí a literární pravdou.
Mohla bys mě ještě prosím propojit s tvým editorem Petrem Holubem kvůli těm mým povídkám ? Je to takový můj paralelní svět a nechci je nechat usnout...
Děkuji a přeji krásný den! 
Jana Zechmeisterová

P.S. Ta tvoje úžasná učebnice, která je pro mě svojí formou malým uměleckým dílem, už je stažena.😀


Milá Dano, Milá Natašo,
je úterý ráno a já stále surfuji na vlně energie z víkendového kurzu.
Teprve dnes mám trochu klidu Vám napsat a z celého srdce poděkovat za úžasný zážitek s Vámi a s báječnými kolegyně z kurzu.
Ta radost, ten pocit sdílení a rozmanitost nápadů, názorů a osobností mě bude provázet ještě dlouho a moc se těším na setkání v listopadu.
Byly jste skvělé. Líbilo se mi, jak jste se doplňovaly. Střídání u lektorského žezla dávalo dnu dynamiku a vše plynulo tak samozřejmě, že nás ani nenapadlo, kolik práce za Vaší přípravou muselo být. Vytvořily jste atmosféru otevřeného sdílení a porozumění. Na žádném jiném kurzu jsem se necítila tak dobře.
Kolegyně z kurzu mi svými literárními dílky, použitými tématy a barevností jazyka otevřely brány do světa, kam jsem před tím jen nakukovala.
Přeji pohodové dny a těším na listopadový víkend - MOC!



Víkendový kurz 26.-27. června 2021v Korunní  a Natašina lektorská premiéra























Můj první "živák"
Víkendový kurz tvůrčího psaní a já v nové roli - lektorka. Zatím jsem se schovávala za monitorem on-line kurzů, dnes poprvé před lidmi... A musím říct, že naživo je to prostě lepší! Protože světýlka v očích psavců, když popustí uzdu fantazii, svítí jako diamanty! Protože psaní jim dává křídla...  A je skvělé být přímo u toho! Děkuji, že jsem mohla být s vámi, milí psavci!
Nataša Richterová


Zdravím Dano a Natašo,
se skelničkou červeného mám konečně čas splnit své dnešní povinnosti. Prvně - byly jste úžasné a tým holek, který se sešel, taky. Věková různorodost a v každé kousek diamantu (teď používám vaše slova).
Co jsme se naučili:
• popis postavy, jaké má vlastnosti, měli bychom o naší hlavní postavě vědět vše - co snídala, co má v kapse, jaký má rodinný základ, jak vypadá, co má ráda za hudbu, co ráda jí, prostě vše. Co dělala včera, kam pojede na dovolenou atd.
• dialog
• jak psát popis
• Vedlejší postavy ovlivňují děj, musí podporovat hlavní postavu.
• I kladná postava by měla mít nějakou zápornou vlastnost.
• Záporné postavy - Rozumět motivaci padoucha - nesoudit. To je na čtenáři. Padouch je ještě horší než ve skutečnosti - musíme to trochu přibarvit. A také ho pochopit.
• Ploché, placaté postavy - hloupý Honza, pyšná princezna.
• Postava, by se měla vyvíjet.
• Naše postavy mají i některé naše vlastnosti.
• Používat metafory, přirovnání
• Bajka - lze použít na psaní tiskových zpráv. 
• Jednoduché vyjádření. Jít přímo na věc. Jsou povoleny nálepky a na konci musí být poučení
• Bajky jsou o věcech, lidech, zvířatech - barvy, ňadra. Může být krátká.


Milá Dano,
moc děkuji za veškeré informace, nádhernou fotku a hlavně za celý víkend. Jsem plná dojmů a po víkendu s tebou a Natašou (mé díky patří i jí, také mě velmi inspirovala).
Myslím, že se mi brzy podaří napsat něco pěkného, tedy jsem rozhodnutá. 
Chce to samozřejmě vykřesat ty diamanty a trénovat a trénovat, protože TRÉNINING DĚLÁ MISTRA. O tom jsem se přesvědčila ve své práci. Naučila jsem se natáčet videa, dívat do kamery a neuhýbat očima a ještě mluvit smysluplné věci. 
Také stoupnout a školit sál i s 50 lidmi. Takže dobře vím, že když na tom budu "makat", povede se mi to. Samozřejmě s láskou a nadšením...
Co mi ještě na kurzu došlo, je, že bych měla více číst spíše beletrii. Poslední roky jsem hlavně četla za účelem studia. Motivační knihy Ivo Tomana, Petra Ludwiga a další. 
Tohle asi není to pravé čtení pro inspiraci psaní? 
Můj další aha moment, který mi došel až druhý den školení je, že se mi díky kurzu časem podaří psát mnohem lepší emaily do sítě, než píšu teď.
Svůj příběh se záchranou holuba ještě předělám, jen to nechávám, jak jste nám radily, uležet. Moc se těším, až se na to vrhnu.
A zde je slíbený kontakt na blízký hotel Anna, který by se mimopražským pro ubytování na Vinohradech mohl hodit...


Dana je nejen výborná spisovatelka, ale umí efektivně a citlivě předat důležitá a přitom jednoduchá pravidla pro práci s textem. Doporučuji její kurzy každému, koho psaní těší a kdo se chce posunout o kousíček dál.


Dobrý den, Dano!
Chci Vám poděkovat za inspirativní víkend. Byla jsem nadšena přátelskou atmosférou, jejíž tón jste udávala především Vy a díky Vám i Vaše kolegyně Nataša. Měla jsem trochu obavy - přece jenom jste osobnost a v literárním světě máte svoji vysokou příčku. 
Co jsem se naučila: 
Musím vědět, proč text píši, tedy připravit strukturu. 
Nadpis, nejlépe první věta nebo hned v úvodu musí tzv. zazvonit – upoutat čtenářův zájem – D.E. + A.L. tomu říkají zaháčkovat. 
V textu se mohou používat i detaily, jít tzv. rovnou na věc, přímá řeč text oživí, vybrousit tzv. diamant. 
Vynechávat přívlastky, přídavná jména, stejná slova – zpomalují text 
Celý text musí být kompaktibilní, mít jakousi ucelenou formu, závěr může vyústit v nějaké poučení či vtip, vypíchnout to důležité, tzv. aby čtenáře zamrazilo v zádech. 
Postavy jsou hybateli příběhu, vykreslit je coby portrét člověka (povaha, vzhled, smysly, dát mu ostřejší kontury – i trochu přehánět). 
Hlavní postava musí jednat, vedlejší i ovlivňuje). 
Bajky – můžu si vymyslet příběh a na závěr napsat povinné poučení anebo obráceně – dobrá inspirace ve vtipech.
Víkendový kurz 26.-27. června 2021
Schovávat si zážitky a ty pak zapracovat do příběhu 
Psát o dvou protichůdných postavách může mít potřebnou dynamiku 
Jsou pouze tyto témata literatury: láska, moc+manipulace, překročení (člověk si hraje na boha pak nese následky), zločin, trest – příkl. F. Kafka
A vždy hlasitě si ho přečíst.  
Posílám v příloze úkoly - snad jsou všechny - z krásně prožitého víkendu.
Mějte se hezky a zdravím ještě z ranní Prahy. K přepracování prvního domácího úkolu Markétka se vrátím až doma.
Těším se na viděnou v listopadu, jak jsme se všechny domluvily, a budu vyhlížet objednané knihy.


Dobrý den paní Dano, 
děkuji za dnešní den s Vámi, Natašou a kolegyněmi z kurzu. Krásně plynul a moc jsem si to užila.
A co jsem se dnes naučila:
- důležitý je dobrý, chytlavý název
- důležitá je první věta, tzv. háček, zajistí zvědavost čtenáře pokračovat dál
- užívat přímé řeči, kratší věty, tečka usadí informaci, neprodlužovat souvětí - který, čí, jenž
- vybalancovat rozsah úvodu, prostředku a konce
- slova by se neměla opakovat (pokud to není záměr)
Martina Talířová


Psaní je tvoření a snění. Nemusí být pravda. Musí být uvěřitelné.
Moje realita nemusí být srozumitelná jiným. Je moje pravda a literární pravda.
Vše, co použiji, musí mít smysl a musím mít v příběhu své místo.
Detail probouzí fantazii a dává prostor pro představivost.
Není třeba vysvětlovat mnoha slovy. Někdy je lépe kreslit akcí.
Popis musí mít duši toho, kdo popisuje.
Jana Zechmeisterová

Víkendový kurz 26.-27. června 2021 v Korunní

Ahoj, hotové spisovatelky.
Děkuji za krásný a velmi inspirující víkend. Dnes jsem se naučila, že mě čeká ještě dlouhá cesta.
Psát o člověku své doby.
Pochopit hlavní zápornou postavu, proč to dělá.
I kladná postava má vroubek.
Bajka končí poučením, ale může i začínat.
Mám zájem o učebnici Kouzlo psaní knih. 
Vlastnosti musí čtenář poznat sám, nepsat chytrá, vulgární, zlá.... 
Srozumitelný příběh, musí se v něm vyznat a hlavě pochopit čtenář. 
Chytit čtenáře dobrým názvem a první větou. 
Každé literární dílo musí mít tři části, a to v souladu. Motiv, akci, následek. A čtvrtou neviditelnou část. Proč jsme to psali? 
Psaní má rytmus a ten musím měnit.
Budu se těšit na listopad.
Libka Hlaváčková


Posílám slibovaný odkaz na svůj animovaný film Kožíšky. Pro přístup na stránku použijte heslo: liskausata.
Co jsme se naučili: 
Jak vtáhnout čtenáře do děje.
Nenálepkovat 
Číst i mluvit nahlas a pomalu, snad
Uvědomit si důležitost názvu a prvních tří vět 
Pohotově něco vymyslet na zadané cvičení.
Pozor na obraty á la vysoká literatura - nebát se psát více hovorově
Dávkovat informace tak, aby to čtenář pochopil, ale nenudil se
Nebát se vymýšlet si zdánlivě neuvěřitelné příběhy
Psát o člověku dnešní doby
Netřeba vysvětlovat pointu, čtenář si domyslí sám
Nebát se si vymýšlet a popustit uzdu fantazii 
Sdělovat informace popisem, akcí a také dialogem
Neshazovat si své dílo, od toho jsou tu jiní 


Co jsem se naučila:
1. Nepsat o věcech (přídavná jména), které jednoznačně vyplývají z textu.
2. Není zapotřebí popisovat detailně vzhled.
3. Text musí přirozeně, ale ne zdlouhavě, plynout.
4. Název a začátek textu musí čtenáře zaujmout, protože jinak si to nepřečte.
5. Dialog nemusí být přesnou kopií reálného rozhovoru, ale musí být uvěřitelný.
6. Při vykreslování postav přeháníme.
7. Musíme pochopit chování jednotlivých postav.
8. Literární pravda nemusí odpovídat realitě.
Lucie Hybšová


Naučila jsem se, že fantazii se meze nekladou, a že z obyčejného příběhu ze života se dá napsat šťavnatá povídka.
Je lepší postavy popisovat pomocí činů místo přídavných jmen.
První věta je základ.
Musím napsat výstižný nadpis.
Příběh musí mít začátek, prostředek, konec a smysl.
Sofie Epsteinová


Mých pět AHA momentů, které jsem na kurzu pochytila:
1. HÁČEK - důležité jsou úvodní věta a název vyprávění, aby čtenář toužil číst dál.
2. FIKCE - Můžu si odletět a zapojit fantazii.
3. POPIS OČIMA DRUHÉHO - je mnohem zajímavější a čtenář si najde v příběhu "Diamanty".
4. ÚTOČME NA CITY - nepišme formálně a vyhněme se příliš odborným či strojeným výrazům. Budeme-li lidštější, budeme jim blíž.
5. NEVLÁČEJME ČTENÁŘE DLOUHÝMI SOUVĚTÍMI - příběh osvěžíme kratšími větami a přímou řečí.
Mám jich víc, kurz se mi velice líbí, ale vypichuji ty podstatné.


1) Důležitost správného názvu a první věty - zaháčkování
2) Literární pravda musí přesvědčit, že se situace opravdu stala. Popsat uvěřitelným způsobem.
3) Nenálepkovat
4) Nepoužívat dlouhá souvětí - tečka funguje jako usazení informace
5) Pozor na opakování slov, pouze pro zdůraznění


Ahoj, 
děkuji za další super lekci. Vím, že ta bajka se asi úplně nepovedla tak, jak měla, to poučení mi v ní chybělo. Ale musím říct, že mě zase vážně bavilo vymýšlet ten zvířecí svět a nejrůznější přirovnání v něm (aktovky z člověčiny atd.)
Štěpán Klega


Kdybych se nepřihlásil do kurzu tvůrčího psaní, který vede Dana Emingerová, neměl bych o knížce, DUŠI NESPOUTÁŠ, ani potuchy. Taková dobře utajená je tahle knížečka. A vůbec si to nezaslouží. Naopak! Každý, kdo se v médiích holedbá svou empatií, svým pochopením a svou ochotou pomáhat postiženým spoluobčanům by si knížku měl přečíst. Ona ta verbální podpora je fajn. 
Často však klouže jen tak po povrchu. Většinou nevíme, neumíme si ani náhodou představit, jaké to je, být uvězněn nemocí sám v sobě. Často máme strach proniknout hlouběji do duší těch, kdo naši pomoc potřebují.
Neovládat své končetiny a přitom mít zdravý mozek, není situace zvládnutelná každým takto postiženým. A přitom jsou mezi námi jedinci, kteří mají vůli, snaží se, jak to jen jde, vyrovnat se se svým nelehkým údělem. 
Mnozí, kteří měli „štěstí“ a nemoc či úraz je omezily jen částečně, vyvíjejí různé aktivity, aby naplnili svůj život. Sportují, hrají divadlo, milují a zakládají rodiny. 
A tohle všechno by chtěli také ti, kterým však jejich zdravotní stav nic z toho neumožňuje. A tak se snaží naplnit svůj život alespoň tím málem, co jim postižení umožní.
Takovým postiženým je Martin Tomášek. Kluk - chlap d´artagnanovského vzhledu, být zdráv, jistě by zlámal nejedno dívčí srdce. 
Jenže on je upoután na vozíček a hýbe jen jedním prstem…
 Ale píše! Za pomoci Dany Emingerové se pokusil překonat překážky své mysli a společně vytvořili knížku, ve které se prolíná korespondence Dany s Martinem, probíhající v průběhu Martinova tvůrčího zrání a příběhů – povídek, které Martin Tomášek během roku psal. Text je doplněn i pracemi dalších absolventů kurzu tvůrčího psaní.
Čtenáři se během četby téhle knížky před očima odvíjí mnoho příběhů. Těch povídkových a zároveň je všechny rámcuje nelehký příběh samotného Martina. 
Nemoc, rodina, Dana, touhy a věřte, je to silné. Věřte, že vím, o čem píšu. Sám jsem takřka dvacet let upoután k invalidnímu vozíku. 
Mým „štěstím“ jsou jen nefunkční nohy. Také já jsem díky situaci, ve které jsem se tenkrát ocitl, dospěl k rozhodnutí psát povídky. Ty mé si našly cestu do Českého rozhlasu Olomouc. Bylo by hezké, kdyby příběhy Martinovy a jeho příběh s Danou, doprovázené navíc velmi emotivními ilustracemi studentů plzeňské Fakulty designu a umění L. Sutnara, se dostaly k vám a do vašich srdcí, stejně jako se to stalo mně.
Jiří Wilson Němec


Díky za publikování mojí etudy na hraně, milá Dano! Jsem zvědav, zda FB příspěvek nestopne diky odvážné fotce. Je příznačná a super, jen ti úesmani jsou někdy až přespříliš puritánští. Orgasmický přednes necháme třeba na nějaké to autorské čtení. Někdy, někde…
Libor Frank


Ahoj Dano, 
nechci sýčkovat, ale všimla jsem si příspěvku na FB, kde máte nahé lidi. Radši to vyměňte. FB nahotu (bradavky apod.) zakazuje a mohli by Vám zablokovat i účet.
Klára


Ahoj Dano!
posílám své pokusy o bajky. K tomu bych rád řekl pár vět:
Nejsem zdaleka tak chytrý, abych na vše přišel sám. Mám doma několik tlustých knih s citáty, aforismy, rčeními a také pár stránek tzv. „loužiček", které kdysi časopisecky vycházely.
Z těchto pramenů jsem si vybral několik vhodných „poučení" a na ty pak narouboval požadované bajky. S výjimkou Pojistky. Ta je celá má.
Doufám, že jsem se tím neprohřešil proti „regulím".
A teď k povídce se zadáním „Nejpodivnější člen naší rodiny:
Napsal jsem povídku MAXIPES FÍK. Zdá se mi pro rámec našich kurzů dlouhá. Vím, že Arnošt Lustig nabádá ke škrtání. Říká, že v zájmu celkového vyznění je třeba zbavit se i jinak skvělých pasáží. Alespoň tak nějak si to z učebnice pamatuji. Já jsem si mnou napsané četl několikrát a mám pocit, že cokoliv bych „vyhodil" bylo by spíše ke škodě. Tím nechci říci, že jsou skvělé, jen mám pocit, že tam prostě patří. Pokud na to dojde, rád se dozvím, co je v té povídce navíc, co tam být nemusí. Povídka je na dvě strany a fous běžného textu. To je pro kurz asi moc, ale já nevím, co jinak s tím. Vůbec mám zafixovanou tendenci, mít povídky v rozsahu tří, čtyř stránek. Tož tak. Nějak se s tím musím porvat.v (Totiž, když jsem psal povídky pro Český rozhlas Olomouc, vešly se do požadovaného formátu právě dvě cca 10 minutové/ a to jsou ony 3-4 stránky textu/. Mám to nějak v krvi a tak když píšu na nějaké zadání, vylezou z toho ty tři, čtyři stránky. Ale to je můj problém, říkám to jen na vysvětlenou.)
Jiří Wilson Němec


Kurz tvůrčího psaní jsem u Dany navštěvovala dva roky a byly to moc příjemné a užitečné hodiny. Dana není žádná škrobená školometka, ale prima dáma s citlivým lidským přístupem. A to jsem potřebovala. Důsledně, ale mile mě zbavovala korporátštiny zažité pod mojí kůží. Učila mě psát jednoduše, srozumitelně a tak, aby si člověk, který text čte, uměl situaci představit a současně byl zvědavý, jak to bude dál. Aby ho to zkrátka chytlo. Stále i dnes při psaní myslím na několik jednoduchých pouček, které je třeba dodržovat, aby výsledný útvar byl kompaktní, přehledný – a hlavně poutavý. Samozřejmě jako CFO nepíšu žádné zábavné nebo napínavé povídky či dokonce romány, ale i ve firemních textech, anebo na setkáních s podřízenými kolegy je třeba udržet pozornost a zájem. Díky Daně jsem se určitě zlepšila a plánuji, že si zase v budoucnu pár lekcí dopřeju! 
Lucie Urválková, místopředsedkyně UNIQA pojišťovny a CFO


Všichni umíme číst a psát. A dobře? Rozumíme si navzájem? Někteří z nás mohou mít pochybnosti, jiní vědí, že je to složitější. Vždy je možné posunout se dál a výš, prostě se rozvíjet, pracovat na sobě. Jste-li se mnou za jedno a chcete změnu ve svém nejen písemném vyjadřování, jste u Dany správně. Jděte do toho, nebudete litovat. Omšelé? Ne ne, náročné.
Roman Kasinec, manažer odboru Reklamace a speciální činnosti, ČEZ Prodej, a.s.


Kniha Živel Lustig mě před časem zaujala a ráda bych zažila kurz "naživo". Chtěla bych poznat, co zvládnu pod vedením lektora a jak mi pomůže ke zlepšení zpětná vazba od kolegů z kurzu. Vyzkoušela jsem si v květnu a v červnu minikurzy psaní pořádané Městskou knihovnou v Praze a ty byly impulsem, abych se už konečně přihlásila i k Vám.
Ilona Vystavělová


Dlouhodobý kurz pro začátečníky, 2. lekce 24. června 2021


















Literálni dílo se skládá ze 3 cihel: popis, dialog, akce. Pokud píšeme příběh o osobě, tak ji musíme dokonale znát. Bajka = kdo, zápletka, jak to dopadne, poučení na závěr. Příběh musí mít dějovou linii. Stanislav Kozubek


Ahoj Dano!
Přečetl jsem knížku, DUŠI NESPOUTÁŠ. 
Moc jsem s tím Martinem soucítil. Navíc, on je ze Zábřehu, kam jsem já chodil do osmé a deváté třídy základní školy. Naše devítka pořádá poměrně pravidelně srazy, na které já nemůžu, protože Zábřeh do dnešních dnů nedisponuje restaurací či jiným podobným zařízením, vhodným pro vozíčkáře. Zdaleka ne jako on, ale taky se občas s tím čím Martin, peru. 
Moc jsem vnímal jeho touhy a přání, se kterými byl vůči Tobě tak otevřený. Až mně to bolelo za něj...
Dano, moc si vážím toho, co a jak děláš. Tvá vstřícnost je úžasná a nedivím se, že máš tolik nadšených žáků. Jsem jedním z nich.
Jiří Wilson Němec


1. Číst pomaleji a nedrmolit to mi říkala už MÁMA od děství. 2.Vždycky vědět, proč danou věc píšu. 3.Znát své postavy od A do Z a vědět o nic všechno. 4. Bajka musí mít ponaučení a měla by být krátká 5. Co je pro jednoho smutné, může býr pro druhého veselé.
Štěpán Klega


Posílám svůj úkol - reklamaci brýlí. Řešil jsem však při psaní jeden "problém".  Totiž: Co je to monolog? Když mluví nepřetržitě jedna osoba? Ale jde stále o monolog, když v řeči odpovídá na jen nevyřčené odpovědi či otázky další osoby? Např: ("Dobře, já to udělám. Ano, rozumím. A vy si myslíte, že... Nemyslíte. Tak já... " atd.) Jde o monolog nebo skrytý dialog? A co jsem se naučil? Háček. Začátek, prostředek, konec... dialog pomůže, bajka a nutné poučení
Jirka Němec Wilson


1.Konec - dle Aristotela rozponání - Nemusíme věc doříct, čtenář si může domyslet 
2. Tři pilíře popis, dialog, akce 
3. Dobře znát postavu o které píši, aby se dobře vykreslila. 
4. Literární pravda je pravdivější než pravda
Katka Milfaitová


Naučil jsem se, že psaní má svá pravidla a svůj pořádek a že text lze vnímat i jinak než jenom číst, bajky - ponaučení je jejich součástí, dějová linka sledovatelná, má mít svůj příběh 
Marek Drbohlav
 

Bajka se závěrem. Pravidla se můžou porušovat, když to funguje. Začátek, prostředek, konec.
Michal  Hejna


Znát postavu, detailně - 
Někdy méně je více -
Každý má jiné životní zkušenosti, a proto ho zaujme něco jiného  
Helenka Makuková

Číst pomalu, vynechat nepotřebné, text musí být přehledný, začátek, prostředek, konec, bajka má ponaučení
Alena Bruthansová


O postavě musí autor vědět všechno (nemusí vše zaznít v příběhu) - díky tomu je text uvěřitelný.
Nikdy nepustit ze zřetele příběh!
V bajce se můžou dávat "nálepky".
Barbora Ponešová


10. června 2021, první lekce dlouhodobého kurzu


Ahoj,
navazuji na Tebou použitou terminologii z on-line kurzu: "Bajky jsou stupnice, potom následují etudy." Hezká metafora. Tak já se teď nějak tu a tam nacházím v etudách. Jednu láskyplnou si dovoluji poslat. Malinko porušuje důležitou zásadu - opakování.
Libor Frank

Vhodně a včas představit postavy, mít rozmyšlený smysl sdělení, jednotný jazyk textu, bez nálepek - představovat postavy v ději.
Štěpán Klega


1. Střílet z pušky, 
2, neskákat v časech, 
3, nepřehánět s informacema 
4, přechodníky ne, 
5, uvést emoce, když tam nějaké byly
Michal Hejna


Čas, postavy, přehlednost, jen podstatné, stručnost.
Alena Bruthansová


Dnešek byl skvělej! Inspirativní. Jsem nadsena i nabita. Máš dar nás všechny podpořit a vytáhnout spisovatelský dar.
A co jsem se naučila? Práce se smysly přídavná jména opsat - ne něco se točí dobře Proč to píšu Začátek dobrý háček - zaujmout.
Jana Huberová 


Jednoduchost, ne vždy detaily, které matou... Jinak moc krásný podvečer děkuji.
Helena Makuková 


1) Pozor na opakování slov se stejným kořenem. 
2) musíme vědět, proč to píšeme 
3) psát věc jednoznačně, jednoduše 
4) háček - úvodní věta musí zaujmout
Stanislav Kozubek 


Nenálepkovat Nezapomenout na poučení Stále myslet na to proč to píši Flinta na zdi - pozor na zbytečnosti Příběh musí být uvěřitelný
Katka Milfaitová


Sjednotit čas, opakující se slova, jen podstatné, naslouchat 
Jana Haisová Círová 


Nebát se kritiky, protože pomáhá, pokud je správně přijatá. Naslouchat novým lidem píšícím...účastnit se on line kurzu.
Libor Frank 


Nenálepkovat / flinta na zdi / nikdy se nedá zavděčit všem / háček / kdo je Petr?
Barbora Ponešová 


Lekce byla prima. Důležité je neopakovat slova!
Lea Mandíková


Dobré páteční ráno, Dano. 
Tak mě včerejší tříhodinovka semlela, že jsem nestihl zapsat jakýže to úkol vlastně máme do příště. Prosím!!! Ať nezahálím a můžu pracovat, napiš mi to.
A co jsem se naučil? Musím udržet pozornost, důležité je vnímání.
Jiří Němec Winston

Zadání: Vymyslete si postavu, o které musíte vědět všechno! Postava jde reklamovat brýle. Napište monolog – hovoří jen postava zákazníka (prodavače neslyšíme). Během hovoru se musíme dozvědět:
1/Co má na sobě
2/Kolik je jí let
3/Jaký je její nejlepší kamarád (ka)
4/Kdy měla první či poslední sex
5/Co ráno snídala
6/Kde bydlí


Literární dílna na zámku Loučeň 3.-6. června 2021



















Sedím na okenním parapetu a přepisuji příběh dávných obyvatelů těchto míst. Možná bych se měla zapojit do improvizačních hrátek s ostatními psavci, ale to bych se vytrhla z příběhu. A to se mi nechce. Blíží se půlnoc. Otevřeným oknem ke mně doléhá žabí serenáda z nedalekého rybníčku a z restaurace smích. Já ale mám v hlavě naléhavé hlasy Ericha a Gabriely. A potřebuji je zachytit. Hovoří jakoby z jiného světa. A zde, mezi starými tlustými zdmi, mi připadá, že ten svět je blízko. Najednou koutkem oka zahlédnu v pokoji u koupelny pohyb. To nic! To jen mlhavý stín prošel zdí…
Nataša Richterová


Příběhy z Loučeně 
Stáčím auto na parkoviště. Dobře, těším se na ty, co znám, ale mnohem víc prožívám nejistotu. Vím, že se budu muset prokousávat k pocitu bezpečí. Někde za tím vším je laskavé přijetí toho, že to tak mám. Ale to je mi k ničemu. Nejdřív potřebuji říkat všechna ta slova, co se musí říkat, aby nebylo ticho, které by mohlo obtěžovat. Tak je tlačím. Pak plynou. Někdy i tryskají. A pak je konec. 
Balím batoh i sebe do úhledného a celistvého tvaru. Jsme oba o trochu větší. 
Jen málokomu nahlas říkám: „Děkuju, bez tebe by se to neobešlo.“ Ale to je to co cítím.
Yakeen  


Blázinec v Loučeni: Ten chlap je totální magor. Tenhle člověk radí jiným lidem s jejich starostmi a problémy? A oni mu důvěřují a otevírají mu dveře do svých nejniternějších a nejtajnějších míst v duši a srdci? Už deset minut se tu plácáme rukama do stehen jak debilové a přitom opakujeme stále dokola čísla od jedné do deseti. Co tím sleduje? Prý improvizační hry, pche! 
Když o chvíli později kdákáme jako šílené přihřáté slepice a všelijak se při tom pitvoříme, vypadá to spíš jako detoxikační cvičení v Bohnicích. Najednou se ale všichni smějeme a strašně nás to baví. Čekáme, co přijde dál, a nechceme, aby to skončilo.
Yakeene, díky, už se moc těším na tvé další kokotiny!
Petr Holub


Mcely 6. června 2021
O víkendu jsem byla v úplně jiném světě. Letošní Loučeň byla úžasná a jsem opět plná dojmů. Tohle místo je moje srdcovka... Těžko popsat, jak jsem ráda, že jsem se k Vám dostala do party. Děkuji, že nás spojuješ a učíš. Já se teď od všech učím nejen psaní, ale i životu a neuvěřitelně mě to posouvá. 
Katka Hovadíková


Mám radost, že jsem mohl být účasten něčemu tak skvělému, jako bylo psaní na Loučeni. Úžasná atmosféra, vysoká koncentrace impozantních osobností, užil jsem si to a moc za to děkuju! Daně srdečné díky a velikou pochvalu za úžasný zážitek. Cítím, že mě to zase posunulo.
Marek Greger


Svatojiřský les 5. června 2021
Pro někoho je to normální, člověk prostě pláče. Já ne. Nevím, kdy se to stalo, ale asi mně vyschly slzné kanálky nebo co, prostě nepláču. Bylo mi to divné, nejsem bezcitná, ba naopak dovedu se vcítit do cizího neštěstí a cítit s ním, ale prostě slzy došly. Připadala jsem si mnohokrát divně, nejsem hroch a emoce prožívám naplno, jen slzy jaksi vyschly. 
A teď z ničeho nic na Loučeni se slzy dostavily. Snad to ani nebyla vyhrocená situace, jen obyčejná radost, že jsem něčeho součástí, že někam patřím. Díky všem, že se mi to po tolika letech podařilo, a nechci a ani to neumím napsat „vzletněji“, prostě jsem ráda, že vás mám. Děkuji. 
Bohuna Kopřivová


Prosím, vyřiďte Bohunce, že nebrečí sama...
Katka Pospíšilová


No jo, psaní dává křídla. Někdy jsou malá, mokrá a kutálí se po tváři. 
Yak



Na rozdíl od Bohunky, já slzím průběžně furt. Slzy radosti ze setkání, slzy smutku při loučení, slzy smíchu při večerních hrách a povídání, slzy dojetí při souznění.... Může za to Dana? Genius loci na Loučeni? Nebo charisma přítomných? Asi všechno dohromady, namixované v tom správném poměru, jako opojný koktejl, po kterém nebolí hlava, ale jásá duše. Aspoň ta moje jo... Doufám, že "někdy příště" bude už hodně brzo!
Zdena Součková


Vyprávění kastelána
Slunce hřeje, teploměr se vyhoupl k třicítce, zima je v nenávratnu a léto kvapně převzalo vládu nad krajinou. Stojím před zámkem v Loučeni a téměř nevěřím svým smyslům. Jsem opojená vůní květin, připadám si jako princezna z pohádky a můj blažený úsměv bez roušky vypadá až senilně.
Seběhnu po schodech do zámeckého resortu Maxmilián, první mě upoutá upravený trávník, písčité cestičky a záhony plné vonných květů. 
Zámecká paní prochází hotelem, dohlíží na chod novodobého panství, tu se zastaví, aby ochutnala krmi, podávanou hostů, jinde prohodí pár milých slov s návštěvníky. Vzápětí mizí, jak mlha ve větru, aby provedla naší skupinku zámkem, jeho historií i tajemstvími. 
Za chvilku nám začíná literární dílna a já se radostně ponořím do dějin a budu tři dny žít v předminulém století, snít a psát o dynastii Thurn Taxisů, o Loučeni, o časech blahobytu, o koních i autech, o zklamání i lásce.
Lucie Svibová


Chotuc, hřbitov na vrcholu
Zde je  moje malé vyznání. Jsem toho pořád ještě plná a prostě to muselo ven. Ostatně, co jinýho by spisovatel měl dělat, než všechno, co v sobě má, napsat. 
Já už vlastně na kurz nejezdím jen pro to, abych se nadechla a načerpala sílu do dalších dní, který mě čekají... Já jsem na našich setkáních regulérně závislá. Jsou pro mě jako návrat domů...
Na tom kopci, mezi polámanými náhrobními kameny a žlutými tulipány, jsem si znovu uvědomila, jaký štěstí ve svým životě mám. A jak mě pokaždý, když se s váma setkám, dožene ten blaženej pocit, že v tom a na to nejsem sama. A už nikdy nebudu.
Jsem přesvědčená o tom, že nic nejde opakovat. Ale zároveň vím, jak krásný je přijet na stejný místo, ve stejnej čas, se stejnými tvářemi i stejným posláním, a zažít mnohem víc, než jsem zažila před rokem. Díky vám jsem za poslední tři roky vyrostla. Z holky, co psala doma do šuplíku a v noci snila o svý knize se zrodila úplně nová bytost. Tak trochu spisovatelka. A taky žena, která už ví, že být sama sebou není trestný ani ostudný.
Máte mě rádi takovou, jaká jsem. Víme o sobě navzájem věci, který možná neví nikdo jinej. Důvěřujeme si. A nasloucháme. Myslím, že pro mě už nejste jen lidi se stejným zájmem. Vidím ve vás mnohem víc. A ten čistej vztah mě dojímá. Jako bych se pokaždý vracela tam, kde to důvěrně znám. Jako bych se vracela domů.
Zuzka Fajmonová


 Mcely 6. června 2021

Stál jsem na baru v zámku Loučeň a objednával si citronovou limonádu ovoněnou ginem. V periferním vidění jsem ji zahlédl. Půvabnou blondýnku, kterou jsem doposud znal jen z malého okýnka v Teamsech, přes které jsme poslední měsíce vedly literární debaty.
„Můžu Vás na něco pozvat?“
 V reakci na svůj dotaz jsem zahlédl její váhavé zacloumání v mysli, kde si sehrála vlastní vadí nevadí, které nakonec bylo nevadí, a tak něžně svolila: „Můžete.“
„Co Vám mohu nabídnout?“
„Legendário…“ Ten večer se nesl zrovna v duchu nomen omen vybraném drinku. Slečna si v zámecké krbové místnosti válela v ruce svůj sladký rum, zatímco já vedle ní v zámeckém sofa válel jen sám sebe. V rámci večera jsem trhnul kolektivní rekord v nespavosti. Do postele jsem se dostal ve tři ráno. Netušil jsem, že jsem tak pozdní odchod do postele schopen ještě přežít. Následující den jsem vyměkl a vzdal se o půlnoci.
Poslední večer mi na dobrou noc zpívali ptáci a ve mně rezonoval nejen jejich zvuk…
Marek Greger


Jak se píší zprávy, reportáže a cestopisy? Co se děje v současné žurnalistice? Proč se tištěná média prodávají stále méně a méně? A jsou stále ještě svobodná? O těchto i mnoha dalších tématech jsme si v sobotní podvečer na Loučeni povídali s naším hostem Petrem Pravdou, zkušeným, zcestovalým novinářem a bývalým válečným zpravodajem. Petrovo povídání často přerušovaly dotazy a poznámky účastníků, takže sálem brzy hučela živá diskuze.
„Vůbec jsem nečekal, že budu odpovídat na tolik různých otázek, ani že se dostaneme až do takové hloubky. Ale samozřejmě mě to potěšilo,“ přiznal náš host.
Petr si pro nás připravil i několik „psacích“ úkolů. Zkusili jsme vytvořit třeba stručnou, ale přitom poutavou a obsahově úplnou zprávu, zajímavý úvod k článku, lákavou pozvánku do Loučeně nebo originální popisek k fotce. Díky tomu jsme na vlastní kůži poznali, jaký je rozdíl mezi svobodným tvůrčím psaním “literatury“ a těžkým řemeslem každodenní novinařiny v časovém i jiném stresu.
Opět jsme si potvrdili, že zajímaví hosté jsou vždy příjemným a obohacujícím zpestřením našich kurzů. Už se těšíme na další podnětnou osobnost!

Petr Pravda (vlevo) u chorvatského Vukovaru
-----------------------------------
Petr Pravda (*1959) vystudoval Fakultu žurnalistiky UK v Praze. Pracoval mimo jiné jako šéf zahraničního oddělení MF Dnes, zástupce šéfredaktora a výkonný editor iDNES, šéfredaktor české edice časopisu Playboy, šéfredaktor magazínů Premium SKI a Golf a webu Premiumsports.cz. Jako válečný zpravodaj působil v bývalé Jugoslávii, na Blízkém východě a v Jižní Africe. Je nadšeným aktivním sportovcem, baví ho hlavně cyklistika a lyžování. 



Vstát, snídat, psát. Obědvat, psát, výletovat, plkat, smát. Večeřet, smát, psát a jít spát. Co víc si přát. Nebát se a řvát. Pípat si, inspirovat, nemluvit, zářit si, jen stát. Učit se, radovat, být tu, pojmout vše, pamatovat. Vzdělávat se, rozumět. Mít ráda se. Snít.
Míša Čápová


Život spisovatelky. Občas vypadá takhle, ale většinou je spíš o rozpolcenosti, osamění ve vlastním světě plném příběhů, o koncích, které by měly vypadat jinak, ale jsou takové, jaké jsou, protože to tak chcete a potřebujete. A taky je plný lidí. Většina z nich vaši vášeň nechápe. 
Ale existují i takoví, kteří vám rozumí beze zbytku. Po roce jsem se s nimi setkala. 
S přáteli spisovateli. 
S mými lidmi. 
Děkuju vám za krásný čtyři dny na místě, který mě okouzlilo na první pohled, a ten pohled se pravděpodobně nezmění. Děkuju vám za to, že nasloucháte. Děkuju vám za pochopení, trpělivost i nádherný přátelství, který vzniklo vlastně jen proto, že psaní je naše společná láska. 
A stejně jako ta láska trvá dodnes. Je osvobozující být sama sebou. A je úžasný vědět, že i přesto, nebo možná právě proto mě máte rádi.
Zuzka Fajmonová


Miluju loučeňský park. Jeho tisíc odstínu zelené a třináct různorodých bludišť. Vím, že vždycky, ale úplně vždycky v tom největším zeleném labyrintu zabloudím. Miluju ranní procházky, kdy v parku ještě nejsou návštěvníci. 
Obzvlášť letos tu krásně kvetou rododendrony. A taky tu rostou čtyřlístky. Už dlouho jsem jich tolik nenašla jako včera. Vůbec se tomu nedivím, že to bylo právě teď a tady. Ten pocit štěstí totiž ke kurzu na Loučeni patří. Díky vám všem.
Věra Staňková

 
Uz dlouho jsem se tak nenasmala. 
S partou prima lidi jdeme Jabkenickou oborou zpatky na Loucen. Casteji se dohadujeme, kde je cervena, ale jen symbolicky, vzdycky se vcas zase ukaze. A i kdyby ne, mame s sebou IT Martina se zvlastnim spojenim na druzici i v hlubokem lese.  Preskakujeme potucek a hledame slavny pomnik. Najednou cervena opravdu zmizi a stejne tak i satelitni spojeni. Bezradne diskutujeme na lesni krizovatce, kudy se vydat. Kolektivne konecne zvolame: "Jde se tudy!" 
Nekdo spitne: "No skvely, to se budeme zase vracet - to je ta cesta, po ktere jsme prisli." 
A my na to: "To nevadi, vždyť je tu tak hezky. Skoda se uz vratit domu."
A tak jdeme spokojene zase zpatky stejnou cestou.
Jitka Schmiedová


Moje múza si asi vzala dovolenou ve stejný termín jako já. Fakt jsem chtěla na zámku napsat skvělou povídku. Nepovedlo se. Psala jsem tu celý víkend pro radost. Na papíře to sice vypadá, že jsem té radosti moc neměla, ale opak je pravdou. 
Ležet na trávě v zámecké zahradě s bosýma nohama a sluníčkem nad hlavou, zaznamenávat si na papír své dojmy, představy a fantazie o tom, jak to tu chodilo za doby Thurn Taxisů, to je pro mě zážitek nad zážitky. Jako bych tu s nimi těch pár okamžiků doopravdy žila. Odjíždím šťastná. Nemůžu si přát víc.
Katka Hovadíková


Milá Dano, 
děkuji za červnový zpravodaj se zážitky z Loučeně. Určitě to bylo bezvadné. 
Jarka Kosková


Už se těším na start čtvrtečního kurzu. Připravím si bajku, ještě jsem ji nepsala. Jinak jsem si teď přečetla Jelení horu a Jak nám umřel pánbůch. Je to pro mě skvělá inspirace. Fakt pecka.
Jana Purandevi Huberová


Teplý letní podvečer na terase hotelové restaurace pod zámkem. Uprostřed sedí hlouček dam v nejlepším věku. U lahve bílého si už půl hodiny nepřetržitě vykládají, prudce gestikulují a dost nahlas se smějí. Mladý pár u sousedního stolu pomalu ztrácí s "veselou" skupinkou trpělivost. Muž nervózně poposedává a paní, oblečená do křiklavě zelených šatů, při zaslechnutí dalšího výbuchu smíchu pohoršeně obrací oči v sloup. Patrně se těšila na romantické posezení s manželem a plán jí teď narušuje tahle zvláštní partička.  Ona dáma vůbec netuší... že se dívá na energií sršící, už třetí den literární díla společně tvořící, spokojené, nadšené, mimořádnými zážitky obohacené účastnice literárního kurzu na zámku Loučeň. A netuší ani to, že se právě teď sama stala inspirací a přímou součástí tvůrčího procesu. Až tato paní zase příště přijede na Loučeň, ať nechá pohoršení před branami zámecké zahrady a zkusí si s námi taky něco pěkného napsat. 
Moc děkuju za ten čas, kdy jsem na chvíli zapomněla na všechno, co je mimo areál zámku a hotelu v Loučeni:-) Těším se, až si zase něco pěkného napíšu a až se zase nějak s kolegy znovu potkáme... 
Katka Pospíšilová


Závěrečný díl dlouhodobého on-line kurzu 27. května 2021

















Ahoj Dano!
Chci ještě jednou poděkovat za tu možnost zapojit se do skupiny, moc jsem si všechna setkání užil a cítím na sobě, že ten přístup ke psaní je úplně jiný než předtím. Dalo mi to strašně moc a myslím, že stejně tak každém, jak tam jsme. Všechny holky, co tam máš, jsou moc šikovné a každá má svůj velmi osobitý styl. Měla jsi čas si přečíst naši sbírku? A nebyla tak hodná a nenapsala mě a Richardovi k tomu nějakou krátkou recenzi, co se ti líbilo, co třeba ne, nebo tak něco? 
Posílám ti povídku, zkrácenou o ten úvod, který se ani mně nelíbí, a skáču rovnou do děje. 
Těším se na další setkávání a jsem zvědavý na novou skupinu.
Štěpán Klega


Díky semináři tvůrčího psaní jsem si uvědomil, že je psaní ještě větší zábava, než jsem si myslel kdysi. Respektive, už od mala mě baví psát, ale psaní do šuplíku se prostě nevyrovná psaní pro někoho jiného. Dozvěděl jsem se, že mám extrémně talentované spolužáky, kteří originální psaní zvládají naprosto bravurně.
Doufám, že jsem se naučil psát alespoň krapet uvěřitelně? Jestli ne, klidně zůstanu neuvěřitelný. 😉
Vyhodnotit podstatné a nepodstatné informace - to mi ale dělá pořád problém, jelikož jsem taková literární ,,tlučhuba’’ a nikdy nevím, kdy přestat...až je to na škodu. Velké pozor… 
Naučil jsem se naslouchat ostatním a zpětně reagovat, i když jsem měl sem tam problém udržet pozornost. Myšlenky mi většinou někam zabloudí a já jsem pak úplně vedle. 
Lépe přijímám jakoukoli kritiku (nejen) od zkušenějších. S tím jsem měl až do kurzu problém, ale myslím si, že jistě nejsem sám.
Teď už vím, že jde psát za jakýchkoliv okolností… (i když není nálada nebo se to zrovna nehodí, protože zrovna nakupuji v Bille).
Obohatil jsem se o teorii, která mi chyběla, jelikož jsem se o ni sám z vlastní iniciativy nezajímal (což mě teď mrzí).
Také jsem se naučil vnímat vlastní posun a osobní rozkvět - co se psaní týče.
Zjistil jsem, že bych měl žít o pár století dříve...soudě podle mé (zastaralejší) mluvy.
Seminář mi dal hodně a jsem za to nesmírně rád. :)
Děkuji
Elliot Jačků


Poprvé po době pandemických opatření normální kurz 26. května 2021 v Akademii ČTK 



























Dana dostala do vínku hned několik darů. Především umí psát. Když čtete její knihu, cestopis, rozhovor, máte pocit, že psaní je snad ta nejjednodušší věc na světě. Tak snadno a dobře se to čte. 
Když dočtete její knihu Živel Lustig, chcete se vrátit na první stránku a znovu si počíst. 
Dana ale umí nejenom psát, také vás dokáže pro psaní získat. Umí vám vysvětlit, co v psaní funguje, i to, co dokáže vaše dílo zabít. 
Dana je tělem i duší sportovkyně. Na jejích seminářích okamžitě zjistíte, že je kamarádská a hraje fair play. Není to rozhodčí věčně s píšťalkou v puse, je zkušená kapitánka týmu. 
Dana pracovala jako manažerka ve velkých společnostech. Díky tomu moc dobře ví, jaká je to úleva, když rigidní korporátní jazyk pustíte z hlavy a propadnete kouzlu hry se slovy. Povznášející. 
Dostala Dana do vínku ještě něco? Dostala. Je nabitá pozitivní energií, na svět se usmívá. Chcete to s ní zkusit? Nakazí vás.  
Jiří Chrást novinář, lektor, ředitel Akademie ČTK


Literární pravda je cokoliv uvěřitelného.
Měně, ale hezky, je někdy více.
popis věcí a lidí má smysl dělat jen tehdy, když mají roli v příběhu.
Emoce má čtenář cítit za aktérů, ne nutně sám v sobě (třeba když píšu o hrdinově zmatení, nesmí být zmatený čtenář).
Charakter se popisuje vlastní akcí, ne přídavnými jmény.
Matyáš Strnad


Flinta na zdi, ze které se musí vystřelit, je metaforou pro opodstatněné zařazování lidí a věcí do děje.
Nezahlcovat vyprávění informacemi a vysvětlováním.
Důležité je uvědomovat si, jaké z mého textu plyne poučení a pro koho píšu.
Literární cihly jsou dialog, popis, akce.
Díky za úžasný den.
Ilona Hambergerová


Naučila jsem se nemíchat styly, je důležité zorientovat se v textu, nepoužívat zbytečné fráze, umět vytěžit podstatu a vstřebávat pravidla, která fungují. Děkuji za kurz
Iveta Galbavá


Dialog musí být uvěřitelný.
Nehodnotit, nechat hodnocení na čtenáři.
Dávat přímou řeč - oživí text.
Čeština je postavená na slovesech - používat shot detektor - vyhazovat zbytečná přídavná jména a příslovce.
Jít rychle na věc.
Přednášet sebevědomě.
Valerie Stulíková


Pokud máte pocit, že jste v psaní tak dobří, jako třeba Hemingway či Chesterton, pak šetřte peníze a do kurzu tvůrčího psaní Dany Emingerové se rozhodně nehlaste. Nic by vám to nepřineslo. 
Pakliže ovšem nemáte hypertrofické ego a tvůrčí písemný projev je součástí vaší práce či psaní vás prostě baví, pak neváhejte. 
V prvním případě se zdokonalíte v psaní čtivou a srozumitelnou formou, a to i tehdy, když jde o věci odborné, na první pohled nezasvěcenému čtenáři těžko uchopitelné. 
V druhém případě stačí, když máte pestrý život či bujnou fantazii a o své zážitky či tvůrčí nápady se chcete s někým podělit. Každopádně jde o to, aby vaše snaha nevyzněla naprázdno a potenciálního čtenáře jste neodradili dříve, než by mohl zjistit, o čem vlastně píšete. Záhy zjistíte, jak někdy stačí přijmout pár doporučení a zdánlivě drobnými zásahy text získá zcela jinou podobu. 
A nejde jen o to, co vám poví lektor. S vašimi výtvory na zadané téma seznamujete i ostatní účastníky kurzu. Pak se dozvíte, jak na váš písemný projev nahlížejí ostatní. Pokud se nestydíte, snesete konstruktivní kritiku, pak je to škola k nezaplacení.
Vojtěch Turek, paleontolog Národního muzea


<a href="http://www.ceskatelevize.cz:8080/ivysilani/10090925908-vsechnoparty/218544161600023/obsah/629817-dana-emingerova">
Všechnopárty
Ahoj Dano, 
na Všechnopárty jsem se dívala v sobotu ráno, v neděli večer a v dnes odpoledne, a pokaždé se musím smát. A nejlepší na tom všem je to, že jsi to pořád Ty tak, jak Tě znám... Krása... 
Posílám pusu a těším se on-line setkání ve čtvrtek i na to skutečné v červnu na zámku Loučeň. 
Pa Zdena Součková


Ahoj,
musím se pochlubit. 6. května 2021 mi vyšla v Kladenském deníku - čtenář reportér (i v ostatních denících Středočeského kraje, vč. Prahy) povídka Těmito místy kráčela historie STOPY DINOSAURŮ.
27. května mi pak vyšla jako desátá ta moje povídka o Amazonu, kterou museli zkrátit a upravit (nebyla by tak, jak jsem ji napsala, vůbec k publikování). Je uvedena obecnými slovy šéfredaktorky: "Povídka nás dnes zavede na nábor nových pracovníků... a jmenuje se LUKRATIVNÍ PRÁCE.
Ivana Výborná



Kurzy tvůrčího psaní v Národním muzeu

















S Danou Emingerovou spolupracujeme v Národním muzeu již téměř dva roky. Obrátil jsem se na ni hlavně kvůli přípravám stálých expozic, kdy jsem od začátku věděl, že nejsložitější bude do nich napsat texty tak, aby byly co nejvíce čtivé a zaujaly širokou veřejnost.
Ivo Macek, ředitel PM Národního muzea
Dana nám s tím neuvěřitelně pomohla. 
Bez ní si v zásadě nedovedu představit, že bychom dosáhli výsledku, kterého jsme dosáhli.
Nejvíce se mi na ní líbilo, že ačkoliv není přírodovědkyně, tak se vždy statečně vrhala do samostudia témat, kterým nerozuměla, aby byla schopná je lépe pochopit a čitelněji přepsat. 
Ten elán byl až inspirativní. 
Proto pokud hledáte srdcařku do svého týmu, která vládne češtinou, má cit pro jazyk, elán a chuť pomáhat ostatním, tak mohu Danu upřímně doporučit. Je to skvělá a velmi erudovaná lektorka. Díky ní se mně i našim kurátorům, kteří absolvovali její dlouhodobý kurz, dostaly pod kůži (navíc velmi zábavnou formou) zákonitosti dobrého psaní a dokážeme teď mnohem účinněji popularizovat vědecká témata.


Foto: Jan Juračka

Děkuji. Když to vezmu s určitým nadhledem, tak na kurzu tvůrčího psaní jsem se naučil především se nebát. Jsem zoolog a během svého studia jsem prošel různými kurzy, jak správně psát to či ono. Nyní nepočítám základoškolské a středoškolské hodiny slohu, které mě – na rozdíl od hodin gramatiky – příliš nepoznamenaly.
Ano, naučil jsem se, jak psát odborné články, tak aby splňovaly všechny formální náležitosti. 
Na kurzu tvůrčího psaní jsem se ale naučil nebát se podívat se na své téma jinýma očima, třeba očima puberťáka na školní exkurzi. Nebo se nebát představit si, že můj text čte osmdesátiletá sousedka, která mě zná od útlého dětství. Zkrátka pokud chci své téma přiblížit ne svým kolegům, ale širší veřejnosti, nesmím se bát psát trochu odlehčeněji, experimentovat s jazykem, hrát si se slovy. 
Opravdu se nemusím bát, že by mě za popularizační text kolega z oboru pokáral (samozřejmě, nesmím se při „zlidšťování“ dopustit faktické chyby). 
A pokud člověk ví, jakým způsobem správně popularizovat, nemusí se bát ani toho, že se do něj na kurzu tvůrčího psaní „pustí“ jeho spolužáci. 
Ano, tak tyto hodiny probíhaly. 
Něco jsme napsali, museli jsme překonat obavy ze čtení svého textu nahlas a pak se hlavně naučit nebát se přijmout kritiku od ostatních přítomných. To možná bylo to nejtěžší. Ale když se člověk nebojí přijmout objektivní kritiku od svých blízkých, má skoro vyhráno. 
A to platí i v životě :-) 
Petr Dolejš, kurátor Národního muzea


Ahoj mila Dano! 
Podivej, co jsem v Curychu nasla - pekarnu pribehu pro vsechny, kteri pisi ci psat chteji. Moc prijemny prostor na kursy.
Take diky za kvetnovy Zpravodaj.
Krasne. I Arnostuv citat o Platonovi a povidecka o setkani po 30 letech... 
A to, ze jsi zavalena mejlovym tsunami po vystoupeni ve Všechnopárty, je fajn... 
Lidi potrebuji procitnout a psani s Vami - s Tebou a Lustigem - jim to umoznuje. Nasla jsi 'niche'... mozna jsi se nasla, ale protoze toho je v Tobe mnoho, se denne nachazis.
Eva Lustigová


Dobrý den,
ještě jednou bych Vám chtěla poděkovat za seminář tvůrčího psaní. Na začátku semestru mě jímala hrůza, co si mám pod tímto předmětem představit. Vybavily se mi školní slohy, nechuť, s jakou jsem je psala, a špatná hodnocení, které jsem si za ně vysloužila.
Můj názor se po lekcích úplně změnil, psaní jsem si dokonce oblíbila. Hodně jsem si z toho odnesla, od zajímavých cvičení, teorii až po Lustigovy vtipy o sestře Agátě.
Prostě psaní není taková nuda, za jakou jsem ji měla. Naopak. Úvod má být poutavý, ne nudný a všeobecný, jako mě učili ve škole. 
Stejné téma se dá uchopit tolika různými způsoby, že v ní člověk pozná něčí rukopis, stejně jako pozná styl výtvarníka. 
Věřit si, předčítat sebevědomě a neshazovat se. 
Nebát se přehánět a taky že příběh má být pravdivější než pravda. 
Naučila jsem psát popis z pohledů, které by mě jinak nenapadly. 
Představit charakter v akci je lepší než hromada nálepek. 
Dialog text oživí. 
O naší postavě musíme vědět úplně všechno. 
Když se řekne Hemingway, vzpomenu si na shit detektor.
Děkuji Vám!
Těším se na podzimní setkání či na případnou spolupráci na ilustracích.
S pozdravem Lucie Košinová, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni


Omlouvám se za zpoždění, poslední několik dní jsem jela do Moskvy a pak letěla do ČR, a pak ty covid-testy, přestěhování z bytu na kolej a tak... Posílám vám práce k zápočtu a děkuji vám moc ještě jednou za semináře tvůrčího psaní, to byla skvělá zkušenost a zajímavý předmět!
Ráda píšu a vymýšlím něco, ale na začátku se mi zdálo, že to není možný pro mě jako Rusku zvládnout v češtině. Ale hned první hodina se mi líbila, i když to bylo trochu nervózní. Pochopila jsem, že se nemám bát a že je možné krásně vysvětlit svou ideu, dokonce když mám nedokonalý jazyk. S tím mi hodně pomohly rady paní Emingerové a učebnice 'Kouzlo psaní knih', ve které je všechno dobře vysvětleno a je hodně příkladů, které mohou dát inspiraci.
Naučili jsme se jak správně a krásně psát, a že existují pravidla, která však občas můžeme porušovat. Jedna z hlavních věcí podle mě je zaujmout čtenáře - příběh je zajímavým jen když čtenář ze začátku chce dozvědět, co bude dál a jaký je konec.
Jsem opravdu ráda, že v letním semestru jsme měli předmět 'Tvůrčí psaní' - to je důležitá věc nejen pro spisovatele, ale i pro autory komiksů, protože v jakémkoliv díle máme svůj příběh a je nutné umět napsat jej správně a zajímavě.
Anastasiia Burakova, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni


Rozmazlení na Hrubé skále v Českém ráji 22. května 2021
Posílám slíbený citát Junota Díaze spisovatele, nositele Pulitzerovy ceny z Knihy divů od Jeffa Vandermeera pro Jamínu: "Nikdy jsem nedokázal rovnou psát o tom, co se mi stalo. Potřebuji ty věci nějak pokřivit, aby mi připadaly zvláštní, a změnit je dost na to, abych si s nimi mohl ,hrát´ - volně si vymýšlet. Moje umění začíná, až když se přestanu snažit být věrný vlastnímu životu. Když ze sebe udělám soudního zapisovatele, zmizí prostor pro hru, a potom celé dílo bude ležet na stránce jako mrtvola. Jedině při hře přijdu na všechny podivné souvislosti. A všechny jemné struktury ožijí, jen když se začne rozvíjet to, co je na knize nejlepší."
Program pro tvorbu knih by byl opravdu super!!!
Nataša Richterová


Děkujeme Boříkovi za útočiště a skvěle připravené dobroty v Dřevčicích. A Nataše za úžasné rybí pomazánky po norském rybářském způsobu.
Dana

Jako dlouholetá editorka české edice časopisu National Geographic osvědčila Dana Emingerová nejen schopnost orientovat se v nejrůznějších oborech lidské činnosti, ale i mimořádný cit pro formu jazyka, který musel převádět často složité a obtížně srozumitelné jevy do podoby akceptovatelné pro běžného čtenáře. 
Právě tato schopnost, spolu s její souběžnou literární činností, stojí i za úspěšnou sérií „spisovatelských“ seminářů, v nichž vede účastníky k tvůrčímu uchopení mateřského jazyka a k lepšímu psanému projevu v nejrůznějších literárních žánrech.
Tomáš Tureček, šéfredaktor National Geographic


Ahoj Dano!
Dnes mi dorazilo do Ženevy speciální číslo National Geographic o Švýcarsku. 
Super články. Překládal jsem aspoň pomocí googlu...
Odvedla jsi skvělou práci! Jsem rád, že jsem se na tomto projektu mohl také podílet.
Eric Frachon


O epizodách je známo, že jsou důležité, protože rozptýlí čtenáře. Nesmí jich ale být moc, aby nezapomněl, jaké je hlavní téma povídky. 
Jak už ale všichni dobře víme, pravidla neplatí nikdy stoprocentně. Například Jaroslav Hašek postavil na epizodách celý román a je tedy důkazem toho, že někdy to v literatuře může fungovat. Většinou ale spíš ne. 
Podle Aristotela jsou dva důvody, proč spisovatelé epizody používají. Jedni je potřebují pro vývoj děje a druzí si jimi pomáhají. Pak je ale ještě třetí příčina a to, když se chce autor někomu zavděčit. Tehdy uvede něco, co by v příběhu normálně nebylo. Nebo naopak, se budete řídit slovy Arnošta Lustiga a dáte do povídky někoho, kdo vás naštval: ,,Já ze svých nepřátel dělám v románech nacisty,“ říkával. ,,Oni to ani nevědí, protože knížky nečtou, ale já z toho mám báječný škodolibý pocit!“
Američani využívají takovou neformulovanou frázi: akce, popis, dialog. Pokud v povídce napíšete, že někde byla veliká sranda, myslíte, že se tomu čtenář bude smát? Ne. Ta legrace musí být zachycena v chování a jednání postav. A to je těžké. Ale zároveň i nutné. 
Kdykoliv se vám zdá povídka nezajímavá nebo slabá, je to tím, že jí chybí akce. Úplně nejlepší je začít akcí prolnutou dialogem. Třeba: ,,Nemám tě ráda,“ řekla. Příběh je otevřen tajemným dialogem, aniž bychom věděli, kdo to mluví.
Jakmile otevřete knihu, o tom, jestli jí budete číst, často rozhodne první věta. Čtenáři si ji totiž často pamatují, je tudíž důležité, aby byla poutavá, dobrá a neodolatelná. Třeba: ,,Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.
Lepší je také začínat příběh přímo. Místo toho abyste psali o někom, kdo zavraždil svou milenku a složitě popisovali děj příběhu, raději to řekněte hned: A najednou se naštval a vrazil jí kudlu do břicha. To je náš příběh a odtud pokračujeme dál. 
Třeba William Faulkner se touhle zásadou vždycky řídí. Otevře povídku dramatickým výkřikem a čtenáře okamžitě zaujme, přestože příběh vlastně startuje od prostředka. 
Podobně radí i Aristoteles, který v Poetice vyzdvihuje Homéra. Ten nevylíčil ve svých básních celou Trojskou válku, ale jen poslední rok před zkázou města. Ovšem i to má svůj začátek, prostředek a konec.
Každý spisovatel, ať už píše o čemkoliv, by měl umět vnímat své příběhy. Sám by měl vycítit, co je v nich špatně a co v nich chybí. Co doplnit a co vynechat. Jestli se řídit pravidly nebo vlastní hlavou. A právě to je důležité.
Jasmin Carmel


20. května 2021, závěrečná 10. lekce dlouhodobého kurzu






















Děkuji za dnešní „hodinu“, bylo to zase fajn. Všem přeji krásné léto, hlavně pevné zdraví a budu se těšit na podzim! 
😊 
Marek Greger


On-line forma má určitě své výhody, a to je ta časová nenáročnost - nemusím nikam jezdit ani se večer vracet domů. Na druhou stranu, tento typ kontaktu je pro mě dost neosobní a ne zcela mi vyhovuje. Osobní setkání považuji za lepší, prostě osobní. Možná to bude i tím, že už rok pracuji z domova a na ten monitor koukám celý den a přes různé aplikace komunikuji s kolegy pořád. Sednout si znovu k monitoru v čase, kdy bych měla mít volno, mě občas stojí dost přemáhání.
Co bych chtěla: vyzkoušet různé útvary, podle zadání. Různá témata, podle zadání. Třeba úkol s kopcem nebo 1521- fascinuje mě, jak jedno zadání pojme každý úplně jinak a vloží do toho úplně jiné nápady.
Těším se na podzim
Hanka Novotná


Co se týče psaní těch Ich, Er a Du-forem, tak jsem vybrala povídku Borovice, ale často jsem měla nutkání to v té které formě napsat úplně jinak. Pokud jsem pouze původní Ich-formu přepisovala do Er nebo Du-formy, tak to bylo takové nepřirozené a krkolomné až nevhodné. Přišlo mi, že pokud bych se vžila do role vypravěče (Er) nebo přísedícího/zúčastněného (Du), tak bych to rovnou psala jinak. Nicméně celé to tedy posílám. 
On-line kurzy mi nevadí. Ale jednou za 3-4 lekce bych udělala jednu reálnou, abychom se viděli naživo.
Povídky na nějaké téma (děti, muži a ženy atd.). 
Úkoly během semináře - bývá to velmi plodné a rychle si vyzkoušíme něco nového a pod tlakem mnohdy vzniknou skvělé práce. 
Těším se na viděnou a moc děkuji, že se mohu zúčastňovat báječných lekcí se super lidmi 😉.


Naučil jsem se:
1. důležitost rozdílů mezi Ich, Er a Du formou psaní
2. jak vyjádřit ve zkratce esence smutný, krásný, hnusný, veselý
3. důležitost epizod
4. důležitost první a poslední věty
5. úhly pohledu na zadání někdo někam jde... a jak se s tím frekventanti tentokrát moc dobře vypořádali. Některé náměty mě překvapily. (Procitnutí, Socha z cukru, Šifry, Trable se svítilkou).
Jiří Wilson Němec


Ráda budu pokračovat jakkoliv, každé setkání je pro mě přínosné. Občas setkání naživo by bylo vítaným zpestřením, přijedu z Brna kamkoliv... 
Zdena Součková


Chtěla bych se věnovat úskalí při psaní delšího díla... Jak nevypadnout z děje...  Jak navázat po pauze...
Nataša Richterová


Každá forma výuky je fajn, samozřejmě když si vidíme do očí přímo, je to lepší. Co se týká obsahu, stále mám se co učit a bohužel je toho stále víc a víc. Těším se na další pokračování dlouhodobého kurzu.
Bohuna Kopřivová


1. Ráda budu pokračovat v jakékoli podobě. 
2. Vyhovuje mi tato velikost skupiny - vystřídáme se všichni (většinou😃), 
3. Líbí se mi střídání cvičení s možností psát něco svého (třeba do společné knihy či své vlastní)
4. Velice zajímaví byli i hosté, ale já můžu jen odpoledne po práci 
5. Můžeme se scházet on-line, ale čas od času bychom se mohli vidět - dlouho jsem nic nepekla😃 
Děkuji všem za spoluúčast a přeji krásné inspirativní prázdniny.
Anna Vocelová


JAK PSÁT O LÁSCE
Pro člověka, který flirtuje jen pomocí lahví banánového mléka na internetu, není o romanci vůbec snadné psát. Zvláště když Arnošt Lustig říká, že láska nemá definici. Nebo jich možná má tisíce a autor sám si může v nich vybírat, ale pravděpodobně stejně nikdy nepochopí, co to vlastně láska je.
V kapitole Jak se píše o lásce, je popsáno, že Lustig rozlišoval tři druhy sexu, tedy ten, co se podobá zvířecímu, ten, co je spíše pro pobavení, a ten, ve kterém jde o spojení dvou lidských duší. A jeho důležitou radou je, že máme při psaní dbát na vkus, nepsat o všem, co vnímají naše vjemy, o tom, co dělají fyzická těla, ale o tom, co se děje uvnitř postav, o čem jsou jejich pocity. 
Chtěla jsem během této části citovat z knihy Lady Fuckingham, údajně od Oscara Wilda, erotiky, která je dle mého trochu na okraji tohoto vkusu, o kterém Lustig mluví. Hlavní postava té knihy sama na konci nazývá své paměti zápisy vlastního požitkářství, sportem nebo hobby, a i tím způsobem - velmi nepokrytě - je napsána.
Když se píše o lásce, často se nepíše pouze o něčem krásném, ale hlavně o něčem božském. Podle mnohých autorů je láska jednou z nejsilnějších, nejsložitějších a nejdůležitějších emocí a v knihách nabírá podobu toho nejkouzelnějšího, nejposvátnějšího, zapovězeného i nebezpečného. Může být důvodem, proč Dante prošel skrze devět kruhů pekelných, i důvodem srdcervoucí smrti Quasimodovy, i tragické sebevraždy Romea a Julie. Je zvláštní, že láska a smrt jako by v umění kráčely ruku v ruce. Mým oblíbeným příběhem v takovém případě by snad byla báje o Hádově únosu Persefony, kde bůh posmrtného života doslova krade jaro pro svoji lásku. V učebnici je úryvek s tímto tématem: V tobě je bůh od Renaty Landgráfové. Text je myslím o dvou mniších - jelikož jde o náboženské, nebo možná spíš církevní prostředí - a z těch dvou, jeden se zamiloval do druhého, což v tomto prostředí je zapovězené. A to tedy nejen proto, že jsou to dva muži. Ten zamilovaný mnich na konci skočí z věže, protože nemůže žít, když ví, že ten druhý ho nemiluje stejně a že to, co cítil, ztratilo svoji božskost, kterou předtím cítil.
Chalíl Džibrán v Promluv k nám o lásce lásku personifikuje, až se zdá nejen božská, ale jako božstvo samotné. Říká svým lidem, že by ji měli následovat a odevzdat se jí, ale zároveň varuje, že je nebezpečná.
Chalíl Gibrán: Prorok

V jiných textech, třeba v Štědré noci od Jiřího Ryvoly, je popsán ten první, čiře smyslový, druh sexu, který Lustig rozlišuje. Jde zde o něco lidského, až zvířecího, zcela obyčejného, každodenního a vůbec ne božského. 
Myslím, že to není úplně snadné napsat s vkusem a někteří amatérští spisovatelé se domnívají, že čím grafičtější jejich scény jsou, tím větší mají váhu, ale není tomu tak. I s minimem grafického popisu lze vyjádřit jasnou scénu.
Když se píše o lásce, jde o básníkův ráj popisu. Lásce se často věnují celé odstavce a přitom zachycují třeba i jen krátký časový úsek. Hemingway věnoval popisu jednoho doteku, jen držení se za ruce dvou postav přes 18 řádků v Komu zvoní hrana. 
Na psaní o lásce pravděpodobně neexistuje žádný správný návod nebo rada. Hlavní je pouze dívat se dovnitř postav a brát lásku jako něco nadlidského.
Na závěr bych chtěla citovat z knihy O lásce od Stendhala: “Láska připomíná to, čemu se na obloze říká mléčná dráha, totiž zářivé seskupení tisíců menších hvězd, z nichž některé samy tvoří další mlhoviny. V knihách byly zaznamenány z těch čtyř nebo pěti set drobných citů, které tvoří lásku, jen ty základní. Někdy je ovšem nesnadné je rozpoznat a často se mýlíme a za podstatné považujeme ty, které jsou jen podružné… Co to tedy znamená učit se lásce z románů? Co by to bylo, kdybychom po stech svazcích, v nichž byla láska popsaná, chtěli, aby tato kniha někomu objasnila šílenství, které nikdy nepocítil? Dpovím jako ozvěna: ‘Bylo by to šílenství.’ “
Štěpánka Mrázková, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni


Fakulta designu a umění J. Sutnara v Plzni, 7. seminář tvůrčího psaní 19. května 2021





















Pro mě, jako cizinku, byl seminář tvůrčího psaní jakousi „zkouškou”. 
Jsem z Kazachstánu, žiju v Čechách už paty rok, studovala jsem průmyslový design, ale ve škole jsem moc slohovek nepsala, protože moje učitelka učila nás spíš literaturu. Proto jsem měla na začátku obavy: budu schopna psát něco v češtině a splňovat úkoly? 
Ale moje pochybnosti se rychle rozzlobily, protože během všech lekcí byly úkoly od Vás velmi zajímavé. Opravdu se mi líbilo, že jsme psali na různá témata, zkoušeli jsme se v různých „rolích“. 
Také se mi velmi líbila kniha Kouzlo psaní knih. Obsahuje spoustu užitečných tipů a myšlenek, na které můžete myslet. 
Vaše úkoly mě přinutily vystoupit ze své komfortní zóny a pokusit se psát jiným způsobem, o jiných věcích. 
Nejtěžším úkolem pro mě bylo napsat něco vtipného a něco hnusného. Ale bylo zábavné to vyzkoušet. Moc děkuji za tento zážitek!
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění J. Sutnara v Plzni


Děkuji Vám, že jste mě naučila nebát se psaní.  Naučil jsem se brát ho s podobnou jistotou jako kresbu. 😀
1. Když nevíš co psát, tak prostě začni a pak to třeba poupravíš, jinak se může stát že budeš hodinu sedět u prázdného papíru.
2. Není vždy nutné, aby autor v každé větě dával najevo košatost svého slovního projevu. Méně je někdy více, viz. Hemingwayův shit detector.
3. Umím napsat bajku.
4. Dozvěděl jsem se, co jsou to literární esence, a naučil jsem se je vytvořit.
5. Příběh by měl mít: Začátek - Prostředek - Konec.
6. Zjistil jsem, že mi docela jdou básničky a často se k nim uchyluji kvůli jejich stručnosti. Všeobecně jsem radši stručný… možná je to lenost, ale stručnost zní lépe.
7. Při psaní bych se neměl nechat omezovat myšlenkami, co by na tuto větu řekla např.: maminka, babička, učitelka ve škole apod…
8. Literární pravda není to samé jako běžná pravda. Literární pravda je to, co uvěříme autorovi, pokud jí neuvěříme, je to chyba autora. 
9. Přídavná jména děj zpomalují a slovesa zrychlují.
10. Vím, co je to Swiftovina, a dávám si na ni pozor.
Jan Vaněk, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni


Během seminářů tvůrčího psaní v ledním semestru jsem se naučila, že vždy musím vědět, co se snažím říct, o čem píšu. Je nutné mít začátek, prostředek a konec a opakovat akci, popis a dialog pro posun v příběhu. Vím, že je důležité přepisovat texty, než je nechám v závěrečné formě, protože se tím zbavím toho nadbytečného i děr v ději. Je důležité pak také pro jednotlivé texty vybrat správnou formu, protože i to mění, jak má slova vyzní. To, co se děje uvnitř postav je pravděpodobně ještě důležitější, než co se odehrává navenek, a zároveň je mnohem lepší představovat je v jejich přirozeném prostředí a přímo v akci. Nadpis a první tři věty příběhu jsou největším lákadlem na čtenáře. Člověk také nesmí nikdy příliš upravovat jazyk, jakým píše, nezkrášlovat ho příliš a s trochou vkusu psát tak, jak mu huba narostla. Inspiraci můžeme brát odevšad a ode všech. A na závěr: je dobré mít svého ideálního čtenáře, ke kterému směřujeme všechno své psaní.
Chci Vám moc poděkovat za Vaše kurzy. Připomněly mi, že psaní je taková zábava a že jedno zadání v podání deseti lidí vyzní absolutně jinak. Moc jsem si práci s Vámi užila, a pokud to vyjde, ráda bych se na podzim zase připojila!
Přeji Vám moc pěkné léto a mnoho příjemného čtení v budoucnu!
Štěpánka Mrázková, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni


Moc ďakujem za Váš kurz, semináre som si užila. Tiež ma značne obohatili a veľa som sa vďaka Vám odniesla. Čo som sa za celý semestr naučila:
1. Najskôr zo seba vety jednoducho vypľuť, a potom ich preštylizovať, ako najlepšie dokážem (no nie príliš, nikto predsa nechce čítať prehnaný a tým pádom nezáživný a neúprimný text)
2. Priveľa premýšľania môže brzdiť kreativitu a prirodzené plynutie a zanechať poviedku umelou, príliš ráznou. Lepšie je písať zrozumiteľne a uvoľnené.
3. Popis, ak je ho priveľa, môže byť niekedy nudný a unavujúci. Lepšie je uviesť čitateľa do akcie. To isté platí aj pre postavy - nenálepkovať, ale ich charakter prejaviť činmi.
4. Držať sa hlavnej myšlienky textu a neutiekať sa do zbytočnej podrobnosti, ktoré dej spomaľujú.
5. Používať takzvaný “shit detector”, vypustiť nadbytočné slová, slovné spojenia a niekedy aj celé vety.
6. Ak chceme od čitateľa aby ďalej pokračoval v čítaní, musíme ho zaujať hneď prvou vetou – háčikom.
7. Uveritelne písať neuveriteľné príbehy.
8. Rozprávať s ľuďmi a povedať vlastný názor. Taktiež prijímať spätnú väzbu. Skupinové aktivity nie sú zas až tak zlé...
9. Čítať nahlas pred ostatnými (po čase sa hlas, predsa len prestane triasť…:)
10. Tvorivé písanie je zručnosť, ktorá sa musí cvičiť. Čím viac človek píše, tým väčšmi sa v tom zdokonaľuje.
Nina Potočárová, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni


Chtěla bych Vám zpětně poděkovat za všechno, co jste pro nás dělala. Vaše hodiny pro mne byly vždy potěšením. Dokonce jsem díky Vám opět začala uvažovat o tom, že bych chtěla psaní studovat nějak více, ale kdo ví, co bude. 
Naučila jsem se: 
 1. Jak psát dobré věci a plodit umělecky hodnotné texty
2. Hledat skryté významy věcí a umět s nimi vytvořit dobré dílo
3. Naslouchat druhým a čerpat z jejich tvorby
4. Zamýšlet se nad podstatou věcí a hledat smysl naší tvořivosti
5. Rozvíjet sebe a svého ducha psaním
6. Psát správně a opravdově
7. Tvořit z hloubky své duše
8. Nebát se ukazovat svou tvorbu a věřit, že je dobrá
9. Být příkladem pro ostatní a brát si z ostatních příklad
10. Krátit své výtvory Hemingwayovým shit-metrem
Barbora Macková

PS. Pro zajímavost Vám posílám mé ilustrované básně. Bylo mi potěšením a děkuji.






























1. Kurz mi pomohl se znovu rozepsat, nemít strach z prázdné stránky, nemít strach psát špatně
2. Píše mnohem víc lidí, než jsem si ve své uzavřené bublině myslela
3. I když mám času dost, stejně se mi nejlépe píše pod tlakem nebo časovým presem
4. Vyhýbat se klišé a často omílaným spojením. Docela často při psaní opakuju svoje vlastní oblíbené obraty, které třeba jednou byly fajn, ale když jsou v každém mém textu, působí to špatně
5. Znovu jsem začala psát pravidelně, ne jen nárazově
6. Evidentně nejsem jediná, kdo zbožňuje “O psaní" od Kinga
7. Učím se lépe nakládat s konstruktivní kritikou - neurážet se, ale připustit, že na ní něco je
8. Píšu zbytečně dlouze a prospěje mi hodně škrtání
9. Přejedla jsem se vlastního stylu psaní, chce to víc experimentovat
10. je fajn texty sdílet a potom je vzájemně hodnotit, z toho jsem si vzala asi nejvíc
Anežka Nováková


Co jsem si vzala z lekcí tvůrčího psaní v letním semestru 2021:
1 určitě sebevědomí v mé schopnosti psát.
2 inspiraci v tom o čem se dá psát. Že žádný nápad není špatný.
3 poučila jsem se v pravidlech v psaní a jak psát určité části a jak jenom jak to napíšeme ovlivňuje jak ten příběh zní.
4 Pravidla je skvělá znát, protože se dají porušovat, ale není to tak snadné. Hlavně když neznáme a neumíme použít již ty určitá pravidla.
5 Všichni jsme tak kreativní a vidíme svět jinak. Každý člověk popíše situaci jinak a i když máme stejné téma je to originální od každého z nás. Takže originalita není v tom jaký extrémní dokonalý příběh, námět nebo co si to vybereme, ale v tom jak to napíšeme. Náš příspěvek v tvorbě je to co dělá tu originalitu.
Julie Schillingová, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni


Nejsem žádný velký fanoušek literatury a ani mě nijak nelákalo žádné čtení, natož psaní. Když jsem se dozvěděla, že budu mít ve škole předmět tvůrčí psaní, tak mě to popravdě hodně vyděsilo. 
Ale opak se ukázal pravdou. 
Semináře mě bavily a někdy to byla i celkem sranda. Naučila jsem se, že dokážu napsat nějaký srozumitelný příběh za 30 minut. Dříve by mi to trvalo i 5 hodin.
Moje chabá slovní zásobě z nedostatku čtení se sice projevila na úkolech, ale to je věc, na které se dá zapracovat. 
Také jsem se naučila, že není potřeba nadmíru přemýšlet a lepší je to prostě ze sebe vyplivnout a pak se v tom teprve začít pitvat. 
Úkol, který mě nejvíce bavil, bylo vymýšlení různých emočních esencí do krátkých vět. Nebylo to nic jednoduchého, ale člověk si pak i uvědomil, kolik negativních myšlenek v sobě má, protože ty nejjednodušší esence k vymyšlení, byly ty hnusné. A na ty veselé jako by se zapomnělo. 
Myslím si, že asi ani jeden příběh, co jsem během semináře napsala, nebyl pravdivý nebo inspirovaný mým životem a zkušenostmi. Nevím, jestli jsou mé zážitky tak nudné, ale vymýšlení těch fiktivních byla pro mě větší výzva.
Jestli mě Váš seminář tvůrčího psaní inspiroval k tomu, abych začala více číst a psát? 
Upřímně, asi ne... Jsem holt na to moc tvrdohlavá. Ale můžu říct, že se o literaturu budu aspoň více zajímat a nebudu ji tak chladně přehlížet jako před tím. 
Určitě v semináři nadále pokračujte, protože Vám to jde opravdu skvěle a lidi, co o něj mají zájem, to prostě bude bavit! 
Lenka Hájková, Katedra komiksu, Fakulta designu a umění J. S. v Plzni


Dlouhodobý kurz, 9. lekce 13. května 2021




















Ray Bradbury: „Co je pro každého člověka podvědomím, stává se pro spisovatele múzou. A to je jádrem originality.“

Aristotelova pětka 
Základním postupem rozvíjení zápletky je podle Aristotela anagnorise, skrze kterou je dosaženo navození umělecké iluze. Je to zvrat v příběhu – změna neznalosti v poznání, AHA efekt. Děje se skrze vztahy a charakter postav, dále prostřednictvím neživých věcí a nahodilých událostí. Nejlepší anagnorise jsou prostřednictvím peripetií. To jsou obraty v ději, které vyplývají z dějové osnovy a předchozích událostí alespoň pravděpodobně.

Aristoteles: „Je velký rozdíl v tom, zda jedna věc je účinkem druhé, či zda po ní jen následuje.“

Pět základních způsobů rozvíjení zápletky – dobrého psaní dle Aristotela:
1. poznání dle znamení (popis) – nejméně umělecké
2. vymyšlené autorem, nevycházející ze souvislostí – umělé řešení či zásah shůry
3. vzpomínka
4. úsudek – rozpoznání
5. překvapení vycházející z pravděpodobnosti událostí, představení charakteru v akci – nejlepší

Aristotelova Poetika
Ad 1) Popis je nejnižší způsob umělecké tvorby – např. prostřednictvím typického znamení – pán s kravatou, stoletý stařík. Znamení mohou být vrozená (barva vlasů) nebo získaná (jizvy). 
Různí autoři k němu mají různý přístup. Např. Stephen King ho považuje jen za nutný rámec, zatímco John Gardner mu připisuje vyšší význam a považuje ho za jednu z cihel díla (dialog, popis, akce).

Ad 2) Umělé řešení vymyšlené autorem – náhody, sny, duchové, kouzelné bytosti a věci. Často se objevuje v pohádkách, mýtech, bájích, náboženských příbězích. Využíval je i Shakespeare – např. Hamlet – duch jeho otce. Patří sem i tragické události, které jsou využívány k odstranění postav (havárie, vraždy, nehody).

Ad 3) Vzpomínka – to, co bylo zapomenuto, ale dává smysl tomu, co se právě děje. Může to být situace, vůně, věc, setkání, postava, melodie, hudební motivy. Často se používá ve filmech.

Ad 4) Rozpoznání, které vychází z úsudku – často otevřené konce, jakoby neúprosnost „osudu“ – vývoj zápletky směřuje k neodvratnému konci, který ani nemusí být dopovězen. Často se používá v hororech pro stupňování napětí – naše mysl je jasně vedena jedním směrem (např. Ptáci, Vetřelec, Věc).

Ad 5) Představení charakteru v akci, zvraty vycházející z pravděpodobnosti událostí – postavu poznáváme skrze její akci – hojně využívána hlavně v americké literatuře, v evropské je více reflexí a odbočení. Nálepkování postav – chytrák, hlupák – se používá v pohádkách a bajkách, kde se pracuje s archetypy postav.

Míša Štěpánka Sedláčková


Ahoj, 
moc se nechválím, ale ten háček se mi povedl. To vážně upoutalo i mě. Možná se pletu, ale uvidíme. Troufám si říct, že lidi na kurzu budou chtít další pokračování. A můžu ještě něco? Pán od nás z knihkupectví, kde prodávají DUŠI NESPOUTÁŠ, se ptal na mou další knihu.


Ahoj Dano, 
posílám svou včerejší tvorbu a moc děkuju za další fajn podvečer. 😊 Co se týče podzimního pokračování, tak za sebe hlásím zájem a možná budu chtít přihlásit i novou kolegyni. 
Marek Greger


Moc Vám chci poděkovat za celý semestr, protože, jakkoliv je to smutné, jediné Vaše semináře na mě působily opravdu plnohodnotně a něco jsem se při nich naučila. Ostatní on-line předměty byly jen o konzultacích. Zkušenosti a vedení nulové, což v prváku na vysoké škole není nic moc. 
Takže vám ještě jednou moc a moc děkuji a doufám, že se ještě někdy virtuálně či osobně potkáme :)).
ANO 
PS. Ráda se zapojím do ilustrování povídek o rodičích a dětech.


Ahoj Dano, 
moc děkuji za čtvrteční hodinu, bylo to opět super :) Posílám svůj háček - příběh z totality. A moc ráda bych od září chodila, ale za mě zatím raději on-line. 


SIMPLY5 11. května 2021 s Danou a Jiřím Chrástem












Jednoduchý jazyk není primitivní 
Hrát si se slovy 
100 % a 100% = sto procent a stoprocentní 
Najít diamant a neutíkat na střídačku 
Celý marketing píše divně a naše firma to asi nezmění, ale můžeme to zkusit.
Jiří Tichý

Z prezentace Jiřího Chrásta

Nepoužívat verbální smog
Jana Dostová


Volit správná slova. Víc nad významem přemýšlet , 10% vs 10 %
Lucie Vrbová


Některá slova mají negativní konotaci a člověk na to může zapomenout - notorický, piják, apod
Vladimír Pilgr


Z prezentace Jiřího Chrásta

• Neprznit češtinu anglicismy 
• Vyjadřovat se jednoduše bez smogu 
• Myslet na to, že se report může dostat do rukou nepovolaných 
• Mít dost sebevědomí odpovídat na otázky klienta česky a jednoduše
Aleš Vlček


Hlavní zpráva na začátek, jednoduchost; přesnost, omezit verbální smog,
jít k jádru věci - jako tisková zpráva nebo bajka; čeština je bohatá
Martin Rabenseifner


Z prezentace Jiřího Chrásta











Žádná výplňová slovajednoduchost, 
Přesnost, omezit verbální smog,, 
Jít k jádru věci - jako tisková zpráva nebo bajka; 
Čeština je bohatá 
Žádné dlouhé nestravitelné věty 
Žádné anglicismy 
Volit správná slova 
Zjednodušovat
Nina Zemanová


Dlouhodobý kurz pro pokročilé 6. května 2021, 9. lekce


















Psaní s Danou rozhodně není procházka růžovou literární zahradou! Ale nechci strašit zájemce o kurz, naopak! A co vás vlastně čeká? Kromě teorie, samozřejmě i praxe. Před ostatními účastníky přečtete svou povídku. Například příběh o vašem dědečkovi. Příběh, který vás stál mnoho bezesných nocí, ale možná, že jste ho jen narychlo upletli během cesty vlakem.
S bušícím srdcem čekáte na reakce spolužáků. Zasmějou se? Co na to řeknou?
Možná, že se i zasmějou, možná vás i pochválí, ale pak nastoupí Dana. Vezme to vaše dítě, to pracně vypiplané miminko, nad kterým jste proseděli tolik hodin, a začne ho cupovat na kousky. A vy jen sedíte, posloucháte, rudnete a blednete a pozorujete, jak z toho vašeho majstrštyku, z té vaší katedrály, zůstává v prachu jen hromada kamení. A chce se vám brečet. 
Ale když se prach usadí a slzy oschnou, něco v té suti se najednou zaleskne. A to je právě ten diamant, o kterém píše Arnošt Lustig, Stephen King a další velcí literáti a učitelé psaní. Diamant, nad kterým se posadíte, uklidníte se a začnete ho vybrušovat. A když si přečtete pátou, sedmou či desátou verzi, vidíte a slyšíte, že je to konečně to, co jste vlastně od začátku chtěli sdělit světu. Nebo je to naopak něco úplně jiného, protože to, co jste původně chtěli světu sdělit, byla pěkná ptákovina. Zkrátka, že Dana měla pravdu, když vyškrtala celou úvodní i závěrečnou pasáž a z dědečka udělala, kvůli větší věrohodnosti, babičku.
Ať tak, či onak, nakopne vás to k dalšímu psaní. A díky Daně začnete psát víc. Protože Dana samozřejmě nejen, že cupuje vaše díla, ale hlavně povzbuzuje k napsání dalších. A bude vás učit, jak na to a vy si budete zase o kousíček víc věřit. Ale hlavně, bude vás to bavit!
...tak jako to od prvního setkání s Danou baví a naplňuje mě💖
Dano, děkuji!
Nataša Richterová 


Zápletka dokáže spisovatele pěkně potrápit. Přesto je pro příběh nesmírně důležitá. Komplikuje děj, dělá příběh zajímavým. Je normální, že autor ji během psaní ještě několikrát pozmění nebo vymýšlí různé varianty. Ovlivňují jí totiž tyto faktory: postavy, prostředí a témata. A když tápeme, můžeme začít příběh stavět těmito způsoby.
Zaprvé si mohu vypůjčit tradiční zápletku nebo nějakou událost z běžného života. Tuto metodu využívali například autoři řeckých tragédií. Kostra příběhu už je prakticky hotová, protože spisovatel ví, co se stane, stačí si z toho vypíchnout jen to nejdůležitější a převyprávět to zajímavým způsobem. Druhý způsob jak postavit příběh je, že mohu vymyslet vyvrcholení příběhu a zpětně napsat začátek. Vymyslet konec, a pak k němu najít cestu. To mi připomnělo metodu, kdy spisovatel nejdříve vymyslí místo činu a až pak si domyslí, co se tam vlastně stalo.
A za třetí mohu vymyslet situaci a nechat postavy aby příběh dál rozvíjeli. Tento způsob používá i Stephan King. Ten vnímá příběh jako něco znovuobjevené v zemi, jako fosilii. Ať je velká nebo malá, snaží se jí vyjmout šetrně, aby fosilii nepoškodil. A právě zápletku vnímá jako sbíječku, která sice fosilii vyndá, ale se značnou škodou. Proto nejdřív vymyslí nepříjemnou situaci, do které své postavy vloží a jen sleduje, jak se z ní snaží vymanit. Nesnaží se postavy zachránit, to by potřeboval sbíječku. Jen čeká, jak se příběh vyvine.
Každá zápletka by měla mít vyvrcholení. To by mělo být smysluplné a přesvědčivé. Proto spisovatel musí objasnit věci, které se jemu můžou zdát zřejmé, ale čtenáři ne. Měli bychom se vyvarovat dlouhých projevů, nadbytečných dějových linek a postav. Abychom neztratili rytmus a taky se nepitvat v nepodstatných detailech.
Zápletku ovlivňují i naše postavy. Musíme věřit, že postava se vyvíjí, míří za svým. Že postava má svoji motivaci, cíl, za kterým půjde stůj co stůj. Když se nám povede vylíčit našeho hrdinu a jeho dramatickou potřebu správným způsobem, bude čtenáři jedno, jestli je jeho motivace nepraktická nebo nemorální. Odpustíme mu i dobře motivovanou vraždu a ještě mu budeme fandit. Zde je důležité myslet na empatii, zda je čtenář schopný vcítit se do jejich pohnutek a snů. Příběh čteme, protože sympatizujeme s hlavním hrdinou, a to nás taky nutí v příběhu pokračovat.
Našeho hrdinu utváříme napříč příběhem, čtenář ví o postavě jen to, co mu řekneme a na to nesmíme zapomínat. Zde tvoří důležitou roli i vedlejší postavy, které hlavního hrdinu pohání dál. Můžou ho ovlivňovat pozitivně i negativně. Náš hrdina může mít i svého antihrdinu, nejlepší příběh se totiž rodí z konfliktu. Když už ale do příběhu zahrneme další důležitou postavu, musíme vědět, co s ní bude dál. Čtenář očekává, že se k ní spisovatel vrátí.
Za zmínku také stojí, že postavy se dělí na plastické a ploché. Ploché postavy jsou často v pohádkách, hloupý Honza například. Ploché postavy se nevyvíjí, jsou stereotypní a mají své hranice. Plastické postavy se vyvíjejí napříč příběhem, jsou reálné a složité. Vývoj, ale musí být zřetelný, podložený, jinak vyvoláme pocit úplně cizí osoby.
Lucie Košinová


Dnes večer na ČT1 repríza Všechopárty s mou báječnou "účou" Danou Emingerovou! 
Povídání o psaní, o kurzech, o knížkách, o Arnoštovi... Pusťte si ve 21:35! Nebo teď hned na odkazu ČT.
Nataša Richterová 


Ať je tomu jakkoliv, Dana Emingerová dává svým posluchačům možnost, aby si pravost poučky vyzkoušeli: jejich práce zveřejňuje poměrně pravidelně.
A právě teď její péčí, s pomocí řady přispěvatelů, vyšly dokonce dvě knížky: Duši nespoutáš a Jak mě připravil o panenství dřímající hrom.
Název té druhé knížky je sice dráždivější, ale ta první je v mnohém neobyčejnější.
Standa Forejtek


Milí přátelé, 
požádala jsem Danu o naše e-mailové propojení a doufám, že to nikomu nebude vadit. Mám k tomu samozřejmě dobrý důvod. Jako starší osoba už potřebuju na všechno víc času. Bezprostředně po vyslechnutí nějakého čtení jsem plná dojmů, a hodnotím to celé spíš pocitově. Až se mi to za chvíli rozleží, pak teprve bych (snad) byla schopná přispět nějakou racionální připomínkou technického rázu. 
Někdy mi taky vadí, že než se povídka přečte, uniknou mi nějaké detaily, protože si zapomínám zapisovat zajímavé věci :-) Večer po psaní tady sedím a hořekuji, že není možné si vaše příspěvky přečíst ještě jednou, v klidu, a případně svoje podněty či připomínky napsat rovnou autorovi. Někdy je také myslím lepší říct něco osobně, než před celým fórem, kdy má člověk přece jenom nějaké zábrany. 
A já budu taky samozřejmě ráda, když se dozvím ve větší míře připomínky na svá "díla". Je to pro mě vždycky nesmírně přínosné (tímto chválím Danu za její metodu výuky) , snažím se psát lépe, i když už tuším, že vlastní stín nelze překročit... 
Děkuji za pochopení a už se těším na další plodnou spolupráci! 


Všechnopárty: Dana Emingerová hostem Karla Šípa. Povídání o psaní a o kurzech.











Ahoj Dani, 
včera jsme Tě viděli s Tomíkem ve Všechnopárty. Byla jsi úžasná. Zase jsem si uvědomila, jak svěží může Tvůj názor na spoustu věcí být. Jako když jsme spolu pracovaly na letišti v ČSA. Jsi prostě Něžná tygřice dnešní doby. 
Dani, přejeme Ti vše dobré, Tomáš a Renata, Tvoje bývalá asistentka 


Milá Dano!
Právě jsem Vás viděla ve Všechnopárty a bylo to super. Také jsem jako Vy chodila na gymnázium Na Vítězné pláni (1992-96) a mým třídním byl profesor Petr Nesvadba. Na Pláň chodila i moje sestra Karin Dvorakova (končila 91), její třídní byl i Miloš Hoznauer, o kterém jste v pořadu mluvila. Moje sestra slaví brzy narozeniny. Je možnost ještě někde koupit Vaši knihu My všichni z Pláně? Měla by strašnou radost a bylo by to teda veliké překvapeni.
MUDr. Marketa Dvorakova, 1992-1996, 1.C - 4.C

Odpověď DE:
Knihu My všichni z pláně aneb Šprti a flamendři prodávají jen v našem Gymnáziu Na Vítězné pláni. Navíc Vás určitě potěší, že Váš třídní pan profesor Nesvadba stránky ozdobil spoustou vydařených kreslených vtipů a studentských výšplechtů, takže doporučuji vydání pro každou z Vás. Určitě se nasmějete! 


I mě přivedla k Daně před třemi lety Všechnopárty. A tím to všechno začalo... Určitě chci pokračovat v kurzu po skončení současného dlouhodobého turnusu i na podzim.

PS. My taky! Zdena Součková a Hana Novotná


Vlasta č.18/2021
Ahoj, 
musím se pochlubit. Díky Tobě, Dano, mi dnes ve Vlastě vytiskli povídku MÉ SRDCE PATŘÍ VOLEJBALU. 
Také se dívám už potřetí na Šípa a Všechnopárty. Jsi sluníčko. Když mi bude dobře, ve čtvrtek se ukážu asoň na on-line kurzu. Hodně mi chybí naše setkávání.
Asja Žilová


1. Je nutné neustále si uvědomovat cílovou skupinu – pro koho píšu.
2. Pozor na popisy – mohou odvádět pozornost.
3. Začátek nesmí být úplně matoucí – směřuje čtenářovu pozornost.
Míša Štěpánka Sedláčková


Méně je někdy více, Shit detektor, 
I přes tvrdou dřinu neukazovat pot, 
Důležité je znát své postavy (stejně jako znáte sebe), Radost z psaní je důležitá (nemyslet tolik na pravidla)
Elliot Jačků 



6. seminář tvůrčího psaní s plzeňskými studetny Fakulty designu a umění J. Sutnara 5. května 2021


















Ráda bych osvětlila, co znamená pestrost a rytmus v psaní textu. Rytmus se skládá z různých proměn, třeba střídání popisu s akcí nebo změna atmosféry, například ze smutné do veselé.
U psaní jakéhokoliv literního žánru je důležité předem vědět, jakou konečnou formu díla chceme. Podobně jako u malby akvarelem musíme dbát na to, jak poskládáme barevné tóny nejen na sebe, ale i jak budou barvy nakonec působit v celkovém obraze. Je důležité, aby se nerušily, ale také, aby na diváka nepůsobily nudně.
Další dobrá rada pro začínající spisovatele: „Nikdy nic, co napíšeš, nezahazuj! I když je to do té povídky, co právě teď píšeš, úplně pitomé, můžeš to využít později.“
Tahle rada může spisovateli velmi usnadnit psaní.
Podobně jako u vaření pokrmu, neměli byste jídlo příliš překořenit. Jednou píšete až moc drsnou povídku s příliš moc hnusnými epizodami, tak jich pár odeberete, zavaříte a konečné jídlo zjemníte smetanou. Za pár dní nebo i let zase můžete psát naopak klidný příběh s velkým množstvím smetany a kvůli nedostatku koření by se při čtení mohl divák i unudit. V ten moment vytáhnete svůj hnus v zavařovačce a děj jím dokořeníte.
Kristýna Koblasová, Fakulta designu a umění v Plzni


Neblokovat predstavivost zapletka je ako zbijacka 
musime dokonale poznat nase postavy 
spisovatelia pisu pretoze im to robi radost a maju tuzbu tvorit nieco z nicoho 
ukazovat spicku ladovca, 
nemusia vsetci vediet cim sme si pri pisani presli 
riadime sa instinktom, citom a rozumom
Nina  Potočárová


1. postava by měla mít svoji motivaci 
2. příběh se dá stavět různými způsoby 
3. psaní knihy je dřina 
4. vyškrtat vše co je navíc 
5. aristotelova pětka
Lucie Košinová 


1) Jak vidíme různě lásku 
2) dá se psát příběh i od konce 
3) ukazuj svou nejlepší práci a ne pot a slzy 
4) že se tady všichni dokážeme vcítit do jiných lidí a představit si jaký to je pro ně 
5) piš to co chceš psát, vždycky se najde někdo komu se to bude líbit. Možná to bude i jedna z tvých nejlepších prací
Julie Schillingová


Aristotelovská klenba klasického příběhu má pět částí. Úvod neboli expozice je takový začátek celého našeho děje. Seznámení s postavami, časem a prostředím a až pak následuje část kolize, která obsahuje hlavní dějovou linku. Po ní je krize, kde vrcholí konflikt našeho příběhu. Peripetie je velice důležitou součástí dramatu, jelikož je to neočekávaná část děje, která nám učiní dramatický obrat. Až poté se dostáváme ke konečnému závěru děje, katastrofě. Poslední část je jakýsi očistný stav mysli, katarze. Ta může být obsažena až v epilogu.
Dramatická klenba tvoří jakousi pyramidu a my ji stavíme odspodu až nahoru, k samému vrcholu.
Nejlepší psaní je tehdy, kdy se nám děj vymkne z rukou a my se jen necháváme vláčet neutuchající touhou psát dál příběh, který sice vychází z nás, ale poznáváme ho až ve stejnou chvíli jako papír, na který píšeme.
O svých hrdinech musíme vědět desetkrát víc, než napíšeme. Znát každý jejich detail, jako bychom žili jejich životy. Až tehdy jsou postavy plastické a my si nimi můžeme sehrát naše vnitřní divadlo.
V literatuře můžeme bezohledně používat absolutně všechno, co jen máme k dispozici. Instinkt, cit a rozum jsou věci, které fungují zásadně dohromady.
Nikdo neví, co se odehrává uvnitř nás, a my jsme absolutně svobodní. Instinkt diktuje a rozum kontroluje. Když ze sebe vyplavím pěknou dávku emocí, po chvíli přijde na řadu rozum, který zhodnotí, jestli má daná věc smysl.
Ve finále si můžeme dělat absolutně co chceme, když je to dobré. Nikdo vám nedá přesný návod, jak psát dobré věci, protože žádná pravidla pro to neexistují. Takže jen tvořte a věřte, že je to dobré.
Bára Macková, Fakulta designu a umění v Plzni


Řád a pravidla jsou pro spisovatele důležité. Nikdo nemá rád chaos, zejména literatura. Zásadní je struktura. Psaní musí mít začátek, prostředek, konec a místo na rezonanci, kde čtenář pochopí, co četl. Ale když je struktura chybná, nemůžete dosáhnout toho, co budete chtít. 
Všechno se musí mezi sebou ladit, jinak bude špatný příběh se špatnou formou. 
Koncept je to, co pomáhá v psaní. Když píšeš třeba i krátký literární útvar, musíš respektovat proporce, protože ona je stejně důležitá jako obsah.
Pravidla pro spisovatele nesmí být tabu. Všechna pravidla se dají porušovat a o všem se může diskutovat. Arnošt Lustig říkal, že když budeme potřebovat, Aristotelova pravidla narušíme a vystavíme si architekturu podle svého. 
Jako například James Joyce. Ten ve své sbírce Dublinané má povídku Mrtvý, ve které postavil Aristotelovu strukturu na hlavu: devadesát procent vyprávění na začátek, což líčení večírku, pak pět procent prostředek, kdy žena pláče, a pět procent konec, ve který m čtenář dozví všechno a k tomu ještě přichází rezonance - krásná věc na konci, která umožnuje čtenáři, aby se zorientoval v tom, co bylo řečeno. Je to jako čas na přemyšlení a pochopení celého příběhu. I když to s příběhem nemá vůbec nic společného. 
Ale mistr spisovatel v povídce rezonanci vždycky má. 
Joyce popisuje, jak sněží nad Irskem, zatímco čtenář přemýšlí o ženské, která se rozplakala, proč je mokrý polštář a proč její chlap na začátku zuřivý a pak najednou projeví porozumění.
Čtenář během rezonance dopisuje příběh, dostává čas, aby se vžil do jiného života. V tom je kouzlo.
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění J. Sutnara v Plzni


Dobrý den,
moc ráda bych po skončení letního semestru v psaní pokračovala dál jakoukoliv formou. 
Psaní mě moc baví a chtěla bych ho v budoucnosti určitě nějak více rozvinout. 
Určitě bych ráda využila i jakékoliv knižní ilustrace. Jsem plně k dispozici a psaní s vámi mě moc baví. 
Posílám i ilustraci k povídce Symbol bezpečí a těším se na příští lekci.
5 věcí, co jsem se dnes naučila:
Je těžké psát v obou osobách (on a ona dohromady), 
Pravidla musíme mít zakořeněné, 
Musíme psát ze sebe, 
Nejlepší psaní je, když se děj vymkne z rukou, 
Musím nechat mluvit své postavy
Barbora Macková, Fakulta designu a umění v Plzni


1. Chuť —> dřina —> radost 
2. Vše, co je navíc, vyhodit 
3. Úvodní příběh je lepší ze sebe vyplivnout, pak upravit 
4. Aristotelova pětka 
5. Láska je pro každého něco jiného
Lenka Hájková 


1. Máme hodně chápavou třídu, co se týče genderových témat 
2. Nejde mi Du forma 
3. Psaný text by měl působit lehce, aby se dobře četl. 
4. Na to používáme Shit detector. Neexistuje totiž lehké psaní, jen těžké přepisování 
5. Musíme znát vlastní postavy a příběh mnohem víc do hloubky, než poté ukážeme v textu, díky tomu postavy působí uvěřitelně a plasticky (a ne jako dvourozměrné placky)
Zuzka Smolová 


Méně je více - nezpomalovat děj přídavnými jmény 
Neukazovat příliš pot.
Ukázat špičku ledovce Postavu musíme znát více než ukazujeme... 
Nemyslet na pravidla při tvorbě. nebo spíš nenechat se příliš svazovat. 
Nejlepší je nejdřív text napsat celý a pak ho teprve upravit
Jan Vaněk 


Nemusíme psát podle pravidel, ale znát je u korektury textu je dobré. 
Shit detektor od Heingwaye, 
Znát daleko více o postavách než dáme do textu, 
Vyškrtnou i větu, na kterou jsem hrdí když se nehodí, 
Přepisování je boj ega a pokory
Kristýnka Koblasová
 

Můžeme psát příběh i od konce, různé spisovatelské přístupy a postupy, plastické versus ploché postavy, můžeme psát i o věcech, kterým vůbec nerozumíme tím, že se snažíme vcítit.
Anežka Nováková 


Každý autor by měl procesem přepisu díla projít alespoň jednou, neexistuje však žádný přesný návod, jak na to. 
Kurt Vonnegut přepisoval každou stránku, kolikrát to jen bylo třeba, dokud naprosto přesně neodpovídala jeho představě. 
Tolstoj a Hemingway každý svůj román přepsali devadesátkrát, dokud již nebylo, co z konceptu vyjmout. Pro Stephena Kinga existují při psaní minimálně dvě hrubé verze jeho knih a i ty pak podstupují důkladné čištění.
Podle Arnošta Lustiga musí každý číst a přepisovat svá díla, dokud si není úplně jistý, že za ně bude odpovědný a že se za to, co napsal, nebude za deset let stydět.
Stephen King popsal svůj postup při psaní, který doporučuje především začátečníkům, ale i zkušenějším spisovatelům, v knize Memoáry o řemesle. Říká, že se musí začít za zavřenými dveřmi. Do prvního konceptu příběhu by neměl vidět ani zasahovat nikdo jiný než autor sám. Ať už se chceme svojí prací pochlubit přátelům jakkoli silně, musíme odolat nutkání a nechat si text jen pro sebe.
Podle Kinga je pak důležité takový koncept zavřít do šuplíku na minimálně šest týdnů a buď odpočívat nebo pracovat na něčem jiném.
Teprve když trochu zapomeneme, co jsme napsali, můžeme šuplík otevřít, a pokud možno přečíst si tu svoji první verzi na jeden zátah, napsat si desítky drobných poznámek, opravit hrubé chyby, najít nesrovnalosti a díry v ději, ty zacelit a opravit a teprve pak jít s tím novým, přepsaným konceptem k čtenáři, tedy otevřít dveře své pracovny a vpustit svět dovnitř.
Někteří autoři a příručky o psaní nedoporučují mít jako zkušební čtenáře blízké přátele, protože ti nedávají nezaujatý názor na věc. 
Stephenu Kingovi však právě o takový zaujatý názor jde. Pokud jsou čtenáři vaši přátelé, snad pro vás budou chtít to nejlepší dost na to, aby vám řekli, že je něco špatné. A navíc je snazší slyšet tu větu od někoho, s kým máte dobrý vztah, než od někoho cizího. 
King také mluví o tzv. ideálním čtenáři. To může často být někdo autorovi blízký. Hlavně je to člověk, pro kterého autor dané dílo píše. Pro Kinga je to jeho manželka Tabbitha. Už když píše, okrajově přemýšlí nad tím, zda se to právě jí bude líbit, co si ona bude myslet. Samozřejmě ne všichni lidé si myslí to samé a líbí se jim ta samá kniha. Možná že náš ideální čtenář, ten jeden člověk, kterého chceme svým psaním potěšit, je zástupce naší cílové skupiny, proto jeho názor zkrátka pro nás musí znamenat o trochu víc.
Autor se však nesmí nechat zviklat kdejakým názorem svého kamaráda, kterému dal knihu přečíst. Některé chyby můžou být subjektivní, jde o to, co se komu líbí nebo nelíbí, jde o vkus. Ale některé chyby jsou faktické nebo logické. Jako příklad zde King uvedl svého středoškolského učitele, který věděl mnoho o zbraních. 

V jednom příběhu King napsal, že jeho postava nosí winchestrovku určité ráže, a tento učitel mu odepsal, že winchestrovky se v této ráži nevyrábí. Mnoho čtenářů by si ničeho nevšimlo, ale těm, co o zbraních také něco vědí, se po drobné opravě bude King jevit jako znalec a může je to trochu nadchnout.
Při přepisování je však důležité text příliš nezkrášlovat. První koncept má být napsaný bez velkého přemýšlení, měl by plynout tak, jak spisovateli přijde do hlavy. První slovo, které vás napadne, je pravděpodobně to nejvhodnější. V druhém přepisu knihy pak musíme opravovat pravopisné chyby, díry v ději, ale ne slovní zásobu.
Nakonec King popisuje tři nešvary, které v knihách nemá rád - to je trpný rod sloves, příslovce a přespřílišné metafory a těm všem věcem bychom se měli vyhýbat. Zní mnohem sebejistěji, když píšeme v činném rodě, tón postav vyjádříme pomocí jejich slov a ne uvozovací větou, a pokud jasně představíme, o čem mluvíme, bez zbytečných obrazů.
Štěpánka Mrázková


Každý spisovatel musí vědět, co jsou epizody a co je hlavní dějová linka.
Většinou v literatuře to funguje tak, že epizody rozptýlí čtenáře, ale nesmí jich být příliš moc, aby se čtenář neztratil.
Jedni používají epizody pro vývoj děje, druzí si epizodami pomáhají, třetí mají báječný pocit, když uvedou do příběhu vzhled člověka že skutečnosti. Určitě jsou i výjimky - Jaroslav Hašek na epizodách postavil celý román.
Pro Američany jsou v literatuře důležité akce, ne popis. Žádnou literaturu na začátku neměli a díky tomu se nejdřív všechno museli naučit. Převzali od Angličanů, Francouzů, Rusů a Němců to nejdůležitější, a pak se z nich stáli nejlepší spisovatelé na světě s jednoduchou ale chytrou formulí - akce, popis, dialog, akce, popis, dialog. 
Kdykoli se vám zdá povídka slabá nebo nudná, tak jí chybí akce. Nejlepší varianta je začít akcí, která je prolnuta dialogem. Když je tam nutné dát nějakou legraci nebo smutek, není dost to jen popsat. To musí být zachyceno v jednání postav, co je těžké. Literární stratégové jako Turgeněv, Hemingway a Tolstoj tvrdí, že první a poslední věta mají být jednoduché, pádné a zapamatovatelné. První věta je obvykle dobrá a má zaujmout čtenáře.
Všechno začíná ze třech vět. Když je to v pohodě, tak je možné rozvést téma ještě na půlstranky. Pak to zase zvětšit a rozvíjet. Tímto způsobem neuděláte jednu chybu, v níž spisovatelé začínají od Adama. Nikoho nezajímá zbytečné fakty. Když je příběh krátký, má tam hlavně být akce.
Často slyšíme, že úhel pohledu v první osobě je nejpřirozenější. Tato forma umožňuje autorovi psát tak, jak hrdina mluví, co může lépe vyjádřit emoce a city. Ale je v tom i ztráta gestikulace a mimiky.
V er-formě autor hovoří z pozice boha, nahlíží do srdce a myslí všech postav, zároveň si vyhazuje právo soudit. Tento pohled má svá využití, ale také omezení, takže se nesmí stát dominantním pohledem v beletrii.
Du-forma je nejvzácnější, působí dojmem intimní opravdovosti. Zpřítomňuje události přímo před očima a čtenáře drží v neustálém napětí.
Anastasiia Burakova


Dlouhodobý kurz pro začátečníky 29. dubna 2021, 8. lekce


















Co jsem se naučila na 8. lekci: 
PROPORCE - ZAČÁTEK, PROSTŘEDEK A KONEC - MUSÍ BÝT V ROVNOVÁZE
Háček / úvod - opravdu se nad tím zamyslet, jestli to odpovídá hlavnímu sdělení a pointě, kterou chceme v textu uvést
Kateřina Pospíšilová


1. Držet se tématu
2. Rozmyslet si, pro koho píšu daný text
3. Uvažovat, proč píšu ten text a co tím přesně chci říct
4. Snaha být za každou cenu vtipný není vždy výhra
5. Zvážit popkulturní odkazy - zda jsou natolik známé
6. Zachovávat úhel pohledu - ukázku z Cimrmana cením!!!
Štěpán Klega


Neprotahovat začátek, háček, flinta na zdi, aristoteles a jeho zásady psaní,
Richard Haleš


Nedělat odbočky, nenatahovat, úvod k věci, 
nepřehlcovat, členit
Michal Hejna


Uměle nenatahovat věty, jít rovnou k věci, myslet celé vyprávění na plánovanou pointu, i když tuším, komu je příběh určen, může oslovit i jiné.
Míša Čápová


1. uvědomovat si, pro koho píšu a co píšu
2. dávat pozor na zbytečné popisy, odbočky a zavádějící nebo zbytečné scény 
3. začátek směruje čtenářovu pozornost, neměl by být matoucí a zavádějící 
4. pozor na opakování slov 
5. hlídat si, aby se čtenář orientoval v textu
Míša Štěpánka Sedláčková


Dlouhý začátek není vhodný... je na mně jako na autorovi, zda vložím nebo nevložím poznámku/ vtip, kterému bude rozumět třeba jen polovina lidi... Držet se konceptu, toho co chci psát, kam jdu, kam směřuju... Zamyslet se nad háčkem, jak zaujmout prvním slovem, větou... 
Marek Greger


Pozor na opakování slov (záměrně x omylem),
Chyby - referáty (třeba du formu neznám), 
Moje vnímání textu ovlivňují moje zkušenosti (fyzio), 
Vtípky jsou dobrý, 
Držet se dějový linky a vědět, co je důležitý, 
Překvapivý závěry
Anna Dostálová 


Zkrátit úvod, držet se příběhu, neděla odbočky, méně je více a číst si věci nahlas!!!
Lenka Konopásková


Simply5, aprílový seminář 27. dubna 2021












Co jsem se naučila na semináři 27. dubna 2021:
Zjednodušit a krátit, ale ne na úkor sdělení
Odborník odpustí, ale laik nepochopí
Nikdy nevím, kdo s tím bude pracovat
Nepřistoupit na jazyk markeťáků
Nezaplevelovat a říct si, jestli to vlastně dává smysl
Eliška Nováková


- Být konzistentní ve familiernosti.
- Říct Co Proč Jak Kdy a Kde.
- Hned na začátku být jasný. Jít rovnou k věci a zbytečně nezdravit. Aby si přečetli o čem je sdělení a ne že jim děkujeme.
- Mít druhé voči.
- Nepsat vývoj značek, protože to někoho nemusí zajímat. Ale napsat zlepšení kvality, ceny nebo designu, což se zákazníka týká.
Jirka Tichý


Jít rovnou k podstatě sdělení, nepsat zbytečný balast.
Psát srozumitelně tak, aby tomu rozuměli všichni, nejen lidi z oboru.
Používat méně cizích slov.
Každý text je naše vizitka.
Petra Soukupová


• Vědět, pro koho píšeme
. • To podstatné říct hned v úvodu.
• Nezaplevelovat cizími/odbornými slovy.
• Jasně vyjádřit co, kde, kdy, jak a proč.
• Interní dokument se nakonec stejně dostane ven.
Nina Zemanová


Zjednodušení neznamená, že by se snižovala hodnota sdělení.
Napsat si na začátku „bajku“.
Proč to píšeme, co jim chceme sdělit, jaká jsou hlavní zjištění.
Lucie Vrbová


Sjednotit jazyk: administrativní x familiární.
Vyhýbat se infinitivům.
Zeptat se : Mluvili byste takto s tím člověkem?
Klára Pantůčková


úvod - proč, to píšu, kdo/co/kdy/jak;
jeden styl - formální nebo neformální;
zjednodušovat všude a vždy;
šetřit odbornými výrazy;
srozumitelnsot pro každého - i pro babičku.
Martin Rabenseifner


• Na úvod hned dát sdělení – jasné a jednoduché
• Poučka: Kdo, Co, Kde, Kdy, Jak a Proč
• Dělat hlavní zjištění jako novinářskou tiskovou zprávu
• V textu musí být smysl pro čtenáře
• Nezapomenout zaujmout už v první větě
Ale Vlček


• nepoužívat zbytečně cizí slova, marketingový slang, formulace
• Na úvod textu (rekrutace) dál "lákací" větičky - kdo, co, kde,....
• Pokusit se přečíst si text "druhýma" očima - i když to u nás v pracovním procesu moc nejde
• Napsat text v lidštině - k tehdy, píšu-li pro odborníky - Čendova babička - zjednodušit, ale neztratit obsah
Lucie Žeková


-úvod do zprávy: proč jsem výzkum dělal, k čemu jsme došli a co doporučujeme.
- uvědomit si, pro koho to píšu a kdo to bude číst,
- nepřistoupit na plevelný jazyk,
- rozmyslet si, co chci říct na první kontakt, a co jsou informace na později
Kateřina Nevolová


• psát stručně a jasně
• vyjadřovat se a psát tak, aby dokumentu(zpráva, prezentace) porozuměl i člověk, který u projektu nebyl a není do toho zasvěcený
• mluvit česky
• zbytečně nepoužívat složitou, cizí a "zajetou" terminologii
• neustále zjednodušovat
Jana Dostová


Milá Dano, 
moc děkuji a posílám vzpomínku na Tvůj kurz. Bylo to supr, píšu si do šuplíku pro své potomky, až jednou to tady opustím , aby věděli... Už jsem dokonce prababička.
Hana Lhotská Jaroměř 


Milá Dano,
měla jsem radost, že jsi k nám přijela.  Koteku, o které jsem napsala svůj cestopis z Papui, jsem Ti ráda věnovala oplátkou za Tvé Kravaťáky.
Doufám, že o pikantní příležitosti se sexuálním nástavcem napíšeš, jako jsi napsala o atomové elektrárně. 
Mně ta Tvoje knížka zatím nepřipadá nějak hrozná, jak stále tvrdíš, ale jsem zatím na začátku. Pokud něco hrozného jako laik najdu, poznamenám si a řeknu Ti. 
Těším se na čtvrtek.
Bohuna

Dana Emingerová pracovala tři roky v ČEZ a v ČSA. Pobyt mezi manažery i odborníky ji inspiroval k vymyšlenému příběhu ze státního podniku, který se potýká s diletantskými zásahy vládních byrokratů, toužících urvat z bohaté společnosti, co se dá. To vše pod pláštíkem zásad přísné firemní etiky, kterou musejí dodržovat všichni kromě těch, kteří ji vytvářejí.


Dlouhodobý kurz 22.4.2021 na Jitsi Meet























Dnešní lekce pro mě byla hodně poučná. Dostala jsem skvělé tipy na to, jak mám psát svou knihu. Tyto kurzy tvůrčího psaní jsou opravdu skvělé!
Jasmin Carmel, 14 let


Na kurzu mě baví sledovat kreativitu a nápady všech, když už ta moje hapruje. Baví mě hodně takové ty drobné úkoly v průběhu kurzu, kde je omezený čas a není prostor pro nějaké pilování a vymýšlení lepšího slovního spojení a lepší pointy. Posílám tu svou šikanu - improvizace na Jamínu. A pak bych se chtěla zeptat - co to je za úkol s kopcem?
Hana Novotná

Jde o Natašino cvičeníčko z minulé lekce: 
Příběh začíná větou: S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml… 
Úkolem je dopsat příběh tak, aby dával smysl a měl pointu. Může jít o libovolný žánr (fantasy, sci-fi, syrová realita… zkrátka jak je libo).


Souhlasím se začátkem nového kurzu od září, ale začne-li se dříve, začnu klidně dřív. 😉Mně lekce pro pokročilé takhle volněji naprosto vyhovují. Jsem ráda, že můžu psát, co chci, a zároveň si vyslechnout zpětnou vazbu. Děkuji za dnešní hodinu a těším se na další.
Anna Vocelová


Plzeňští studenti 21. dubna 2021 na Jitsi Meet























Co jsem se naučila na 5. semináři 21. dubna
Je možné na jednu stránku vložit třeba i celý život - 
Všechny příběhy dle svých žánrů musí mít správné množství toho hnusného, smutného, krásného i veselého jako jídlo koření 
Nejpřirozenější je ich-forma, er-forma je jako pozice Boha, vzácná je du-forma psaní 
V příběhu nesmí být příliš epizod, aby se neztratil čtenář nebo hlavní dějová linka 
První a poslední věta by měly být úderné, krátké, zapamatovatelné
Štěpánka Mrázková  


1. Ich , er či du -formu bychom měli používat podle toho, co se k danému příběhu víc hodí (a podle toho, jak píšeme celek, je to fakt rozdíl) 
2. Když píšeme knihu, měli bychom ji nechat "uzrát" a vrátit se k ní po delší době 
3. Měli bychom mít někoho, pro koho knihu píšeme a chceme aby se mu líbila 
4. I ze sedmi slov se dá vytvořit příběh 
5. Vyhnout se pokud možno trpnému rodu, nudě a ztrátě linky
6. Chtěla bych se zeptat k zápočtové práci, kterou máme promýšlet - k příběhu psanému z pohledu uměleckého díla o umělci. Musím si vybrat něco známého, nebo můžu použít vlastní obrázek? Přeci jen by to mohlo být zajímavé aspoň to zkusit, protože ilustrace působí trochu jako hororová vize po šlehnutí si LSD.
Zuzka Smolová, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara

Odpověď DE: 
Určitě to zkus. V literatuře je vše neobvyklé nejen povoleno, ale i vítáno.


Podle Čapka by sprosté slovo mělo být použito na dalších 1000 slov, avšak pokud popisujeme nějaké prostředí, kam sprostá slova patří, musíme je tam dát.
U opravy díla se vyhýbat zkrášňování (nenavlíkat psa do plesových šatů).
Literní dílo být stejně chuťově vyvážené jako jídlo.
Nic nevyhazovat, nechat to zavařit na jindy.
Kristýnka Koblasová


Dobrý večer,
vaše semináře se mi moc líbí a kniha Kouzlo psaní knih mi pomohla v mé tvorbě, protože číst ji je velmi zajímavé. Co se týče semestrální práce Příběh "očima" obrazu, vybrala jsem si malíře Moneta, ale ještě jsem se nerozhodla o výběru jeho obrazu. Mám v hlavě tři varianty, ze kterých vybírám: Japonský most, Lekníny а Rybářská chata u Varengeville 
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění Jaroslava Sutnara v Plzni


Co jsem se naučil na 5. semináři 21. dubna
Zachovat dějovou linku, neztratit se v epizodách 
Nedávat nálepky (ukázat děj v akci) 
Neopakovat slova 
Pokud je povídka nudná, chybí akce 
Úhel pohledu - ich forma (posiluje akci, omezuje psychologii postav), er forma (vypravěč, vidí pocity postav, ale je odměřený), du forma - oslovuje, vzácná.
Elliot Jačků 


Poznatky z hodiny 21. dubna 2021: 
Vhodně zvolená ich/er/ forma může pomoct mému příběhu. 
Příslovce zpomalují sdělení, je to Swiftovina 
Trný rod je neosobní, bázlivý, neměli bychom ho používat 
Používat jazyk vhodný pro určitou situaci, příklad: Tom šel vyloučit své exkrementy.
Jan Vaněk 


1. První slovo, co mě napadne, je většinou to nejlepší 
2. Používat slova, která znám 
3. Vyhýbat se trpnému rodu 
4. Po dopsání vyškrtat zbytečná slova 
5. Dá se psát z různých úhlů pohledu (ich, er, du forma)
Lenka Hájková  


Nezapomínat na děj, 
To, co napadne první-je to nejlepší. 
Veselé příběhy se těžko píšou 
Nezapomínat na to, v jaké formě píšeme, 
Mít ideálního čtenáře=pomáhá
Yassemin Mamyrova 



Vyhýbat se psaní v trpném rodě, 
Důležité je, pro koho píšu a jeho názor znamená víc, než názor ostatních, 
V literatuře splňuje autor pozici Boha, 
Příliš nezkrášlovat
Nechávat svá díla odležet, 
Bára Macková  

PS. Přikládám pro zajímavost své ilustrované básničky


Prvni a posledni veta v pribehu jsou nejdulezitejsi a ta pvni ma zaujmout ctenare. 
Pamatovat si vic na hlavni dejovou linku. 
Formula Americanu - akce, popis, dialog. 
Kazdy uhel pohledu se hodi do kenkretni situace a ma sva klady a zapory.
Lepší konkretni 
Anastasia Buraková


1. akcia je je niekedy dolezitejsia ako popis 
2. nemame nic zahadzovat, nevieme, kedy nam to moze prist vhod 
3. nenalepkovat 
4. je vhodne mat idealneho citatela (ktory castokrat pomoze s tvorenim textu a pod.) 
5. vyhybat sa trpnemu rodu (posobi to strojene a moc formalne)
Nina Potočárová  


Používat emoce a náladu jako suroviny při vaření 
Er, ich, du můžou zlepšit text a náladu 
Veselý je nejtěžší, co napsat z hlavy 
Nic nevyhazovat 
Činný je lepší než trpný
Julie  Schillingová


1. lepší rod činný než trpný 
2. nepřehánět to s metaforami 
3. du-forma je vzácná a působí naléhavě 
4. pozor na příslovce a přídavná jména 
5. pokud je příběh nudný, chybí akce
Lucie Košinová 


Pozor na přehlcení zdrobnělinami, 
první verze textu by měla být dobrá - později se jen piluje,
Dokonalý čtenář, 
Ne trpný rod
Čeština je postavená na slovesech
Anežka Nováková  


Milá Dano,
zaujalo mě Santalové dřevo od Aničky. Když jsem o textu průběžně uvažovala, uvědomila jsem si, jak skvěle koresponduje název s jeho obsahem. Respektive jej autorka uvádí tak, že okamžitě zaujme. Posluchač (čtenář) zpozorní, a protože zájem vede pozornost (to není ze mne, cituji prof. Zdeňka Matějčka), člověk je tím vtažen, aby mu nic neuniklo.
A tím, že text byl v ICH formě byla to, myslím, skvělá kompozice.
JASNÉ, STRUČNÉ - mělo to spád a pointu.
Dávám zpětnou vazbu, protože jsem se k textu v duchu bezděčně vracela a ráda bych, aby o tom Anička věděla.
Kateřina Bíglová


Dlouhodobý kurz 15. dubna 2021 na Jitsi Meet


















Ahoj Dano, 
zasílám úkoly z minulé hodiny - esenci trapnosti a erotiku. Tak často jsem se už dlouho nesmála, děkuju.


Ahoj Dano,
poslední probírané téma erotiky a zakázaného ovoce mě zcela evidentně oslovilo. Posílám další milostnou povídku.
A co jsem se na kurzu 15. dubna  naučila?
1. Pokud chceme v textu skutečně dosáhnout trapnosti, při které se bude čtenář "ošívat", měli bychom si dát pozor, aby trapné scény nevzbuzovaly primárně pobavení nebo soucit.
2. Prezentaci autorského čtení máme věnovat maximální pozornost, projevujeme tak respekt k posluchačům.
3. Do popisu erotických scén zapojujeme všechny smysly.
4. Při psaní si hlídáme opakování slov, používáme co nejvíce synonym.
5. Při psaní neustále "myslíme" na čtenáře, aby se v našem textu "neztratil". Co je psáno, je dáno, jako autoři nemáme možnost čtenáři následně cokoliv vysvětlit.
Štěpánka


5 věcí, které jsem si odnesla z poslední lekce:
1/ Důležitá je vyváženost obsahu
2/ Cílenost - tah na branku
3/ Každé slovo je důležité
4/ Rozvláčnost ruší souvislost popisované události (příběhu)
5/ Přesnost vyjádření je určující.
Kateřina Bíglová


Ahoj přátelé,
jsem moc rád, že jste se mi zase zjevili a vynořili se z izolace svých domovů a „niter“, kam jsme se v uzavřené společnosti uchýlili i my otrlejší, kteří mají sklony k rebelii, pro kterou však tváří v tvář policejním zátarasům nezůstalo příliš prostoru… Chvílemi jsem měl pocit, že chybějí snad už jen samopaly a tanky… Nicméně vypadá to, že mocní si přerozdělili už většinu toho, co si přerozdělit chtěli, zajistili si na úkor veřejných financí a svobod, co bylo možné, a snad už i začínají chápat, že krávu dojí tak dlouho a intenzivně, že by to už nemusela přežít, a taky že mrtvé krávy by si molo všimnout stádo a to není žádoucí…
To mě naplňuje optimismem, že se blýská na lepší časy a možná nám už budou dovoleny vycházky, setkávání s rodinou a přáteli přestane být ilegální… Vodítko nám už možná zůstane navždycky, ale snad bude tak dlouhé, že si skoro ani nevšimneme, že ho stále máme…
Tolik moje sociologicko-psychologicko-politicko-epické glosovací okénko a teď k věci: 
Moc rád Vás uvidím a myslím, že je na čase se konečně potkat. 😊
Bořík


Dobrá sexuální scéna může zahrnovat řadu emocí – radost, překvapení, zuřivost, smutek… Sama sexuální touha není emoce. Můžete ji popisovat sebevíc obšírně, ale stále to bude jenom popis, kterému stačí věnovat letmou zmínku. A nebo ještě lépe toto nezmiňovat přímo, ale opsat jinak. Posuďte sami, co zní lépe:
Když ji spatřil, tak po ní začal okamžitě toužit, protože byla mladá, krásná a svěží.
Když ji spatřil, tak se mu touhou rozklepala kolena, hlava se mu zatočila. Byla mladá, krásná a voněla svěžestí.
Jak napsat sexuální scénu opravdu barvitě ale ne nechutně?  Důležité je použití tří z pěti smyslů.  Mnoho lidí používá jen zvuk a obraz.  Použijte také čich, chuť a hmat.
Lucie Svibová



































Myslela jsem si o sobě, že už umím dávat dobrý pozor na to, když dělám nějaké důležité prohlášení. Několikrát jsem se totiž přesvědčila, jak přísloví o odříkaném krajíci dokáže otřást pevnými postoji i dobrými předsevzetími. A jak zlomyslný vesmír často na mé rozhodné NE odpoví s úšklebkem ANO, a pak s pobavením pozoruje, jak se v tom plácám.
Když jsme s literární partou Rozmazlení loni v létě dokončovali knihu o Dřímajícím Hromovi (a o tom, co všechno provedl…), Dana nadhodila dotaz, zda by se někdo z nás nechtěl zapojit do jejích kurzů tvůrčího psaní jako lektor. 
Tuto možnost jsem ve zlomku vteřiny zamítla. 
„To není nic pro mě,“ vypadlo ze mě zcela automaticky. Postavit se před lidi a něco povídat? Co já bych jim asi tak vykládala? Tři hodiny v kuse, nebo dokonce celý víkend? Ne, v tom se necítím dobře. Jsem přece introvert! Já potřebuju na práci hlavně klid.
Jenže, to by nebyla Dana, aby se s takovou odpovědí smířila! Má totiž dar z lidí vyždímat i to, co nevědí, že v sobě mají. Měla jsem to tušit! Už předloni mě při autorském čtení donutila zpívat na pódiu divadla Dobeška…
Když se kurzy psaní přesunuly do online světa, zapojila jsem se jako pokročilý účastník. Ráda jsem potkala známé i nové obličeje alespoň na obrazovce. Dana mě požádala, jestli bych si sem tam nepřipravila povídání o tom, jak vznikala společná kniha, nebo nějaké krátké literární cvičení na poškádlení fantazie. Jako zpestření lekce. V bezpečí svého ušáku, za sklem monitoru nebyl takový problém podělit se o zkušenosti. Koneckonců, vždycky si můžu vypnout kameru… A tak se stalo, že si ze mě takto postupně a nenápadně vyškolila novou lektorku.
Samozřejmě, že se stále mám co učit. A zlomyslný vesmír se u toho jistě pobaví… Vím, že nebudu ve své kůži, až se kurzy přesunou z online do skutečné učebny a před „živé“ lidi. Že budu mít trému a budu děsně koktat. Ale budu na tom pracovat.
Dana říká, že psaní dává křídla. Já dodávám: a odvahu letět do neznáma. Objevila jsem totiž, že ještě lepší, nežli žít si svůj malý tvůrčí svět v bezpečí měkkého ušáku, je povzbuzovat a podporovat v tvoření ostatní. Že vidět jejich literární pokroky, jejich radost, nadšení a to, jak úplně rozkvetou pod křídly fantazie… To vše teprve dává tvůrčímu životu ten správný smysl!


KOUZLO PSANÍ KNIH






























Co je vlastně láska? Arnošt Lustig říkával, že láska nemá definici. Pokud se na lásku zeptáte různých lidí, každý vám dá jinou odpověď. Není to tak jednoduché a jednoznačné jako třeba s Archimédovým zákonem. To lze vyčíst i ze spousty příspěvků, kdy se lidé snaží lásku popsat. Pro každého je to úplně něco jiného (Horská dráha, Keř divokých růží, Flaša vína, Chemická bouře hormonů, Vibrování, Odebrání všech vlastností, Střepy,…).
Podle Lustiga „je láska ve skutečnosti velké tajemství, které patrně zůstalo po vyhnání Adama a Evy v ráji. A člověku je souzeno, aby se nikdy nedověděl, co to vlastně je. Láska je pevnost, ještě nedobytá. V každém případě nebýt věrnosti, lásky a žárlivosti a podobných vlastností, neměli by básníci a spisovatelé o čem psát.“
Arnošt Lustig dělil sex na tři druhy: 1) zvířecí jako páření psů na ulici, 2) sport nebo kamarádství, 3) spojení dvou lidí z lásky (např. Hemingway v románu Komu zvoní hrana k sobě tiskne Španělku Marii a má dojem, že se při tom chvěje zem.)
A láska hrdiny zněžňuje a vyvolává pocity, kdy zamilovaný vidí v tom druhém to dobré, lepší. „Láska je porozumění, odpuštění, ale rovněž štěstí, soulad. To božské.“
Anna Dostálová


Chalíl Gibrán: Prorok































Ahoj Dano,
Díky za lekci. Posílám upravený pokus o cihlu s "trapnou esencí" s názvem Lehký závan úspěchu. Pokud jde o psaní o lásce a milování, poznamenala jsem si:
Pohled - slovo - dotek - objetí - božské (splynutí)
Milostné scény by měly být odůvodnitelné - aby bylo jasné, proč se v textu vyskytují. Obvykle jsou více o citech a emocích (výměně emocí), než o gymnastice. Zařadit je lze dle "kategorií lásky" (zvířecí, přátelská, výjimečné spojení dvou lidí)
Výměna emocí - úprava dynamiky střídáním popisu / vyprávění a dialogu; osvědčená technika je "trojčlenka" - použití popisu s užitím kombinace tří smyslů (např. čich, chuť, hmat vs. zrak, sluch, čich vs. chuť, sluch, hmat atd.).


Ahoj Dano, 
v příloze posílám upravené texty a milostnou povídku, kterou jsem napsala dnes večer. Musela jsem to udělat hned, dokud jsem byla ve společné energii z kurzu, možná bych později těžko hledala odvahu. 


Co jsem se naučila 15. dubna: 
1) příběh je páteř a žebra jsou epizody.
2) sexuální scéna není emoce, ale popis (popisem, akcí, dialogem - ideálně střídat) - info k tomu (podobný jako jak psát dialog)
3) trojčlenka (to jsem měla docela radost, protože jsem to vlastně zahrnula už do toho svého příběhu)
4) moje erotický příběhy jsou intelektuální a hlídaný a naivní - to určitě, vim o tom, ale první...
5) měla bych si k tomu dát panáka - to taky určitě. Nejsi rozhodně první, kdo mi to říká :D
6) když se nad něčím zamyslím a dám tomu čas, tak to dopadne docela dobře, i když mi to není úplně blízký.
7) některý stereotypy a klišé fungují.
8) všichni dělaj chyby.
9) napsat Šímovi půl hodiny před příští lekcí, ať se nají (haha, vtip).
Anna Dostálová




















































Poznatky k logistice on-line kurzů:
1. Mějte zapnutou kameru, abychom se vzájemně viděli, ale když nemluvíte, vypínejte si mikrofon, neboť někdy se zvuk vazbí.
2. Hlídejte rušivé zvuky z domácnosti - těžko se pátrá, od koho nechtěný hlasitý doprovod pochází a někdy to opravdu hodně ruší.
3. Prosím v rámci respektu k ostatním účastníkům kurzu: když jíte, vypněte si nejen zvuk, ale hlavně kameru, stejně jako když mluvíte s jinými členy domácnosti, protože gestikulování na monitoru odvádí pozornost. 
4. Nakukování a mávání rodinných příslušníků na obrazovce je milé až roztomilé...
5. Dostanete-li zadaný referát na příští lekci, udělejte ho, nebo se včas omluvte, abych stihla zajistit náhradu.
Děkuji všem za pochopení
Dana Emingerová


Ilustrace: Martin Šugár, Fakulta designu a umění v Plzni
Co jsem si zapamatoval z hodiny 8. dubna: Že stejný text může působit na každého čtenáře zcela odlišně. 
Genderová nevyváženost 😊 
Vytvořit skvělou postavu mohu díky smíchání třeba třech zcela odlišných charakterů. 
Shitátor neboli shit detektor 😊 aplikace nutná 😊 
Jinak Nataša byla moc milá. 😊
Těším se na čtvrtek.
Marek Greger 

Hemingway měl zásadu, kterou nazýval "shit detektor", překlad by zněl - s odpuštěním - něco jako sračkoměr. A s tímto "shit detektorem" měřil každou řádku a každý odstavec, a to, co neprošlo, vyškrtl. 
Často o něm říkali: 
"Ten člověk spíš naznačuje, než říká. A spíš říká stručně než dlouze." 
Ale on to napřed říkal dlouze! 
Třeba jeho skvělý román I slunce vychází (Fiesta). Tak z toho vyškrtal s pomocí redaktora asi 66 % . Ale zůstalo 34 % z originálního textu a ten vypadá dobře... 
(Rozhovor s Arnoštem Lustigem - cca od 17. minuty, Antikvariát Břetislava Rychlíka 17.6. 1992, 



Shit detector – fakt ho potřebujeme, opakujeme se, jsme přespříliš textoví
Čtení reportu někým, kdo s ním nemá nic společného může být velmi přínosné
Je třeba se rozhodnout, jestli moje slidy mají být samovysvětlovací, nebo ne a pak jet v té lince celou dobu konzistentně
Word vs ppt – ve wordu jsme jasní, v PPT máme flinty na zdi a ztrácíme linku
Dana si dodělá LinkedIn profil 😊
Vlad


Zkontrolovat si text Šitmetrem.
Když máme hlavní dějovou linku, tak jí musíme udržet a nevstupovat do ní s jinými informacemi.
Vykládat summary od konce. Jako v článku – mám se v perexu dozvědět, proč to mám chtít číst.
Mám dodat implikace a nenechat klienta ležet v blátě.
Jirka T.


Kouzlo psaní knih
Shrnutí není zmenšeninou zprávy. Mám začít tím, jak se Karkulce daří dneska. Co se jí dělo, když courala lesem, bude v těle zprávy.
Když píšu summary, mám si v prvním kroku revidovat základní otázku, na kterou odpovídám. Fakticky mám objectives a možná i hlavní otázku, ale tu může být vhodné reformulovat na základě “posunu v porozumění”, ke kterému dojde při analýze a psaní zprávy.
Summary má říkat, jak má klient udělat věci lépe, stejně elegantně jako to, co klient podělal.
Možná by bylo dokonce lepší, kdyby informace o tom, jak dělat věci lépe byla podána ještě elegantněji, než to, která ukazuje, co se nepovedlo.
Metoda insight, benefit a RTB = connect before you sell a platí nejen pro koncepty, ale i pro prodejní prezentace.
Lipánek


Úterní aprílový kurz, 13. dubna 2021










Co jsem si dnes odnesl 13. dubna:
I Hemingway zahodil 2/3 napsaného textu. Jsi snad lepší než on?
Epizody musí sloužit příběhu, jinak tam nemají být.
Jak přepsat srozumitelný souvislý text do ppt formátu?
Musím vědět, pro koho to píšu a co očekává/potřebuje.
Otázky z briefu a logika výzkumu jsou pomůcky, ale klíčové je odvyprávět příběh, aby dával smysl – podle toho se určuje pořadí.
Petr V.


Pokud něco nabízím, pak mám začít tím, proč to ten člověk potřebuje, proč by si to měl koupit a pak teprve prodávat své dovednosti a CV
Závěry by mohly začínat od zásadního výsledku a pak teprve sdělovat procesní detaily
Pokud mám pro klienta řešení, mohlo by být hned v úvodu a nebo na výrazném místě, aby bylo jasné, že ho má
Přemýšlet nad reportem víc logikou kapitol a řešit, zdali nemám v jednotlivých kapitolách zaplevelující detaily, které jsou k ničemu
Mít při psaní reportu na mysli, co píšu a co tím chci sdělit, celý příběh, jako když píšu příběh do wordu a ne do slidu.
Eliška N.


Shitdetektor: skrtat, skrtat, skrtat
Když nemame cas na ulezeni textu (odstup), vytvoříme si odstup tim, ze dame precist kolegovi
Příklad Daniny prezentace: uvádět, co nabízím, proč to někdo potřebuje, potom až říkat, kdo jsem a proč se na to hodím
Potrebujeme mit na slidech pribeh, implikace a reseni, nejen popis
Pozor na opakování informací na slidu a překlepy
Aleš V.


Z hlediska reportu a prezentace je strašně důležité, pro koho a za jakým účelem to píšu – na jaký styl reportů je klient zvyklý, jaký styl mu (jeho kolegům) pomůže, jaká má být míra detailu.
Na Danině prezentaci se vyjevilo, jak moc je důležité začít hlavním sdělením, které příjemce umí rozpoznat jako přidanou hodnotu (v S5 je to začátek prezentace se shrnutím „jak to dopadlo“)
Informace „o nás“ jsou hodně důležité na navázání vztahu s klientem, ale nemají přebíjet informace o tom, co nabízíme (asi se týká hlavně proposalů, výběrových řízení)
Word je formát na strukturované psaní (čehokoli), ppt k tomu přidává ještě vizuální stránku věci a na tom se dost často zasekneme (ztratíme informace, komplikujeme). Je potřeba si na to dát pozor.
Lucie Ž.


Na kurzu jsem byla poprvé. Díky, moc se mi to líbí.
Trochu jsem se ve Vašá prezentaci začetla, protože jsem Vás předtím neznala - pouze z doslechu hlavně od Vlada, když vypráví své příběhy...
Co jsem si odnesla z kurzu:
Setkání s vámi…moc příjemné a věřím, že to bude pro mě přínosné, zvlášť, když jsem poslední roky převážně jen moderovala
Dobré si celý report nebo prezentaci přečíst důkladně znovu, aby nebyly překlepy
Když něco napíšu, tak to neznamená, že to nutně musí být srozumitelné pro ostatní
Že je důležité pochopit zadání
V rámci jednoho slidu se vyvarovat opakování stejných nebo podobných tvrzení
Pro prezentaci kurzu bych chtěla vědět, kdo je lektor, co nabízí a reference
Jana D.


Co jsem si odnesl z dneška (bylo to pro mě velmi přínosné):
Hlavní dějová linka a epizody: hlavní dějová linka je páteř příběhu, epizody jsou žebra. Měj na paměti, co je co. Když si to přeložím do světa PowerPointu, tak každý slide je tak trochu obratlem a někdy i žebrem.
Struktura textu: úvod, stať, závěr + PROČ TO PÍŠU (ZÁMĚR, CÍL, KTERÝ SLEDUJI)!
Shit detector: vše v textu má mít svůj smysl a význam, pokud ne, pryč s tím. Visí-li v divadelní hře flinta na zdi, má se z ní vystřelit nebo mít jinou roli, protože jinak může text přetěžovat / zaplevelovat.
Dej si odstup od vlastního textu anebo řekni někomu, aby jej přečetl.
Jan M.


Pět věcí, které jsem se naučil:
Příběh/hlavní děj vs. detaily – sdělit, jak příběh dopadl aneb rovnováha mezi celkem a detaily
Prezentování informací: proč to dělám, pro jakého čtenáře/posluchače je to relevantní, na koho mířím
„Shit detection“: být schopen škrtat, co je nadbytečné – vyžaduje to odstup a čas
Častá chyba v reportech: opakování informací (ve snaze být trefný a přesný)
Rozdíl v psaní ve WORDU a POWER POINTU: textová informace v kontinuitní podobě vs. textově-vizuální „nasekaná“ struktura slidů v PP (diskontinuita: nakrájená kolečka salámu )
Martin R.


Začít report otvírákem, tj. tím nejdůležitějším sdělením a „nerozkecat to“
Strukturovat nejen celý report, ale i každý slide
Neustále při psaní myslet na to, pro koho to píšeme
Mít v hlavě hlavní myšlenku, co chceme říct
Při prezentacích být na slidech velmi struční
Nina Z.


Vědět, co chci sdělit a při psaní to mít pořád na mysli
Myslet na to, pro koho to píšu a co je pro něj užitečné
Strukturovat text do srozumitelných celků
Klára P.

Dlouhodobý kurz 2021 na Jitsi Meet
Co jsem si odnesla  z kurzu:
1/ Připomněla jsem si strukturu textu: úvod, prostředek, závěr + proč to píšu
2/ Neztratit kvůli powerpointu příběh a podstatné informace (a možná si i udělat nejdřív word a zachytit si to na bílý papír)
3/ Ve shrnutí napsat jednoduše v krátkých větách výsledky (Karkulka přežila, vdala se a je spokojená).
4/ Zkusit psát shrnutí čerstvýma očima (zapomenout na report, ale naopak si připomenout klienta a jeho otázky / důvody, proč nám výzkum zadával a na ty mu srozumitelně odpovědět/.
5/ Dobrý pocit/radost z opětovného setkání a možnosti si povídat s Danou a ostatními kolegy
Katka N.


Aristoteles říká, že dobrá tragédie musí být:
• svou stavbou složitá
• má budit bázeň a soucit
• není možné, aby pouze ctnostní muži upadali ze štěstí v neštěstí nebo špatní muži z neštěstí do štěstí
• je tedy potřeba psát o někom, kdo je uprostřed – někdo, kdo je podoben nám samým – kdo nevyniká ani ctností či spravedlností, ani špatností a nešlechetností
• příklad Oidipus – upadá ze štěstí v neštěstí ale ne pro špatnost, ale pro vinu


Milá Danuško. 
v únoru jsem se zúčastnila literární soutěže, kterou pořádalo Centrum Elpida v Praze. Téma bylo "Odchod blízkého člověka". A dnes mi přišla odpověď:
"Dostali jsme celkem 44 skvělých příspěvků. Většina textů byla natolik působivých, že jsme upustili od původního plánu udělit 1. až 3. cenu. Místo toho jsme vytvořili skupiny autorů s bodovým ohodnocením 1–10, přičemž celá polovina autorů dosáhla alespoň 8 bodů. S radostí Vám oznamujeme, že Váš příspěvek obdržel 10 bodů."
Mám radost a musím se o ni podělit. Měj se moc pěkně.
Hana Kavalová


Ilustrace: Lucie Košinová, Fakulta designu a umění v Plzni





























Posílám bajku O KOSTI V KRKU z minulé středy. Přidala jsem i ilustraci, kterou jsem vytvořila v rámci procvičování.
Lucie Košinová, Fakulta designu a umění v Plzni


Metafikce a dekonstrukce
Znáte, když se díváte na film nebo čtete knihu a najednou sezačne dávat další film ve filmu nebo čtete o spisovateli, co píše román? Tohle je zjednodušeně metafikce.
A dekonstrukce je, když spisovatel popře to, co zrovna napsal.
Julie Schillingová

Ilustrace: Lenka Hájková

I text může mít duši
Začátek, prostředek a konec jsou tři klíčové body, které se nedějí jen v životě, kde se člověk narodí, žije a pak umře. Jsou také v literatuře. 
Každé dílo, co napíšeme, by mělo mít svou strukturu a harmonii. Struktura je právě ten začátek, prostředek a konec. A harmonie je, jak na sebe ta právě navazuje.
To, že příběhy mají být pro ostatní poutavé, už víme. Ale když napíšete poutavě třicetistránkový začátek, jak se někam jede nebo jaké bylo počasí... a prostředek s koncem pak shrnete ve čtyřech větách, tak tím čtenáře akorát připoutáte, než aby se bavil. Proto je v struktuře harmonie velmi důležitá a její pravidla by se v rámci možností měla dodržovat.
Možná si říkáte, že pravidla jsou tady přece od toho, aby se porušovala. To máte asi pravdu, ale v literatuře si může dovolit být rebelem pouze člověk, který ta pravidla opravdu zná. Pokud budete porušovat pravidla, bez toho, aniž byste je znali, tak vlastně ani nevíte, co děláte. Jen se v tom tak bezmocně plácáte a ve výsledku to jde opravdu poznat.
Hemingway říká, že když vdechnete do příběhu duši, tak máte vyhráno. Na začátku budete mít trochu mlhu, ale na konci byste měli mít jasno. Prostě musíte vědět, o čem píšete.
John Gardner
Lenka Hájková

Cvičení je pro spisovatele – stejně jako pro pianistu – podstatou všeho. I když literární fušér může výjimečně napsat dobrou povídku, skutečný spisovatel potřebuje – stejně jako pianista – dokonale zvládnutou techniku.
(John Gardner, The Art of Fiction)



• Není možné klást pouze události jednu po druhé – musí být propojené, vycházet jedna z druhé – pak je to pro čtenáře zajímavé – on sám musí dojít k nějakému poznání, nemůžeme mu vše podávat na zlatém talíři
• Nejlepší je, když sám čtenář čte tzv. mezi řádky – hledá skryté poselství autora
• Psát instinktivně, ale kontrolovat to rozumem
• Neopisovat pouze svůj život – používat literární pravdu
• Nemoralizovat, neškatulkovat, nenálepkovat – to už musí najít čtenář v podtextu


Psát umí ve firmě každý. Ale jen málokdo dokáže v textu výstižně, srozumitelně a úsporně předat to podstatné. Kurzy jasné a srozumitelné komunikace pomáhají manažerům a jejich týmům ve firmách, správním radám, vědcům, novinářům, studentům i budoucím literárním tvůrcům odvykládat a doručit v textu to, co je důležité. Svým dopadem přispívají: k řízení a budování firemní kultury, ke zvyšování úrovně veřejných i interních prezentací i k jednoduššímu řešení i těch nejsložitějších problémů Čerpají z desítek let autorských, novinářských, editorských a školiteských zkušeností Dany Emingerové. Spisovatelky. Šéfredaktorky. Vysokoškolské pedagožky a školitelky.
Jan 


Písemný projev je vizitkou každé firmy. Když jako čtenář otevřete novou knihu a začnete číst první stranu, můžete získat pocit že tak zajímavou věc dokážete přečíst jedním dechem. 
V opačném případě knihu zklamaně odložíte, protože první strana vás nezaujala. Tak velký rozdíl může být mezi skvělým a špatným textem. 
Podobné principy se odehrávají ve firemní komunikaci. Ať už píšete e-maily, zprávy, reporty Vašim klientům nebo kolegům v týmu, potřebujete, aby jim věnovali pozornost a byly pro ně jednoduché/nenáročné na přečtení a správné porozumění. 
Dobře napsanými texty lze nejen účinně předcházet mnoha komunikačním problémům, ale i posilovat vztahy a vzájemné porozumění mezi vámi a klienty.
Kateřina 


Kouzlo psaní knih
Beletrie je jako sen, co by měl plynout od obrazu k obrazu, kde všemu věříme díky vykresleným detailům. Je chyba když se to začne rozostřovat nebo nedejbože čtenář přestane dávat pozor.
Je důležité vyzařovat důvěryhodnost pomocí popsaných detailů, i kdyby to byla pohádka nebo fikce. Hlavní je, že čtenář tomu uvěří.
Je dobrý být poetický, jak popisujeme scénu hlavně, ať se drží souvislostí.
Představte si to jako film kdy obrazy a scény na sebe navazují a není nic na rozptýlení.
Jak vidíme detail, co postupně jde na celek a ukazuje, co se stane dál náznaky.
To neznamená, že se pravidla beletrie nedají porušit a udělat něco nového.
A jak jsme řekla je jedno, jestli je to fikce, nebo něco podle reality. Jestli popisujete tetičku či mluvící strom hlavní je tomu uvěřit. Že si v hlavě řekneme: jo, tohle dává smysl pro strom, aby si myslel.
Spisovatel se totiž ve všech případech snaží přesvědčit čtenáře, že načrtnuté děje se opravdu staly či mohli stát. Anebo naopak se snaží přitáhnout čtenáře absurdností nepravděpodobného.
Spisovatel prostě chce, aby jim to čtenář zbaštil a i skeptici vypnuli mozek. Aby tomu prostě uvěřili.
Je jedno co píšete, jde o to, jak vykreslíte scény, aby tomu čtenář věřil, aby chování postav a jejich dialog dávala smysl. Aby v tom byla logika, proč se postavy změní v chování. Důvěryhodnost vychází ze skutečných důkazů. Jména postav ulic či měst by mělo být uvěřitelné. Ale nejde jen o realistická jména, ale i o tom jak ukážeme například, jak ulice žije, jak to tam vypadá, jak se tam lidi chovají. Ukázat obrazy života.
Uvěřitelnost věty a dialogu jsou kameny beletrie.
Julie Schillingová


Dlouhodobý kurz 8. dubna 2021 na Jitsi Meet



















Milá Dani,
moc děkuji za krásný zážitek. Setkání mě potěšilo, povzbudilo, ráda jsem Vás všechny viděla. Kritiku ke své povídce jsem brala sportovně. Spíš jsem si říkala, proč zrovna kolegu neoslovila, když pak v podstatě přečetl velmi podobně laděnou zpověď. Ale myslím, že u něj i u další spolužačky to vyvolalo možná něco, čeho se oba bojí a co je stále deptá, přestože tvrdí opak. 
Tak to u psaní je. Vždycky se najde někdo, u koho text vyvolá extrémně odlišnou reakci. Já jsem moc ráda, že se povídka líbila Nataše i Tobě. Však už na kurzy chodím tři a půl roku - kdybych se ani trochu nezlepšila, to by byla ostuda. Takhle jsem spokojená, že mě paní učitelka chválí.
Zuza 


Foto: Alan Pajer
Ahoj Dano,
moc děkuji za včerejší lekci. Byl jsem moc rád i rád za kritiku své knihy. Trochu mě děsí, že Hamingway přepisoval Sbohem, armádo celkem 66x, jestli si dobře pamatuji 😊 Ale taky si uvědomuji, že jsem u hrubé stavby, a tudíž daleko od nahazování omítky. O štukování a malování nemluvě. Pokusím se vždy každou kapitolu knihy před čtením ještě nejdříve upravit… Je to skvělá zpětná vazba. V současné době to čte asi pět mých přátel, tak sbírám zpětnou vazbu i od nich.
Světlo je vidět jen ve tmě (tím nechci nikoho urazit) a jakmile se dostane do svitu jiné záře, splyne a zanikne 😊. Ale jak říkám, nic jiného jsem nečekal. Líbí se mi konstruktivnější kritika i to, že příspěvky jsou o trochu jinde. Rozpaky jsem tam sice pocítil, ale nepřísluší mi nikoho soudit. I já jsem nemusel být leckomu po chuti 😃.
Marek


Milá Dano,
už mě ten virus pěkně štve. Není nad "živé pokecání". Jsem ale samozřejmě ráda, že se kurs zvládá i takto. Nataša je výborná, to víme všichni a byla to plnohodnotná lekce, i když tvoje přítomnost byla milá a hlavně tvoje postřehy jsou opravdu důležité. Je na nich vidět "tvé bystré oko, tedy spíš slyšet" tvá léta praxe a zkušeností. 
Nataša má ale jedničku a nemusíš se bát, že by nemohla zaskočit, když budeš mít něco důležitého. I její úkoly jsou nápadité, ačkoliv nám občas zamotá hlavu, ale dělám to s chutí. Jako ten včera, kdy jsme měli dopsat příběh za první větu:  S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml… 
Můj zážitek, který jsem na toto téma napsala, je z Řecka z Meteory, tak jsem to použila. Už jsem toho zažila opravdu dost a není pro mne problém navázat na jakoukoliv větu. Sice to bylo krátké, ale udivuje mně, jak mohli ostatní toho napsat tolik, zvláště Marek.
Moc se mi v této souvislosti líbila tvá poznámka o Reinholdovi Messnerovi a kiosku s lidmi dopraveném vrtulníkem na skálu pod Matterhornem, to je fakt úžasné. 

Ahoj Dano a Šímo,
ani jsem se včera nestihla pochlubit, že si jednu moji povídku "Cizí jazyky" vybrala Kateřina Bezecná k uveřejnění na jejich stránkách. Jestli ji budou překládat do nějakého jiného jazyka nevím, to mi možná ještě odpoví. Mám z toho radost. 
😀
Zdena Součková


Níže posílám referát a dnešní práci v hodině. Na příště napíšu zase něco o dětech nebo do své knížky. Dnešní lekce se mi líbila. Já se nejvíc naučím tím, že rozebíráme texty a dáváme si zpětnou vazbu. Nataša to vede stejně jako Dana - už je v tom zajetý systém, který funguje a vyhovuje mi.
Zuzana Kratochvílová

INSTIKT, CIT A ROZUM - referát
- nejlepší pro autora je, když jeho postavy začnou jednat samy za sebe – když třeba jako autoři chceme napsat ANO, ale naše postava řekne NE a my zjistíme, že je to tak lepší
- nejde tedy pouze o opisování života, ale o oživování našich postav - vnímání našeho instinktu – nepsat pouze rozumem
- Hemingway tvrdil, že o svých hrdinech musíme vědět 10x víc, než napíšeme
- Dostojevskij radil, že zajímavou postavu vytvoříme tak, pokud spojíme 3 zcela odlišné charaktery
- Tolstoj psal přesně podle svých příbuzných, ale měnil jejich jména a vlastnosti mužů dával ženám a různě to střídal, až s ním nikdo v rodině nemluvil – a přesto je jeho dílo obdivované několik generací a nikoho nezajímá, koho tím v rodině popudil nebo ne
Arnošt Lustig říká, že v literatuře můžeme použít absolutně všechno. Všechno, co nám slouží: krásný, hnusný, dobrý, špatný.
Při rozhodování nám pomáhají 3 věci: intuice, cit a rozum. S nimi tvoříme příběh. Jsme svobodní a můžeme napsat to či ono, záleží pouze na nás.Píšeme instinktem, ale kontrolujeme to rozumem – ten nám napoví, co se dá zlepšit. A když si text přečteme třeba po třicáté a pořád se nám líbí, tak je to známka toho, že je dobrý.
Nesmíme být pouze papoušky našich životů, ale psát literární pravdu, která je víc než pravda! Neopakovat to, co už bylo několikrát řečeno, ale podívat se na věc jinak, jiným úhlem pohledu. Čtenáři mají rádi, když se autor dívá na věc jinak než všichni do té doby – když něco obrátíme naruby.
Příběh totiž nesmí být černobílý, protože ani život není černobílý. A nikdo z nás není dokonalý a chybovat je lidské – a to je dobré psaní – žádný hrdina není pouze kladný nebo pouze záporný, protože i život je pestrý a barevný.


KOUZLO PSANÍ KNIH





















Milovníkům české kinematografie, kteří si našli oblibu ve sledování trampot neobyčejně obyčejné a stejně tak obyčejně neobyčejné rodiny Homolkových, přistane na paměti titulek jako rada, jíž se snaží poučit muž starající se o zábavu všech hotelových rekreantů svého nástupce, a tak mu právě touto větou vysvětluje základní princip nejen zábavy, ale obecného postoje k životu s odhalením jeho největšího životního moudra – všechno je jinak!

Tím jsme se plynule dostali hned k prvnímu pravidlu psaní – stručnosti. Respektive k jejímu porušení. Úvodní souvětí má snad jen snahu poukázat na fakt, že se mohou dít věci proti svým pravidlům, pokud jsou funkční. Nám všem dobře známý umělec Bohumil Hrabal byl králem souvětí a stanul tak na piedestalu, pod kterým tekla souvětí tak dlouhá jako Nil od svého pramene až k deltě.
Budeme-li se záměrně držet zmíněné metafory, pak úplně stejně můžeme zmínit literární cihly, jimiž takovým potůčkům, řekám a veletokům stavíme hráz, jez a plavební komory. To vše za jediným účelem. Upravit tok řeky tak, aby její proud poslouchal svého autora a čtenář se následně spokojeně plavil na voru a my ho neutopili v peřejích dramatu nebo na poklidné hladině nudy.

Psaní je jediným místem, kde si spisovatel, může zahrát na Boha. Tu nechá slova plynout jen tak, tam zase nahlíží vznikajícímu meandru. Jinde nechá krátký jez načeřit rytmus příběhu jež může o pár souvětí dál ukotvit v plavební komoře a nechat děj vyplout na pozměněné úrovni.
Víme, že obecně existují pravidla, jak stavět příběh. Učí nás naslouchat požadavkům čtenáře, kterým chceme vždy vyhovět. Oproti tomu nás však ta stejná pravidla učí, že si lze postavit zeď a vzepřeně říct, že teď tomu všemu bude úplně jinak. Nikdy ale po vodě nesmíme chtít, aby vodopád padal vzhůru, pokud zrovna nepíšeme sci-fi, nebo aby křivě postavená zeď z literárních cihel držela proti zákonům fyziky.
Míchat tvárnice a cihly, ale i luxfery pro prosvětlení příběhu, lze jen tam, kde je potřeba zalepit díru. Je ale lepší takovou díru vůbec nehloubit, abychom ji nemuseli zaplácnout něčím, po čem nejde přejít nohou, natož okem čtenáře.
Je skvělé, když se nám příběh rodí pod rukama a někde necháme věci volně plynout pod prsty na klávesnici. Přesto je ale pořád dobré mít neustále na mysli, co stavíme. Začít stavět srub a na konci po něm chtít, aby z něj byl panelák, to prostě nebude fungovat. Je dobré mít tedy neustále na paměti, co je mým záměrem, kam směřuji.
Pokud chci svému čtenáři dopřát, aby se z některého lidského činu poblil, s chutí se pusťme do toho. Vlastně klidně i s nechutí. Nebo stačí jen myslet na jeho žaludek, ze kterého můžeme udělat ten plovoucí. Záměrem je, neustále myslet na cíl. Na opravdový význam slov a ten nezaměňovat, protože, krásné není veselé, a hnusné není smutné.
Referát bych rád uzavřel citací postavy jednoho z nejznámějších českých klasiků pana Wericha: „Co je sladké, nemusí být slané.“ Načež mu v pohádce Byl jednou jeden král, Skota odpovídá, že ani to „Co je kyselé, nemusí být sladké.“ Záměrem je tedy poukázat na jednoznačnost takových chutí. Přeci jen, párek s cukrovou vatou je šmakuláda, kterou nechcete ochutnat, tak proč ji cpát čtenáři. Buřt je buřt a cukrová vata je cukrová vata.
A vůbec, s vatou v textu taky opatrně.
Marek Greger


Konstruktivní kritika, která nás může udělat lepším člověkem, je super. Níže je ukázka toho, jak pár vět z kurzu tvůrčího psaní vylepšuje mé psaní, a tím i mé já. (Učili jsme se o rytmu příběhu a zadání bylo NAPSAT NĚCO VESELÉHO, vtipného, co čtenáře rozesměje.) Tak schválně u čeho se pobavíte víc?
Anna Dostálová

Před:
Zimní radovánky
„Koukni sněží, bude sranda a vezmem boby,“ mrkla na malýho bráchu, ať jdou před spaním ještě na chvilku ven. Dali si závod v oblíkání oteplováků, rukavic a čepice. To se mohl přetrhnout, aby vyhrál. Schválně jí se smíchem zahodil čepici přes půl místnosti, aby měl náskok. 
Chtěl po mně pomoct se zapnutím bundy a křičel: 
„Vyhrál, vyhrál.“ 
Už ve dveřích ho pak strčila do závěje před dveřma se zavýsknutím: „\Jako do peřin“. Řehtal se dětským smíchem s jiskřičkama v očích a začal po ní házet sníh. Dveře klaply a já skrz škvírku v přivřeném okně poslouchala dětský klučičí hlas mísící se s dospělým holčičím, jak radostně halekaj: „Koukej jedůůů, naskoč ke mně.“ „Bacha skokánek.“

Po:
Princeznu za ženu?
Jako děti jsme rádi u babičky koukali na pohádky. Dala nám zrovna oběd ve chvíli, kdy končila Pyšná princezna a Miroslav si bral Krasomilu. Děda chtěl sdílet radost z ženské krásy s nějakým chlapem, a tak se obrátil na mého pětiletého bráchu: 
„Vezmeš si taky takovou princeznu za ženu, Pepčo?“ 
Vnuk se ale nedal rušit a s pohledem upřeným na polívku prohlásil: „Až to dojim.“


Seminár 7. dubna 2021:
Dolezite je tvorit rytmus (streidanie smutneho, veseleho, krasneho, hnusneho...),
dobre vykreslenie postav,
detaily pomahaju citatelovi uverit,
prifarbenie veci nie je na skodu,
vediet, co chceme povedat a ako to dopadne
Nina Potočárová


Ještě jednou zdravím, chtěla bych vám poslat tuhle píseň DADDY. Vzpomněla jsem si na ni ve chvíli, kdy jste zmínila ono mrazení v zádech. Navíc jde o skvělý příklad "esence čehosi hnusného". 
Skvělé je to v tom, že tam nic není popsané doslova, ale celá ta nechutná atmosféra je dokonale vyzdvižená vším kolem; zpěvák, který píše texty, mívá dokonalé slovní spojení a obraty (třeba "čím menší se cítí, tím více pláče" mi přijde skvělé). Tak budu moc ráda, když si to pustíte, třeba se vám to zalíbí.
Zuzka Smolová

Zuzko,
díky, DADDY je fakt silná písnička. Můžeme ji příště, kdybys to nechystala pustit ostatním jako dobrou ukázku hnusného. Nebo spíš smutného? Tady je ta hranice velmi tenká... Jako u té ukázky, kterou jsem Vám k hnusnému poslala, tam do poslední chvíle nepochybuješ, o jakou esenci jde... a pak to ta poslední věta rozstřelí...
Dana


Čtvrtý seminář s plzeňskými studenty na katedře komiksu 7. dubna 2021 na Jitsi Meet


















Co jsem se naučila na semináři 7. dubna 2021
1.Jak zachytit a poznat "esenci" daného pocit
2. Porušování pravidel je spíš pro ty, kteří si to mohou dovolit
3. Je dobré vyhnout se zbytečným vycpávkám
4. Anna Karenina byla přepisována sakra hodněkrát
5. Text by měl mít duši
Zuzka Smolová


1. Bajka má by měla mít jen jedno ponaučení, a neodbočovat od děje
2. Pravidla můžeme porušovat, pokud je dobře známe.
3. Hemingway seškrtal 66% svého románu I slunce vychazí  a Sbohem Armádo přepisoval 66x - pro svižnost děje je dobré nepřehlcovat tex
4. Důležitá je vyváženost děje  Začátek, prostředek a konec (neviditelná čast je ponaučení)
5. Pro zvýšení atraktivity děje není na škodu si trochu zapřehánět
Jan Vaněk


- je dobré umět vykreslit i nepříjemné věci, nebo to, s čím nesouhlasíme
- musí se střídat dialog, akce a popis
- vždy musíme vědět proč co píšeme
- nikdy nesmíme ztratit hlavní dějovou linkou
- většina textů má 4 části, z nich 3 viditelné (začátek, prostředek konec) a jen jeden žánr má viditelný i tu čtvrtou
- ponaučení v bajkách
- dobrý text i od těch dobrých spisovatelů je často mnohokrát přepsán, aby byl očištěn od nepotřebných věcí
Štěpánka Mrázková


všemu věříme díky detailům, 
rebel může být ten, co zná pravidla, 
i text má svou duši, 
musíme vědět, o čem píšeme, 
pravidla harmonie se musí dodržovat
Bára Macková



Že v několika větách můžeme vyjadřit smutek nebo veselí,
že je lepší osekávat zbytečná slova v textu,
text musí mít duši,
co je beleterie a části textu
Anastasia Buraková


Co jsem se naučila na semináři 7. dubna 2021
1 Co je beletrie
2 Bajka musí mít napsaný ponaučení, nebo to mít napsaný v poslední větě.
3 Naléhavost není smutek
4 Osekávat zbytečnosti, co nejsou podstatné
5 Hodně lidí raději píše smutné věci než veselé
Julie Schillingová


1) struktura psaní začátek, prostředek konec / včera dnes a zítra
2) bajkaři/ pohádkáři pracují na stejném principu jako realista 
3) méně úvodu do děje...ne 80 procent toho jak se tam jede 
4) uvěřitelnost! 
5) trénink je důležitý, (pokud chci porušit řád, musím znát nejprve pravidla)
Elliot Jačků


1. bajka má mít jen jedno poučení
2. nesmíme ztratit hlavní dějovou linku
3. vyškrtat nepodstatné věci zrychlí děj
4. detaily nám pomáhají se vcítit do děje
5. začátek nesmí být zdlouhavý
Lucie Košinová


Pokud chceš porušovat pravidla-měl bys je znát.
Důležití je tvořit rytmus.
Příběh musí mít začátek, prostředek a konec.
Je dobré udržovát pozornost čtenáře.
Čím krátší úvod, tím líp
Yassemin Mamyrova


Přečetla jsem si, Dano, Tvé velikonoční přání, za které děkuji. Mít výhled, perspektivu nebo alespoň okénko do dalšího dne považuji za hodně důležité, zvlášť v současné hrozivě kormutlivé době. Z jiného úhlu pohledu, obecně vzato: mít perspektivu je východiskem, předpokladem zdravého přístupu k životu. 
Současně je to, myslím, něco, co bezděčně žil Arnošt, jeho sestra Hanka, naše máma denně v lágrech: neustálé překonávání situací, v které šlo o to, dokázat vydržet, dočkat se dalšího dne...
A v tom je podle mě kouzlo Arnoštova psaní - je poslem tohoto sdělení: 
Každý člověk máme šanci ze svého života dělat to nejlepší, co lze... Podívejte, jaké karty mně byly rozdány a nejen, že jsem dokázal to přežít, ale podělit se o zkušenost , co jsem žil, se čtenáři, mě ohromně bavilo... a bavilo mě to sdílet...
Píši Vám to, protože mám, Dano, pocit, že svými kurzy toto Arnoštovo poselství, předáváš...
Kateřina Bíglová

Zapomněla jsem Vám to říct, ale ve čtvrtek večer 1. dubna začala na zámku Loučeň naše plánovaná literární dílna. Aby to účastníci na posledních chvíli stihli, poslala jsem pro ně v poledne limuzínu s pokynem: "Respirátory si neberte, viry už zahnalo sluníčko. Je jaro." 
Ovšem taky byl APRÍL! Takže o zámku si pořád můžeme nechat jen zdát... Štve mě, že se nevídáme, ale zároveň od Arnošta Lustiga vím, že „spisovateli se všechno hodí. I to dobré, i to zlé...“ Proto s respektem i zvědavostí přijímám tyto zvláštní časy, které v historii lidstva nemají obdoby...  
Milí přátelé, přeju Vám všem krásné Velikonoce a s nimi posílám pár povzbudivých slov do tohoto aprílového dne v novém VELIKONOČNÍM ZPRAVODAJI. Dobře se bavte.
Dana
1. dubna 2021


Milá Dano,
sleduji Tvé aktivity ze zákrytu na Vysočině, ráda vzpomínám na naše kurzy. Píšu si tady různé drobnosti do šuplíku, ale to spíš jako deník mého nového života v Jaroměřicích. 
Teď jsem si koupila e-kolo a při hlídání dětí jsem na papír položila ten úžasný zážitek. Po 60 letech šlapání mám najednou létající kolo. 
Přeji Vám prožití svátků ve zdraví a ve spokojenosti a děkuji za Velikonoční zpravodaj.
Lenka Štraubová


Přečtěte si Velikonoční zpravodaj
Ahoj Dani,
děkuji za Zpravodaj a těším se na setkání. Snad to bude dřív než mě odvezou do léčebny :-D! 
Myslím tím psychiatrii nebo protialkoholní jako důsledek tady toho všeho :-))))). 
Jinak jsem zdravá, všichni u nás v pohodě a hodláme tak zůstat i nadále! 
Opatruj se a zdravím celou rodinu!
A strašně moc se těším na setkání.
Zuza Krištofová



Hezký den, přeji, Dano,
Tentokráte jsem Newletter dokonce přečetla, zajímavé čtení. Na Lukáše P. se ještě podívám podrobněji.
A protože jste profík, tak se můžu svěřit se svojí jednou frustrací z četby: koupila jsem si kdysi román The Lumineries - aktuálně běží v televizi jako Nebeská tělesa. Dostalo to Man-Booker Price, takže významnou cenu za literaturu, a přece je to tak nečitený... vůbec nejsem schopná to dočíst (a to čtu v originále, takže na překladatele to hodit nejde). Když čtu J.K. Rowlings - knihy pro dospělé a detektivky, tak ani nejdu spát, nedá se to odložit. A tahle kniha, to je jak balvan, takže to vypadá, že trh zase rozhoduje:).
Téma do diskuse: literární ceny.
Zdravím vás, Olga Sedláčková


Můžete objednat zde
Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět je název knihy, kterou k letošnímu 10. výročí úmrtí světoznámého spisovatele vydala jeho dcera Eva Lustigová. Pro fandy Arnošta Lustiga, ale i pro čtenáře, kteří mají rádi promluvy o tajích života, je to poklad.
Kniha je zdrojem neuvěřitelného bohatství myšlenek člověka, který se pohyboval na hraně života a smrti, a přesto – anebo právě proto – nikdy nezatrpkl. Naopak dokázal rozdávat radost a energii, jako by v každém okamžiku cítil vděčnost za to, že žije, má rodinu a děti, což mnoha jeho souputníkům z dětství už dopřáno nebylo...
Zároveň jsou Vlny štěstí osobitým průvodcem historií druhé poloviny 20. století, v níž se formovaly Lustigovy názory politické. Od mladické naivity, s níž po krutých zkušenostech v koncentračních táborech podlehl poválečným slibům o nové spravedlivé společnosti, přes prozření po sovětské okupaci v srpnu 1968, kdy emigroval s celou rodinou na Západ, až po nadšení z návratu domů po listopadové revoluci 1989.
Evě Lustigové, která v archivu Českého rozhlasu našla i dávno zapomenuté rozhovory z počátku 50. let, se podařil skvělý počin. S odvahou, věrna odkazu svého otce, předkládá čtenářům syrové autentické nahrávky za téměř šedesát let a umožňuje nahlédnout do kulis doby bez zavádějících interpretací. Bez cenzury.
Jen málokdo má odvahu jít s kůží na trh a hlásit se ke svým přešlapům tak, jako to dokázal Arnošt Lustig. Na otázku, zda svých chyb lituje, odpovídá v roce 2002 redaktorce Yvonne Přenosilové: „To je, jak kdybys litovala, že jsi byla mladá a zakopávala, když tě maminka učila chodit, nebo že ses počůrávala, a už se nepočůráváš.“
Eva, Arnošt a Pepi Lustigovi u hrobu Věry Lustigové Weislitzové,
Židovský hřbitov Olšany

Vlny štěstí jsou neobyčejné v tom, že čím hloub se do jejich stránek noříte, tím větší poklady objevujete. Přečtete úvod, vzpomínky kamarádů, prohlédnete si fotografie z rodinného archivu... a pak najdete kapitolu Hrajeme závodům za dobrou práci, Arnoštovo budovatelské vysílání z listopadu 1953 o tom, jak se v redakci točí válec dálnopisu a rodí zprávy ze všech konců republiky o splnění Gottwaldovy pětiletky. 
Další Arnoštova rozhlasová reportáž je ze srpna 1961 o potápěčích, kteří lovili z Vltavy bronzové sochy z Čechova mostu. Češi je tam shodili, protože je nacisté chtěli odvézt do Německa: „Když se velitel přišel přesvědčit, jak se jeho rozkaz plní, dozvěděl se od dělníků, že jim po uvolnění víc než polovina těžkých soch spadla do řeky. Velitel křičel: Jste národ Švejků! Schweine! Byla to mokrá, ale zatroleně dobrá úschovna,“ hlásil Arnošt Lustig.
A tak začnete stránkami listovat, zkoumat, co všechno na nich je, a noříte se jejich hlubin, abyste nakonec zjistili, že je mnohem lepší tu knihu nejdřív poslouchat a pak teprve číst. Nerozumíte? No, jsou to přece rozhlasové Vlny štěstí. A Eva Lustigová do nich vložila odkaz, který vás přenese k audionahrávkám do archivu Českého rozhlasu.
Je pravda, že hned u prvního poslechu nevěřícně kroutíte hlavou... Vůbec nepoznáváte Arnoštův mladý hlas, jehož zabarvení je v roce 1952 úplně jiné, než o padesát let později. „Když slyším jeden z raných záznamů, myslím si, že to bude omyl. Ale pak poznávám Arnoštovo psyché,“ píše v úvodu o genezi knihy i Eva Lustigová.

Průkazka A. Lustiga z Československého rozhlasu (1953) 
S přibývajícím věkem Arnošt zraje. Z autentických rozhovorů dýchá moudrost i pokora. A vy si z promluv letících na vlnách a mizejících v éteru najednou toužíte uchovat a zapamatovat mnohé pasáže navždy. Proto pak s lačností listujete v knize a hledáte vybrané citáty, znovu si užíváte každý detail z rozhovorů zachycených na papíře a objevujete další významy vyslechnutých slov.
„Každá generace si prožívá svou vlastní bibli,“ říká Arnošt Lustig po návštěvě představení Kafkova Procesu v podání brněnského HaDivadla v roce 1992. „Všechno, čím člověk žije, se opakuje. Jestliže minulá generace byla svobodná, tak to není záruka, že bude svobodná ta příští. A jestliže minulá generace byla nesvobodná, že ta příští bude nesvobodná. Každá generace, každý jednotlivec si musí každý den a každou vteřinou všechno znovu a znovu vybojovat, zasloužit, udržet. To, že člověk je obviněn, aniž by věděl, co udělal, kdo ho žaluje, aniž by věděl, kdo ho odsoudí, aniž by věděl, jak se má bránit... to se opakuje v každé generaci.“
Tuto knihu by měli číst lidé, kteří se chtějí něco dozvědět o historii. Ne proto, aby se šprtali letopočty, ale aby pochopili, jak snadno se věci zvrtnou.
Dobříš: Arnošt Lustiga, jeho sestra, sestřenice, švagr
„Celý život se učíme, že člověk je nádherná bytost, která dosáhne ke hvězdám, že má duši a má být dobrý, dívat se na druhé, jako na sebe. A najednou zjistíte, že život je vlastně džungle, kde když máte štěstí, že jste zdravý a silný, přežijete. A kdo je slabý, odpadne. A že nemáte čas to registrovat, protože by vás to zničilo... Civilizace vám říká: Neboj se, ty se nemusíš bránit jako v džungli, protože tady jsou zákony, které nedovolí, aby s tebou někdo zacházel jako se zvířetem. Ale není to pravda. Ta džungle je strašně blízko pod povrchem civilizace a slupka civilizace rychle zmizí,“ varuje v Hovorech bez taláru v lednu 1995 spisovatel a univerzitní profesor literatury, který prošel vyhlazovacím táborem Osvětim. „Když moji žáci nevěří, co se dělo v lágrech, říkám jim: Kdybych vás v téhle třídě zavřel na tři neděle a nepustil vás na záchod, nedával vám jíst, nesměli byste se mýt, co myslíte, že by se z vás stalo?! Někteří z vás by zešíleli, někteří by prostě odumřeli, otupěli, z jiných by se stali kanibalové a byli byste zvířata. Polidštit člověka trvá desítky let. Ale odlidštit ho je velice krátký proces.“

Arnošt a Pepi Lustigovi
Díky Vlnám štěstí mohou lidé, kteří nikdy neprožili holocaust či komunismus, tehdejší dobu rychle a vcelku dobře pochopit. Třeba to, proč hodně intelektuálů vstupovalo po válce do komunistické strany: „V lágru patřili mezi nejodvážnější komunisti – pokud je nacisti hned nezabili, protože je nenáviděli,“ vysvětluje Arnošt Lustig v rozhovoru pro Svobodnou Evropu v roce 2002. „A co se s nimi stalo po válce? Ti, kteří přežili, se rozdělili na dvě větve: ta jedna se držela ideálu o nezištnosti a družnosti člověka a že je možno vytvořit beztřídní společnost, kde každý bude pracovat podle svých schopností a talentu, a druhá část se dala zkorumpovat mocí, zkurvili se a ty první zavřeli. Tak se spousta hodných komunistů, které jsem poznal, změnila v katy svých vlastních lidí...“
Velmi silný je příspěvek Nejhezčí schopnost mezi hvězdami, který vznikl těsně po sametové revoluci 23. prosince 1989, když se Arnošt Lustig poprvé po dvaceti letech v emigraci vrátil domů a zamýšlel se nad zrůdností komunismu: 
Heslo: poslech
„Těžko se mi přiznává, že mezi nacismem a komunismem je tolik rovnítek. To je, jako kdybych si říkal: Tím, že jsi byl komunista, jsi vlastně byl trošku jako nacista. A já vím, že nacista nejsem, že je v tom nějaký rozdíl. Ale fakt je, že to dospělo k tomu, že si ty režimy začaly vnitřně podávat ruce, a to je strašný otřes pro lidi, kteří se k tomu komunismu hlásili, stejně jako to byl strašlivý otřes pro lidi, kteří se hlásili k Hitlerovi, protože si říkali: No, je to hulvát, ale udělal pořádek v Německu. Je to hrubián, ale dal najíst německým dělníkům, postavil silnice, vrátil Německu sebevědomí... Měli k němu velké výhrady, ale nakonec uznávali, že i když s ním nesouhlasí na sto procent, udělal pro Německo hodně dobrého. Ale na úkor těch druhých! Okrádal lidi, zabíjel je, okupoval celou Evropu, aby se Němci mohli mít dobře. A s tím se nemohl žádný slušný Němec smířit. Z toho pramenil strašlivý duševní rozpor. A podobně je to s lidmi, kteří se po válce hlásili ke komunismu, protože byli nezištní, chtěli spravedlivější svět...“
Mít Vlny štěstí v knihovně, to je opravdu skvělá věc. Objevíte v ní bohatství myšlenek člověka, který byl humanistickým filozofem stejně jako spisovatelem a učitelem. Jen díky takovým lidem možná můžeme snáz pochopit, mnohá nepochopitelná PROČ... a možná se i poučit.
A jakou má kniha Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět chybu? Arnoštova dcera Eva pro nás čtenáře – nejspíš nevědomky – připravila hlavolam. Když se pokoušíte dostat do rozhlasového archivu, na uvedených stránkách www.slzystesti.cz nic nenajdete. Proč? Autorka knihy se přepsala. Ale pokud víte, že Eva o svém otci natočila dokument Tvoje slza, můj déšť, snadno pochopíte, jak se do knihy překlep zatoulal, a dvě písmenka v adrese vyměníte: www.vlnystesti.cz.
Dana Emingerová

PS. Všem milovníkům psaní doporučuji hlavně rozhlasové nahrávky pod čísly 7, 8 a 11:

Milá Dano! 
Wow, napsala jsi to andělsky! Dala sis s tím práci - vložila jsi tam duši, rozum a cit. Děkuji Ti.
O překlepu v odkazu na audionahrávky budu hned informovat šéfredaktora Euromedia Group: aby to opravili (byla by veliká škoda, kdyby záznamy nebyly dostupné), snad to nějak vyřeší. Knížka má také vyjít v elektronické podobě, tam to můžou opravit hned.
Eva Lustigová


Děkuju moc, že jsi stvořila tak krásnou recenzi na knihu  Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět. A dík za odkaz na www.vlnystesti.cz, jsou úžasné! 
Jan Fischer


Milá Dano!
Děkuji Vám za perfektní provedení kurzem tvůrčího psaní, který mě v mnohém motivoval. 
Děkuji i Jiřímu Chrástovi za milou, povzbudivou a věcnou kritiku, která byla mnohem přínosnější, než by byla falešná chvála. I to je velké umění.
Chci se zeptat, kdy máte termíny čtvrtečních kurzů, rád bych se na jeden (jak bylo nabízeno) přihlásil, a vyzkoušel si další cvičení, které jste nám zadala.
Knihy Básně z vlaků a kaváren jsem Vám odeslal, tak doufám, že přijdou v pořádku. Doufám, že Vám oběma sbírka udělá radost a přesně zapadne do knihovničky.
Štěpán Klega


Encyklopedie uvádí tzv. Aristotelovu pětidílnou stavbu dramatu, což je ale blud, protože tato teorie vznikla mnohem později.
Naopak v Aristotelových slovech je možné najít něco prostšího – začátek, prostředek a konec a je potřeba střídat dialog, popis a akci. Pak je možné napsat dobrý román/ dobrou povídku/dobré dílo.
Je ale možné začít i přímo akcí, nicméně je třeba uvést čtenáře do děje, aby dlouho netápal a rychle se zorientoval. Pokud totiž čtenáře nechytneme během prvních pár slov/vět/max stránek, tak už se k našemu dílu nevrátí.
Tak tedy – jak uvádí encyklopedie (vycházející ale spíše z dramatu 19.stol.), správné drama se dělí na části:
Úvod = expozice – seznámení s prostředím, úvod do děje
Zápletka = kolize – něco se stane, rozvinutí děje kamsi – má stupňovat zájem čtenáře/diváka
Vyvrcholení konfliktu/děje = krize – střetnutí
Zvrat = peripetie – zauzlení/změna/obrat – následuje po krizi a předchází závěru
Závěr = katastrofa – konečný obrat směřující k uzavření konfliktu
Katarze = uvolnění – závěrečný stav – může to být pouze prožitek, podle mě je to skrytá myšlenka, proč jsme to psali, co jsme tím chtěli říci, někdy je to epilog – poselství autora


Dlouhodobý kurz pro začátečníky 1. dubna 2021



















1) Odlisne jak proziva zazitek autor a jak vyzniva text, 
2) cílit na emoce ctenare - vesely text nedela popis veseleho, ale vyvolani veselych emoci ve ctenari, 
3) davat pozor na fakticke chyby 
Bára 


Velký dík za výuku, která je mi zdrojem všeho dobrého. Díky Tvému kurzu se asi  naučím  - kromě jiného -  i víc používat počítač! A co jsem si odnnesla z poslední lekce? 
Každé slovo má váhu
Cílem je celistvost
Přiměřený spád děje
Těším se na příště 
Kateřina Bíglová  

 
1. vědět proč něco píšu a co tím chci říct 
2. myslet na to celou dobu 
3. pracovat s tím, jak se u čtení cítí čtenář 
4. přijímat kritiku
5. když něco dělám narychlo a ve spěchu, pak to tak taky vypadá 
Anna Dostálová 


Co jsem se naučila 1. dubna:
Nebát se psát hnusné věci, 
Neustále myslet na cíl, V
Vážit přídavná slova.
Míša Čápová


Autor musí mít stanovený a neustále mířit na CÍL - pořád; 
pozor na VATU; 
dynamiku doplňuje střídání nálad (veselé/smutné, krásné/hnusné...)
Katerina Pospíšilová  


Dobrý den, Dano,
po dlouhé odmlce se znova hlásím a přeju krásné jarní dny. Za poslední rok jsem toho moc nenapsala, nicméně posílám aspoň tři povídky, ty se mi líbí nejvíce.
Věřím, že se zase někdy rozběhnou setkávací kurzy a bude mi dáno přijet.
Jana Faitová


Foto: Alan Pajer
Milý Arnošte. DNES, 30. DUBNA MÁTE SVÁTEK.
Dívám se do Vašich očí. Jsou přes všechny neuvěřitelné životní eskapády živé a jsou v nich jiskřičky věčného kluka. Zvídavého, odvážného, moudrého a nezapomenutelného.
Myslím, Arnošte, že by se Vám moc líbilo, kolik máte fanoušků, nejenom z obce čtenářské, ale také z obce písařské. Neboť kurzy Tvůrčího psaní podle Vás jsou fakt něco. A co je důležité, je tam spousta ženských. Kdybyste si mě přidal na Facebook, měli bychom určitě společného přítele. Jasně, že víte, koho mám na mysli. Vzpomínáte, šibalský se usmíváte a určitě máte v záloze nějakou peprnou poznámku či vtípek. Víte, taky na Vás nemůže zapomenout. Moc pěkně o Vás mluví. Na každém kurzu. Hrdě a s láskou vyslovuje Vaše jméno. Ale bohužel, Vy na Facebooku nejste. To ovšem neznamená, že nemáte přehled, co se tady děje. Na Danu jste právem hrdý. Jo, a já jsem moc ráda, že Vás oba znám. Tak tam nahoře na nás dávejte pozor, a pokud bychom snad psali nějaké nesmysly, tak očekávám, že už si najdete způsob, jak nám vyčiníte. A hlavně – krásné jmeniny, milý Arnošte.
Hana Kavalová, 30. března 2021


Arnošt Lustig. Tohle jméno znají všichni účastníci kurzů tvůrčího psaní. Jedni ho popisují jako vynikajícího spisovatele, který miloval psaní jako své vlastní děti. Jiní jako humoristu, který si užíval života plnými doušky a i v těch nejtemnějších chvilkách neztrácel naději. Často lituji toho, že jsem ho nepoznala osobně, ale věřím, že to byl neobyčejně statečný člověk, který byl nejen spisovatelem, ale také otcem, manželem, učitelem a přítelem. Zrovna dnes jsem na jeho jméno narazila v křížovce a vzpomněla jsem si na to, co všechno v životě dokázal. Vždy věřil v kouzlo psaní a právě díky jeho víře a odhodlání se jeho odkaz může předávat dál... i v podobě kurzů tvůrčího psaní.
Jasmin Carmel, 14 let, oddaná účastnice kurzů tvůrčího psaní























































Arnoštovo psaní jsem si zamilovala. Tu lehkost, s jakou byl schopen popsat a vystihnout podstatu, atmosféru, vnitřní prožitek, vlastně jakoukoliv situaci, nemá každý autor. To je dar. A k tomu humor a občasná sprostá slova, která přidávají na autentičnosti.
Přesně to, co mi sedí a co ráda čtu. Lehkost, nadhled, vystihnutí podstaty lidského bytí, přestože většinou jde o velmi těžké životní osudy lidí.
Kéž by se mi skrze Danu Emingerovou podařilo nasát alespoň něco z jeho metodiky tvůrčího psaní a být třeba jen kapkou v jeho odkazu, který zde zanechal. 
Zuzka Kratochvílová


Duši nespoutášAhoj Dano,
dostal jsem obrázky od dětí z první a druhé třídy ZŠ Šumperk a na obálce bylo uvedeno: spisovateli Martinu Tomášovi. 
A že mi fandí. 
Myslíš, že fakt četli mou knížku DUŠI NESPOUTÁŠ?
Rád bych jim poděkoval osobně.
Martin Tomášek 


Milá Danuško,
včera jsem (já blázen) udělal tu chybu, že jsem skoro hodinu sledoval zpravodajství a publicistiku na ČT, a tak se stalo, že ze mě doslova "vyhřezla" básnička, která má do milostné lyriky hodně daleko. Pár dní před tím mi (údajně na covid19) umřel cca sedmdesátiletý kamarád, se kterým (a s několika dalšími) jsem v listopadu 1989 zakládal v Rumburku Občanské fórum. Básničku Ti posílám a přeju Ti i všem Tvým blízkým hodně zdraví, energie a pevné nervy.
Olda Voženílek


1616523573-nahled-radio-1954856-1280.jpg
Pisálci opět v ČRo Ostrava
Ahoj Danuško. Zase jsem byla pozvána na rozhovor do Českého rozhlasu Ostrava. Určitě uslyšíš o kurzech Tvůrčího psaní podle Lustiga a taky o knížce Martina Tomáška DUŠI NESPOUTÁŠ... 
Zodpovědně jsem si připravila poznámky, o čem asi budu mluvit, koho pozdravím, komu poděkuji a tak dále. Však znáš to... Paní redaktorka byla tak milá, že jsem za chvíli nabyla dojmu, že sedíme spolu na kávě a povídáme si jako dvě dobré známé. Úplně jsem zapomněla, že těch posluchačů bude zřejmě více. Nebyla jsem připravená ani na jednu z jejich otázek, takže celý rozhovor je čistá improvizace. Přesto pevně věřím, že z něho bude cítit pohoda, uvolněnost, lidství a radost ze života. Povídání stejně upřímné a impulsivní jako jsem já sama. :) 
Jo... a nezapomeň, že je změna času. Jinak mě prošvihneš...:)


Dobrý den, paní Emingerová,
mám problém s psaním v češtině, protože moje slovní zásoba není tak rozsáhlá. Tak jsem bajku napsala v ruštině a pak se ji pokusila přeložit. Ale v češtině nezní tak, jak mám to v ruštině...
A mám ještě otázku ohledně Vašeho zadání napsat bajku inspirovanou Ezopem. Nerozumím, co přesně mám psát. Koukala jsem na příspěvky na webu. Znamená to, že mám Ezopův příběh nějak zakončit po svém nebo téma Ezopovy bajky pojmout jinak?
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění v Plzni


Šestý díl dlouhodobého kurzu tvůrčího psaní pro pokročilé, 25.3.2021


















Zadání: Napište odstavec či dva o tom, jak píšete.
Upřesnění zadání: Vypravěčem o vašem psaní musí být nějaký neživý předmět z vašeho okolí, anebo třeba domácí mazlíček či jiné zvíře, které je přítomné vašemu tvůrčímu zápalu nebo spisovatelskému bloku. Jak vás „vidí“ při vaší tvorbě fíkus v rohu či hrnek na kafe? Co si asi myslí váš pes, když vás pozoruje při psaní? Pište v er-formě a berte to s nadsázkou!
Nataša Richterová


Visíme si klidně na zdi a svými římskými číslicemi bedlivě pozorujeme pisatelčino snažení. Každou hodinu ji hlasitě upozorňujeme na to, kolik času už strávila tvorbou krkolomných souvětí, jejich následným škrtáním a přepisováním.
I když nám do ciferníku svítí sluníčko z okna na protější stěně, nezpomalujeme. Na rozdíl od ní. Před chvílí jí prsty po klávesnici radostně poskakovaly, teď občas zmáčkne mazací klávesu a nadává. Nějak se v tom plácá. „Bim bam…“ Nikam nespěcháme. Se zaujetím sledujeme, jak se lopotí. Má napsat uvěřitelný příběh, který čtenáře zaujme. Snaží se neodbíhat od hlavní dějové linky, ale přitom nevysvětlovat moc ani málo, nehromadit příslovce, vyhnout se klišé… Pořád si něco mumlá pod vousy, které nemá. Prý jí to zase nejde. Nemá pointu. Kdyby neměla jen tu, byla by šťastná, ale jí chybí i název. S ním se trápí vždycky nejvíc. „Bim bam, bim bam, bim bam,“ odbíjíme klidně, zatímco pisatelčina nervozita stoupá. Víme stejně dobře jako ona, že nejlepší by bylo dát si čokoládu a k páté revizi povídky se vrátit až s cukrem v krvi, ale ona odolává. Asi zase drží dietu.
Anna Vocelová


„Zhasni, víš, že nesnáším světlo, nedělá mi dobře!" Tady je pořád provoz, pořád někdo otvírá a zavírá, rozsvěcuje a zhasíná, jestli mi nebylo líp ve sklepě… 
A jo, má sklenici, tak to jsem na řadě. Jak má v ruce sklenici, tak je to jasný, jde po mně. To znamená, že ji buďto někdo nakrkl, nebo naopak sedí s nějakou návštěvou, ale to by měla těch sklenic víc. Anebo je čtvrtek večer a má psaní. Už to poznám i podle toho, že má trošku nepřítomný pohled. Nesmí k ní ani kočka do pokoje, jindy spolu čumí na televizi. 
Jo, to já vobčas taky koukám, když mě nechá venku, ale ve čtvrtek ne. 
To se vždycky tváří důležitě a volá: „Nechoďte mi sem, mám psaní…! Ne aby mi sem zase vletěla kočka, chodí mi po klávesnici.“ To by si jeden myslel, že snad vymýšlí nějakou očkovací strategii, a ne že píše ty svoje povídečky. 
A pak taky poznám, že už je po psaní. 
Zase otevře ty dveře od lednice, v ruce má prázdnou skleničku a je celá červená a říká: „To bylo náročný, jak se člověk musí soustředit, a když jsem četla, abych nekoktala.“ Jako kdyby se vrátila z parlamentu. Děsně důležitá. 
A pak se směje a vykládá holkám, o čem se psalo, co kdo komu řekl, a někdy si mě nechají na stole a můžu taky poslouchat. No, a kočka je ráda, že už zase může na klín, a já vím, že za chvíli mi zhasne, a bude nejmíň do rána klid.
Zdena Součková


Už zase sedí a neví, jak začít. Klasika. Otevře si počítač, chvilku něco čte a pak se snaží psát. Buší do klávesnice jako zběsilá a když dopíše, tak zase čte. A maže a píše a maže a píše. Je celá nevrlá, protože jako vždycky píše na poslední chvíli. Zase nestíhá. 
„Jo, holka, kdybys lépe plánovala, nemusela bys tak spěchat!“ Jenže to ona neví, protože mi nerozumí.
Tváří se zasmušile, když jí něco nejde nebo ji někdo vyruší uprostřed psaní. To je pak celá nesvá, popudlivá a úsečná.
„Teď ne, prosím“ snaží se okřiknout děti rádo by mile, ale z tónu jejího hlasu je slyšet podrážděnost.
Občas je vidět ale i blažený pocit, když něco napíše a pak si to přečte dokonce nahlas. Nedělá to pokaždé, takže to už musí být, abych se toho dočkal.
Občas do mě taky sáhne a vyloví nějakou tužku a místo do počítače si píše na papír. V tu chvíli jí chci říct: „Nebuď smutná a věř si, já jsem tady s tebou a jednou se ti to povede. Tu knížku prostě napíšeš.“
Zuzka Kratochvílová


Tak je to znova tady. Panička na mě zase nemá čas. Ležím vedle jejího dřevěného psacího stolu, ze kterého téměř vždy voní nějaká dobrůtka, kterou mi tajně přihraje. Teď nic. 
Náhle se ke mně moje panička otočí s rozzářenýma očima, a usměje se na mě: ,,Podívej Figaro, myslíš že je to takhle dobré?” ukazuje mi nějaký počmáraný papír a já vůbec nevím, co ode mě chce.
Proto nejistě zavrtím ocasem a olíznu jí ruku. Rozesměje se, což mě vede k názoru, že jsem snad udělal dobře. Očekávám proto odměnu, ona se však místo toho obrátí zpět, a znovu začne čmárat na ten, už takhle dost počáraný papír.
Zmateně a ublíženě si znovu lehám na zem vedle její židle. Jak to, že mi nedala žádnou dobrůtku?! Takhle ležím ještě asi dalších 20 minut, než se moje dívka konečně zvedla ze židle a povídá mi: ,,Tak co Figaro, půjdeme na procházku?” Procházka? Ano! Už se na ni nezlobím, že tentokrát mi nedala nic dobrého na zub. Venku je krásně. 
Jasmin Carmel


Vážená paní Emingerová, dovolte, abych Vám či spíše účastníkům Vašich kurzů tvůrčího psaní - ale i komukoli jinému - nabídl služby našeho nakladatelství e-knih. Je možné využít nabídky zúčastnit se projektu knihy Dvacet povídek z Čech, Moravy a Slezka. Nejde však o žádné místopisné či folklórní příběhy. Téma je libovolné, důležitý je překvapující konec, může být lehounce sci-fi, fantasy či nadpřirozený. Rozsah velmi přibližně 2000 slov, raději delší než kratší. Povídka musí být původní, dosud nikým nevydaná a nikde nezveřejněná (dle dohody s DE publikování na www.psai-podle-lustiga.cz nevadí). Může být nová, ale i starší vytažená z nějakého šuplíku. Prostě to mají být takové příběhy ze života s překvapujícím koncem. A ten konec může dopadnout dobře i špatně. Někdy má hlavní hrdina prostě smůlu. Předem děkuji za předání vzkazu vhodným autorům. A budeme se těšit i na jakoukoli jinou spolupráci. 
Mgr. Michal Beran, 


Tak nějak jsem se pomalu pustila do dalšího projektu. Protože psaní je láska. A protože už to prostě nejde vzít zpátky. Možná se vám to bude líbit. Třeba to ve vás vyvolá pocity, o kterejch jste nevěděli. Dost dobře se může stát, že to ve vás nezanechá vůbec nic. Ale takový psaní je. Nevděčný, nepochopený a strašně osamělý. I přesto si bez něj svůj život nedokážu představit.
A tak bez přemýšlení hážu do placu to, co momentálně tvoří můj malej spisovatelskej svět. Není to romance ani detektivka v severským stylu, je to prostě jen pohled do života lidí, kteří jsou mi blíž, než jsem čekala. Lidí, kteří mě změnili. A ukázali mi, že i cesta může bejt cíl. Děkuju. Nikdy nepřestanu být za tuhle výsadu vděčná.
I kdyby trvala jen chvíli.
I kdyby zítra skončila.
A přestože je v mnoha ohledech nepřijatelná.
Zuzka


Třetí seminář studentů Fakulty designu a umění v Plzni, 24.3.2021


















Psaní je anarchie
(Referát z učebnice Kouzlo psaní knih - kapitola Umělecká záhada)
Popravdě si myslím, že čím víc se člověk snaží naučit něco mechanicky, tím víc si ublíží. No, vlastně ne sobě, ale dílu, které vytváří.
Na střední, což mimochodem byla stavebka, nám náš profesor už v prváku říkával: „Nedělejte ty výkresy mechanicky! Musíte to tam cítit, vědět, kam dát příčku a kam dát větší okno nebo širší dveře.“ Troufám si říct, že když tahle poučka mohla dokonale platit v něčem tak matematicky propracovaném, jako je stavitelství, zákonitě musí platit i v jakémkoli jiném odvětví.

Přirovnám psaní beletrie ke stavbě domu. Každý dům má svá vlastní pravidla, dle kterých byl navržen. Nemůžeme srovnávat například Svatovítskou katedrálu s Tančícím domem.
Všichni víme, že každý dům musí mít precizně navržené pevné základy, aby vůbec stál a co víc – aby vydržel stát. 
Výborně, to máme zasazení do žánru a vymyšlení zápletky.
Pak víme, že dům musí mít okna, kterými vidíme ven, a dveře, které budou spojovat jednotlivé místnosti. Tak, jako by dějové obrazy měly čtenáře posouvat v ději a umožňovat mu vidět to, co autor chce, aby bylo vidět. Nakonec musí mít stavba střechu, díky které bude to, co už jsme vystavěli v bezpečí. A to by měl být náš styl psaní. Něco, co zastřeší celý ten dokonalý nápad, jaký jsme dostali a ty perfektní dějové zápletky, které v něm jsou. A stejně jako na střeše nám nesmí vzniknout místo, kde by se nám hromadila voda, nám v prezentování děje nesmí vzniknout místo, kde by se hromadily čtenářovy otázky.
Pokud v díle neplatí zákonitosti, zhroutí se stejně, jako dům bez správných základů, nebo bude snadno znehodnocené mystifikací čtenářů, stejně jako by byl dům znehodnocen protékající střechou. No anebo zapomeneme v jedné místnosti dveře a nikam se neposuneme.
Ale pozor, i přílišná propracovanost může uškodit.

Líbila se mi v učebnici použitá věta , že když je na jevišti flinta, musí se s ní vystřelit. I když je v dalším odstavci popřeno i toto. Je-li naším cílem čtenáře během děje mást a klást mu falešná vodítka, prosím. Nechte tam ty flinty viset. Ale nenuťte toho chudáka být pořád v napětí, kdy se vystřelí, protože pokud nevystřelíte, jeho zklamání bude znásobené právě intenzitou, s jakou výstřel očekával.
Ale tohle jsou jen ta obecná pravidla. Aby se člověk stal dobrým spisovatelem, zřejmě se musí narodit s talentem a s citem. I zdánlivě nefunkční věci jde vystavět tak, že čtenáře mohou bavit. Podle mě jde hlavně o to, aby se autor držel myšlenky toho, jaké má dílo být. Má-li vás celou dobu mrazit v zádech, nebo má-li to být cynicky působící tragikomedie.

A tak se dostáváme z obecných rad k doporučením. Pište, pište, pište. Experimentujte. Pokládejte si sami otázku, jestli byste si to, co vám právě vzniká pod rukama, sami přečetli. Jestli by vás to bavilo. Jestli byste nepřeskočili pasáž, kterou právě píšete. A pokud si odpovíte, že ne, dobře. Určitě nebudete jediný ze sedmi miliard lidí na planetě, komu se to líbí.
Teď velmi nepřesně použiji slova Sebastiena de Castella, autora young adult série Divotvůrce: „Pokud se vám líbí příběhy, které jsou hrozné klišé, s postavami, které jsou také klišé, a celý váš příběh bude vlastně klišé, tak ho napište. Určitě nebudete jediný s takovým názorem a najdou se i další, kteří si to přečtou.“ A Sebastien asi ví, o čem mluví. Jeho přátelé ho od vydávání Divotůrce celkem odrazovali, ale přesto se z toho stal jeden z bestsellerů z YA žánru. Tento autor nám jasně ukazuje, že když to napíšeme čtivě s dobře vystavenou zápletkou a špetkou originality, určitě oslovíme nejednoho čtenáře.
Jaký je tedy závěr? Psaní je umění. Jsou zde nějaká pravidla, která tvoří onu pomyslnou kostru literatury, ale to tělo už musíte udělat vy. Jak bude vypadat a fungovat je na vás. Je to tak trochu anarchie. Experimentujte, dejte prostor fantazii, vžijte se do postav a dejte každé z nich kus sebe. Jenom to tělo úplně nepokažte, protože o mrzáka, který třeba ani nebude ničím speciálním vynikat, bohužel nikdo zájem mít nebude.
Zuzka Smolová


Dobrý den, 
omlouvám se, ale nebudu schopna se dnes dostavit na hodinu. Kvůli požáru v obci nám vypnuli elektřinu a můj počítač má asi 20 minut baterie. Domluvím se když tak se spolužáky na tom, co budete dělat během hodiny, a pošlu Vám nejbizarnějšího člena rodiny co nejdříve! Děkuji za pochopení, Štěpánka


1.Zopakovali jsme si tvorbu literárního háčku
2. Řekli jsme si co je bajka a jak se tvoří
3.Pravidla pro psaní nemusíme vždy striktně dodržovat.
4. přílišné dodržování pravidel vede ke ,,ztuhlosti příběhu"
5. Pokud se příběh líbí tvůrci, určitě se najde i někdo komu se to bude líbit také.
Jan Vaněk

Psaní beletrie je jako stavba domu, člověka tvoří jeho zkušenosti, v bajce můžu dávat nálepky, tvořte ze sebe, člověk musí psát a experimentovat.
Bara


Co jsem se naučila na 3. semináři tvůrčího psaní 24. března:
1 Bajka je těžká
2 je lepší popsat něco poutavě než 100% podle reality
3 porušit pravidla je dobrý pro zvýraznění něčeho
4 příběhy o mazlíčcích je poutavý pro lidi co mají mazlíčky
5 je fajn napsat kýč když se ti líbí, protože se najde i někdo jiný komu se bude líbit
Julie


I spisovatel by měl pozorovat své okolí, kterým se může inspirovat, je dobré to ze sebe vypsat a nezpomalovat se přemýšlením nad pravidly, nebát se experimentovat, vždy se najde někdo, komu se můj příběh bude líbit, bajka musí mít vždy ponaučení
Lenka Hájková










Propracovanost není vždy k užitku, 
bajka má být krátká, úderná a na konci mít ponaučení, 
být spisovatelem a být ilustrátorem mají mnohé podobné, zkoumáme detaily, 
mý spolužáci úžasně píšou
Kristýnka


1. z flinty by se mělo vystřelit, pokud nechceme čtenáře zmást 
2. příliš propracovanosti může škodit 
3. nemůžeme se zavděčit každému 
4. k bajce patří ponaučení 
5. pravidla můžeme porušovat, pokud to bude fungovat
Lucie Košinová


ocakavania citatela musia byt naplnene, 
nepisat o sebe ale pisat seba, 
dodrziavat pravidla no nebat sa riskovat a experimentovat, 
nepisat prilis kosatlo lebo to citatela odputava od pribehu
Nina Potočárová


1 - radši stručněji, 
2 - nejdřív ze sebe najednou vysypat příběh, opravovat až potom. 
3 - v bajkách můžeme pracovat se stereotypy. 
4 - uvěřitelnost příběhu posuzuje čtenář nezávisle na autorově (ne) reálné zkušenosti
Anežka Nováková


Piste to, co byste sami chteli precist. 
Pravidla nesmi omezovat tvurci rozlet,ale musíme znát základy. 
Bajky jsou tezke psat, musi obsahovat ponauceni.
Motiv, akce, následek.
Experimentovat.
Yassemin Mamyrova


Třetí seminář studentů Fakulty designu a umění v Plzni, 24.3.2021









- dosáhnout věrnosti příběhu, 
- psaní je jako umění (spisovatel hledá v dílech inspiraci a slova, stejně jako umělec musí vycházet ze svých studií - oba musí být dobří pozorovatelé skutečnosti), 
- psát, experimentovat a ptát se sám sebe na to, co právě píši,
- ,,beletrie je jako stavba domu... aneb každý dům potřebuje stabilní základy" 
- pište sebe
Elliot Jačků


1. Vymyslet bajku
2. že nemám mačkat enter, dokud nechci odeslat zprávu
3. nestydět se číst nahlas
4. referáty se píšou dobře i po půlnoci.
4,5. naše třída je plná básníků
5. přílišná propracovanost může uškodit, ale nebojme se anarchie
Zuzka Smolová


První celodenní on-line kurz Akademie ČTK 23. března 2021





















Vážená paní Emingerová,
dnešní kurz se mi velice líbil, bylo to pro mě přínosné a osvěžující a odnesl jsem si z něj mnoho poznatků.
V loňském roce se mě a mému kamarádovi podařilo si svépomoci vydat knihu básní, kterou bych Vám a panu Chrástovi chtěl poslat jako poděkování. Samozřejmě budu velmi rád za následnou zpětnou vazbu tohoto díla.
Také budu rád, pokud mi napíšete krátké hodnocení mého příspěvku na téma Výletu do Londýna, zda se Vám povedlo najít něco, co by se v mém textu dalo vypíchnout.
Věci, které si odnáším, z dnešního kurzu:
Uvědomění si 3 částí díla.
Jak pomoci dynamice díla - přímá řeč.
Popis lze udělat i zábavně, z netradičních perspektiv
Nepoužívat nálepky - popisovat, tak, aby si nálepku udělal čtenář.
nebát se text osekat, vynechat zbytečné detaily a věci, které do textu nepatří, nezapadají.
Děkuji za příjemně strávený den.
S pozdravem Štěpán Klega


Hezký den, Dano, 
kurz byl skvělý, moc Vám děkuju! Ráda se zúčastním dalších. Budu se těšit! 
Co jsem se naučila: 
- neužívat hodnotící nálepky - šetřit s adjektivy
- dodržovat poměr mezi úvodem, sttřední částí a koncem
- dávat pozor na to, že co já považuji za jasné, nemusí připadat jasné čtenáři
- Motto "piš opilý, edituj střízlivý!"
Kristina Labohá


Co jsem se naučila na on-line kurzu Akademie ČTK 23. března 2021
1. Jak napsat zajímavý nadpis/titulek
2. Přímá řeč osvěžuje text
3. Vyhnout se hodnotícím přídavným jménům
4. Pozor na zdrobněliny, nedojímat se
5. Pi srdcem, nestresuj se, že je to blbé
Danuško děkuji za pěkný zážitek
Jana Urbanová


Dobrý den, paní Emingerová,
ještě jednou moc děkuji za inspirativní a příjemný kurz.
Ráda se přijdu podívat na nějaký váš čtvrteční kurz.
Teď si jdu koupit blok:)
Kateřina Kavalírová


Při psaní bychom měli nechat mluvit emoce, myšlenky nechat plynout a nepasírovat je přes síto jménem rozum. Rozum používat až při editaci.
Při popisu se vcítit do role člověka, kterého se příběh týká a dívat se na svět jeho očima.
V popisu dát prostor i přímé řeči.
Naučit se lépe emoce a umět vyjádřit co se v nás přesně odehrává. Místo, cítila jsem se šťastná, napsat, v tu chvíli se mi rozbušilo srdce a dech se zastavil, chtěla jsem se nadechnout, ale stažené svaly v krku mi to v tu chvíli nedovolily.
Lidem v příbězích nedáváme nálepky, necháváme čtenáře, aby si postavy sám posoudil a zaškatulkoval.
Petra Seizi


Pět věcí, které jsem se naučila:
Vnímat rozdíl mezi marketingovým sdělením a příběhem
80 centů z dolaru
Říkat to příteli
Nezabíjet příběh
Zaháčkovat
Ještě jednou děkuji za kurz a přeji hezký zbytek dne
Tereza Křížová


Zkusím si ještě napsat něco pro sebe. Člověk si může experimentovat s myšlenkami a jinou formou. Díky, určitě mě to motivovalo.


Je třeba zaujmout nadpisem. 80% úspěchu tvoří první věta, takže není vhodné psát sáhodlouhý perex, což často ve firmě děláme.
Lucie Sedláčková


Vyšel nový Zpravodaj 2/2021  



























Daničko, 
opět jsi mi osvěžila vzpomínky na Arnošta a díky ti za to. A prosím Tě, nemáš někde tu fotku, jak jsme my dvě s Arnoštem na předávání cen Franze Kafky v říjnu 2008? 


Ahoj a diky! 
Setkání se studenty, kteří píší projekt o Arnoštovi, to bylo krásné. Těším se na Tvoji recenzi Vln štěstí Arnošta Lustiga... 
Eva


Já bych chtěla v první řadě velmi poděkovat za váš čas, odpovědi a hlavně milé setkání s rodinou spisovatele! Pokud by bylo možné se zúčastnit výuky s paní Emingerovou, určitě bychom toho rádi využili. 
😃 Já osobně si tedy odnáším jednak příjemný pocit ze setkání, dále osobnější představu o Arnoštu Lustigovi, milé výpovědi pro mou práci, silný dojem z vyprávění paní Hany Hnátové a dokonce několik pouček pro své psaní. A za to vše moc děkuji.
Kristýna Kupcová 


Setkání se studenty Vyšší odborné školy publicistiky, kteří připravují projekt o Arnoštu Lustigovi - 21.3.2021


















Dobrý večer, 
nejprve bych chtěl poděkovat za příležitost setkání s blízkými Arnošta Lustiga. Původně jsem ji chtěl využít jen k získání informací k mé práci, ale nakonec mi to dalo mnohem víc. Člověk si o Arnoštu Lustigovi udělá mnohem lepší obrázek takhle z přímé diskuze s lidmi, kteří ho opravdu znali, než z různých psaných rozhovorů a článků.
Václav Černý  


Také se připojuji s poděkováním a souhlasím, že naše setkání přineslo víc, než odpovědi pro úhel pohledu. Slyšet paní Hanu je zážitek, na který se nezapomíná. Tím spíš, že moc pamětníků už mezi námi není. Děkuji za moc fajn podvečer.
Jakub Sekyra  


Dobrý večer, 
chtěla bych předně poděkovat za příjemný rozhovor. Z vašich odpovědí si odnáším, že psaní je nekončící proces, ale když se dílo podaří, stává se nesmrtelným. Podobně jako jeho autor a postavy. Hezký večer a ještě jednou díky za vše 😃
Barbora Kučerová  


Mně se moc líbilo celé setkání. Bylo to hodně inspirativní a plné informací. Věřím, že už máme lepší obrázek skrz vaše výpovědi😃 Děkujeme za krásný večer.😃
Justýna Nováková 


Dobrý večer, jsem opravdu ráda za takovou možnost setkání. Setkání bylo inspirativní.
Daniela 


Já jsem z celého setkání nadšený a moc za něj děkuju. 😃 O panu Lustigovi jsem toho v rámci této práce všichni zjistili poměrně hodně, ale pořád to byl jen zlomek informací, které si o něm odnášíme odtud. Ještě jednou děkuju 😃
Jakub Kunc 


Dobrý den paní Emingerová,
studuji Vyšší odbornou školu publicistiky a píši práci o Arnoštu Lustigovi. Vím, že jste pana Lustiga dobře znala a ráda bych se Vás zeptala na několik otázek. Je to téma, o kterém jste ochotná se mnou mluvit? Mluvil pan Lustig někdy o své víře? A mohly bychom se případně spojit, zavolat si? Předem děkuji za odpověď a přeji krásný čas,
Kristýna Kupcová


Dobrý den, 
se spolužákem píšeme v rámci specializačního ateliéru na Vyšší odborné škole publicistiky úhly pohledu na pana Arnošta Lustiga. Ráda bych se vás zeptala na pár otázek, vaše odpovědi bychom v našich úhlech citovali. Otázky jsou následující:
1) Jak Arnošt Lustig během psaní svých textů postupoval?
2) Čím se, jako spisovatel, řídil? Měl nějaké motto či poučky, které předával dál?
3) Co Arnošta Lustiga bavilo na psaní nejvíce?
4) Byl podle vás Lustig životní optimista?
5) Působil navenek vždy plný pozitivní energie, nebo jste ho někdy viděla smutného, v depresích?
6) když odpoví, že byl vždy plný pozitivní energie – (Čím to podle vás bylo, že se udržoval, minimálně navenek, stále pozitivně naladěn?)
Děkuji mnohokrát za vaše odpovědi a pomoc.
Barbora Kučerová


Ahoj Dani,
moc děkuji za březnový Newsletter. Ty ani nevíš jakou jsi mi udělala radost s uvedením odkazů na vysílání ČRO 2 na naše příběhy, ráda jsem si zopakovala příběhy holek, které jsem znala z kurzů.
Díky Tobě jsem si mohla ještě jednou poslechnout i svůj. Víš, když jsem začátkem března chtěla pustit čtení známému, zjistila jsem, že to z archivu stáhli, a neměla jsem to nahraný, nešlo nám to. Jsem Ajťák na baterky.
Já byla včera šťastná jak malá holka. Hned jsem si udělala rozbor toho, co si paní Halina upravila, naštěstí toho nebylo moc, tak mě to potěšilo ještě jednou.
Gratuluji ke knihám. Super článek o anotaci.
S obdivem jsem nahlédla k novopečené paní ředitelce Věrce do Horácké galerie.
No, a své díky k setkání při výročí odchodu Arnošta Lustiga, skvělého chlapa, už jsem Ti posílala, minimálně dvakrát:))) Píšu, jak kdybych Arnošta Lustiga znala, že? Ale ten pocit mám díky Tobě, přivedla jsi mě k němu skvělou knihou Živel Lustig. A propós, když jsem ji půjčovala kamarádce, netvářila se, bála se na jaké téma kniha bude a o válce číst nechtěla. Jak ta se omlouvala za nedůvěru a byla z knihy nadšená. Dál jsem si hledala informace a videa a rozhovory, kde vystupoval Arnošt Lustig. Jsem z něj nadšená a fakt se Ti nedivím, je skvělý, že jsi s ním mohla být a učit se od něj.
Krásné dny a ještě jednou díky, Dani.
Jana Bednářová


Milá Dano! 
Dnes mi udělalo radost, že mi zavolala Hanka Hnátová Lustigová. Jsem ráda, že je v 97 duševně fit a čiperná. Na konci rozhovoru mi Hanka řekla, že jsem jí svým psaní a vzpomínkou na jejího bratra Arnošta udělala náches. 
Na to jsem jí odpověděla, že  slovo náches jsem už léta neslyšela. A že náches udělala ona mně tím, že zavolala. Na což odpověděla, že jsme si udělaly náches vzájemně. 
NÁCHES znamená v jidiši radost. Něco, co přišlo vhod, je milé, libost, potěšením. Dávám Ti to vědět, protože na tom náches máš podíl a tudíž je snad taky pro Tebe náches o tom číst. 


Ahoj Danuško.
Moc děkuji za zmínku v březnovém Zpravodaji č. 2/2021. 
Tvá a Martinova knížka DUŠI NESPOUTÁŠ je tedy síla. Nádherně uchopená různorodost našich životů. Něco, co prostě nelze vymyslet. Neboť život je ten největší spisovatel, největší motivátor a největší humorista se slzou v oku.
V Pisálcích jsme si dali téma "Muzeum". Tak nějak pro Tebe - jako rodinného raka - přeposílám a zdravím celou Tvou nádhernou rodinu... 
Krásný a pohodový večer.
Hanka Kavalová


Ahoj Dano, 
ani jsem nevěděla, že už p. Pawlowská jednu moji povídku četla, o tom striptýzu. Tak to je pro mě novinka :-) Tak díky, že už to díky Zpravodaji vím...
Zdena Součková


Dlouhodobý čtvrteční kurz pro začátečníky 18. března 2021























Naučila jsem se být stručná, nevymýšlet zbytečné "kudrlinky", jít účelně k pointě příběhu, každé pravidlo se dá porušit, dává-li to smysl
Míša Čápová


Veselé má čtenáře rozesmát, smutné rozplakat. Je třeba vážit slova, tříbit obrazotvornost a cílit na úkol. Díky za kurz. Jsem ráda, že v této době mohu dělat něco smysluplného. Nová knížka podle rozhlasových nahrávek Vlny štěstí Arnošta Lustiga je krásná.
Kateřina Bíglová


Poznatky z 18. března
• ledovec funguje spíš v létě, než v zimě 
• méně je někdy více 
• všechna pravidla mohou být porušena, pokud to funguje
Marek Greger


Co jsem se dnes naučila: 
střídání proporcí DIALOG - POPIS - AKCE - musí být vyvážené, ale není v tom přesné pravidlo; 
5 základních témat literatury - Láska, Moc a manipulace, Hybris, Zločin a trest. 
Katerina P.


Naučil jsem se, že bych se měl se naučit více vnímat velmi krátký text. Hodně mi toho uteklo. A také jsme se učili o rytmu: veselé, smutné, hnusné, krásné. U Katčina veselého příběhu jsem vůbec nepoznal, že je konec. To bylo zvláštní. Její smutný příběh jsem pochopil, to mělo sílu, ale oboje bylo velmi rychlé. Veršovaná bajka Míši o pavoukovi byla super, jen mi uniklo, co se s pavoukem nakonec stalo. Co se týká mé bajky, mám rád velký protiklady, jak říkala Kateřina. Proto tam je krysa a had. A co se týče pointy, nic mě nenapadá, jak bych to měl ještě vylepšit. Rád bych se ještě jen letmo zeptal na ty upravené babičky. Prosím, pošli mi Werichovu bajku O orlech a hovniválech a odkaz na ukázku z filmu Život je krásný do mailu. Díky moc. To, co zadáváš, o to se pokouším v mých pohádkách. Na příště máme napsat bajky inspirované Ezopem. 
Martin Tomášek


Ahoj, Danuško. 
Přijmi „rouškově-respirátový" pozdrav s přáním pevného zdraví do dalších dnů. Díky za Zpravodaj. Dobu obalovou teď u Tebe zcela jistě doplňuje Doba Covidová. Přeji Ti stálý přísun dobré nálady, trefně inspirujících nápadů pro nahození témat zvídavým posluchačům Tvých kurzů, radost z výtvorů, z nichž mnohé svých literárním ztvárněním Tě jistě dovedou mile překvapit.. 
To Ti přeje jedna ze Tvých bývalých posluchaček 
Milada Trojanová (stále si píši do zásuvky)


Krásný den, 
dnes jsme měli schůzku ohledně našeho překladatelského Projektu 21, kde jsme probírali i otázky, které padly minulý týden během vašeho kurzu. Posílám tedy pár ujasnění. Jak jsem říkala, maximální délka textu pro publikaci na našich stránkách je 3000 slov, minimální délku nemáme stanovanou. Předchozí publikace textu na blogu pro účastníky vašich kurzů není problém, můžeme na něj na našich stránkách i odkázat. Práva autorovi zůstávají a je pak tedy jen na něm, pokud se později rozhodne publikovat dílo i jinde. Na našich webových stránkách je přímo sekce věnovaná autorům, kam přidáváme krátké medailonky o nich. Pokud by tedy autor spolu s textem zaslal rovnou i svůj medailonek (může určitě přidat i odkaz na svou další tvorbu), budeme jen rádi. Snažíme se, aby byl každý text zveřejněný na našich webových stránkách přeložen do jiného jazyka. Buď si tedy text překladatel vybere, nebo překladatele sami oslovíme. 
Také mockrát děkujeme za nabídku účastnit se vašich kurzů, jsme za to moc vděční. Chtěla jsem se proto zeptat, zda bych se o vás mohla zmínit i v rámci celé naší katedry (není nás ale mnoho), možná by někoho nabídka zaujala. Ještě jednou mockrát děkuji, že jsem vás mohla ve čtvrtek na kurzu navštívit. Bylo to fajn. 
S pozdravem Kateřina Bezecná


Dlouhodobý čtvrteční kurz pro pokročilé 11. března 2020



















Ahoj Dano,
v příloze posílám úkoly z "obohacování slovní zásoby". Musím dodat, že nejsem blázen, který by to všechno vymyslel na hodině, ale jakmile jsi to poslala, pomohlo mi to zaměstnat mysl po pracovním shonu a užít si hraní s písmeny. Fakt jsem si to užila a jakmile mě nějaké slovo nebo věta z jednoslabičných slov napadly, zapsala jsem si je a sama byla překvapená, kolik jich nakonec nebylo.
Tím se také dostávám k tomu, že takováto cvičení a zpestření vítám, stejně jako veškeré hosty, které do hodin zveš.
Děkuji Ti za to (a samozřejmě i spolu-lektorům).
Anna Vocelová


Seminář se mi moc líbil, včetně návštěvy Katky Bezecné. 
Zuzka Kratochvílová 


Katka představila moc zajímavý studentský projekt. Určitě jí něco pošlu.
Nataša Richterová


Dobrý den,
jsem studentkou oboru nederlandistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době se podílím na mezinárodním projektu 21, který vznikl v minulém roce na naší katedře. Mezinárodní literární projekt 21 (fungující i v tištěné formě v podobě multilingvního literárního časopisu) představuje mezinárodní tvůrčí platformu pro začínající i etablované autory a překladatele a umožňuje jim získávat cenné zkušenosti a kontakty v mezinárodně propojeném prostředí.
Cílem projektu 21 je propagace a rozšíření literární tvorby bez ohledu na formu, tematický rámec či původní jazyk mezi co možná nejširší čtenářské publikum. Studentský redakční tým aktivně vyhledává mladé literární autory publikující v nizozemštině, angličtině, češtině, slovenštině, němčině, francouzštině, rumunštině, srbštině, maďarštině a polštině, poskytuje jim nejen prostor pro publikaci, ale zároveň také zprostředkovává překlad do několika dalších jazyků zároveň. V literárním světě, kterému dominuje anglicky psaná literatura, nabízí tato platforma autorům tzv. 'malých jazyků' neocenitelnou možnost, jak se profilovat na cizím knižním trhu.
Ráda bych se na Vás a účastníky Vašich kurzů obrátila s nabídkou spolupráce a možnosti publikovat v rámci projektu 21. Uvědomujeme si, že pro začínající autory je cesta k publikování mnohdy velmi náročná, projektem 21 bychom rádi těmto autorům pomohli. Pokud by Vás nebo účastníky Vašich kurzů má nabídka zaujala neváhejte mne prosím kontaktovat na této e-mailové adrese. Ráda zodpovím i Vaše případné dotazy. 
Své práce v rozsahu do 3 tisíc slov, které by však měly být uzavřeným celkem, můžete posílat rovnou mně (KatkaBeze@seznam.cz) nebo na e-mail redakce (editors@21-magazine.org). 
Kateřina Bezecná



Referát z knihy: Živel Lustig kapitola - Nic není svaté 
Literární pravda se neshoduje s pravdou tak, jak ji známe z našeho nepsaného světa.
Literární pravda je to, co spisovateli uvěříme, dokonce i když to bude jeho výmysl, který se třeba nepodobá ani vzdáleně realitě. Pokud nám dokáže tvůrce naservírovat informace tak, že mu to tzv. “sežereme i s navijákem”, jde o pravdu. Když nějaký pisálek tvoří podle reality a my mu to stejně nevěříme (i když třeba přísahal na všechny svaté, že se jeho historka doopravdy stala), nejedná se v tomto případě o chybu čtenáře, jedná se o chybu spisovatele, který nedokázal podat informace uvěřitelně. 
Věříte mi to? hehe...
Člověka, tedy i spisovatele, tvoří jeho zkušenosti. To, co prožijeme dnes, se v nás zrcadlí ve dnech následujících. Proto je dobré psát o tématech, která známe, nějak se nás dotýkají, zajímají nás… to samé vlastně říká mezi řádky i citát od Ernesta Hemingwaye (1899–1961):

Dostojevský se stal Dostojevským, protože ho poslali na Sibiř.
Spisovatele kalí bezpráví, jako se kalí meč.

Měli bychom tvořit ze sebe, podle vlastního pocitu tak, abychom se nenechali omezovat, brzdit, myšlenkami, nebo přílišnou obezřetností, zda někoho vaše dílo například pohorší či urazí… třeba vaši sousedku, doktorku.
Spisovatel při tvorbě balancuje mezi unuďením diváka přílišnou košatostí svého projevu a na druhé straně strohostí, neúplným vykreslením v textu.
Jan Vaněk, Fakulta designu a umění v Plzni


1) nemusí pršet, stačí když kape 
2) fantazie a představa je někdy lepší než skutečnost 
3) poutavý začátek - má čtenáře pohltit 
4) pozor na výběr slov 
5) promyslet si dopodrobna postavy...i ty nejmenší detaily o nich
Elliot Jačků


Každý má jiný pohled na stejnou věc, začátek musí být pro čtenáře poutavý, není dobré zahltit čtenáře příiš zdlouhavým popisem, o postavě která účinkuje v textu bych měla vše věedět ikdyž to tam není napsané, i do smyšlených příběhů se můžeme vžit jako do reality
Lenka Hájková


1. mít předem připravenou strukturu dějje 
2. autor nepopisuje jen jeden objekt,popisuje všechno kolem sebe 
3. musím znát své postavy 
4. musíte čtenaře zaháčkovat 
5. popis začina představou toho, co chcete, aby čtenař prožival 
Yassemin Mamyrova


Seminář studentů Fakulty designu a umění v Plzni, 10.3.2021
























Tentokrát jsme si odnesli hodně úkolů. Naučili jsme se co je to háček a jak se používá. 
Víme, jak popisovat, díky referátu od Elliotka. 
Vím, co jsou palindromy. 
Někdy je lepší popisovat něco, co neznáme, protože reálný zážitek si dokreslíme v hlavě a nepopíšeme ho tolik. 
Víme, že sloveso řekl je moc sterilní. 
Zuzka Smolová


Co som sa naucila: 
musime vediet vsetko o postavach (ladovec) 
zaciatok musi byt putavy 
opis je potrebny aby sa citatel vniesol do atmosfery pribehu, ale nesmieme to prehanat (citatel sa zacne nudit) 
niekedy je lepise opisovat to, co sme nezazili, nasa predstava je viac autentickejsia
Nina Potočárová


1.příběh má začít poutavě, 2.popis se dá pojmout z různých úhlů pohledu, 3.popis nesmí být zdlouhavý, 4.fiktivní události můžou být reálnější než samotná realita 5. svoji postavu musíme znát do nejmenších detailů
Lucie Košinová


1. Zaháčkovat hned první větou. 
2. vědět o postavě i věci, které nejsou přímo v textu. 
3. Tyhle podtextové informace do textu necpat - jen proto, že jsme je vymysleli - pokud nemají opodstatnění a jen by brzdily děj. 
4. Popisu tak akorát, někdy moc škodí.
Anežka Nováková


Ilustrace: Jan Vaněk
Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. 
Vyprávění by mělo být harmonické. 
Začátek příběhu by měl být poutavý (háček). 
Nepřehlcovat diváka zdlouhavým popisem. 
Každý příběh musí mít háček.
Je důležité znát svou postavu do posledního detailu.
Nedávat nálepky.
Vtáhnout diváka do děje.
Dát pozor na výběr vhodných slov pro daný děj: např. používat archaismus na správném místě. 
Tím, co napíšu, vytvářím sen…
Na závěr bych se chtěl omluvit, že jsem to na poslední hodině s referátem tak pokonil. 
Posílám ho v příloze i s obrázkem, abych vše napravil... Je ke kapitole Nic není svaté z Živla Lustiga.
Jan Vaněk, Fakulta designu a umění v Plzni


Harmonické vyprávění, každý příběh musí mít háček, je důležité znát svou postavu do posledního detailu.
Nedávat samolepky, vtáhnout diváka do děje.
Kristýna Koblasová


začátek nesmí být nudný
nedávat samolepky
dát víc kontextu do rozhovoru
tři akty musí být v harmonii
že občas vypadá líp popis něčeho, co jsme nezažili
Julie Schillingová


Tím, co napíšu, vytvořím sen. 
O svých postavách musím všechno vědět. 
Důležité je si čtenáře zaháčkovat. 
Popis je výjimečná část snu. 
Nemusí pršet, stačí když kape.
Bára Macková


1. háčky - čtenář musí být upoután pomocí prvních pár vět, "zaháčkován", aby pokračoval ve čtení 
2. vyprávění nemusí být podle skutečnosti, ale musí být uvěřitelné pro čtenáře 
3. v textu nesmí být příliš popisu, jde hlavně o příběh, zároveň je snazší popsat něco, co jsme nezažili nebo kde jsme nebyli 
4. slovní zásoba by se měla orientovat podle zbytku textu, v současném vyprávění se nehodí archaismy nebo naopak 
5. samolepky - na postavy by je měli dávat čtenáři, ne autor
Štěpánka Mrázková


Kouzlo psaní knih, Popis str. 74-87
POPIS není jen obyčejné vykreslování okolí, někoho konkrétního, nebo dokonce děje, pomocí slov. Je to výjimečná část příběhu, která otevírá zcela nové možnosti… tedy pouze pokud ji dovedete ovládat. Skrze popis můžete čtenářům poskytnout odpovědi na mnoho otázek, domněnek atd. Je to zdroj, nositel nespočtu informací, jež nemusí být pokaždé vyzrazené přímo. Ony poskytnuté informace stačí zlehka zaobalit a vytvořit tak sen, který odhalí všechna tajemství, až ve chvíli, kdy to sami uznáte za vhodné (během dalšího rozvíjení příběhu). Ale pozor, pokud má Váš popis znamenat něco víc, měl by být dobře promyšlený. Určitá struktura je rozhodně na místě.
Popis je vlastně taková menší manipulace s publikem, v našem případě se čtenáři. Dokáže mystifikovat a pěkně zamotat hlavu, zapojit všechny lidské smysly, odpovídat, dokonce Vám může poskytnout pohled do zcela nevyřčených situací. Teď dám menší příklad. Třeba budete psát příběh ze života jedné prosté ženy - matky, která si právě prochází těžkým obdobím - a jen podle emočního popisu okolí čtenáři prozradíte, proč je jí vlastně smutno při pohledu na dětskou postýlku.
Tímto jsem se dostal k tomu, že popis není pouze jeden jediný na světě, takže na něj nedostanete žádný konkrétní návod. Neexistuje ani univerzální šablona, jakou byste mohli pokaždé, bez větších obtíží využívat, protože popis většinou není objektivní. Nicméně, řekl jsem většinou, jelikož výjimka samozřejmě je, ale mi se zde bavíme o literatuře umělecké, ne odborné. Například popis práce bude jen těžko využívat přirovnání, metafor, básnických prostředku, emocí. Nenajdeme v něm žádného skrytého významu; to jsem ale odbočil. Jak jsem již zmínil. Přesný návod sice nedostanete, ale rady ke správnému nasměrování ano.
Nejprve si musíte ujasnit, co chcete sdělit skrz popis ostatním. Kolik toho plánujete prozradit? Má být klíčový? Zůstane něco přece jen skryté? Podle tohoto se pak musíte zařídit. Důležitý je i výběr popisu. Jaký vlastně zvolit? Samosebou se bude lišit z různých úhlů pohledu, protože odráží, ať chceme nebo ne, emoce a postoj člověka, který na okolí nahlíží svýma vlastníma očima. Subjektivnost
popisu nám otevírá dokořán více možností k experimentování. Už je jen na nás, jak se jich ujmeme. Chcete psát z pohledu postavy, zvířete, věci nebo okolí… do toho!
A co na to spisovatel Stephen King? 
Když mluví o popisech, zmiňuje termín ,,vnitřní zrak”, který mu umožňuje prohlédnout si scenerii dopodrobna v mysli. Užívá přitom všech smyslů, čímž se jeho vnitřní obraz jeví ostřejším. Vnímá okolí nejen vizuálně, slyší i ruchy kolem, cítí typickou vůni a náladu, jež je právě přítomna. Taková obchůzka v hlubinách mysli bývá sice krátká, přesto však intenzivní.
Navíc si z ní nemusí odnést všechno vykreslené do posledního detailu, protože kde končí reálná představa, tam začíná fikce. Nic by se podle něj nemělo zbytečně přehánět, psaním totiž nevytváříte žádnou reklamu. Avšak to neznamená popisnou strohost, aby si čtenář zase nepřipadal, že se vše odehrává, zatímco on, má nasazené slepecké brýle. Pozor, nechceme ochudit ani unudit. 
Mějte na vědomí, že nejste prodavači, avšak s jistým nadsazením, by se to tak dalo říci. Zodpovídáte jen za svůj příběh a prodejnost děje, který by čtenáře neměl do posledních sil vyždímat. Pokud se tak stane, je to čistě autorova vina, ostatně tak pravil King.
Elliot Jačků


Dlouhodobý kurz pro začátečníky 4. března 2020



















Kurz mě moc baví. Je zajímavé, jak některé texty vlastně neslyšíš, i když je posloucháš, a jiné Tě úplně  pozdvihnou. Jako ten Kateřinin veršovaný výlet do Paříže.
Jindra


Milá Dano, 
pěkně prosím přepošli poděkování Jindrovi a Šimonovi. Jejich vyjádření mi byla povzbuzením. Původně jsem totiž váhala, zda je forma vyjádření přijatelná, protože formálně text o Paříži byl odlišný od všech, které jsem v rámci výuky slyšela a četla. 
Na podnět a přesvědčení, že člověk má: psát sebe, jsem to riskla... a pochopení, že text je srozumitelný a sdělný je pro mě určující... A taky mi byla důležitá Tvá reflexe, že název byl povšechný - nudný. Posílám tedy s jednoznačnějším názvem.
Těším se na viděnou a slyšenou 


Ahoj Dano,
posílám texty, které jsem psala pro poslední dva večery. S přímou řečí jsem si nakonec ještě pohrála a rozvinula ji do dialogu. Zaujalo mě, jak ze stejných vět můžu vystavět úplně jiný text.
Hezký den a těším se na příště.
Míša Štěpánka Sedláčková


Spisovatel by měl umět napsat všechno a psát každý den. To já nedokážu. Všechno mi trvá, než něco vymyslím. Chtěl bych psát vlastní pohádky, ale nemám nápady. A také bych chtěl po té knížce DUŠI NESPOUTÁŠ ukázat, že umím psát i pozitivně. 
Co se týče těch cvičení během lekce, dvě jsem nestihl a jedno nepochopil, protože vinou špatého spojení část lidí hůř slyším, tak se moc omlouvám. Proto se taky nemůžu moc učit, ale je mi s vámi dobře. Mám Vás rád. 
PS. Dano, můžu tě poprosit? Když mi kolegyně a kolegové dávají zpětnou vazbu, přetlumočíš mi to?  Rozuměl jsem, že by bylo dobré v mé povídce O babičkách propojit obě babičky přes jejich vliv na mou víru, aby povídka "držela pohromadě". Marek říkal, že umím zaujmout čtenáře. A určitě pozdravuj Yakeena, malinko mi tam chybí. V jeho názorech je totiž cítit něco navíc, nevím, jak to říct, asi určitá hluboká zkušenost. Dobře se to poslouchá, co říká a píše.


DUŠI NESPOUTÁŠ objednáte zde.
Ahoj Dano, 
včera došla kniha DUŠI NESPOUTÁŠ. Hned jsem se do ní dala a přečetla všechny Tvé rozhovory s Martinem Tomáškem. Nemohla jsem přestat, takže jsem přeskakovala stránky a hledala jen ty rozhovory. Skvělé! Úžasný nápad! Moc mě to bavilo. Martinovy povídky znám z webu i z naší konverzace, kdy mi většinu prací posílal. Ale na Vaši komunikaci jsem se fakt těšila a výsledek mě rozhodně nezklamal. Děkuju moc!
Zuzana Krištofová


Milá Dano,
představ si... Byla tu u nás  jedna paní a říkala, že je v půlce knihy DUŠI NESPOUTÁŠ a že jí už nemůže číst, protože u ní brečela. A prý jsem inspiroval jejího syna, že začal malovat komiks.
Martin Tomášek

PS. Kolik se musí prodat kusů knihy aby to byl bestseller? Jen se ptám. Ta moje to nebude...


Bylo to moc prima. V příloze posílám včerejší zápisky, cvičení a taky Chaos. 😊 Přejí hezký den a víkend a budu se těšit za 14 dní.



Ahoj, díky, bylo to super. Ale pořád nemám ze San Diega pořádné připojení. Wifi na prd je prostě wifi na prd.
Anďa


Dlouhodobý kurz pro pokročilé 25.2. 2021
„Chtěli bychom poznat celý svět i vesmír, ale neznáme ani svoji vlastní prdel,“ píše se v poměrně silné knize Stručné dějiny nadávek a sprostých slov.
Sprostá slova všichni známe a všichni je více či méně používáme.
Čeština je obzvlášť bohatá na hrubé výrazy, ale ty častým používáním zevšední a už nešokují ani nepřekvapí. 
V běžném životě a v mluveném slově si každý člověk přirozeně koriguje výběr slov, která používá. 
Těch sprostých je celá škála, od milých - např. prcinka, přes sprosté jako hovno nebo prdel, až po vyloženě vulgární – čurák, kunda apod.
Arnošt Lustig měl sprostá slova rád a uměl je použít, ale říkal, že literatura by měla spíš zušlechťovat.
Podle Aristotela není v literatuře ušlechtilá mluva směšná, i když ve skutečnosti by tak asi nikdo nemluvil.
Karel Čapek po dlouhých úvahách došel k přímo matematickému závěru, že na tisíc slušných slov může být jedno sprosté.
Čeština je obzvlášť bohatá na hrubé výrazy, ale ty častým používáním zevšední a už nešokují ani nepřekvapí. V běžném životě a v mluveném slově si každý člověk přirozeně koriguje výběr slov, která používá. Těch sprostých je celá škála, od milých - např. prcinka, přes sprosté jako hovno nebo prdel, až po vyloženě vulgární – čurák, kunda apod.
Stephen King si zase myslí, že: „Mluva, ať krásná či ohavná, je jedním ze znaků literární postavy. Má-li být postava důvěryhodná, musí mluvit tak, jak se v jejím prostředí mluvívá, ať se to komu líbí nebo ne.“
Výběrem vhodných slov se tedy dá dobře vykreslit charakter postavy nebo prostředí, ve kterém se děj odehrává.
Muž přijde do hospody mezi kamarády, praští pěstí do stolu: „Dneska jsem se chlapi málem pokakal, když mi spadla cihla na nohu.“ Tak to by autorovi asi nikdo neuvěřil. Nebo paní učitelka v první třídě: „Kurva děcka, to je dneska kosa…“ Čtenář by se hned zarazil a řekl by si: „Tak bacha, tady není něco v pořádku.“
Stejně tak těžko čekáme např. mezi zedníky věty typu: „Pane kolego, to jste mě namíchl, dejte si pozor, abych vás neinzultoval.“
Víc příkladů asi netřeba. Prostě se sprostými slovy je potřeba zacházet jako s ostrým kořením a používat ho jen do pokrmů, do kterých přirozeně patří.

Jak jsme se učili používat sprostá slova najdete zde.


Dobrý den,
Váš poslední text Můj kamarád Arnošt Lustig byl stažen, protože jste porušila pravidla blogu iDNES. Ta mimo jiné přísně zakazují použití vulgarismů v perexu nebo titulku. Chápu, že se jedná o citaci Arnošta Lustiga a v kontextu celého textu je podání v této formě pochopitelné, těžko bychom ale ostatním vysvětlovali, proč jejich texty stahujeme a Váš ne. Odstraňte prosím vulgarismy z perexu (ty bejku, kurva ministře, ty děvko -pozn. DE) a text Vám v původním čase rádi vrátíme zpět.
Za administraci blogu iDNES Patrik Banga


Dana Emingerová pomáhá firmám dostat se tam, kde chtějí být. Jak? Naučí je výstižně psát.
Jan Lipánek


26. února 2021 uplynulo deset let od úmrtí Arnošta Lustiga





































Milí přátelé,
děkuji za krásný večer vzpomínek na Arnošta... Jako by se k nám vrátil. Připomnělo mi to, jak jsem před deseti lety, na počátku roku 2011, za ním jezdila do nemocnice. Cestou v tramvaji jsem vždy poslouchala na nahrávkách z kurzů jeho hlas. Se sluchátky na hlavě jsem se na celé kolo smála vtipům, které nám na seminářích vyprávěl, až se lidé otáčeli. A pak jsem za ním přišla do nemocnice a smála se s ním zas... přestože jsem věděla, že je to průšvih. Na záznam on-line večera se můžete podívat na YouTube.
Dana



Ahoj Dádo, 
díky za pozvání na na Arnoštův jubilejní večer: bylo to úžasné. 
Ze svých studentek a studentů můžeš mít opravdu radost. A hlavně jste dokázali přivést Arnošta mezi nás. 
Hned jsem se v tomhle srabu, co nás teď obklopuje a trápí, cítil líp. 
Arnošt prostě vždycky uměl rozsvítit a odehnat tmu... přesto nebo právě proto, že poznal i její nejhroznější hlubiny. 
Opatruj se!
Honza Fischer,  27. února 2021 
(spolužák Pepiho Lustiga, Arnoštova syna)


Ahoj Dani, 
děkuji za čtvrteční povídání o Arnoštu Lustigovi. Bylo to milé setkání. Čím více si o něm čtu, díky Tobě a Tvé knize, Dani, poslouchám rozhovory a pod., tím více ho obdivuji a chápu fascinaci jeho osobou. 

Ve čtvrtek jsem ,,náhodně" pustila film Anne Frank – paralelní příběhy. Moc zajímavý, dojemný a poučný, opět jsem si vzpomněla na Arnošta Lustiga. Děsná doba, ve které dospíval. Nevím, proč mi dnešní dny a vše přijde divné. V neděli mě něco donutilo sledovat Matrix a včera znovu film o lidech z doby druhé světové války. Jak rychle se zapomíná na manipulaci hrstky lidí s vlivem na osudy spousty ostatních. Přeji Vám krásné dny a ještě jednou děkuji za milé setkání. 
Jana Bednářová


Hana Hnátová, sestra Arnošta Lustiga, s dcerou Hankou
Ahoj Dano, 
on-line setkání na počest 10. výročí úmrtí Arnošta Lustiga bylo moc hezké a příspěvky taky. Chceš-li nějakou připomínku, možná by bývalo lepší rozhovor se sestrou Arnošta Lustiga předem nahrát a pak pustit ze záznamu, bohužel jsem slyšela od paní Hany jen útržky. Ale po bitvě je každý generál :-) Těším se na příště! 
Pa Zdena

Nahrávku s šestadevadesátiletou Hanou Hnátovou se podařilo nakonec udělat. Najdete ji zde. 


Milá Dano!
Jsem moc ráda, že jsi tam měla na on-line kurzu tolik lidiček a že jsem měla možnost poslechnout si ty hezké příspěvky o Arnoštovi i vzpomínky Jana Fischera na Josefa - Arnoštova syna... a viděla jsem zase několik známých tváří. 


Účastníci kurzu Arnošta Lustiga v listopadu 2006
























Dobrý den, Dano, 
jak říkám několik let... pro mne je Vaše knížka Bible:). Bez ní si nedovedu představit, že vůbec něco o literatuře vykládám... 
Kdysi jsem Živla Lustiga nakoupila v kvantu nemalém a rozdávala... a teď konečně vidím na fotce ty, kterých se vyprávění týká:)) 
A dodatečně moc děkuji i za Vaši další knížku.
Radka Kielbergerová


25. února jsem měla mimořádné potěšení zúčastnit se on-line setkání k 10. výročí úmrtí Arnošta Lustiga, které pro nás zorganizovala naše báječná Dana Emingerová.
Kromě obvyklých účastníků kurzů tvůrčího psaní se Daně podařilo zajistit i účast vzácných hostů - např. sestry a dcery Arnošta Lustiga a také našeho bývalého premiéra Jana Fišera, spolužáka a kamaráda pana Lustiga. Vzpomínání těchto hostí na časy s Arnoštem bylo samo o sobě velkým zážitkem.
Daně a účastníkům se podařilo vytvořit kouzelnou atmosféru jako v živé literární kavárně, která působila jako balzám na duši zejména v dnešní době.
Jsem vděčná, že jsem měla možnost se této unikátní sešlosti zúčastnit a velice za to Daně děkuji.
Přeji hodně úspěchů v další tvůrčí práci.
Jitka Schmiedová


Foto: Alan Pajer
Chtěla jsem Vám ale povědět o situaci, která mi utkvěla v paměti a díky večeru vzpomínání na Arnošta jsem si ji vybavila. Před čtyřiadvaceti jsem v Památníku Jad Vašem měla možnost sledovat starší ženu přeživší koncentrák, která ukazovala, jak předškolním dětem přiblížit Šoa. 
Před čtyřiadvaceti jsem v Památníku Jad Vašem měla možnost sledovat starší ženu přeživší koncentrák, která ukazovala, jak předškolním dětem přiblížit Šoa. 
Při svátku Ha-šoa, Dni vzpomínek na holocaust a hrdinství, jsem pak chtěla v naší školce pro děti z židovských rodin o tom vyprávět také. Jenže jsem vůbec nevěděla , jak na to... Znejistěná, co s tím, jsem přišla ráno do naší třídy, kam zrovna přišli dva Kubové.
Arnoštův vnuk Jakub Lustig a druhý Jakub Weinerů, taky předškolák. Ostatní děti byly teprve v šatně.
Kluci seděli proti sobě u stolečku, svačili a jeden z nich řekl: 
„Víš, že můj děda byl v koncentráku?" V otázce bylo něco objevného, co si zaslouží pozornost a obdiv.
A druhý Kuba na to odpověděl: „Jo? A víš, že můj taky."
A ten první Jakub na to řekl: „Třeba tam byli spolu."
A nato ten druhý: „Jo, teda fakt, že se tam mohli kamarádit."
Kluci dojedli, šli si hrát a já pochopila, že není, co vykládat.
Další den, když přišel Arnošt pro děti jsem mu příhodu popsala. Arnošt se rozzářil, jako bych mu řekla dobrý vtip, a s šarmantností jemu vlastní povídá: „A víš, že jsme tam s Milanem Weinerem opravdu byli spolu? Jednou když Milana esesák mlátil, čouhaly tomu Němci z kapsy bonbóny. Tak jsem mu je sebral a pak jsme se o ně s Milanem rozdělili."
Arnošt prostě uměl líp než kdokoliv jiný proměnit šílené situace v dobrodružství, které se jmenuje život. Dělal to zaujatě, věrohodně a poutavě. Takže, co zvnějšnil, poslal do vesmíru, a to zůstává s námi...


Okamžiky s Otou Pavlem
V mládí jsem Arnošta Lustiga nečetla. Několikrát jsem se o to pokoušela, ale vždy jsem knížku odložila. V radostném a bezstarostném mládí jsem nechtěla číst o hrůzách holokaustu. První jeho knížka, kterou jsem si přečetla celou, byly Okamžiky s Otou Pavlem. Moc se mi líbila a uvěřila jsem, že je to opravdu výborný spisovatel, jak se o něm říkalo. 
Přesto jsem dál jeho tvorbu měla spojenou s holokaustem a stále jsem o tom bála číst. Žila jsem totiž v pohraničí, kde příběhy z války byly stále živé a hovořilo se o nich.
Velký zlom nastal až po mnoha letech, po prvním kursu tvůrčího Psaní podle Arnošta Lustiga. Asi jsem konečně dospěla a uvědomila si, že jeho knížky nebudou jen popisem válečných hrůz a věznění, ale, že je to opravdu zpověď člověka, který všechny ty hrůzy prožil, a přesto miloval život a uchoval si i humor a umění odpouštět všem, jak říkal, jen Němcům ne, což se nedivím. 
Potřeboval se ze svých pocitů vypsat, psaní měl jako účinnou terapii, vždyť i já to tak mám. Radost ze života a humor rozdával i při své další práci, kursech tvůrčího psaní. 
I pro mne je Arnošt Lustig vynikající pedagog zásluhou Dany Emingerové, která byla jeho šťastnou žačkou a kamarádkou. Ta předává dál jeho znalosti nám, začátečníkům, kteří se o psaní zajímají. Dnes už vím, že to byl výjimečný člověk a lituji, že jsem neměla odvahu jeho knížky číst dřív. V létě jsem viděla divadelní hru Nemilovaná a moc se mi líbila. Teď jen čekám, až se otevřou knihovny, a já si nějakou knížku půjčím a pokusím se dohnat to, co jsem v mládí zanedbala.


Více zde
Ahoj milá Dano! 
Večer vzpomínek na Arnošta byl inspirativní. A Tvůj příspěvek na blogu iDNES moc hezký. 
Já jsem byla před 16:00 na Rozhlasu Plus. Vyšlo povídání v Metru, v kultuře na iDNES. Kdybyste měli chuť se podívat, večer budu na ČT Art. Potom ještě mezi 20.00 a 20.15 v Událostech v kultuře s reprízou před půlnocí na Čt24. 
Všem doporučuji knížku Na vlnách štěstí aneb My jsme chtěli jiný svět. V jejím závěru je seznam unikátních audonahrávek z rozhlasového archivu od roku 1962. Mladistvý hlas Arnošta jsem na nich ani já nepoznala. Ale je to on. Vyzkoušejte www.vlnystesti.cz (poslech).
Těm, kteří se chtějí seznámit s Arnoštovými knihami, jež nevyprávějí jen o holokaustu, doporučuji Případ Marie Navarové, Bíle břízy na podzim (poslední verze: Bílé břízy), Okamžiky s Otou Pavlem... Pak je tu izraelská trilogie:
Miláček, Nemáme na vybranou (vydané jako novela na pokračování v Koktejlu pod názvem Na letišti) a povídka Dívka u oleandrového keře (poslední verze: Oleandrové keře), která je milostným příběhem mých rodičů Arnošta L. a Věry W. Zajímavé jsou i literární reportáže z Izraele: 1948-1949. 
Arnošt nám také sliboval, že napíše pohádky... ale to zůstalo jen u slibu.
Vše dobré Eva Lustigová



„Člověk je lež i pravda. Dobro i zlo. Šedá zóna bez hranic…“ napsal Arnošt Lustig v závěru knihy Colette. Mám tu knížku ráda. Mám ráda, jak Arnošt Lustig nahlíží na život i na smrt, na člověka, na nás, na ženy, na milostný akt. 
Často se vracím k románu o dívce z Antverp, která měla za úkol hledat zašité diamanty v zabavené oblečení zajatců a která uprostřed hrůz koncentračního tábora přecházela mezi svými poschodími pravdy a lži. A přesto, nebo právě proto, našla svou lásku a zachovala si svou ženskost.„Myslela na své nejvyšší a nejnižší poschodí pravdy. Pro co sem přichází. Něhu uprostřed surovosti. Od čeho se odtrhne. Vlny, které přijímají její tělo od konečků vlasů po poslední nerv. … Doteky, když pokládal svou dlaň na její záda, břicho nebo paže anebo jí laskal tváře. Zvala ho do svých vyšších a nižších poschodí pravdy, než se propadla podlaží a zůstala lež.“
Myslím, že Arnošt Lustig poznal ve svém životě ty nejnižší i nejvyšší poschodí pravdy a nejnižší i nejvyšší poschodí lži. Dokázal se na vratkém a strmém schodišti mezi podlažími pohybovat s lehkostí eskamotéra a v každém z nich nacházel diamanty.
Já, když se občas dívám ze svých nejvyšších do nejnižších poschodí pravdy a lži, mívám trochu závrať. Jako bych se dívala do propasti. Schodiště je strmé a vratké. Snažím se po něm nemotorně balancovat, do mistrovství eskamotéra mám ale daleko. 
Jen doufám, že se má podlaží dnes ještě nepropadnou…


Osobně jsem Arnošta Lustiga nikdy nepoznala. Bohužel. Znala jsem ho ale z televize a jiných médií. Zprvu jako autora válečné literatury a odpůrce holocaustu.
První kniha, kterou jsem od něho četla, byly Krásné zelené oči. A pak film Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a Colette. 
Arnoštovo psaní jsem si zamilovala. Tu lehkost, s jakou byl schopen popsat a vystihnout podstatu, atmosféru, vnitřní prožitek, vlastně jakoukoliv situaci, nemá každý autor. To je dar. A k tomu humor a občasná sprostá slova, která přidávají na autentičnosti. Přesně to, co mi sedí a co ráda čtu. Lehkost, nadhled, vystihnutí podstaty lidského bytí, přestože většinou jde o velmi těžké životní osudy lidí.
A pak skrze různé pořady a rozhovory jsem ho poznala jako člověka. Veselého, vtipného, flirtujícího. Škoda, že jsem neměla tu čest ho poznat osobně. Zasmáli bychom se spolu. 
Kéž by se mi skrze Danu Emingerovou podařilo nasát alespoň něco z jeho metodiky tvůrčího psaní a být třeba jen kapkou v jeho odkazu, který zde zanechal.
Zuzana Kratochvílová


Můžete objednat zde
Ahoj Dano!
Chtěla bych moc poděkovat za dnešní neobvyklou hodinu. Mé pocity z ní asi nejlépe vystihuje myšlenka z Malého prince: "Co je důležité, je očím neviditelné." Já bych ještě dodala, že to je na papír nepřenositelné. Laskavost a obdiv, se kterými o Arnoštovi mluvili ti, kdo ho znali, mě dojímala, stejně jako energie, kterou jsem cítila z celé skupiny. I ti z nás, kdo ho nepoznali osobně, k němu - alespoň já to tak vnímám - vzhlíží s úctou a respektem jako k inspiraci, jak se prát se životem. Myslím, že se to promítlo i do příspěvků. Každý ho pojal jinak, ale dojatá jsem byla u všech.
Tobě tedy děkuji za to, že se Ti celou akci povedlo ukočírovat, byť množství účastníků komplikovalo kvalitu přenosu. Zvládla jsi to s klidem, což obdivuji. Ke zlepšení nemám nic - snad jen - ale to není v Tvých silách zařídit - že by akce měla větší grády, kdybychom se mohli sejít osobně.
Děkuji Ti za vše. A paní Evě děkuji za knihu Vlny štěstí Arnošta Lustiga, kterou dala dohromady. Četla jsem kromě předmluvy Pavla Kohouta zatím jen prvních pár stránek (přišla mi dneska poštou), ale už ty mě "zaháčkovaly".
Těším se na další hodinu. 
Anna Vocelová


Milá Dano!
Jistě vynikající tvorbu Arnošta Lustiga jsem dlouho vůbec neznala. Opravdu jen díky tvůrčímu psaní jsem se o něm víc dozvěděla na Tvých kurzech. Musím říct, že jeho slávu i já předávám dál. Tedy prostřednictvím jeho vtipů, které mám vyčtené z Tvých knih a u kterých nikdy nezapomenu podotknout, kdo je jeho autorem. Vždy to má velký úspěch. 


Vzpomínkové setkání k 10. výročí úmrtí Arnošta Lustiga 25. února 2021 - záznam zde
























Když jsem v lednu 2019 na svém prvním kurzu tvůrčího psaní slyšela Danou Emingerovou s láskou vyprávět o svém učiteli Arnoštu Lustigovi, seděla jsem s otevřenou pusou a uslzenýma očima.„To musel bejt borec,“ napadlo mě po několika ukázkách z knihy Živel Lustig. „Borec s pronikavě tajuplnýma očima.“

Působil na mě jako rovný chlap, který se – jak sám říkal v televizním pořadu Vzkaz Arnošta Lustiga (2008) - snažil poučit ze svých chyb – ani ne tak navenek, ale dovnitř, aby měl pocit, že žije čistě. Kromě toho mě tamtéž zaujaly i další postřehy, které by nás nejen v dnešní době mohly inspirovat a povzbudit.
• „Budu se řídit svým rozumem, citem a tvořit si vlastní pravidla, aniž bych byl anarchista.“
• „Nemám potřebu někomu nic předávat. Chci jen psát povídky, které imitují život tak věrně, že to v člověku probouzí touhu být lepší než horší.“
• „Co říkám svým studentům – cokoli prožijete, dobrý, špatný, krásný, hnusný, všechno je pro vás materiál… Všechno vám může být k užitku.“
• „Pokud by lidstvo bylo román a já psal jeho poslední kapitolu, končila by slovem naděje.“
Autorovy spisovatelské poučky pak Dana bravurně vtiskla do knihy Živel Lustig. Vyberu jen některé z nich.
• Literární pravda musí být víc než pravda – lidi lepší než dobří, horší než špatní.
• Popis má být konkrétní – je lepší napsat „kos zpíval na jabloni“ než „pták seděl na stromě“.
• Nedělat ze čtenářů blbce – nepsat, že něco bylo zajímavé/krásné/smutné, ale vystihnout to tak, aby to čtenář poznal sám (popsat charakter v akci).
• Důležité je přepisování, krácení - „Začněte psát co nejdřív, ať si povídku stihnete po sobě několikrát přečíst. Když příběh vymyslíte dneska, zítra ho přepíšete a pak každý den budete text cizelovat k dokonalosti… Vylepšovat by se měl tak, aby se za něj ani po 10 letech nemusel autor stydět.“
• Nevzdávat se, když se naše dílo někomu nelíbí - „Podívej, zápas s pocitem méněcennosti je všudypřítomný u každého autora. Důležité je vědět, že nejsi úplný idiot, když se ti nějaká povídka nepovede. I Hemingway stvořil některý šílený kraviny.“
• Nesnažit se někoho napodobovat - „Každý máme nějakou povahu a té odpovídá náš styl…“
A co říci na závěr? Možná víte, že k lekcím Arnošta Lustiga neodmyslitelně patřila i pověstná bábovka. Na prsa se mi sice jako Vendule nepodepíše, ale radost mu tam nahoru snad udělá…


Pět věcí, co jsem se naučila na prvním semináři letního semestru:
- důležitost prvních vět 
- není žádoucí vyvolávat v čtenářovi pocit zmatení, tím, že ho zmateme textem 
- ideálně hned skočit do děje 
- charakter ukazovat ne popisovat 
- často je méně více
Anežka Nováková, Fakulta designu a umění v Plzni 


Fakulta designu a umění v Plzni, on-line seminář 24.2. 2020





















Pět věcí, co jsem se naučila na prvním semináři letního semestru:
Jazyk je jako melodie
Popis je jen kulisou pro náš příběh
Čtenář mi musí věřit
Nedávat nálepky
Když něco napíšu, je to jak moje dítě
Bára Macková, Fakulta designu a umění v Plzni


Nepřehlcovat diváka přílišným množstvím popisných informací, děj ztrácí svižnost
Postavu tvoří její vyjadřování (dítě se vyjadřuje jako dítě) Chytrost lépe vyjádříme skutkem postavy
Děj má - začátek, prostředek, konec 
Důležité je vědět proč jsme text psali  
Jan Vaněk, Fakulta designu a umění v Plzni


Popis, dialog, akce - 3 části každého literárního díla
Anastasiia Burakova, Fakulta designu a umění v Plzni


Je dobré zasadit děj do prostředí, 
psát popis skrze oči někoho je taky fajn, 
méně informácí je někdy lépe, 
příběh by měl mít začátek, prostředek a konec, 
moji spolužáci jsou velmi talentovaní jednici
Lenka Hájková, Fakulta designu a umění v Plzni


Psaní má určitý řád = Motiv, akce, následek 
- přímé řeči a jejich "pravidla" 
- pojem literární pravda
- snažit se nemást čtenáře, protože mu nebudu dělat při čtení poradce  
Elliot Jačků, Fakulta designu a umění v Plzni


- cihly: popis, dialog a akce 
- nepoužívat slovo entita, když se nehodí 
- všechny příběhy musí mít začátek, prostředek a konec 
- všechny naše práce by měly mít dobrý název, který není jen o zadání 😄 
- nesmíme zahltit čtenáře zbytečnostmi
Štěpánka Mrázková, Fakulta designu a umění v Plzni


Dobrý den,
posílám vám ty povídky, co jsem psal a měl mít dneska na hodinu. Nejzajímavější vzpomínka a popis obrazu. Děkuji za přečtení. Co jsem se naučil:
-nedávat věcem samolepky 
-popis, dialog a akce má být v harmonii 
-čtenář ví jen to, co mu řekneme 
-3 části příběhu + neviditelná 4 část 
-nepsat ona řekla, že... ale rovnou psát, co řekla
Julie Scillingová, Fakulta designu a umění v Plzni


Co jsem se naučila:
popis, akce, dialog-důležité věci při psaní.
existuje ještě 4 neviditelná část, která je také důležitá
Postava musí hrát svoji rolí-maminka musí být maminkou, zloděj zlodějem, atd.
Neměl být jenom popis nebo jen dialogy- mělo by všechno být v harmonii
Čtenář pochopí jen to, co napíše autor
Yassemin Mamyrova, Fakulta designu a umění v Plzni













- Literarni dilo se deli na 3 části, 
- Hemingway dělil dílo na motiv, akci a následek 
- zaujmout musí i název 
- vsázet do děje přímou řeč pro oživení děje
Kristýna Koblasová, Fakulta designu a umění v Plzni


pri pisani je dolezite zachovat zaciatok, jadro a koniec, 
zaujat cloveka, 
vynechat nepotrebne veci, aby sme ctenara neplietli, 
dobre je pouzivat priamu rec - oddeli privela informacii
Nina Potočárová, Fakulta designu a umění v Plzni



Dobrý večer, paní Emingerová,
hodiny KOSD2 jsou dlouhé, ale záživné. S připojením mobilními daty to bohužel není taková zábava. Web kamera zkresluje víc, než bych čekala. 
Dokázala jsem dávat téměř nepřetržitý pozor. Zvládla jsem využít zpětnou vazbu na jiné práce a podle připomínek na poslední chvíli upravovat svůj vlastní text. Vlastně jsem se toho naučila docela dost; nebo spíš si ověřila to, co jsem zaslechla ohledně psaní už dříve. 
V příloze zasílám své dnešní dvě práce, které jsme s vámi dnes dělali - Nejzajímavější den mého života, který jsem pojmenovala Spontánní výzva, a poté popis obrazu. Každopádně k oné Výzvě chci jen říci, že se jedná o poněkud kontroverznější téma, ale snad se vám bude líbit i tak. 
Budu ráda za rady k psaní, mám v něm velkou zálibu.
Zuzka Smolová, Fakulta designu a umění v Plzni


charakter postavy určuje její jazyk 
neopomíjet přímou řeč, 
postavu představím nejlíp v nějaké situaci
Lucie Košinová, Fakulta designu a umění v Plzni


Dlouhodobý kurz 18. února 2021 na Jitsi Meet






















Potkávání on-line má své kouzlo. Pokud se sejde parta lidí se společným zájmem, mozkový trust funguje i na dálku.


Kouzlo psaní knih
Ahoj Dano,
posílám 10 věcí, které jsem se naučila:
1. "Flinta na zdi" má vystřelit, jinak je nadbytečná.
2. Musíme psát uvěřitelným způsobem. Čtenář tomu musí věřit.
3. Přídavná jména brzdí děj.
4. Popis zpomaluje tempo děje.
5. Popis má být zaměřený na to, co je významné pro děj nebo charakteristiku postav; pro plasticitu a emocionální zabarvení popisu je vhodné používat popis všemi smysly (nejen očima, spíš naopak).
6. Je důležité uvědomovat si čtivost a srozumitelnost textu, čtenář by se neměl ztrácet, i když text bude jen poslouchat, a ne sám číst.
7. Musím znát historii postav, měla bych o nich vědět vše.
8. Dialogy zrychlují děj a vtahují do děje lépe než popis, skrze dialog lze postavu lépe vyjádřit než jen pouhým popisem.
9. Vnitřní monolog snese větší míru chaosu než dialog, sleduje zrod myšlenky.
10. Je třeba dbát na konzistenci textu a uvědomovat si, komu je určen, jaký je můj záměr. Co vlastně píšu (viz bajka - jediný literární útvar, který nese ponaučení).
Hezký den.
Míša Štěpánka


Literární skupina Rozmazlení



























Hola hola, přátelé!
Chtěl bych se podělit o radost z nové povídkové knihy, která vyšla na podzim, a kde je i mnoho mých příběhů. Jmenuje se: Jak mne připravil o panenství Dřímající hrom a jiné povídky. Koláže do ní dělal David Vávra. Dá se objednat všude u dobrých knihkupců. Kdybyste o tom uvažovali, udělejte to, prosím Vás, tady. Nějaké své povídky jsem pro Vás načetl na kanále Yotube. 


Milá Dano,
v rámci této divné doby jsem pořád celkem pilná a něco se podařilo. V prosinci jsem vytahovala na kurzu jednu knihu (odbornou) Ekonomická diplomacie nové doby, kde jsem autor. Musím se pochlubit. 
V dvojčísle 1_2/21 vyšla její recenze (časopis MED - Moderní ekonomická diplomacie, vydává Ministerstvo zahraničních věcí). Pozitivní, jinak bych to nepsala. 
Seriál o Renčínech v Americe má už další pokračování, vyšlo opět v Českotřebovském zpravodaji. Je s tím legrace, protože mi začaly psát spousty lidí. Ta lepší zpráva je, že se to líbí, ta horší, že něco chtějí, většinou rozmotat jejich rodokmeny a najít jejich prapra-strejčky z Ameriky, potažmo jejich žijící potomky. Pro zajímavost přikládám PDF.
Moc zdravím a přeju zdravíčko a dobrou pohodu.
Až bude trochu po všem, tak se zase hlásím na nějaký kurz.
Hana Havlová


Dobrý deń,
prosím vás, organizujete ešte kurzy tvorivého písania pre firmy? Ak áno, je ich možné absolvovať aj online? Z našej firmy by sme mali záujem štyria. Je to možné?
Ďakujem a želám pekný deň.
Slávka Vogelová, STVPS























Ahoj, díky, bylo to super. Jen mi občas odtud z Kalifornie blbne připojení. 
Anďa


Dialog je jednou z literárních cihel. Dialog sděluje nejen myšlenku mluvčího, ale i jeho momentální rozpoložení (emoce), osobní dikci (hovorový X spisovný jazyk) a povahu. Dialog děj zrychluje, na rozdíl od popisu, který nám děj zpomaluje.

Pozor na věci, které splavnost řeči narušují:
1/ nadužívání uvozovacích vět se slovesem ŘEKL a nadužívání příslovcí v těchto uvozovacích větách
Příklad: „Položte tu pistoli, Uttersone,“ řekl Jekyll mrazivě.
         X  „Položte tu postoli, Uttersone!“ zavrčel Jekyll.

2/ uvozovací věty, v nichž popisujeme děj, který namísto popisu můžeme „ukázat“
Příklad: „A sakra,“ nadával pět minut nad rozlitým vínem.
         X  „Krucinál, himl hergot donnerwetter! Ta flaška stála majlant a já se takhle poleju a ani neochutnám! Sakra práce!“

4/ Souslovné spojky a příslovce (v důsledku bezpečnostních opatření,…)

5/ rozvité přívlastky (vdova soustavně oplakávající svého manžela…)

6/ řetězce vedlejších vět
Necháme-li své postavy promluvit, posuneme tím děj, či vykreslíme okolnosti, v jakých se příběh odehrává. Během dialogu ukážeme, co jsou naše postavy zač. Podle toho, jak postavy mluví, by čtenář měl poznat povahu. Dobře napsaná řeč napoví, jestli je postava chytrá nebo hloupá, poctivá nebo nepoctivá, vtipná nebo suchar.
Dialog čtenáře vtáhne do děje lépe, nežli prosté přímé líčení (kdy o někom přímo napíšeme, že je takový či makový).
Dle Hemingwaye by se dobrý příběh měl podobat ledové kře – pouze 1/10 je vidět nad hladinou a 9/10 pluje skrytě pod hladinou. Děj probíhá v podtextu, v náznacích.

Druhy dialogů:
1/ přímá řeč 
2/ nepřímá řeč 
3/ polopřímá řeč (kombinuje postoj vypravěče s vyjádřením postavy)

VNITŘNÍ MONOLOG
Speciálním nástrojem je VNITŘNÍ MONOLOG, což je vlastně proud vědomí, kdy sledujeme myšlenky mluvčího od jejich zrodu. Vnitřní monolog může klidně být trochu chaotický, asociativní s bezděčnými odbočkami.
Nataša Richterová

Dlouhodobý kurz pro začátečníky 18. února 2021 na Jitsi Meet














Popis známe jako samostatný slohový útvar. My však tímto stylem obvykle nepíšeme celé dílo. Využíváme prvky subjektivně zabarveného popisu k dokreslení příběhu. Popis dává nápovědy k otázkám, které autor klade. Dodává příběhu na uvěřitelnosti. 
Někteří autoři ho řadí spolu s dialogem a akcí mezi 3 základní pilíře, chcete-li cihly, konstrukce příběhu. 
Co se týče tempa příběhu, popisné pasáže příběh spíše zpomalují, na rozdíl od akce, která tempo zrychluje. Dovednost čtivého autora potom spočívá ve vyváženém užití prostředků a udržení optimálního tempa. Popisem čtenáře vtáhne do děje a napíná ho s dalším vývojem událostí, nesmí to ale přehnat, aby se nezastavilo tempo dějové linky docela. V takovém případě by se čtenář začal nudit a ztratil úplně pozornost. 
Platí motto: „Nemusí pršet, stačí, když kape“. Na druhou stranu ani strohý popis není optimální. Čtenář si nedokáže situaci dostatečně konkrétně představit a nemusí se zajímat o to, jak se to s hrdiny bude dál vyvíjet.
Při psaní popisu se snažíme zachytit pohled očima konkrétní postavy. Např. divadelní sál bude popisovat jinak herec, který právě získal hlavní roli, jinak uklízečka, které z balkonu na hlavu spadla sklenička s červeným vínem nebo divák, který přichází pozdě. Každý z nich má odlišnou povahu, za sebou jiný životní příběh a aktuálně naprosto odlišné emoce. Nic z toho však přímo nezmiňujeme. Čtenář by to sám měl pochopit ze způsobu, jakým postava prostředí popisuje.
Každý autor musí umět odhadnout, které detaily zmínit a které naopak vynechat. Vhodné je zaměřit se především na ty podrobnosti, které se časem ukáží významné pro děj nebo třeba charakterizují některou z postav. Obecně platí, že prostředí pro děj významnému věnujeme více pozornosti než jiným.
Začněme tím, že si představíme, jak scéna vypadá. Co na ní naší postavu zaujme? Následně zapojíme i další smysly a informace podáme ve spojení s emocemi, které postava právě cítí. Dodáme tím prostředí na autenticitě a uvěřitelnosti.
Z jazykových prostředků užíváme přirovnání a metafory.
Děkuju a těším se na příští lekci.
Bára J.


Dobeška 26.-27. ledna 2019 
Milá Dano,
před dvěma lety jsem se zúčastnila kursu psaní na Dobešce.
A protože pravidelně sleduji facebookovou stránku Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou, vyskočila na mě pozvánka na Kurz novinářského psaní s paní Věrou Staňkovou. Ten jsem absolvovala v polovině února. A zas a opět to byl pro mě úžasný zážitek. Byl mi dopřán i ten luxus, že jsem jej mohla prožít sama - jen s paní Věrou.
Vedu spolek a veškerá komunikace, korespondence spočívá na mém hrbu. Setkání s paní Věrou mi dalo hodně podnětů a ještě více témat k přemýšlení. Věra je prostě úžasná, její zkušenosti jsou obrovské, ví, o čem mluví.
Takže moc, moc děkuji za tuto možnost.
Když jsem se v práci pochlubila svým zážitkem, moje paní ředitelka hned zareagovala s žádostí, že se mám v té Praze poptat, zda by byli ochotní udělat webinář z tvůrčího psaní pro učitele. Pracuji totiž v Pedagogickém centru pro polské národnostní školství v Českém Těšíně.
Proto se obracím na Vás s dotazem, zda by bylo možno u Vás objednat Kurz tvůrčího psaní pro učitele. Ze zkušenosti vím, že učitelé mají sice teoretické znalosti, co je zpráva, povídka, ale mají malou nebo žádnou zkušenost, jak navézt žáky, aby se dílo povedlo. Učitelé také spolu s žáky vydávají školní časopisy. Inspirace tedy není nikdy dost.
Zdravím ze zasněženého Třince.
S úctou Renata Czaderová


On-line kurz pro pokročilé 11. února 2021




















Ahoj Dani,
chtěla bych moc poděkovat Tobě i Nataše za včerejší lekci i nutnou přípravu před ní. Díky úkolu "napsat anotaci" jsem se aspoň donutila k sesumírování svých výtvorů, nápadů a postřehů a vytvořila si ucelenou představu o tom, o čem by má vysněná kniha měla být, jakým směrem bych se chtěla ubírat.
Také bych chtěla poděkovat za rozdělení skupiny a celkově směr, kterým se hodiny ubírají. Líbí se mi cvičení o hodině, domácí úkoly kratší na zadaná témata i možnost pracovat na něčem svém.
Do společné knihy o rodičích a dětech bych se velice ráda zapojila. Navíc si myslím, že dítětem člověk nepřestane být v osmnácti, ale je jím celý život, dokud rodiče má, takže mě napadá i něco o "dospělých dětech" a starých rodičích apod. Inspiraci z okolí či vlastních vzpomínek mám několik:-). 
Přeji pohodový víkend na Vysočině či kdekoli jinde...
Anna Vocelová


Hola hola,
posílám odkaz, aby jste viděli k čemu mne dohnala nuda na venkově. Také jsem po létech změnil blog. Dneškem počínaje, publikuji na blogu Respektu tady je první příspěvek. Tam teď budou i všechny zprávy z mé hlavy a cest. 
😊
Yakeen



Vážení přátelé,
ve čtvrtek 25. února od 17.30 hodin se bude konat kurz tvůrčího psaní po pokročilé spojený se vzpomínáním na Arnošta Lustiga. 26. února totiž uplyne právě deset let, co Arnošt, k jehož metodě výuky se hrdě hlásím, odešel na věčnost. Proto jsem do naší lekce pozvala Arnoštovu rodinu. Připojí se k nám Arnoštova dcera Eva Lustigová a Arnoštova sestra Hana Hnátová Lustigová.
Na úvodní část semináře věnované Arnoštově památce zvu mimořádně všechny zájemce z řad stávajících účastníků kurzů a další hosty. 
Těším se na Vás. Kdo chce přijít, platforma setkání je na Jitsi Meet.
Dana


Ahoj, 
díky za pozvání na vzpomínkový večer. Samozřejmě se rád připojím. Těším se na (aspoň virtuální) viděnou. 
Honza Fischer


Čtvrteční dlouhodobý kurz na podzim 2018
Milá naše paní učitelko Dano,
já Ti chci říci, že jsem si v kurzech vzala Tvé připomínky k srdci a své povídky, které jsem na hodinách četla, jsem podle tvé rady krátila, krátila a krátila, vyhazovala zbytečná přídavná jména a trochu ubrala při popisech přírody, krajiny a mraků. 
Nakonec jsem svou jednu takto upravenou povídku poslala do nějakého časopisu, nebo novin, už ani nevím kam, jestli by ji neuveřejnili. Samozřejmě mi ani neodpověděli, jak to tak bývá. Vykašlali se i na zdvořilost, mohli přece napsat: "Díky, nehodí se!"
A čas běžel. Uteklo možná půl roku, možná víc a najednou se mi ozvaly šéfky z krajů a servisně-komunikačních center, dámy z Deníku.cz. pro Středočeský kraj, Prahu, JM kraj a Vysočinu, že chtějí všechno, co jsem dosud napsala, že to uveřejní... k mé lítosti nikoli v papírové podobě v některém z časopisů, ale jenom na netu. Jsem sice trošku zklamaná, protože si mé povídky mnoho čtenářů nepřečte, ale to nevadí, určitý úspěch to je. V rubrice ČTENÁŘ REPORTÉR Kladenském deníku mi 1. února 2020 zveřejnili povídku Hadí kámen a tu o My Lai. Ta je drsná, telefonují mi známí, že při její četbě pláčou. 
Tak Ti to Dano dávám na vědomí, že za mou drobnou literární prací stojíš Ty a Tvé rady.  Takže znovu s dvouletým odstupem Ti chci poděkovat. Nebýt Tebe, tak se na to vykašlu a už nic nepíšu anebo úplně blbě. 





























Ahoj Dano,
posílám odkaz na literární festival Hay-on-Wye ve Walesu, o kterém jsem mluvila, že bychom tam mohly jet. Je v něm pevnost a hrad, kde se od roku 1988 na jaře každoročně koná literární festival, jakýsi „Woodstock mysli“, který navštěvuje okolo 80 000 lidí. Navíc HAY-on-Wey je krasné město. Až tahle pandemonie skončí, možná ze bychom mohly zorganizovat výlet i pro skupinu.
Rostya Gordon-Smith  


Tohle jsou mí milovaní ROZMAZLENÍ... Našla jsem v nich báječné přátele - díky psaní. 
Každý je jiný a přece dohromady tvoříme silný tým. Jinak by přece nevznikla knížka s tak praštěným názvem JAK MĚ PŘIPRAVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM...
Dana


Správné psaní přímé řeči
Zdroj
Jelikož opakování je matka moudrosti, zde je  pár řádek o tom, jak psát správně přímé řeči.

- Přímá řeč je vždy ohraničena uvozovkami a vyjadřuje, co přesně někdo říkal, křičel nebo klidně i šeptal. Je to doslovné přepsání jeho řeči. Pokud bychom přepisovali větu do komiksu, přímá řeč by byla tím, co by se objevilo v bublině.

- Uvozovací věta uvozuje přímou řeč, nějakým způsobem ji v textu uvádí. Jsou to věty typu: řekl, zeptal se, zvolal, odpověděl, požádal apod. Uvozovací věta nám říká, kdo a jak mluví.

Přímá řeč a za ní uvozovací věta
- Na začátku přímé řeči musíme vždy napsat velké počáteční písmeno.
Př.: „Dobrý den!“ pozdravil Jeník vesele a vstoupil do obchodu. 
„Jen počkej, zajíci!“ volal zuřivě vlk. 
„Jak se máš?“ zeptal se mě hned po příchodu Karel.

- Jestliže následuje za přímou řečí uvozovací věta, nepíšeme na jejím konci nikdy tečku. Místo tečky píšeme čárku. S tím souvisí i to, že na začátku uvozovací věty píšeme malé písmeno.
Př.: „Tak už jsem konečně doma,“ zaradoval se pocestný. 
„Dlouho jsem tě neviděla,“ usmála se na mne Jitka. 
„Dnes si zopakujeme vyjmenovaná slova,“ začal hodinu učitel.

- I v případě, že končí přímá řeč otazníkem nebo vykřičníkem, píšeme na začátku uvozovací věty malé písmeno. Pokud uvozovací věta stojí za přímou řečí, kterou uvozuje, nikdy nezačíná velkým písmenem.
Př.: „Stůj!“ zvolal policista. 
„Jak se máš?“ zeptala se mě starostlivě matka.

Uvozovací věta a za ní přímá řeč
- Jak už jsme si řekli v předešlém případě, přímá řeč začíná vždy velkým písmenem. 
Uvozovací věta je od ní oddělena nejen uvozovkami, ale také dvojtečkou.
Př.: Babička pravila: „Chlapče, podej mi šití.“ 
Udiveně se zeptala: „To už je tolik hodin?“ 
Zuzka nadšeně křičela: „Hurá, už jsou prázdniny!“

- Uvozovací věta může jako součást souvětí malým písmenem začínat, i přestože stojí před přímou řečí.
Př.: Přišel za mnou a zeptal se: „Proč jsi dorazil až teď?“ 
Pavla se prohlédla v zrcadle a prohlásila: „Myslím, že už můžeme jít.“

Přímá řeč rozdělená uvozovací větou
- Pokud je přímá řeč rozdělena na dvě části, druhá část už velkým písmenem nezačíná. Navíc platí pro první část přímé řeči to, že nemůže končit tečkou. Vložená uvozovací věta začíná malým písmenem.
Př.: „Chlapče,“ ozvala se babička z pokoje, „podej mi šití.“ 
„Hurá,“ křičela nadšeně Zuzka, „začaly prázdniny!“ 
„Zajíci,“ volal vlk naštvaně, „jen počkej, až tě chytím!“

- Za uvozovací větou píšeme čárku. Můžeme tedy říct, že vložená uvozovací věta je od přímé řeči oddělena z obou stran čárkami.
Př.: „Karkulko,“ oslovil holčičku vlk, „kampak jdeš?“ 
„Nevím,“ ozval se Patrik, „proč bych nemohl jít taky.“


Pravidla dialogu: krátké věty, krátké odstavce
Musí být jasné, kdo kdy mluví (pokud to není z dialogu jasné - „Pojď ke mně, Ančo!“)
Uvozovací věty – NE řekla, řekla
Nepoužívat dialog, abychom čtenářům řekli nějakou doplňující informaci. („Určitě, Honzo, víš, že tvůj nevlastní otec král, řekl…“)
Střídat dialog a vyprávění, vyhnout se dlouhým dialogům.
Nechte postavy mluvit jen tehdy, když mají co říct a nepřerušujte akční scénu.
Lucie Svibová


Zaujala mě myšlenka, že filmový humor je často otázkou vzdálenosti. Když natočíte zdálky člověka, jak s rogalem narazí do stromu či sloupu, je to velká legrace jako na tomto videu zážitkových katastrof. Ale jakmile by divák viděl detail, že si letec vyrazil oko o kámen, má třes mozku a krvácí, už to vůbec k smíchu není. 
Ivan



Milá Dano, 
Samozřejmě bych se ráda podílela na knížce o dětech, napsala bych třeba o dětech v cizině, pokud to zvládnu a bude to dobré. Posílám krátký příběh, co se mi stal tento týden, kdy jsme byli na pohřbu manžela mé nejlepší kamarádky. Děti jsou úžasné a ty o nich píšeš ty nejúžasnější věci. Váš Mrtvý ptáček Pámbuch je překrásný. 
Měj se hezky, užívej si Vysočiny a těším se alespoň na internetu, nebo jak říkala moje pravnučka v televizi. 
Zdraví Bohuna


Dobrý večer Dano,
byla mi radostí účast na on-line setkání navrženým Rosťou Gordon-Smith.
Je legrační, že při hovoru na téma: tvůrčí psaní mě při termínu "Psaní podle Lustiga" nejdřív napadlo: co to je za blbost ...? Psát se přece musí každý snažit podle sebe, jaképak "podle Lustiga". Když jste ale začala mluvit, okamžitě mi to sepnulo, protože:
a) jsem jednou na Lustigově kurzu byla
b) se mi vybavilo, že při návštěvě pana spisovatele Viktora Fischla v Praze byla prezentována, (myslím, že v jídelně pražské židovské obce ) Vaše kniha Dva životy, hovory s Viktorem Fichlem.
Viktor Fischl je autor mně ze všech spisovatelů nejbližší. Než jsem sáhla do knihovny, tušila jsem, že tu knížku mám s věnováním jeho i Vaším. Ráda se přihlásím do Vašeho on-line kurzu ve čtvrtek v podvečer.
Kateřina Bíglová


Ahoj Dano, 
dobíjejíje si včera u krbu pozitivní energii proti trudomyslnosti, přišlo mi pár řádků. Tak si dovoluji je poslat Šimonovi do rubriky Ve středu verše. 
Locked down není chyba v názvu... vzhledem k častosti skloňování tohoto slova by se přímo nabízelo si myslet, že to má být Lockdown. Ale ne, Locked down je záměrně. Myšleno jako Uzamčený dole nebo tak nějak volně...


Orlovské noviny leden 2021
Milá Danuško.
Mám obrovskou radost a musím se s ní podělit s Tebou, neboť Ty jsi ta, která za všechno může :) Tak za prvé - založila jsem spolek Pisálků. A dnes jsem byla oslovena Rozhlasem Ostrava, zda bych jim o Pisálcích nemohla něco málo sdělit v tříminutovém vstupu... Já vím, je to legrační... maličkost... ale já mám bláznivou radost, protože tohle, přesně tohle jsem já... a těším se.
Takže v neděli 7. února v 9.47 budu v Rozhlase Ostrava. A to mi věř, že se zmíním o Tobě, o Tvých kurzech, protože díky Tobě jsem to, co jsem a kde jsem. A na to se nikdy nezapomíná. Děkuji.
Hanka 


Ahoj,
děkuju za zaslaný odkaz na učebnici a přikládám upravený úkol. Čtvrteční večer mi opět neskutečně moc dal. Jste pro mne všichni vlastně i taková psychoterapie. Učíte mne, jak vystoupit s něčím, co mne baví a správně to předat. 
Když jste mi říkali, že jsem nadpis při čtení "spolkla" spolu s textem povídky, vzpomněla jsem si na slova lektorky Jany Vaňkové. A přitom to na zámku při rétorice zmiňovala několikrát.
Přeju pohodové dny a těším se na další hodinu.
Míša


Tak hele, zatím figuruju v těch knihách jenom jako přicmrndávač v podobě povídky nebo tak, ale říkám si, že taky dobrý. Tohle je knížka mýho kamaráda Martina. A tu povídku, která v ní je, jsem mu věnovala, protože mu fandím. 
Psát jedním prstem na tabletu je totiž docela masakr a zaslouží si to nejen obdiv, ale taky podporu. A i když mě Martin občas docela sere, mám ho ráda a na jeho knihu se upřímně těším. Když budete chtít doplnit knihovnu o zajímavej a možná trochu kontroverzní kousek, tady je odkaz. Navíc můžete tu knížku ukazovat návštěvám a říkat, že znáte tu holku, co do ní přispěla povídkou. Sice jen jednou, navíc strašně krátkou, ale ono záleží na tom, jak se to podá, že jo.

PS. Jinak mrkněte na recenzi na Neviditelném psu, je tam odkaz i na další knihu, kterou můžu doporučit. Shodou okolností ji napsali opět moji přátelé. Nebudu vám lhát, mám strašně šikovný kamarády.



Gratulujeme Zdence Součkové k dalšímu rozhlasovému úspěchu... Halina Pawlowská zařadí 24. ledna její humornou povídku Láska skrze kalhotky do svého pořadu v rubrice Co Čech, to Němcová. Nalaďte si v neděli po poledni ČRo Dvojka.


Vážená paní Součková,
mnohokrát děkujeme za Vaši přízeň a především za Vaše příběhy. Zvláště pak za ten s názvem Láska skrze kalhotky, který se paní Halina Pawlowská rozhodla zařadit do svého vysílání Co Čech, to Němcová. 
S radostí Vám tedy chci oznámit, že již tuto neděli 24.1edna 2021 po dvanácté hodině může potěšit a pobavit nejen Vás, ale jak pevně věříme, i další posluchače stanice ČRo Dvojka.
Ještě jednou tímto moc děkujeme a přejeme mnoho úspěchů. Jak osobních, tak tvůrčích.
Za celý tým pořadu Vás zdraví 
Jaroslav Pokorný, slovesný dramaturg


Mám ráda povídky svých spolužaček z kurzů. Hlavně Nataši Richterové. Její Dračici a Koučku načetla Halina Powlovská na ČRo Dvojka. Nedávno jsem v pořadu Omeletky slyšela i povídku Jany Bednářové Kouření, koroňák, knoflík. I Zdenka Součková už byla dvakrát v rubrice Co Čech, to Němcová s povídkou Pánský stryptýz a Láska skrz kalhotky. Gratuluju, děvčata, a tiše závidím.
Ivana


Koupila jsem si sešit. Obyčejná věc, řeknete. No jo, ale nějak se začít musí. Bylo mi 13 a začala jsem psát básničky.

Proto, abych měla "deníček", 
kde budou mezi řádky
zapsány mé prohry i mé lásky.
Když listuji zpět, je to jako výlet v čase.
A já pochopila, že musím psát zase.

Od roku 2017 jsem začala jezdit do Prahy za p. Danou Emingerovou na kurzy tvůrčího Psaní podle Arnošta Lustiga. Naprosto neomylně jsem pochopila, co je mou láskou. Kdo jsem.
Jsem "ta, co ráda píše".
V roce 2020 jsem porodila své malé, štíhlé dítě. Mezi porodníky byl i vynikající ilustrátor, malíř a grafik Pavel Oparty. Rodila jsem v porodnici REPRONIS Ostrava. Na místo rodného čísla má mé dítě své ISBN. Říká mi Říká mi Zavolej mi včera a já ho poslouchám. V mezičase mi mé prvorozené šeptá: "Mami, nezahálej.... chci ještě bráchu či ségru... " A tak pracuji na své druhém dítěti, tentokráte neveršovaném.
Zatím jsem s pomocí boží a především šikovného p. Viktora Petříčka dala prostor ke zrodu webových stránek Hanlen. S jídlem roste chuť - a já si přeji vytvořit skupinu stejných amatérských nadšenců, kteří ovšem píšou s láskou hodnou profesionálů - Pisálky.
Hana Kavalová


Dlouhodobý kurz 28. 1edna: 14 účastníků plus pes a kočka a povídky na téma Život za deset let.
















Díky všem za dnešek, hodně jsem se nasmála.  
Bára


Oceňuji, jak ses poprala s velkým množstvím účastníků a jak jste se o nás s Natašou podělily. Zároveň souhlasím s tím, že menší skupiny jsou lepší už kvůli dynamice a možnosti se případně více vyjádřit, plnit úkoly v hodině apod. Děkuji za péči, kterou nám věnuješ a přeji pěkný večer.
Anna Vocelová


Milá Dano, 
množství účastníků jsi zvládla na výbornou, muselo to být ale náročné. Se zařazením do skupiny samozřejmě souhlasím, vymyslela jsi to báječně, už se opět těším na příště. Tento týden jsem zůstala na horách, je tu krásně a sněhu plno. Zasílám trochu poupravené úkoly z minula a moc pozdravů všem. 
Bohuna 


K referátu o POPISU:
- popis má za úkol vtahovat do děje, uvozovat, budit napětí a zvědavost, hodí se do něj metafory a přirovnání
- popis má čtenáři pomoci pochopit, o jaké prostředí, emoce, děj se jedná - s tím, že popis je předkládán očima toho, "kdo se dívá"
- subjektivně zabarvený popis v příběhu děj zpomaluje, když to autor přežene
- akce děj zrychluje
A k tomu navíc opakování je matka moudrosti: "Literární pravda musí být pravdivější, než pravda... a musí vycházet ´od srdce´ a vznikat s vědomím, že ji nelze přizpůsobovat tomu, co si o tom kdo bude myslet."
Kateřina Pospíšilová


Jsem ráda, že se můžu zúčastňovat alespoň on-line kurzů, když už ne v reálu tvých hodin. Vždycky se na vás všechny moc těším. Je to pro mě vzpruha a odpoutání se od reality všedních dní. Také děkuji za poslání knížky od Martina, moc ráda si ji přečtu, už se na ni těším. Martinovi jsem napsala dopis, třeba ho trochu namotivuje na pozitivnější myšlení, aspoň to byl můj záměr. Z dnešní hodiny jsem si odnesla hlavně nové informace od Nataši ohledně toho, jak se píše anotace ke knize, a jinak to bylo spíš opakování jako Popis, Vyprávění, Flinta na stěně, Dikce a Přednes, Přímá řeč, vyvarovat se Nevhodných/Zbytečných přídavných jmen atd.
Zuzana Kratochvílová


Dřímající hrom
Duši nespoutáš
Psaní dává křídla. To je heslo a vyznání kursů tvůrčího psaní, které kdysi založil světově slavný český spisovatel Arnošt Lustig. Když Lustig před desíti roky ve svých 84 letech (pro přírodu, to to ale utíká!) odešel, převzala vedení tohoto kursu Dana Emingerová. Ta se původně do Lustigova kursu přihlásila co žákyně. I když měla tehdy za sebou pár vlastních knih, a úspěšnou novinářskou dráhu, usoudila, že člověk nikdy neví tolik, aby se nemohl naučit něčemu novému. Pravda, někteří se ptají, zda se jakákoliv tvůrčí práce dá naučit. Přece schopnost vidět a slyšet je nám každému více nebo méně dána, takže o co jde?
Jistě, vidíme a slyšíme všichni. Ale rozhodně ne všichni stejně. A zdaleka ne všichni dovedeme vyprávět, co jsme viděli a slyšeli. Ostatně, o tom je třeba studium kresby a malířství, nebo hudby, nebo filmu, prostě jakéhokoliv umění. Nejde totiž o nic méně než o umění sdílet viděné i slyšené tak, aby to zaujalo i ty, s nimiž se dělíme. Nezapomenutelný český režisér a herec Jiří Menzel tomu říkal znalost řemesla. A takhle nějak to měl v úmyslu Lustig, když s těmi kursy před lety začínal, a takhle nějak v jeho práci pokračuje i Emingerová.
Ovšem: lidé, kteří se něčemu, čemukoliv, učí, rádi mají před sebou nějaký (pokud možno určitý) cíl. V případě těch, kteří by se rádi stali spisovateli, je tím cílem kniha. Ano, stará poučka říká, že každý z nás máme v sobě jednu knihu: o sobě. Skutečný spisovatel, pokračuje tato poučka, se potom pozná podle toho, že má v sobě i další knihy, a že i ty další knihy jsou ke čtení. Ať je tomu jakkoliv, Emingerová dává svým posluchačům možnost, aby si pravost poučky vyzkoušeli: jejich práce zveřejňuje poměrně pravidelně. A právě teď její péčí, s pomocí řady přispěvatelů, vyšly dvě takové knížky: DUŠI NESPOUTÁŠ a JAK MĚ PŘIPRVIL O PANENSTVÍ DŘÍMAJÍCÍ HROM.
Název té druhé knížky je sice dráždivější, ale ta první je v mnohém neobyčejnější.
 
Martin Tomášek se před 36 roky narodil napaden kvadruspastickou podobou dětské mozkové obrny. To znamená, že má ochrnuté všechny čtyři končetiny. Ještě štěstí, že žije v době počítačů: může totiž psát. Sice jen pohybem jediného prstu po tabletu, a používá programu, který dokončuje většinu obvyklých slov za něj (někdy ovšem tak, jak se to zlíbí tomu programu, takže mladý autor musí s programem bojovat někdy dost urputně), ale plní si svůj sen: chce být spisovatelem. 
Když před časem viděl vysílání televizní Všechnopárty Karla Šípa a v něm Danu Emingerovou, nelenil. Stal se dálkovým posluchačem. Duši nespoutáš je kniha o Tomáškově usilovné a namáhavé, někdy až vyčerpávající pouti za jeho cílem. Jsou v ní elektronické výměny názorů mezi učitelkou a žákem, ale hlavně v ní jsou Tomáškovy povídky. Jsou v ní také příspěvky dalších účastníků Psaní podle Lustiga, a neuvěřitelně citlivé ilustrační grafiky, dílo studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ze Západočeské university v Plzni. Tuhle knihu, vydanou nakladatelstvím Veritas, by si měl pořídit každý, kdo zvedá ruce, neboť se vzdává nástrahám života.

Tvůrčí skupina Rozmazlení
Kniha o ztrátě panenství vinou či zásluhou hřímajícího hromu je o něčem jiném. Jejími autory je pět účastníků kursu a jejich paní učitelka.
Půl tuctu autorů, půl tuctu náhledů na život, půl tuctu otevřených nebo alespoň otevírajících se dveří do původně zakletých zákoutí lidských duší i srdcí. Těmi autory jsou (kromě Dany Emingerové) Monika Hodačová, Nataša Richterová, Bořivoj Beránek, Yakeen J. Helus, Miroslav Tichý a autor skvělých koláží David Vávra. Ještě nedávno zúčastnění pisatelé znali nejvýše jméno své tehdy nastávající učitelky, z níž se nakonec vyklubala i skvělá kamarádka. A z nich se vyklubala parta, jakou by člověk asi jinde hned tak nenašel. V rámci kursu se učili nejen psát, ale také číst. Učili se (a snad se i naučili) chápat city, pocity, názory, vášně i myšlenky lidí, s nimiž je seznámil společný zájem. Četli si navzájem svá díla, některá napsaná na zadání, co svého druhu domácí úkol, některá vzniklá z jejich vlastních popudů. Také neváhali se čas od času navzájem za svá díla kritizovat tak, aby jejich názor šel přímo k věci, aniž by byl urážlivý.

Sestry Emingerovy při křtu knih v roce 2012

Nemá moc smysl jednotlivé povídky rozebírat, ať literárně-vědně nebo jazykozpytně: někdo má rád vdolky, jiný holky. Jsou mezi námi ovšem jednotlivci, ano, i celé kolektivy, kteří zbožňují obé. Třeba já.  Jedno má těch šestačtyřicet povídek společné: jsou upřímné. A vsadil bych svých sto kaček ku vaší jedné, že většina těch povídek chytne většinu čtenářů za srdce. Ba někdy ho (nebo ji) donutí zapřemýšlet. Nejen o povídkách, ale i o sobě samé(m).

I tato kniha vyšla u Veritas. I tato kniha se skvěle drží v ruce a ještě lépe se čte. Zda někdy někdo z autorů této knihy nakonec sepíše spousty knih, a všechny z nich zajímavé, podobně jako to dokázala a dokazuje jejich učitelka, je zatím jedno. Důležité je, že každý našel svá křídla a snaží se s jejich pomocí létat.
Petr Adler, Edmonton, Kanada, Neviditelný pes


Ahoj, 
tohle je fotka z našeho knihkupectví v Zábřehu. 
A možná budu mít i reklamu na DUŠI NESPOUTÁŠ v místním oběžníku.


Milá Dano!
Je to velmi těžké napsat něco nového, co už nenapsal Petr Adler. Udělala jsi kus práce pro jednoho životem zkoušeného človíčka - KLOBOUK DOLŮ !!! Přísná, ale trpělivá, obětavá, altruistická. Martin - mnohdy nedisciplinovaný, svéhlavý, ale snaživý a citlivý. 
Knížka dává mnoho podnětů k zamyšlení. Hodně jsem ocenil příspěvky členů kurzů. Udělala jsi moc záslužnou věc. Přičítá se ti to jako obrovské plus. Jsem rád, že jsem si knížku mohl přečíst. Určitě se k ní budu i v budoucnu vracet. 
Standa Forejtek


Naši mi vytiskli knihu. Tu moji, samozřejmě, proč by tiskli cizí, to by nedávalo smysl, že jo. Takže si ji jdu po stopadesátéosmé přečíst v tištěné podobě, opravit chyby, zjistit, že vůbec není v takový formě, v jaký ji chci mít, a nakonec si pravděpodobně naliju víno už v poledne, abych se patřičně uklidnila.
Je to první pokus.
První pokusy bývaj dost zrádný, to každej známe. Člověk ještě nemá zkušenosti, na spoustu věcí kouká jako tele na nový vrata a většinou po dokončení svýho snu počítá všechno, co by udělal jinak. A není toho málo.
Já se snažím neztrácet nervy a hlavně naději. Zatím to vypadá tak, že nemám ilustrátora a plánovanej komiks si asi budu muset nakreslit sama (ne, že bych to nedělala celej gympl v hodinách matiky a fyziky). Editora jsem ještě nestihla oslovit a na tisk šetřím prachy. Spisovatelskej život je fakt náročnej. Ale ten pocit, ten za to všechno bez debat stojí!


Dobré jitro, Danuško,
(předpokládám, že nejsi noční pták jako já a číst to budeš nejdříve ráno)
Zasažen frustrací z vládních opatření jsem vypotil další básničku. Tvoje myšlenka, že by to už bylo na vydání sbírky, mně pochopitelně taky vrtá hlavou, ale pořád si myslím, že je toho zatím málo. 
Nejsem profesionál a nejsem na těch básničkách existenčně závislý, a tak nehrozí, že bych se pustil do překotné kvantitativním hlediskem motivované výroby bezobsažných říkanek...
Doufám, že Pachuť takovou říkankou není. No, posuď, prosím, sama.
Chtěl bych na vysvětlenou povědomosti řady použitých slov uvést, že první verš každé sloky je "vypůjčený" od mnou milovaných velikánů naší poezie (v pořadí Mácha, Neruda, Šrámek, Nezval a Seifert) a že poslední verš každé sloky je inspirován biblí (1. list Korintským, 13 B21).
Zbytek je, čestný pionýrský, skutečně můj vlastní...
Přeju vše nejlepší a pevné zdraví i nervy Tobě i všem Tvým blízkým a těším se někdy na shledanou.
Až bude teplo a skončí "stanné právo", budu uvažovat o tom, že popadnu Haničku a vyrazíme do některého z Tvých kurzů.
Z Rumburakova zdraví Olda


Příběh může být i krátký. Můžeme začít knihu hromadně. A všichni můžeme psát, pouze asi 3 % lidí jsou ti, kterým to nejde. Třeba patřím i já mezi velkou většinu.
Petra


Book Club 27. ledna 2021 na Jitsi Meet












Co jsem se naučila: že se to dá, že Dana je úžasně inspiration, že jsem vám všem vděčná, že do toho asi půjdu. A tohle je odkaz na literární festival Hay-on-Wye ve Walesu, o kterém jsem mluvila, že bychom tam mohly jet. Určitě musíme něco společně vymyslet. Navíc je to krásné městečko...
Rostya Gordon-Smith

Hay-on-Wye, známý pod přezdívkou „město knih“, leží ve Walesu na hranici s Anglií. 
Vše začalo v roce 1962, kdy zde Richard Booth otevřel první antikvariát, pro který získal publikace ze zrušených veřejných knihoven v USA. Do Hay se začali sjíždět bibliofilové, což vedlo k zakládání dalších knihkupectví – je jich 40 na 1600 místních obyvatel. 
Richard Booth prohlásil z recese městys samostatným královstvím a sebe jeho vládcem.  



Dana s námi sdílela způsoby, jakými učí své žáky ve svých kurzech tvůrčího psaní. Vypravovala nám poutavě o svých knížkách a o tom, jak vytvořit chytlavý příběh či najít správný nápad pro vlastní tvorbu. Na setkání přišly i nynější studentky z kurzu, které zde nacházejí inspirativní platformu pro uplatnění své fantazie. Děkuji za setkání.
Eva Černíkova


Book Club 27. ledna 2021 na Jitsi Meet
Psaní je řemeslo jako každé jiné. Téma - podtitul - název krátký a zapamatovatelný, ale může to být jinak. 
Důležitá je zápletka a rozuzlení. 
Přemýšlet, co svým příběhem chci říct. 
Přemýšlet víc o čtenáři než o svém příběhu. 
Jsem nadšená, mám velkou chuť do psaní i do kurzu. Co příště: empatie v psaní, jak se naladit na čtenáře.
Helena


Naučila jsem se, ze se psaní da naučit , a to je velká naděje. Jsem vděčná za setkání s těmito tyto úžasnými lidi, a těším se na další cvičení! Děkuji za inspiraci!
Markéta Fuchsová


Děkuji moc za úžasné povídání.
Romana

 
Ahoj Dančo, 
zrovna koukám na ČT Art. Je tam Arnošt Lustig Na plovárně u Marka Ebena z roku 1999 a já jsem šťastný a vzpomínám na naše seance na Dobešce. Arnošt povídákrásně o životě, i když to je více jak 10! let starý. A taky vykládal, jak učil v Americe mladé Američany tvůrčímu psaní a vše bylo tak, jak jsem to slyšel tebe. Od Aristotela až po kolektivní rozbor. Holt šíříš jeho odkaz dál...
Jak pokračuješ ve výuce? A co Klára a další tvořivé nadějné naše slečny a paní Věrka z Brna? Měj se moc hezky a hlavně všechny pozdravuj. Čus


Bylo zajímavé poznat další lidi se zájmem o psaní.
Bohuna 

 
Ahoj Dano, Šimone,
netuším, jestli Vám kurzisté posílají práce předem, nebo jestli se to nechává až přímo na setkání. Taky nevím, jestli to vůbec stíháte dopředu nějak číst, nebo komentovat atd., ale tentokrát chci dát dopředu vědět, hlavě kvůli tomu, jak se teď právě vynacházím. V příloze zasílám svoje aktuální výplody - nějak to tak vyšlo. K tématu o životě v budoucnosti patří Svět za 10 let a Očekávání věcí příštích. Královna bílé stopy staví na současném stavu sněhové pokrývky. Jako bonus přidávám Medailonek autorky - ten tedy samozřejmě s nadsázkou :-) 
Prosím Vás, můžete mi říct, jestli je normální, že přestože mě to vždycky jakoby hrozně baví, skládat nějak věty, aby se podobaly tomu obrazu, nebo situaci, kterou si v hlavě navodím, že se při tom zároveň příšerně vztekám a leze mi to na nervy???
Jak jsem teď trochu víc času věnovala psaní několik dní za sebou, tak jsem skoro až tu radost začala ztrácet. Věty a souvětí na mě najednou křičí, jak jsou bezcenné, připadá mi to celé hrozně takové "školní, slohové", žádný pocit zadostiučinění při dokončení textu moc nepřichází. Taky mě dostihl pocit, že sama sebe posunout neumím, že to bude pořád dokolečka to samé a to mi vadí.
Budu ráda za názor.
Díky a večer ahoj,
Katka 


Dlouhodobý kurz od čtvrtka 14. ledna 2021 na Jitsi Meet



























Ahoj Šimone a Dano,
toto je můj souhrn klíčových poznatků z čtvrtečního novoročního on-line setkání:
Literární útvar má standardně tři základní části: ZAČÁTEK, PROSTŘEDEK a KONEC a vždycky je v něm skryta i čtvrtá, tzv. neviditelná část, která umožní pochopit, PROČ autor daný text napsal.
Text má být čtivý, bez zbytečných odboček, nebo podrobností, které odvádějí pozornost. 
Pokud autor používá metafory, měly by být jasné a srozumitelné. 
Chybou bývá vršení komplikovaných souvětí a mnoha cizích slov, v češtině také použití trpného rodu, který působí neosobně a hodí se jen někdy.
Z referátu "O PSANÍ" od Bohunky:
Skutečný autor vždy stvoří nejméně dva koncepty svého textu, někdy jich je i mnohem více.
Je dobré text si přečíst a dělat v něm nové úpravy s časovým odstupem, protože nic nebývá správně hned napoprvé. Výsledný text dokonce může působit tak, že ho psal úplně někdo jiný.
Po zapracování úprav je čas předvést dílo někomu blízkému. Připomínky od takového "ideálního čtenáře" je nutné brát vážně a v textu je případně zohlednit.
Posílám jedno cvičení. Někde na stránkách jsem viděla, že se v nějakém kurzu psaly příběhy na šest slov, tak jsem to zkusila taky :-) :-) 
Moc zdravím a těším se na 28. ledna na 
Katka Pospíšilová


Díky za učebnici. Standa
Zdravím, děkuju moc za zaslání online učebnice, to mám ale materiálu na studium! :-) První lekce se mi líbila, těším se na další a na náš virtuální kolektiv. Těším se příští týden. 
Bára


Ahoj Dano! 
Díky za první letošní on-line lekci. Nadšeně jsem popisovala manželovi, jak jsem nečekala, že hned na začátku kurzu se budu učit psát medailonek ke své možné budoucí knize. Stále mi dělá problém najít a hlavně říct nějaké připomínky k výtvorům ostatním účastníků. To se ale učím celou dobu, co navštěvuji tvé kurzy, Dani. Práce se mi poslouchají příjemně a baví mne i úkoly od Nataši. Jsem zvědavá, s čím přijde příště. Mějte se hezky a ve čtvrtek se na vás těším.


Jméno, které přisoudíte hrdinovi, ho provází celý příběh, proto by je měla charakterizovat více než nahodilost jmen běžných smrtelníků. Jména musí být výrazná a měla by ve čtenáři navozovat pocit, že hrdinům zkrátka padnou. 
· Pozor, nepoužívejte podobná jména! Budou-li mít postavy taková jména, čtenář i vy se snadno spletete (Jan x Dan, Lenka x Alenka, Pospíšil x Pospíchal, Nová x Novotná, Zdeněk x Zbyněk). 
 · Jména hrdinů by měla odpovídat i prostředí a žánru. A také době (historické romány) a zemi, v níž se děj odehrává. 
 · Statný chlap by se nemusel jmenovat právě Honzík Čiperka (ale mohl), drobná čarodějka zase nemusí být Gertruda Veliká (ale může, je to jen na vás). 
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)